Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
4 C 150/2021-52
Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ludmilou Horskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 45 593 Kč s přísl.,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 17. 2. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 25 % z částky 30 000 Kč od 20. 11. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 12 213 Kč, úroku ve výši 51,26 % z částky 30 000 Kč od 17. 2. 2021 do 12. 3. 2021 ve výši 990,96 Kč, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 17. 2. 2021 dosáhne částky 59 731 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 3 846 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 17. 2. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 25 % z částky 30 000 Kč od 20. 11. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba na zaplacení částky 12 213 Kč, úroku ve výši 51,26 % z částky 30 000 Kč od 17. 2. 2021 do 12. 3. 2021 ve výši 990,96 Kč, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 17. 2. 2021 dosáhne částky 59 731 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 3 846 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 45 593 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě dne 20. 11. 2020 žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně, s odkazem na citovanou smlouvu, domáhala i zaplacení částky 998 Kč, která představovala smluvní pokutu a 400 Kč, jako náklady vzniklé s prodlením. Kromě toho požadovala smluvní pokutu ve výši 8 840 Kč a úrok ve výši 51,2 % ročně s tím že žalovaný neuhradil ničeho.
2. Žaloba byla žalovanému ve smyslu § 46b písm. a) zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále o. s. ř. o. s. ř. ) doručována na adresu trvalého pobytu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, spolu s výzvou soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Zároveň byl žalovaný vyzván, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. , k žalobě do 7 dnů písemně vyjádřil a v případě, že uplatněný nárok neuznává, aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a nabídl důkazy k prokázání svých tvrzení. Účastníci svým postojem dali najevo, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto využil možnosti, kterou dává ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.
3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejichž základě žalovanému poskytla částku 30 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Strany se dohodly i na zaplacení poplatků, souvisejících se smlouvou a úroků za poskytnuté peněžní prostředky. Dopisem ze dne 15. 2. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a žalobkyně tak dala žalovanému možnost zaplatit dluh před podáním žaloby. Ze smlouvy o úvěru č. číslo ze dne 19. 11. 2020 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr pravidelnými 24 měsíčními splátkami po 2 074 Kč, včetně smluveného úroku ve výši 54,25 % ročně. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z výpisu z úvěrového účtu a tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal a na splátky v dohodnuté výši neplatil.
4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel, § 1810 občanského zákoníku ) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouvy o úvěru. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Vychází z toho, že žalovaný měl vrátit na základě první smlouvy jistinu ve výši 30 000 Kč, smluvní pokutu 998 Kč a 400 Kč, jako náklady vzniklé s prodlením, celkem 31 380 Kč.
6. Jiná je situace, pokud jde o úrok, dohodnutý ve smlouvě a požadovaný v žalobě, a vyčíslenou smluvní pokutu, která vycházela z nesprávně vyčísleného zůstatku jistiny. Ačkoli občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžitém úvěru sjednat úroky, nelze z toho dovozovat, že by jejich výše závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o úvěru a nepodléhala žádnému omezení. V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroku přitom postupuje ten věřitel, který bez ohledu na to, v jaké situaci se dlužník nachází, se spokojí s přiměřenou výší úplaty za poskytnuté peněžité prostředky a zhodnotí je běžným způsobem. Není pochyb o tom, že obecně byly a jsou peněžní prostředky poskytovány za úplatu. Je standardním postupem, že tato úplata je vyjadřována úroky se stanovenou roční úrokovou mírou a podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je tak, v souladu s ustanovením § 2395 o. z., ujednání u výši poskytnutých peněžních prostředků a o povinnosti tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Jestliže však věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček, nejedná se o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Ujednání o výši úroku je tak neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, kterou pak je nutno hodnotit jako smlouvu uzavřenou v rozporu s dobrými mravy, tedy smlouvu absolutně neplatnou, jak to má na mysli ustanovení § 588 o. z.
7. Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje při uzavření smlouvy o půjčce přiměřený úrok (např. R NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Jestliže v období, kdy byla smlouva o úvěru uzavřena, se úroková sazba u bankovních ústavů pohybovala do výše 9,58 % za jeden rok (srovnej na webová adresa), tak i pokud by soud připustil, že při nebankovním úvěru se může jevit přiměřenou i úroková sazba vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřený úrok hodnotit úrokovou sazbou ve výši okolo 25 % za jeden rok. Z tohoto pohledu se sjednaný úrok ve výši 54,25 % ročně jeví jako naprosto nepřiměřený (nemravný). Považuje-li soud smlouvu za absolutně neplatnou, nezbylo než žalovanému uložit pouze vydání bezdůvodného obohacení a žalobu na zaplacení částky 3 355,57 Kč, představující nesprávně vypočtené úroky z prodlení a pro částku 8 840 Kč, jako smluvní pokutu vypočtenou z nesprávného základu, zamítnout. Při vyhlašování rozsudku dne 26. 1. 2022 soud nerozhodl o celém předmětu řízení a tuto skutečnost zjistil při písemném zpracování rozsudku, nezbylo, než vyhlásit dne 9. 3. 2022 doplňující rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta v celém rozsahu žalobního petitu, překračujícího částku 31 380 Kč.
8. Jelikož žalovaný nezaplatil poskytnuté peněžní prostředky do rozhodnutí soudu zcela, octl se s placením dluhu v prodlení ke dni následujícím po každé dohodnuté lhůtě splatnosti, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z., s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , stejně jako úroky v dohodnuté výši.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Byla-li by žalobkyně v řízení zcela úspěšná, měla by nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 120,80 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 280 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 593 Kč sestávající z částky 2 940 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 480 Kč ve výši 1 360,80 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do 69 % a s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve věci jí pak soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 38 % částky, na kterou by jinak měla nárok.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Rokycanech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.