Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 375/2021-63

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 17 700 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 700 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 700 Kč od 23. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení:

částky 8 000 Kč,

smluvního úroku ve výši 19,32 % ročně z částky 10 000 Kč od 23. 8. 2019 do zaplacení,

zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 300 Kč od 23. 8. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 700 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 700 Kč od 23. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení: částky 8 000 Kč, smluvního úroku ve výši 19,32 % ročně z částky 10 000 Kč od 23. 8. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 300 Kč od 23. 8. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 17 700 Kč s příslušenstvím. Pro odůvodnění svého požadavku uvedla, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu číslo na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem ve výši 2 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 22. 8. 2019. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze 300 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 22. 8. 2019 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla s účinností ke dni 15. 1. 2021 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 10 000 Kč a na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na hotovostní inkaso) částku 7 700 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní úrok ve výši 19,32 % ročně z částky 10 000 Kč od 23. 8. 2019 do zaplacení (za období od 23. 8. 2019 do 15. 1. 2021 byl vyčíslen na částku 2 747,73 Kč) a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 23. 8. 2021 do zaplacení (za období od 23. 8. 2019 do 15. 1. 2021 byl vyčíslen na částku 1 422,22 Kč).

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne datum smlouvu nazvanou jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo včetně smluvních podmínek, na základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 32,15 % ročně vyčísleným za dobu trvání smlouvy na částku 2 000 Kč, dále s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem ve výši 4 000 Kč za hotovostní režim splátek. Žalovaná se tedy zavázala vrátit celkem právní předchůdkyni žalobkyně částku 18 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč RPSN dle smlouvy činilo 206,15 %. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí částky 10 000 Kč v hotovosti /viz smlouvu o zápůjčce na č. l. 17 V kartě zákazníka není uvedeno, v jakém typu bydlení žije. Nicméně je uvedeno, že žije s jiným rodinným příslušníkem a její náklady na bydlení činí 3 000 Kč měsíčně. Žalovaná uvedla, že má jedno nezaopatřené dítě. Žalovaná taktéž uvedla, že má právní předchůdkyně žalobkyně splácí jiný dluh, a to částkou 1 500 Kč měsíčně. Celkem však již na své dluhy měla hradit částku 3 000 Kč měsíčně. Ostatní výdaje byly odhadnuty částkou 6 000 Kč měsíčně. Hlavní příjem žalované činily dávky státní sociální podpory ve výši 7 650 Kč měsíčně, přičemž žalovaná měla mít i jiný příjem ve výši 15 000 Kč měsíčně. Žalovaná uvedla, že na svůj majetek nemá nařízeny žádné exekuce /viz karta zákazníka na č.l. 19 U zdejšího soudu byly v roce rok na majetek žalované nařízeny exekuce v celkem 3 případech /viz výpis věcí pro osobu/. Žalovaná na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradila celkem 300 Kč /viz nesporované tvrzení žalobkyně/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 21, seznam postoupených pohledávek na č. l. 24, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 19. 2. 2021, který byl odeslán dne 22. 2. 2021 /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 23 včetně podacího lístku na č. l. 27 Advokát žalobkyně naposledy vyzval žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021, která byla odeslána následujícího dne /viz předžalobní upomínku na č. l. 25 včetně podacího lístku na č. l. 28

4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle , (dále jen„ o. z.“) a dle , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení:

5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru (zápůjčky), byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru však nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti dostála, neunesla. Žalovaná v době uzavření smlouvy pobírala dávky státní sociální podpory ve výši 7 650 Kč a měla jednu vyživovací povinnost. Byť žalobkyně uvedla, že žalovaná měla ještě jiný příjem ve výši 15 000 Kč měsíčně, nebyla schopna uvedené prokázat, přičemž ani z karty zákazníka neplyne, že by k těmto příjmům měla právní předchůdkyně žalobkyně nějaké dokumenty. Nelze tedy postavit na jisto, že žalovaná skutečně nějaký vedlejší příjem měla a že po odečtení všech nutných výdajů bude schopna úvěr splatit, obzvláště za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně zjistila výdaje žalované ve výši 12 000 Kč měsíčně, a to ani nezohlednila, že žalovaná má jednu vyživovací povinnost, a tedy její výdaje musí reálně být vyšší. Nelze též odhlédnout od skutečnosti, že již před uzavřením smlouvy žalovaná právní předchůdkyni splácela dříve čerpaný úvěr, a to v částce 1 500 Kč měsíčně. Soud nadto z úřední činnosti zjistil, že na majetek žalované byly v roce 2017 nařízeny celkem 3 exekuce. Po provedeném dokazování lze uzavřít, že se právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezajímala o reálné příjmy, výdaje a dluhy žalované, když nebylo prokázáno, že by k tomuto prováděla jakékoliv šetření.

15. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ). Podle ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C číslo či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. nebo sp. zn. ).

17. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti provedla pouze formálně, avšak tvrzení žalované nepodrobila kritickému přezkumu a nevěrohodné údaje řádně neprověřila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s  věta třetí redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu o. z.

18. Na základě všeho výše uvedeného tak soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o zápůjčce číslo na základě které přenechala žalované jistinu ve výši 10 000 Kč a žalované měla vzniknout povinnosti poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím vrátit, smlouva o zápůjčce však nebyla platně sjednána, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost dostatečně prověřit a vyhodnotit úvěruschopnost žalované při uzavírání smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru.

19. V řízení nicméně žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jistinu ve výši 10 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná celkem na svůj dluh již uhradila 300 Kč, činí aktuální výše bezdůvodného obohacení žalované částku 9 700 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni, které byla pohledávka řádně postoupena, částku 9 700 Kč představující bezdůvodné obohacení žalované. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

20. Byť je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, byla žalovaná v době předání peněz vyzvána, že má celkový dluh včetně jistiny uhradit nejpozději do 22. 8. 2019. Od uvedeného data je tak žalovaná v prodlení s úhradou dluhu. Soud proto přiznal žalobkyni i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle o. z. ve spojení s 

21. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 30. srpna 2010, sp. zn. ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím splněny řádně a včas, lze se jejich výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.