Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 43/2022-49
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s 8,50 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po částka, splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku částka, s úrokem ve výši 59,85 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 63 606 od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, se zákonným ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum, a dále z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s 8,50 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], s úrokem ve výši 59,85 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 63 606 od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], se zákonným ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], a dále z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, dále zaplacení pohledávky ve výši částka a úroku ve výši 59,85 % p.a. z částky částka od datum do datum ve výši částka, úroku ve výši 8,25 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka a náhrady nákladů řízení. V žalobě uvedla, že dne datum s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému téhož dne poskytnut na účet úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 36 měsíčních splátkách po částka splatných ke každému 20. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem březnem 2021. Úrok za poskytnutí úvěru činil 59,85 % p. a. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě příslušných databází, dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného. Žalovaný řádně neplnili smluvní podmínky a dostal se do prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru dne datum byla žalobkyni uhrazena částka ve výši částka. V souvislosti s prodlením žalovaného vzniklo žalobkyni dle smlouvy právo na úhradu smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem částka byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby dluží částku částka s příslušenstvím (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši částka a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši částka) s příslušenstvím, smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši částka s příslušenstvím, náhradu nákladů podle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši částka s příslušenstvím, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem datum do zaplacení v celkové vyčíslené výši částka k datu vyhotovení žaloby a úrok za poskytnutí úvěru ve výši částka od dne datum do zaplacení. Na zaslanou předžalobní upomínku žalovaný nereagoval.
2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že je ve vážné finanční nouzi od vypuknutí covidu, tedy od jara 2020, do kdy pracoval v Rakousku. Přišel o práci a byl nucen se odstěhovat do České republiky, kdy u něj současně nastoupily zdravotní problémy, proto pobíral nemocenské dávky od úřadu práce kolem částka, a to po dobu půl roku. V současné době je veden jako uchazeč o zaměstnání a to do datum s tím, že od datum nastupuje jako stavební dělník v místě bydliště. V roce 2021 pracoval v anonymizováno obec, protože blíž zaměstnání nesehnal a úvěr si bral proto, aby mohl do práce dojíždět. Jezdil na každou směnu, přičemž jedna cesta byla 70 km. Na cestovné vynakládal minimálně částka měsíčně. Výdaje na bydlení má ve výši částka a to měl také již v době, kdy uzavíral úvěr. Kromě toho platí výživné pro nezletilého syna jméno celé jméno žalovaného, narozeného datum ve výši částka měsíčně. Na výživném má dluh, protože nebyl schopen výživné platit. Osm měsíců dojížděl za prací do anonymizováno obec, ale primárně musel platit náklady na bydlení a dojíždění z čistého příjmu částka. S ohledem na svoji současnou situaci žádá soud, aby mohl dluh splácet v měsíčních splátkách po částka. Pokud by bylo žalobě vyhověno, požádal o umožnění splátek, maximálně do výše částka měsíčně, aby byl schopen tyto splátky platit společně s výživným, náklady na bydlení a živobytí.
3. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný na dluh zaplatil pouze dvě splátky v částce celkem částka.
4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z výpisu ze seznamů subjektů soud zjistil, že žalobkyně je registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů s povolením obec národní banky. Z listin y označené jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru číslo předsmluvního formuláře, oznámení o schválení úvěru vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo se žalovaným jako klientem, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve 36 měsíčních splátkách ve výši částka; úroková sazba byla sjednána ve výši 59,85 % ročně a žalovaný měl celkem žalobkyni vrátit částka. V článku 6. smluvních podmínek pak byly sjednány sankce pro případ prodlení žalovaného. Podle bodu 6.1 byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši částka za každou splátku, u níž se ocitl v prodlení po dobu 30 dnů, a to do dne zesplatnění úvěru. Podle bodu 6.2 má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, a to ve výši částka za každou splátku, u níž se žalovaný ocitl v prodlení po dobu 15 dnů. V souladu s bodem 6.5 vznikla žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné nové jistiny za každý den prodlení s úhradou nové jistiny úvěru ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do úplného zaplacení. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému dne datum vyplatila úvěr ve výši částka převodem na účet žalovaného. Žalovaný se dostal se splátkami do prodlení, na upomínky žalobkyně nereagoval, a proto žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila, jak vyplývá z upomínek žalobkyně včetně předžalobní výzvy s podacím archem a oznámení o zesplatnění úvěru. Z karty klienta vzal soud za prokázané, že žalovaný uhradil celkem částka.
5. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující prověření úvěruschopnosti žalovaného a z databází příjmení a anonymizováno. Na základě takto získaných informací provedla scoring klienta a rozhodla o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Soud z listin y nazvané hodnocení klienta zjistil, že žalovaný je zaměstnán a pobírá měsíční plat ve výši částka, celkem má měsíční výdaje ve výši částka. Žalovaný dále uvedl, že je zaměstnán ve právnická osoba a.s., IČO, je ženatý a má vzdělání ukončené maturitou. V registru příjmení žalovaný nebyl nalezen, v databázi anonymizováno měl skóre 555. Žalobkyně předložila historii pohybu na účtu žalovaného za období datum až datum. Dále zde bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnán u shora uvedeného zaměstnavatele, je svobodný, má maturitu a žije sám ve vlastním bydlení. příjmení, zda zaměstnanec poskytovatele úvěru doporučuje poskytnutí úvěru klientovi, nebyla vyplněna.
6. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal se žalobkyní dne datum listin u nazvanou smlouva o úvěru, na jejímž základě čerpal žalovaný dne datum úvěr ve výši částka. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni uhradil částku částka. Před uzavřením smlouvy žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti zjistila příjem žalovaného ze zaměstnání v měsíční výši částka a výdaje žalovaného ve výši částka.
7. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
16. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
18. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru číslo uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným dne datum je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně přezkoumala, když vyšla pouze z tvrzení uvedeném na formuláři o hodnocení klienta a segmentu historie pohybů na účtu klienta (jak byl soudu k důkazu předložen). Výši tvrzených výdajů pak žalobkyně neověřovala vůbec. Žalobkyně tak nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem a posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Žalobkyně byla na jednání dne datum poučena ve smyslu ust. § 118a o.s.ř. o tom, že je potřeba, aby doplnila skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání, že dostatečně prověřovala úvěruschopnost žalovaného z objektivních zdrojů k prokázání nejenom její příjmové ale i výdajové stránky. Zde zejména zohlednila věk, vzdělání, případný počet dětí, zdroj příjmů, rodinný stav, způsob bydlení, včetně výdajů na živobytí a bydlení, vycházela tedy nejen z obecných informací získaných od žalovaného a z nahlížení do externích registrů, a to za účelem zjištění kreditního skóre žalovaného, jehož výstupem by bylo zjištění limitu nejvyšší možné měsíční splátky a schopnosti splatit celý úvěr, který může být žalovanému schválen, aniž by u něj došlo k předlužení. Byla také poučena, že pokud výzvě soudu nevyhoví, může nést negativní důsledky spočívající v neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. Na to žalobkyně uvedla, že již nemá žádné jiné konkrétní návrhy na doplnění dokazování.
19. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
20. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru se dále opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
21. Vzhledem k uvedenému, shledal soud předmětnou smlouvu dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 zákona o úvěru absolutně neplatnou pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku částka, na kterou žalovaný uhradil celkem částka, došlo tak podle § 2991 o. z. k jeho bezdůvodnému obohacení co do částky částka, zůstala ji proto povinnost vydat tuto částku žalobkyni. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalované, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně sjednaných poplatků a příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě) a z úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).
22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly. Při posouzení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků soud přihlédl rovněž k příslušenství pohledávky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Benešově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.