Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 C 446/2021-38

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 41.640,01 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se zamítá co do částky 1.052,50 Kč, dále co do kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 4.006,24 Kč a dále co do úroků z úvěru ve výši 22,68 % ročně z částky 40.587,51 Kč od datum do zaplacení a dále co do zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.052,50 Kč od datum do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 40.587,51 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40.587,51 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10.409,84 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba se zamítá co do částky 1.052,50 Kč, dále co do kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 4.006,24 Kč a dále co do úroků z úvěru ve výši 22,68 % ročně z částky 40.587,51 Kč od [datum] do zaplacení a dále co do zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.052,50 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 40.587,51 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40.587,51 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10.409,84 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b>

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 41.640,01 Kč spolu s úroky z úvěru a spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku – to vše z titulu„ Smlouvy o revolvingovém úvěru“ číslo kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. anonymizována čtyři slova, se žalovanou dne datum a to na základě žádosti o úvěr číslo ze dne datum, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 40.000 Kč formou poskytnutí úvěrového rámce – limitu. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, a proto právní předchůdce žalobce od smlouvy odstoupil, pohledávku zesplatnil ke dni datum, a proto právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši 41.640,01 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 40.587,51 Kč, pojistným 0 Kč, poplatky 600 Kč a smluvní pokutou 452,50 Kč.

2. Podle , :„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle , :„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum + Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne datum + Podacím lístek ze dne datum, Potvrzením o přijetí úplaty za postoupení pohledávek. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

4. Žalobce na výzvu soudu sice doplnil tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce ve svém podání doručené soudu dne datum, kdy uvedl, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy se žalovanou vycházel při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský (revolvingový) úvěr i z tvrzení žalované, která jsou obsažená v Žádosti o úvěr, a o kterých žalovaná prohlásila, že jsou pro tento účel dostatečná, úplná, pravdivá a přesná. A dále žalovaná prohlásila, resp. potvrdila, že je schopna posoudit, zda smlouva odpovídá jejím potřebám a její finanční situaci. Žalobce nedoplnil důkazní prostředky k těmto svým tvrzením.

5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazními prostředky. Listinnými důkazy měl soud za prokázaný následující skutkový stav:

Rámcovou smlouvou o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne datum měl soud za prokázané, že žalovaná s právním předchůdcem žalobce uzavřela tuto smlouvu a rovněž obsah této smlouvy.

Žádostí/ Smlouvou o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum měl soud za prokázané, že žalovaná s právním předchůdcem žalobce uzavřela tuto smlouvu a rovněž obsah této smlouvy, zejména výši úvěrového rámce 40.000 Kč, výši prvního čerpání z úvěrového rámce 17.384 Kč s tím, že tato částka byla hrazena přímo zprostředkovateli úvěru na úhradu ceny zboží, dále celková výše měsíční splátky (včetně pojištění, je-li sjednáno) ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, která měla být splatná vždy k 17. dni kalendářního měsíce, se základní úrokovou sazbou 22,68 % ročně, a roční procentuální sazbu nákladů (tzv. RPSN) 29,64 % a měsíční poplatek 50 Kč za rezervaci úvěrových zdrojů a smluvní pokuta 0,1 % denně z částky v prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného dluhu 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky 100 Kč.

Dopisem právního předchůdce žalobce žalované ze dne datum – základní informace o úvěru a jeho splácení měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce v tomto dopise zrekapituloval parametry úvěru a sdělil způsob splácení úvěru včetně čísla účtu a variabilního symbolu.

Výpisem z úvěrového účtu číslo za období od datum do datum měl soud za prokázané průběh čerpání a splácení úvěru, stejně tak jako strukturu a výši dluhu.

Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce seznámil žalovanou před uzavřením smlouvy o úvěru se všemi parametry smlouvy o úvěru tak, jak mu to ukládá zákon o spotřebitelském úvěru.

Produktovými podmínkami pro revolvingové úvěry měl soud za prokázané znění těchto podmínek.

Všeobecnými obchodními podmínkami pro poskytování bankovních produktů a služeb měl soud za prokázané znění těchto podmínek.

Sazebníkem pro úvěry platný od datum měl soud za prokázané znění tohoto sazebníku a výši jednotlivých poplatků spojených s úvěrem.

Odstoupením od úvěrové smlouvy číslo ze dne datum měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce řádně od smlouvy o úvěru odstoupil a tuto skutečnost sdělil žalované.

Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum + Podacím lístkem ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba a rovněž fakt, že se tato výzva žalované dostal do její dispozice.

6. Soud zjišťuje počet exekucí vedených proti žalované:

5 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru

1 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru

2 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru

0 řízení E zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru.

Z uvedeného vyplývá, že právní předchůdce žalobce, aniž by současně doložil y, z nichž údaje o příjmech a výdajích žalované dovozoval, vycházel z toho, že žalovaná má výše uvedené příjmy a výdaje. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalované řádně prověřovány nebyly. Není patrné, proč si za této situace žalobce nevyžádal od žalované výpisy z běžného účtu žalované nebo jiné doklady, které by prokazovaly výši příjmů žalované i výši jejích výdajů. Důležitý je i fakt, že v době uzavření smlouvy o úvěru bylo vedeno proti žalované jak 2 exekuční řízení E, tak 5 vedených řízení EXE zahájených před uzavřením smlouvy o úvěru a další 1 řízení EXE, které však bylo zahájeno až po uzavření smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení i po uzavření smlouvy o úvěru a rovněž řada řízení C o zaplacení dluhů, což podle názoru soudu jednoznačně prokazuje, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla. Nadto právní předchůdce žalobce ani neučinil dotaz na Centrální evidenci exekucí, kde by tyto skutečnosti za poplatek 15 Kč zjistil.

Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované.

7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena pouze z tvrzení žalované. Přičemž žalovaná zcela zamlčela před právním předchůdcem žalobce množství exekučních řízení, která jsou proti ní vedena.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

11. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Podle , platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, neboť toto neprokázal, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobcem, resp. právním předchůdcem žalobce, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, žalobce vycházel pouze z tvrzení žalované, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Úvěrovou smlouvu soud vzhledem ke skutečnosti, že žalobce řádné nezkoumal úvěruschopnost žalované, posoudil jako neplatnou.

19. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení až , (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“

20. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Ve spojení s  , dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

21. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno 40.587,51 Kč v průběhu smluvního vztahu (čímž byl celý úvěr vyčerpán), a že žalovaná neuhradila na dluh ničeho, splatnost dlužné částky nastala dne datum a dne datum se tak žalovaná dostala do prodlení. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 40.587,51 Kč. Soud k přiznané částce 40.587,51 Kč dospěl tak, že od žalované částky 41.640,01 Kč odečetl žalovanou uhrazenou částku 0 Kč, dále poplatky 600 Kč a smluvní pokuty 452,50 Kč, čímž dospěl k částce 40.587,51 Kč. Zároveň soud uložil žalované uhradit i úroky z prodlení od počátku prokazatelného prodlení dne datum (tak, jak tento den při výpočtu kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení žalobce v žalobě označil) z přiznané části jistiny. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.

22. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -63 ze dne 19. 5. 2020.

23. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle , podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 57.974,95 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 43.853,41 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 75,64 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 24,36 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 51,28 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 20.300 Kč, tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 10.409,84 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 1.666 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 13.900 Kč za pět úkonů právní služby po 2.780 Kč dle , pěti paušálními náhradami po 300 Kč, tj. celkem 1.500 Kč podle a 3 a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 3.234 Kč dle Podle je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení nebo řádu exekučního,