Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 85/2022-18
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 6 533 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 2. 1. 2022 do zaplacení spolu s částkou ve výši 450 Kč.
II. Žaloba se co do částky 5 683 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od 18. 12. 2021 do 1. 1. 2022 částečně zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 600 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 2. 1. 2022 do zaplacení spolu s částkou ve výši 450 Kč. II. Žaloba se co do částky 5 683 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od 18. 12. 2021 do 1. 1. 2022 částečně zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 600 Kč.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 3. 2. 2022 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 6 533 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že poskytla žalované dne 23. 11. 2021 na žádost žalované z téhož dne spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč splatný dne 17. 12. 2021. Žalovaná se zároveň zavázala uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 633 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, proto jí žalobkyně zaslala dvě upomínky, se kterými žalobkyni vznikl nárok na náhradu vynaložených nákladů ve výši 1 100 Kč. Následně žalobkyně předala pohledávku k inkasnímu řízení a naúčtovala žalované náklady za toto pověření ve výši 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru z čl. 7 2. a 7. 3., byla jí naúčtována smluvní pokuta v celkové výši 900 Kč. Žalovaná dlužné částky neuhradila, přestože byla vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 27. 12. 2021. Žalobkyně proto po žalované požaduje zaplacení částky 3 000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, dále částku 900 Kč odpovídající smluvní pokutě a částku 2 633 Kč odpovídající poplatku za poskytnutí úvěru.
2. Žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru schopnost žalované úvěr splácet,
když provedla tzv. preskóring, statistický model, dle kterého měla žalovaná kladný výsledek
pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně si dále od žalované vyžádala potvrzení o příjmech,
podle kterých měla žalovaná čistý měsíční příjem 31 702 Kč, dále si vyžádala informace o výdajích žalované, přičemž žalobkyně vycházela z prohlášení žalované a ze statistického modelu vycházejícího z dat ČSÚ, výdaje žalované byly vyhodnoceny na 8 576 Kč za bydlení a energie
a na 5 764 Kč za osobní výdaje. Žalobkyně dále provedla lustraci žalované v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, ve kterých žalovaná neměla žádný záznam, a v registru REPI,
kde zjistila, že má již žalovaná pravidelné splátky ve výši 2 000 Kč.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 11. 2021 a z předsmluvních informací má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , jejímž předmětem bylo poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 3 000 Kč. Tuto smlouvu účastníci podepsali prostředky elektronické komunikace na dálku. Žalovaná se smlouvou zavázala žalobkyni splatit čerpané peněžní prostředky a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 633 Kč, a to do 21 dnů. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho.
6. Z čl. 7 smlouvy soud ověřil, že účastníci sjednali pro případ porušení povinností žalované dvě smluvní pokuty ve výši 15 % jistiny (celkem 900 Kč).
7. Z čl. 7 smlouvy a z rozpisu účelně vynaložených nákladů za upomínky soud ověřil, že účastníci sjednali poplatky za upomínky a za náklady spojené s uplatněním pohledávky (celkem 2 600 Kč).
8. Z potvrzení o úplatě má soud za prokázané, že úvěr (finanční částka) ve výši 3 000 Kč byl žalované poskytnut dne 23. 11. 2021, a to převodem na účet žalované č. bankovní účet.
9. Z upomínky k úhradě dluhu ze dne 27. 12. 2021 včetně podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalobkyně ve věci této zaslala žalované výzvu k úhradě žalované částky. Následně byla žalovaná vyzvána dalšími dvěma upomínkami ze dne 7. 1. 2022 a 18. 1. 2022.
10. Z dokumentu„ Posouzení úvěruschopnosti žadatele“ a ze 4 potvrzení o příjmu vystavené Zaměstnaneckou pojišťovnou Škoda má soud za prokázané, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila příjmy žalované a vyčíslila je průměrnou částkou 31 702 Kč.
11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:
12. Žalobkyně s žalovanou uzavřeli dne 23. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 5 633 Kč, tvořenou jistinou 3 000 Kč a poplatkem 2 633 Kč, a to do 17. 12. 2021. Současně se žalovaná ve smlouvě zavázala hradit smluvní pokuty a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalobkyně provedla před poskytnutí úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalované tak, že u žalované ověřila příjmy za období od června do září 2021, dále povedla lustraci v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a registru REPI, kde zjistila, že žalovaná splácí navíc dluh ve výši 2 000 Kč měsíčně. Výdaje žalované určila žalobkyně z prohlášení žalované a z odhadu dle dat od ČSÚ. Žalobkyně tak nedostatečně posoudila výdaje žalované, když tyto neověřila oproti dokladům získaných od žalované, ale pouze se spoléhala na tvrzení žalované a zbytek výdajů odhadla.
13. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.
14. Dle ust. § číslo o. z, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, dále jen„ z. s. ú.“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku
z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Dle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Dle ust. § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
18. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
19. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
21. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
22. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
24. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015 -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
25. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
26. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
27. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, když sice zkoumala a ověřovala příjmy žalované, ale nikterak neověřila výdaje žalované, zejména uváděné výdaje na bydlení a energie.
28. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (viz bod 34 rozsudku Druhého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v řízení o předběžné otázce).
29. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 3 000 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalované poskytla (3 000 Kč), a částkou, kterou ji žalovaná uhradila (0 Kč).
30. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněného poplatku a smluvních pokut, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 3 533 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od 18. 12. 2021 do 1. 1. 2022 částečně zamítnout. Co se týče nákladů spojených s uplatněním pohledávky, soud žalobkyni přiznal náhradu ve výši 450 Kč, což je obvyklá výše nákladů na upomínání. Ve zbývajícím rozsahu (2 150 Kč) soud tento nárok zamítl s ohledem na nepřiměřenou výši požadovaného poplatku, když žalobkyně prokázala zaslání 2 upomínek.
31. Jelikož žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dle ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ze dne 27. 12. 2021, která jí byla žalobkyní odeslána téhož dne, uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (3 000 Kč) od 2. 1. 2022, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě k plnění (1. 1. 2022), když tato jí byla doručena třetí pracovní den po jejím odeslání žalobkyní.
32. Žalobkyně se svojí neúčastí na jednání dne 19. 4. 2022 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, a následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy.
33. V této souvislosti soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a , jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 . Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz příjmení, L., příjmení, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/2010 ).
34. Dle poměru úspěchu ve věci by měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, které však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
35. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.
36. V souladu s položkou 2 bodu 2 Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, soud žalobkyni doměřil soudní poplatek za zahájení řízení ve výši 600 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.