Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 257/2021-37
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 26.222 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 10.900 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 4.1.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 15.322 Kč, pro úrok ve výši 11.193,17 Kč a 23,72% ročně z částky 19.868,95 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, pro úroky z prodlení ve výši 4.246,99 Kč a 9% ročně z částky 19.868,95 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 10.900 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 4.1.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 15.322 Kč, pro úrok ve výši 11.193,17 Kč a 23,72% ročně z částky 19.868,95 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, pro úroky z prodlení ve výši 4.246,99 Kč a 9% ročně z částky 19.868,95 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 26.222 Kč s úroky ve výši 11.193,17 Kč a s úroky ve výši 23,72% ročně z 19.868,95 Kč od 16.1.2021 do zaplacení s úroky z prodlení ve výši 4.246,99 Kč a s úroky z prodlení ve výši 9% ročně z částky 19.868,95 Kč od 16.1.2021 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel dne 3.8.2017 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žalovaný prohlásil, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.800 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč. Žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit poplatek ve výši 522 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 609 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 13.9.2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalovaný uhradil pouze částku 9.100 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 13.9.2018 řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 19.868,95 Kč dále úrokem ve výši 23,72% ročně a to od 14.9.2018. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 15.1.2021. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15.1.2021. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce požaduje zaplacení částky 26.222 Kč skládající se z jistiny ve výši 19.868,95 Kč a dlužných úhrad ve výši 6.353,05 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému upomínku.
V podání ze dne 30.12.2021 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalovaného a byly zaznamenány v kartě zákazníka. Z karty zákazníka se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, výplatních pásek a z bankovních výpisů. Současně z insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u právnická osoba anonymizována dvě slova, jeho měsíční příjem činí 18.000 Kč, žije v nájmu. Na základě odborného posouzení dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 společnost právnická osoba převedla pohledávky specifikované v seznamu Pohledávek a to se všemi právy s nimi spojenými. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12.2.2021.
Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř. ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
V listin ě označené jako karta zákazníka žádost o zápůjčku žalovaný uvedl druh bydlení – nájemník (ověřeno SIPO), domácnost – manželka, zaměstnavatele. Finanční situaci: příjmy žadatele – 18.000 Kč, další příjmy 21.000 Kč, výdaje celkem 23.270 Kč (výdaje na bydlení, nájem inkaso energie – 5.000 Kč, osobní výdaje 14.000 Kč, splátky úvěru 3.470 Kč, další výdaje 800 Kč). Žalovaný má zápůjčku mimo příjmení jméno ve výši 200.000 Kč s měsíční splátkou 3.470 Kč. Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalovaného z bankovních výpisů, výplatní pásky a z pracovní smlouvy. Žádost je dne 3.8.2017 podepsaná žalovaným a zástupcem právního předchůdce žalobce.
Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 3.8.2017 má soud za prokázané, že dne 3.8.2017 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 2.800 Kč, poplatek ve výši 4.000 Kč, hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč a pojištění 522 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 35.322 Kč, které žalovaný splatí v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 609 Kč. Žalovaný potvrdil čerpání v hotovosti při podpisu smlouvy.
Právní předchůdce žalobce. oznámil žalovanému dopisem ze dne 12.2.2021, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce. Dopis byl odeslán dne 15.2.2021
Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného výzvou k plnění ze dne 13.5.2021 k zaplacení pohledávky v aktuální výši 43.793,08 Kč nejpozději do 28.5.2021. Výzva byla odeslána dne 14.5.2021.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Dne 3.8.2017 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky úrok ve výši 2.800 Kč, poplatek 4.000 Kč a hotovostní inkaso splátek 8.000 Kč a pojištění 522 Kč. Žalovaný se zavázal na základě smlouvy zaplatit celkem částku 35.322 Kč v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 609 Kč. Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil celkem částku 9.100 Kč. Následně bylo žalovanému dopisem ze dne 12.2.2021 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v §4 zákona o spotřebitelském úvěru, a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalovaného splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Dle tvrzení žalovaného jeho pracovní příjem činila částka 18.000 Kč a další příjmy 21.000 Kč, to však doloženo nebylo. Soudu nebyl předložen žádný doklad uvedený v kartě zákazníka. Pokud jde o výdaje, osobní náklady žadatele činila částka 14.000 Kč a výdaje na bydlení 5.000 Kč (nájem, inkaso, energie), kdy žalovaný žije v nájmu. V kartě zákazníka je sice uvedeno, že byly ověřeny doklady – bankovní výpisy, SIPO, soudu však nebyl předložen žádný doklad. Žalobce ani neuvedl, jaké skutečnosti z bankovního výpisu byly zjištěny (zda byly zjištěny výdaje žalovaného a v jaké výši). Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalovaného a dalšího příjmu. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil jeho schopnost poskytnutý úvěr spolu s úrokem a dalšími poplatky v celkové výši 35.322 Kč splatit, kdy ohledně dalšího příjmu a výdajů vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020 ).
Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12 ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.).
Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 20.000 Kč, kdy si žalovaný zvolil čerpání úvěru v hotovosti při podpisu smlouvy. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 20.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 9.100 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 10.900 Kč (částka poskytnutá 20.000 Kč – částka žalovanou zaplacená 9.100 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 2.1.2022. Nárok se stal splatným 3.1.2022 a žalovaný se dostal do prodlení od 4.1.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 4.1.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 48.519,36 Kč (částku 26.222 Kč + úrok 11.193,17 Kč + číslo, 100 Kč – úrok 23,72% ročně z částky 19.868,95 Kč od 16.1.2021 do 4.2.2022 + úrok z prodlení 4.246,99 Kč + 1.886,10 Kč – úrok z prodlení 9% ročně z částky 19.868,95 Kč od 16.1.2021 do 4.2.2022). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 11.012,20 Kč (jistina – 10.900 Kč + 112,20 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z 10.900 Kč od 4.1.2022 do 4.2.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 22,7%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 77,3%. Poměr úspěchu tedy činí 54,6% ve prospěch žalovaného. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.