Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 407/2021-25
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 14 704,33 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 5 704,33 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 704,33 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 504,67 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 5 704,33 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 704,33 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 504,67 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19. 7. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 704,33 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela dne 25. 1. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně (společnost právnická osoba) s žalovanou smlouvu č. S0003745916045695, na jejímž základě poskytla žalované částku 9 000 Kč. Žalovaná pak měla tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 5 704,33 a to nejpozději dne 20. 1. 2020. Žalovaná však tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně nesplatila. Dne 6. 9. 2019 pak žalobkyně a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni převedla.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.
4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaná uzavřela dne 25. 1. 2019 pomocí prostředků komunikace na dálku s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 5 704,33 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru a standardními informacemi o spotřebitelském úvěru). Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalované č. bankovní účet ve výši 9 000 Kč (prokázáno Potvrzením o platbě). Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 6. 9. 2019 s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek); dopisem ze dne 12. 7. 2021 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou na žalobkyni, zároveň s tím byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku a výzvy k úhradě).
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotř. úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Podle § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.
16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou žalobkyně a žalovaná uzavřely, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotř. úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.
17. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18 nebo ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).
18. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., na základě které poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr, na jehož základě žalovaná čerpala finanční prostředky. Právní předchůdkyně však dostatečně nesplnila povinnost jí plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a sice povinnost prošetřit úvěruschopnost žalované. S ohledem na shora uvedené posoudil soud smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Právní předchůdkyně žalobkyně dle žalobních tvrzení ověřil úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že ponechal rezervu 10 % rovnající se minimálně životnímu minimu. Dále měla být žalovaná lustrována ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Na výzvu soudu žalobkyně neuvedla, žádní konkrétní tvrzení ohledně zjištěných údajů, z čeho byly zjištěny a zda a jak byly ověřeny. Nedoložila, jaké příjmy a výdaje žalovaná uváděla a jaké listiny k tomu doložila, pouze zopakovala žalobní tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti. Soud tak vychází z toho, že předchůdkyně žalobkyně pouze provedla lustraci evidencí a více zřejmě nezjišťovala. Má za to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele dle § 86 zákona o spotř. úvěru a nedostatečně ověřila příjmy a výdaje žalované.
19. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnuté částky, přičemž soud vycházel z toho, že na závazek dle neplatné smlouvy nebylo ničeho uhrazeno a tak přiznal žalobkyni požadovanou jistinu ve výši 9 000 Kč. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení z poskytnuté jistiny podle § 1968 a 1970 o. z. ve výši a dle data požadovaného žalobkyní, přičemž úrok požadovaný žalobkyní nepřesahuje výši úroku z prodlení stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Aktivní legitimace žalobkyně je přitom dána na základě postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. o. z. Co do nároku žalobkyně na zaplacení úroku ve výši 5 704,33 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky byla žaloba z výše uvedených důvodů zamítnuta (výrok II.).
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 504,67 Kč. Tato částka představuje 22,41 % z jejich celkové výše 2 252 Kč, přičemž soud k této výši dospěl vypočtením rozdílu úspěchu žalobkyně a neúspěchu žalobkyně když žalobkyni, která se domáhala celkem částky 14 704,33 Kč, bylo přiznáno celkem 9 000 Kč. Celkové náklady ve výši 2 252 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 704,33 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč.
21. K výpočtu nákladů řízení soud přistoupil podle § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech (viz např. 36 C 353/2021, 36 C 291/2021, 36 C 312/2021) a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč. Jsou tak splněny veškeré podmínky obsažené v § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
22. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.