Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
6 C 274/2021-25
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 71 805,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni
a) částku 33 000 Kč;
b) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 000 Kč od datum do zaplacení;
a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení
a) částky 38 805,50 Kč;
b) kapitalizovaného úroku ve výši 2 830,40 Kč;
c) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 362,66 Kč;
d) zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 36 600 Kč od datum do datum;
e) zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení;
f) zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 33 000 Kč od datum do zaplacení
g) úroku ve výši 29 % ročně z částky 36 600 Kč od datum do zaplacení;
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 33 000 Kč; b) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 000 Kč od [datum] do zaplacení; a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení a) částky 38 805,50 Kč; b) kapitalizovaného úroku ve výši 2 830,40 Kč; c) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 362,66 Kč; d) zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 36 600 Kč od [datum] do [datum]; e) zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení; f) zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 33 000 Kč od [datum] do zaplacení g) úroku ve výši 29 % ročně z částky 36 600 Kč od [datum] do zaplacení; se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky 71 805 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dne datum uzavřela s předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla společnost právnická osoba žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, přičemž žalovaná částka představuje nesplacenou část jistiny ve výši 36 600 Kč a poplatku ve výši 32 205,50 Kč. Žalovaná celkem uhradila částku 12 000 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
Dokazování
3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.
4. Dne datum uzavřela společnost právnická osoba se žalovanou smlouvu číslo ve které se společnost právnická osoba zavázala žalované poskytnout peněžitou zápůjčku ve výši 45 000 Kč a žalovaná se zavázala jí splatit v 18 měsíčních splátkách spolu s poplatkem ve výši 43 343 Kč včetně úroku ve výši 11 028 Kč právnická osoba dne datum poskytla žalované částku 45 000 Kč a (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum).
5. Žalovaná dne datum sdělila společnosti právnická osoba, že bydlí ve spoluvlastnictví; je vdaná; pracuje jako uklízečka; čistý měsíční příjem činí 19 409 Kč; další čisté příjmy domácnosti činí 21 000 Kč; externí splátky činí 0 Kč; interní splátky činí 6 600 Kč; odhadované měsíční výdaje činí 7 500 Kč. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr jsou zaškrtnuta pole pracovní smlouva (ručně dopsáno„ neurčito“) a 2 výplatní pásky (ručně dopsáno„ 01, číslo“) (zjištěno ze zákaznické karty ze dne datum).
6. Žalovaná celkem uhradila částku 12 000 Kč (zjištěno z tabulky umoření).
7. právnická osoba postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou ze smlouvy číslo (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek).
8. právnická osoba oznámila žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne datum na žalobkyni (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího lístku ze dne datum).
9. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou v dopise ze dne datum k zaplacení dlužné částky do datum (výzva k plnění ze dne datum včetně podacího lístku ze dne datum).
10. Soud ve věci dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu:
11. Mezi společností právnická osoba a žalovanou došlo dne datum k uzavření smlouvy číslo ve které se společnost právnická osoba zavázala žalované poskytnout peněžitou zápůjčku a žalovaná se zavázala jí splatit ve splátkách spolu s poplatkem včetně úroku za poskytnutí zápůjčky. právnická osoba dne datum poskytla žalované částku 45 000 Kč. Žalovaná uhradila celkem 12 000 Kč právnická osoba postoupila pohledávku na žalovanou. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou v dopise ze dne datum k zaplacení dlužné částky do datum.
12. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr jsou zaškrtnuta pole pracovní smlouva (ručně dopsáno„ neurčito“) a 2 výplatní pásky (ručně dopsáno„ 01, číslo“). Soud konstatuje, že tyto listiny ani žádné jiné dokumenty týkající se příjmů či výdajů žalované nebyly soudu předloženy.
Právní hodnocení
13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
14. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
15. Podle § 2392 odst. 1 věty první OZ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Mezi společností právnická osoba jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem došlo dne datum k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o zápůjčce dle § 2390 OZ ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když společnost právnická osoba tuto částku přenechala žalované a žalovaná se zavázala ji vrátit spolu s poplatkem včetně úroku (viz § 2392 odst. 1 věta první OZ).
18. Dále se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy a to s ohledem na splnění povinnosti společnosti právnická osoba jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného.
19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
23. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
24. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
25. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu.
26. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“
27. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.
28. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda společnost právnická osoba dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.
29. právnická osoba byla § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
30. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39).
31. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.
32. Dále soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně svým povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. Je pak otázkou, proč nebyly soudu dokumenty či jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti předloženy, přestože má poskytovatel spotřebitelského úvěru zákonnou povinnost je uchovávat. Pakliže tyto dokumenty či jiné záznamy nejsou soudu předloženy, nemůže mít soud za prokázané, že poskytovatel skutečně řádně přistoupil k posouzení úvěruschopnosti.
33. K zákaznické kartě dále soud konstatuje, že z této není zřejmé, co tvoří odhadované měsíčně výdeje ve výši 7 500 Kč, přičemž za účelem prokázání výdajů dle zákaznické karty nebyly předloženy ani žádné listiny. Ze zákaznické karty ani z ničeho jiného není taktéž zřejmé, co představuje další čistý měsíčně příjem domácnosti ve výši 21 000 Kč. Tento další příjem pak není prokázán žádným důkazem. Z předložených důkazů tedy neplyne, jaké skutečné příjmy a jaké skutečné výdaje žalovaná měla.
34. Soud je toho názoru, že společnost právnická osoba ve skutečnosti výdaje žalované ani její příjmy nezkoumala, a tedy je ani nemohla porovnat.
35. Dle výše uvedeného, soud dospěl k závěru, společnost právnická osoba nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalované přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalované neposuzovala, a proto soud shledal předmětnou smlouvu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou.
36. Soud k neunesení důkazního břemene žalobkyní, co do prokázání skutečnosti, že společnost právnická osoba, dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, konstatuje, že žalobkyně byla před nařízením jednání vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů. Dále soud konstatuje, že jelikož žalobkyně nevyužila svého práva účastnit se jednání, připravila se možnost poučení dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).
37. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
38. Podle § 2991 odst. 2 OZ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
39. Jelikož soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, tedy plnění poskytnuté na základě této smlouvy bylo ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ plněním z právního důvodu, který odpadl, je žalovaná povinna žalobkyni dle § 2991 odst. 1 OZ vydat oč se obohatila a to konkrétně částku 33 000 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou 45 000 Kč, kterou od společnosti právnická osoba obdržela, a částkou 12 000 Kč, kterou již uhradila.
40. Podle § 1879 OZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
41. právnická osoba dle § 1879 OZ postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy číslo na žalobkyni, a proto soud shledal, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimovaná. Dále soud dodává, že žalovaná bylo o postoupení pohledávky společností právnická osoba vyrozuměna.
42. Podle § 1958 odst. 2 OZ neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
43. Podle § 1970 OZ může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
44. Jelikož je žalovaná se svým plněním peněžitého dluhu ve výši 33 000 Kč v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z této částky. Splatnost částky 33 000 Kč s ohledem na neplatnost smlouvy nastala dle § 1958 odst. 2 OZ na základě předžalobní výzvy, ve které byla stanovena splatnost do datum, žalovaná je tak v prodlení s placením svého peněžitého dluhu od datum, a proto je povinna od tohoto data dle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., zaplatit úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně. V ostatním rozsahu požadované úroky z prodlení soud jako nedůvodné zamítl.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
45. Soud shledal v celém rozsahu smlouvu, na základě které žalobkyně domáhala zaplacení částky 71 805,50 Kč s příslušenstvím za neplatnou, žalobkyně tedy nemá na základě této smlouvy právo požadovat po žalobkyni zaplacení žalované částky včetně poplatku. Jelikož však na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení co do částky 33 000 Kč, soud uložil žalované povinnost zaplatit tuto částku žalované, na kterou byla pohledávka postoupena. Soud tedy shledal žalobu důvodnou pouze co do částky 33 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 000 Kč od datum do zaplacení a v ostatním rozsahu žalobu zamítl.
46. Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná byla sice ve věci i s přihlédnutím k přiznaným resp. nepřiznaným úrokům a úrokům z prodlení úspěšnější než žalobkyně, avšak žádné náklady řízení žalované nevznikly.
47. Lhůta ke splnění povinnosti v délce tří dnů byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení lhůty jiné neshledal soud důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.