Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
6 C 65/2021-42
Okresní soud v Berouně, sídlem adresa, Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení, LL.M.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 50.212,29 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 50.212,29 Kč spolu s úrokem ve výši 7.520,21 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 48.146,29 Kč ode dne 3. 7. 2021 do zaplacení a dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 895,13 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 50.212,29 Kč ode dne 3. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 22.821 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, LL.M., advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 50.212,29 Kč spolu s úrokem ve výši 7.520,21 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 48.146,29 Kč ode dne 3. 7. 2021 do zaplacení a dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 895,13 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 50.212,29 Kč ode dne 3. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 22.821 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta se sídlem [adresa].
1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 7. 2021 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 50.212,29 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru číslo ze dne 13. 12. 2019. Tvrdil, že na základě této smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky, a po řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného (včetně jeho lustrace v příslušných registrech), byl žalovaný oprávněn čerpat v souladu se smlouvou a jejími podmínkami revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce v částce 60.000 Kč, přičemž se zavázal takto poskytnutý úvěrový rámec žalobci vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky a uhradit úroky z úvěru spolu s poplatky. V průběhu trvání smluvního vztahu tak žalovaný čerpal celkem 59.978,93 Kč, na které splatil 27.950,57 Kč. Jelikož nedostál svému závazku hradit sjednané splátky řádně a včas, žalobce v souladu se smluvními podmínkami úvěr zesplatnil ke dni 31. 3. 2021 a dopisem z téhož dne vyzval žalovaného ke splacení celé dlužné částky. Žalovaný však na tuto výzvu ani na následující předžalobní upomínku nereagoval, pročež žalobci z tohoto titulu dluží celkem 50.212,29 Kč, sestávajících z nesplacené úvěrové jistiny v částce 48.146,29 Kč, dále z poplatků ve výši 236 Kč (4x 59 Kč za vedení účtu), z nákladů na vymáhání v částce 330 Kč (za upomínání a výzvy k úhradě) a ze smluvních pokut ve výši 1.500 Kč (za opakované prodlení s úhradou splátky). K tomu pak účtoval též příslušenství, a to úrok, kapitalizovaný ke dni sepisu žaloby částkou 7.520,21 Kč v sazbě 26,28 % ročně, a to jako součet úroků v jednotlivých splátkách do zesplatnění a dále v uvedené procentní sazbě z částky 48.146,29 Kč ode dne 1. 4. 2021 do data sepisu žaloby, to vše s tím, že počínaje 91. dnem prodlení se sazba úroku snižuje na výši odpovídající repo sazbě stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšenou o 8 procentních bodů. Dále byl účtován též zákonný úrok z prodlení, a to jednak kapitalizovaný opět ke dni sepsání žaloby částkou 895,13 Kč, a to za dobu ode dne 15. 4. 2021 do 2. 7. 2021 v sazbě 8,25 % ročně z celkové dlužné částky. Dále je pak výše uvedené příslušenství účtováno vždy v sazbě 8,25 % ročně ode dne následujícího po kapitalizaci až do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Jelikož se strany k jednání soudu nedostavily, přičemž svou neúčast řádně omluvily, soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.
4. Soud ve věci provedl dokazování obsahem listin založených ve spise, z nichž zjistil následující skutečnosti: Z úvěrové smlouvy Kreditní karta příjmení jméno ze dne 13. 12. 2019 ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru tak bylo zjištěno, že žalobce (jehož existence je dokládána výpisem z obchodního rejstříku) se zavázal poskytnout žalovanému (který byl svobodný, bez vyživovací povinnosti, bydlel u rodičů a byl zaměstnán u právnická osoba Gobain Sekurit právnická osoba s čistým měsíčním příjmem ve výši 27.000 Kč) bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 60.000 Kč a se sjednanou roční úrokovou sazbou ve výši 26,28 %. Žalovaný se pak zavázal úvěr splácet s tím, že výše měsíční splátky činila 4 % z dlužné částky. Pro případ prodlení s úhradou splátky pak bylo ve smlouvě sjednáno oprávnění žalobce účtovat žalovanému účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním (100 Kč za měsíc vymáhání), dále smluvní pokutu ve výši 500 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši.
5. Nedílnou součástí smlouvy pak jsou úvěrové podmínky žalobce, dle nichž lze úvěr čerpat prostřednictvím karty až do výše nevyčerpaného úvěrového rámce dle smlouvy. Pro případ nedodržování podmínek splácení je žalobce oprávněn požádat dlužníka o jednorázové splacení úvěru, a to mj. v případě prodlení s úhradou dvou a více splátek či nezaplacení jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.
6. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalobce hodnotil zjištěné poměry žalovaného, pokud se jedná o stav jeho závazků. Žalovaný měl vedeny dva existující splátkové závazky a jeden z kreditní karty, stejný počet již měl ukončen, jedna jeho žádost o splátkový úvěr byla odmítnuta, celkem šest kontraktů bylo odvoláno. U splátkových spotřebních úvěrů není u žalovaného evidována žádná splátka po splatnosti, u jednoho ze dvou kartových úvěrů se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky z října 2019 (14 dní). Dle úvěrové karty, obsahující shodné údaje o poměrech žalovaného jako v úvěrové smlouvě, nad rámec toho byly uvedeny měsíční výdaje domácnosti v částce 3.500 Kč, splátky vůči dalším věřitelům činily 4.475 Kč. Uvedeny jsou rovněž výstupy lustrace žalovaného v dostupných registrech vždy s negativním výsledkem.
7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad pak soud zjistil, že žalovaný čerpal prostředky z poskytnutého úvěrového rámce v období ode dne 13. 12. 2019 do 20. 1. 2020, a to celkem 59.978,93 Kč. Na takto čerpané prostředky pak hradil splátky značně nepravidelně, a byly mu proto účtovány poplatky, náklady na vymáhání a smluvní pokuty. Dluh na jistině tak byl vyčíslen na 48.146,29 Kč, na úroku 7.520,21 Kč, na poplatcích 236 Kč, na nákladech na vymáhání celkem 330 Kč a na smluvních pokutách 1.500 Kč, úrok z prodlení činil 895,13 Kč.
8. Dopisem ze dne 31. 3. 2021 pak žalobce vyzval žalovaného ke splacení celého vyčerpaného úvěru nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy. Odeslání této písemnosti žalovanému je dokládáno kopií poštovního podacího archu.
9. Nakonec byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní výzvou ze dne 22. 4. 2021, v níž byl současně upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu. Odeslání této písemnosti do dispoziční sféry žalovaného je opět dokládáno kopií poštovního podacího archu.
10. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož účastníci uzavřeli dne 13. 12. 2019 úvěrovou smlouvu Kreditní karta příjmení jméno, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 60.000 Kč a se sjednaným úrokem v roční úrokové sazbě 26,28 %. Vycházel přitom ze údajů zjištěných z prověřování bonity žalovaného a jeho schopnosti splatit spotřebitelský úvěr, dle nichž byl žalovaný svobodný, bezdětný, bydlel u rodičů a ze svého zaměstnání dosahoval čistého měsíčního příjmu ve výši 27.000 Kč, výdaje domácnosti pak činily 3.500 Kč a splátky, které žalovaný hradil na jiné své závazky (u nichž se dostal do prodlení pouze u jednoho, a to s jedinou splátkou) celkem 4.475 Kč měsíčně. Jelikož žalovaný na čerpaný úvěr (čerpáno celkem 59.978,93 Kč) hradil splátky (sjednané ve výši 4 % z dlužné částky) nepravidelně a dostával se do prodlení se splácením, žalobce přistoupil v souladu s úvěrovými podmínkami k zesplatnění úvěru a dopisem ze dne 31. 3. 2021 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Ta byla vyčíslena na celkem 48.146,29 Kč na jistině, 7.520,21 Kč na úroku, 236 Kč na poplatcích, 330 Kč na nákladech na vymáhání a 1.500 Kč na smluvních pokutách; k tomu byl pak účtován úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaný pak nereagoval ani na zaslanou předžalobní upomínku, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.
11. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
12. Dle ustanovení § 2048 a 2049 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.
13. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
14. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) tohoto zákona se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.
15. Dle ustanovení § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.
16. Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
19. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
20. Na podkladě provedených důkazů soud v daném případě dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému na základě ujednání o smlouvě o úvěru úvěrový rámec ve výši 60.000 Kč, čerpaný prostřednictvím kreditní karty, a že žalovaný žalobci toto peněžité plnění doposud zcela nevrátil a neuhradil ani další plnění vyplývající z předmětné smlouvy, tj. sjednané poplatky, žalobcem po právu vyúčtované náklady na vymáhání a smluvní pokutu. Soud pak posoudil platnost předmětné úvěrové smlouvy z hlediska právní úpravy ochrany spotřebitele co dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. Dospěl pak závěru, že v dané věci žalobce dostál své zákonné povinnosti a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když si vyžádal relevantní údaje o příjmech a výdajích žalovaného a prověřil stav jeho závazků i v dostupných registrech. S ohledem na výši poskytnutého úvěrového rámce a sjednaných splátek pak lze mít bezpochyby za to, že tento svůj závazek byl žalovaný s ohledem na výši svého příjmu a i přes existenci dalších závazků (až na výjimku řádně splácených) schopen hradit tak, jak bylo sjednáno ve smlouvě. S ohledem na uvedené závěry tedy výrokem I. uložil žalovanému, který se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalovaný nárok jakkoliv zpochybnil (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení), povinnost zaplatit žalobci výše uvedený obnos 50.212,29 Kč, sestávající z neuhrazené úvěrové jistiny, poplatků, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty tak, jak jsou vyčísleny shora, spolu s úrokem (zčásti kapitalizovaným a následně požadovaným pouze ve výši zákonného úroku z prodlení) a s (opět částečně kapitalizovaným) zákonným úrokem z prodlení z této částky, jak jsou vyčísleny shora ve výroku I. tohoto rozsudku (tzn. ke dni sepisu žaloby a dále jdoucím ode dne 3. 7. 2021 (tj. od data následujícího po kapitalizaci příslušenství) až do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. o.s.ř. , neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.
21. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem II. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši, odpovídající částce 22.821 Kč. Ta je pak představována zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 2.009 Kč a náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 15.700 Kč za celkem pět úkonů právní služby po 3.140 Kč (převzetí a příprava zastoupení, 3x sepis podání ve věci samé, kvalifikovaná výzva k plnění) dle § 7 bod 5 . vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 1.500 Kč za pět úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu; vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , představovanou částkou 3.612 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. o.s.ř. , ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze, se sídlem adresa, Česká republika, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně, se sídlem adresa, Česká republika.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o.s.ř. o.s.ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb. ) u soudního exekutora.