Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
14 C 33/2022-19
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Starou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 22 137,22 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 314 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 314 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 3 835,84 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 149,84 Kč od 20. 7. 2021 do 23. 8. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 835,84 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 675,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 147,85 Kč a částky 2 987,38 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 314 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 314 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 3 835,84 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 149,84 Kč od 20. 7. 2021 do 23. 8. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 835,84 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 675,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 147,85 Kč a částky 2 987,38 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 22 137,22 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, dne 5. 11. 2019. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky v hotovosti ve výši 23 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s částkou 19 756 Kč sestávající z úroku ve výši 2 214 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 11 270 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 132 Kč, inkasního poplatku ve výši 4 140 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 054 Kč, poslední splátka měla být uhrazena nejpozději do 5. 1. 2021 Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalované, v níž žalovaná uvedla základní údaje o své osobě a informace o své finanční situaci. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, na svůj dluh zaplatila celkem pouze částku 7 686 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku vůči žalované na žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení nesplacené jistiny 19 149,84 Kč, nesplaceného smluvního úroku 1 529,08 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 9 242,84 Kč, nesplacených nákladů za vyhodnocení úvěru 1 752,90 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 3 395,34 Kč, postoupeného sankčního poplatku 1 500 Kč, postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 466,99 Kč a postoupeného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 649,28 Kč. Dále se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 149,84 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení. Žalovaná ani přes upomínku ze dne 18. 10. 2021 dlužnou částku neuhradila. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána na základě dokumentů vyžádaných od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové a pracovní poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
4. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovanou dne 5. 11. 2019 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč jako neúčelový hotovostní úvěr. Žalovaná se zavázala čerpané prostředky spolu s úrokem ve výši 2 214 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 11 270 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 132 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 4 140 Kč vrátit právní předchůdkyni žalobkyně ve 14 měsíčních splátkách po 3 054 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byl předpis splátek. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že převzala v místě svého bydliště v hotovosti celou výši spotřebitelského úvěru. Veškeré platby vůči právní předchůdkyni žalobkyně se žalovaná zavázala činit v hotovosti. Pro případ porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas si strany sjednaly povinnost žalované uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úrok byl úročen sazbou 15 % ročně (prokázáno smlouvou o úvěru číslo ze dne 5. 11. 2019 a předpisem splátek). Smlouvu o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela na základě její žádosti, v níž žalovaná uvedla své osobní a majetkové poměry, které právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z přiložených dokladů. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána u právnická osoba s.r.o. a pobírá čistý měsíční příjem ve výši 19 620 Kč. Dále uvedla, že měsíční výdaje žalované na bydlení a energii činily 1 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 410 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 2 656 Kč (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 5. 11. 2019). Před uzavřením smlouvy o úvěru obdržela žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně standardní informace o spotřebitelském úvěru s přehledem základních parametrů úvěru a přehledem splátek (prokázáno smlouvou o úvěru číslo ze dne 5. 11. 2019, předpisem splátek, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 11. 2019). Žalovaná uhradila v hotovosti pouze částku ve výši 7 686 Kč.
5. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 19. 7. 2021 postoupila s účinností k témuž dni svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 5. 8. 2021 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 30. 7. 2021, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021, podacím archem ze dne 9. 8. 2021). K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 18. 10. 2021 odeslaným dne 20. 10. 2021 (prokázáno výzvou k plnění ze dne 18. 10. 2021 a podacím archem ze dne 20. 10. 2021). Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila.
6. Ze shora uvedených důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 5. 11. 2019 na základě uzavřené smlouvy o úvěru finanční prostředky ve výši 23 000 Kč, ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná měla uvedenou částku vrátit včetně úroku a poplatků v 14 měsíčních splátkách po 3 054 Kč. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem částku 7 686 Kč, zbývající dlužnou částku neuhradila, a to ani po výzvě zástupce žalobkyně.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C číslo:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
14. Podle § 1968 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ustanovení § 86 a § 87 ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C číslo sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
17. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. III ÚS 4129/18 judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
18. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
19. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).
20. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované vyžádala informace o jejím příjmu, podstatné výdaje žalované však nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Obezřetnost při ověřování výdajů žalované byla na místě i z důvodu, že její tvrzené celkové výdaje na živobytí ve výši 4 410 Kč jsou nepřiměřeně nízké a neodpovídají realitě cen potravin, energií a bydlení. Právní předchůdkyně žalobkyně navíc nezkoumala rodinné poměry žalované, když z úřední činnosti soudu je známo, že žalobkyně je matkou nezl. syna jméno jméno, datum narození. S výživou tohoto syna má žalovaná rovněž značné měsíční výdaje.
21. Shora uvedená smlouva o úvěru je tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalované peněžní prostředky, které jí ani žalobkyni žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 15 314 Kč (vyplacená jistina ve výši 23 000 Kč mínus částka 7 686 Kč zaplacená žalovanou), žalobkyni také vrátit, co do této částky bylo žalobě vyhověno. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 24. 8. 2021 do zaplacení. Jelikož žalovaná byla poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021, které jí bylo právní předchůdkyní žalobkyně odesláno dne 9. 8. 2021, uložil soud žalované uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení od 24. 8. 2021, tj. ode dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky a výzvě k úhradě, když toto jí bylo fikcí doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání právní předchůdkyní žalobkyně. Vzhledem k tomu, že poslední den desetidenní lhůty k plnění připadnul na neděli, posunul se konec lhůty k plnění na nejbližší následující pracovní den, tj. na pondělí 23. 8. 2021.
22. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaná v řízení netvrdila nic ohledně toho, jaké jsou její možnosti ohledně vrácení jistiny úvěru, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.
23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalované, která byla v řízení převážně úspěšná, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, proto nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Praze.