Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
13 C 407/2020-67
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovnicí jméno příjmení
bytem adresa původní účastnice
o zaplacení 14.090 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 2.090 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.000 Kč od 22. 1. 2021 do zaplacení, a to ve splátkách po 500 Kč vždy ke každému 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se zamítá co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12.000 Kč od 19. 11. 2018 do 21. 1. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 12.000 Kč od 22. 1. 2021 do zaplacení.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2.522,52 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč vždy ke každému 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se co do částky 2.090 Kč zastavuje.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.000 Kč od 22. 1. 2021 do zaplacení, a to ve splátkách po 500 Kč vždy ke každému 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se zamítá co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12.000 Kč od 19. 11. 2018 do 21. 1. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 12.000 Kč od 22. 1. 2021 do zaplacení.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2.522,52 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč vždy ke každému 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 21. 10. 2020, domáhala po žalované zaplacení částky 14.090 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z částky 12.000 Kč od 19. 11. 2018 do zaplacení). Návrh byl odůvodněn tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru číslo 2017 číslo (dále též„ smlouva“). Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, kdy podstatný pro posouzení úvěruschopnosti byl pravidelný a prokazatelný měsíční příjem. Žalovaná musela předložit osobní doklady a dokumenty k ověření úvěruschopnosti, jako například výpis z účtu za poslední tři měsíce, pracovní smlouvu nebo potvrzení o výši příjmu atd. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit společně s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, přičemž celkovou částku ve výši 20.280 Kč se právní předchůdkyni žalobkyně zavázala uhradit ve 13 měsíčních splátkách, z nichž poslední byla splatná dne 18. 11. 2018. Sjednané částky žalovaná nehradila řádně a včas a poskytnutou částku právní předchůdkyni žalobkyně ani zčásti nevrátila. Dne 28. 9. 2018 byla část závodu právní předchůdkyně žalobkyně včetně pohledávky za žalovanou převedena na společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ přechodný věřitel“), která pohledávku za žalovanou převedla Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. V době od postoupení pohledávky žalovaná svůj dluh ani částečně nehradila, a to ani na předžalobní výzvu, která jí byla zaslána dne 26. 2. 2020.
2. Žalovaná se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který jí byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), nevyjádřila (zásilka byla uložena k vyzvednutí a doručena fikcí ke dni 21. 1. 2021). Následně bylo zjištěno, že žalovaná je umístěna v anonymizováno na anonymizováno, je imobilní a je zcela odkázána na péči ošetřovatelského personálu. Je jen částečně orientovaná, není schopna vyřizovat své záležitosti a v současnosti je vedeno řízení o omezení její svéprávnosti. Z tohoto důvodu soud usnesením z datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, ustanovil žalované opatrovnici pro řízení, a to její vnučku jméno příjmení.
3. Opatrovnice žalované se při ústním jednání konaném u zdejšího soudu dne 9. 6. 2021 k věci vyjádřila tak, že žalovaná již delší dobu trpí demencí a ona již za ni vyřizovala mnoho záležitostí. Žalovaná jí nikdy neříkala, že by měla uzavřenu smlouvu o spotřebitelském úvěru, a v době uzavření smlouvy již žalovaná ani nikam nejezdila, nakupovala jí opatrovnice. Neví, na co by si žalovaná brala úvěr, měla veškeré vybavení a opatrovnice neví o tom, že by si žalovaná pořizovala něco nového. Případné opravy jí zařizoval přítel opatrovnice a také jí sehnali novou televizi. Ze strany žalované nešlo o záměrné obohacení, protože v době uzavření smlouvy už byla zmatená a kolikrát si nebyla vědoma, co dělá; opatrovnice neví, proč žalované v jejím věku vůbec poskytovali úvěr, když nemohli vědět, jestli je v pořádku. V roce 2020 již byla žalovaná v anonymizováno léčebně v obec a poté byla umístěna do domova, takže jí ani nebyla doručena předžalobní výzva, ostatně ve schránce nic takového nenašli.
4. Žalobkyně před soudem na dotazy soudkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně jí nepředala podklady v takovém rozsahu, aby mohla doplnit tvrzení a důkazy ohledně složení žalované částky, případného plnění žalované ani zkoumání úvěruschopnosti žalované. Poté žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 2.090 Kč, s čímž opatrovnice žalované vyslovila souhlas. Soud přihlédl k dispozitivnímu procesnímu jednání žalobkyně, které učinila v průběhu prvního jednání ve věci, a proto řízení ve vymezeném rozsahu žalobkyní zastavil v souladu s ust. § 96 odst. 1 , 2 věta první a 3 o. s. ř. o. s. ř. (výrok I. rozsudku).
5. Soud dále u ústního jednání provedl listinné důkazy – dva podací lístky s datem podání 26. 2. 2020, dvě předžalobní výzvy datované ke dni 26. 2. 2020, smlouvu o úvěru číslo 2017 číslo, fotokopie SIPO lístků ze srpna, anonymizováno a anonymizováno rok, předpis splátek ke smlouvě o úvěru číslo 2017 číslo, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, listin u o kontaktní osobě, kopie ústřižků o vyplacení důchodu za srpen, září a říjen 2017, čestné prohlášení datované k 18. 10. 2017, žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru datovanou ke dni 18. 10. 2017, finanční analýzu datovanou ke dni 18. 10. 2017, credit scoring datovaný ke dni 18. 10. 2017. Po takto provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci:
6. Právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru číslo 2017 číslo, na základě které poskytla žalované částku 12.000 Kč v hotovosti a žalovaná se tuto částku zavázala společně s náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 8.760 Kč splatit ve 13 měsíčních splátkách po částce 1.560 Kč. Dle žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru byla žalovaná v době smlouvy vdova a bydlela sama ve vlastním rodinném domě. Pobírala důchod ve výši 11.794 Kč měsíčně a měla výdaje v průměrné měsíční výši 5.940 Kč, tj. 650 Kč za elektřinu, 1.000 Kč za plyn, 4.000 Kč za stravu, 200 Kč za mobilní telefon a 45 Kč za anonymizováno rozhlas. Dle ústřižků o vyplacení důchodu a ústřižků SIPO žalovaná v období číslo 2017 pobírala důchod po částce 12.717 Kč a hradila SIPO po částce 1.740 Kč měsíčně, kdy toto jí dle čestného prohlášení hradila vnučka jméno příjmení přes internetové bankovnictví. Z finanční analýzy vyplývá, že měsíční volné zdroje žalované jako žadatelky o úvěr byly spočteny z měsíčního příjmu v částce 11.794 Kč měsíčně, měsíčních výdajů v částce 5.940 Kč, minimálních měsíčních výdajů v částce 3.500 Kč jako výdajů jednotlivce a rezervy v částce 1.000 Kč. Tímto výpočtem byly zjištěny měsíční volné finanční zdroje žalované v částce 4.854 Kč. V rámci credit scoringu, který posuzoval věk, bydlení, příjmy a zdravotní stav žadatele, žalovaná dosáhla skóre 26 bodů, kdy při skóre 25 a více bodů lze poskytnout úvěr až do výše 70.000 Kč (při skóre číslo bodů lze poskytnout úvěr ve výši do 25.000 Kč). Žalovaná na svou pohledávku ničeho nezaplatila (v průběhu řízení byla procesně pasivní a netvrdila ani neprokázala nic jiného). Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018 převedena na přechodného věřitele, společnost právnická osoba, a ten tuto pohledávku převedl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 na žalobkyni. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dluhu předžalobní výzvou, odeslanou doporučeně dne 26. 2. 2020 na adresu bydliště žalované.
7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ust. § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle ust. § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný by byl povinen plnit žalobkyni.
14. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 12.000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit včetně poplatku v celkové výši 8.760 Kč ve 13 měsíčních splátkách. S ohledem na postavení žalované jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, a obsah uzavřené smlouvy je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě citovaných ustanovení o. z.) podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. Povinností úvěrujícího (právní předchůdkyně žalobkyně) bylo před uzavřením smlouvy mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalované (schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr). Bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované (spotřebitele) vycházela především z údajů poskytnutých žalovanou při vyplňování žádosti o úvěr, kdy tyto byly ověřovány pouze z ústřižků důchodu a výpisů SIPO za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy, zejména ověření jejích výdajů tedy bylo zcela minimální. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované především nevyžádala žádné výpisy z účtu (ačkoli z čestného prohlášení vyplývá, že žalovaná disponovala internetovým bankovnictvím) a rovněž nebylo prokázáno, že úvěruschopnost žalované byla jakkoli ověřována v rejstřících jako příjmení či NRKI či alespoň v insolvenčním rejstříku. Za těchto okolností má soud rozdíl od argumentace žalobkyně za to, že právní předchůdkyně žalobkyně v postavení odborníka (podnikatele) svým povinnostem nedostála, neboť nelze za řádné posouzení úvěruschopnosti považovat pouhé„ spolehnutí se“ na skutečnosti tvrzené žalovanou, jak na ně odkazovala žalobkyně v žalobě. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tato povinnost uložená spotřebiteli však nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ). Podnikatel – úvěrující se nemůže zprostit své povinnosti zkoumat úvěruschopnost s odkazem na proklamaci žalovaného, ale musí postupovat s odbornou péčí a tyto skutečnosti řádně posoudit. Soud z těchto důvodů uzavírá, že úvěrující nedostál svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a nemohl si být jist, že úvěr bude spotřebitelem řádně splácen. Za takové situace by tak obezřetný úvěrující nemohl spotřebiteli předmětný úvěr poskytnout. Následkem nesplnění uvedené povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně je potom podle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost uzavřené smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nelze ji konvalidovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33Cdo 2178/2018 ). S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení.
15. Jak již bylo uvedeno, z obsahu spisu a z připojených listin bylo zjištěno, že žalované byla poskytnuta částka 12.000 Kč, přičemž z obsahu spisu nebylo zjištěno, že by žalovaná tuto částku byť i jen částečně uhradila. Soud proto žalobě v této částce vyhověl a žalobkyni ji přiznal vzhledem k aktivní procesní legitimaci, která byla prokázána smlouvou o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018 a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019. Ode dne, kdy byla žalované doručena žaloba (tedy faktická výzva k plnění), je žalovaná s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení, soud proto žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to od prvního dne prodlení žalované. (výrok II.)
16. S ohledem na zastávaný právní názor soud žalobu ve zbývající části (po částečném zastavení řízení) jako nedůvodnou zamítl tak, je uvedeno ve výroku III.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když žalobě bylo vyhověno v rozsahu 73,46 % předmětu řízení (požadované a přiznané příslušenství bylo přitom kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku; vyhověno tak bylo žalobě v částce 12.396 Kč a zamítnuta byla žaloba v částce 2.388,33 Kč) a v rozsahu 26,54 % byla žaloba zastavena nebo bylo řízení zastaveno (vzhledem k tomu, že částečné zastavení řízení co do částky 2.090 Kč bylo způsobeno zpětvzetím části žaloby žalobkyní, pro účely náhrady nákladů řízení se žalobkyně v této části považuje za procesně neúspěšnou). Žalobkyně má proto právo na náhradu 46,92 % nákladů řízení. Tyto náklady v částce 5.376,22 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 , § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty 14.090 Kč ve výši 2.600 Kč (tedy částka 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci – převzetí zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé, když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru a žalobkyně se podobných nároků vůči dlužníkům domáhá opakovaně a na základě shodných skutkových tvrzení, a částka 1.700 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný po podání návrhu – účast u ústního jednání) a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč (tedy částka 100 Kč za každý ze tří výše uvedených úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu a částka 300 Kč za jeden úkon právní služby realizovaných po podání návrhu). Dále právní zástupce žalobkyně žádal náhradu cestovních výdajů za cestu z obec do obec a zpět, k tomuto však nedoložil žádné doklady, soud proto po zjištění spojů hromadné dopravy, které bylo možno v den konání ústního jednání využít, spočetl cestovné v částce 182 Kč (tj. 2x částka 79 Kč za dopravu autobusy Arriva – příjezd do obec v 8:00 hodin a odjezd z obec v 10:10 hodin, a 2x částka 12 Kč za místní dopravu v obec). Dále advokátovi dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t. náleží náhrada za ztrátu času v částce 400 Kč (tj. po částce 100 Kč za čtyři půlhodiny) a daň z přidané hodnoty dle ust. § 14a a. t. ve výši 794,22 Kč (tedy ve výši 21 % z částky 3.782 Kč). Z takto spočtených nákladů přiznaných 46,92 % činí částku 2.522,52 Kč, tuto částku je pak žalovaná povinna žalobkyni zaplatit na nákladech řízení. (výrok IV.)
18. Podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud žalované uložil plnění jejích platebních povinností ve splátkách po částce 500 Kč měsíčně, a to s ohledem na její osobní a majetkové poměry, kdy žalovaná je umístěna v domově pro seniory a její příjem tvoří starobní a vdovský důchod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.