Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 C 15/2022-53

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o: 26 824,48 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 7 604,48 Kč, úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 25 024,48 Kč za dobu od 29. 1. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 2 016,84 Kč a dále ve výši 10,00 % ročně z částky 25 024,48 Kč za dobu od 29. 1. 2021 do 11. 3. 2021 a z částky 5 804,48 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 19 220 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19 220 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 220 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 259,20 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 7 604,48 Kč, úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 25 024,48 Kč za dobu od 29. 1. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 2 016,84 Kč a dále ve výši 10,00 % ročně z částky 25 024,48 Kč za dobu od 29. 1. 2021 do 11. 3. 2021 a z částky 5 804,48 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 19 220 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19 220 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 220 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 259,20 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.</b>

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 26 824,48 Kč spolu s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 25 024,48 Kč za dobu od 29. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2 016,84 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 25 024,48 Kč za dobu od 29. 1. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. právnická osoba, se sídlem adresa, IČO (dále také jako banka) a žalovaným byla dne 30. 5. 2019 uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách (dále jen Smlouva), v rámci níž byl žalovanému zřízen kontokorentní úvěr – Flexikredit povolením debetního zůstatku na běžném účtu žalovaného. Nedílnou součástí Smlouvy byly Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 30. 5. 2019, Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. 10. 2017 (dále jen VPP) a Základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru účinné od 31. 12. 2013. Dle Dispozic byl žalovanému povolen debetní zůstatek ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal dodržovat podmínky pro vedení běžného účtu a zejména pravidelně splácet debetní zůstatek na tomto účtu. Žalovaný se zavázal, že nepřekročí výši povoleného debetu, že splatí povolený debet minimálně jedenkrát za 180 dní, jinak banka zruší povolený limit a převede debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet povoleného limitu Flexikredit. Jelikož žalovaný neplnil sjednané podmínky, využila banka svého oprávnění ze Smlouvy a VPP a převedla dne 1. 10. 2019 debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet, tuto skutečnost oznámila žalovanému a požádala jej o uhrazení splatného Flexikreditu v měsíčních splátkách spolu s úrokem 21,99 % ročně. Žalovaný však splátky nehradil řádně, a proto mu banka oznámila zesplatnění dluhu na úvěrovém účtu ke dni 4. 2. 2020. Po zesplatnění úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Následně byla pohledávka bankou postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 na žalobce. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 oznámil původní věřitel žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku 25 024,48 Kč, na úroku z prodlení částku 2 016,84 Kč a na poplatcích částku 1 800 Kč. Žalovaný dluh i přes písemnou výzvu k úhradě ze dne 23. 2. 2021 neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů ( ).

3. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 30. 5. 2019, Dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 30. 5. 2019, standardních informací o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvních informací pro Flexikredit, výpisu z úvěrového účtu č. ú. bankovní účet ze dne 25. 1. 2021, ukončení poskytování Flexikreditu k běžnému účtu č. bankovní účet ze dne 11. 9. 2019, ukončení poskytování Flexikreditu k běžnému účtu č. bankovní účet a otevření úvěrového účtu ze dne 2. 10. 2019, oznámení o zesplatnění ze dne 6. 2. 2020, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 5. 2. 2021, Základních produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru účinných od 31. 12. 2013, Všeobecných produktových podmínek účinných od 1. 10. 2017, sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od 1. 12. 2016, žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit, vyjádření banky právnická osoba k procesu posouzení úvěryschopnosti ze dne 16. 2. 2022 včetně přílohy a z výzvy k úhradě dluhu ze dne 23. 2. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 24. 2. 2021, soud zjistil následující skutkový stav věci:

Právní předchůdce žalobce jako původní věřitel a úvěrující uzavřel s žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným dne 30. 5. 2019 Smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které umožnila banka žalovanému čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového limitu Flexikredit ve výši 20 000 Kč oproti závazku poskytnutý kontokorentní úvěr řádně splácet a nepřekročit jeho výši. Nedílnou součástí Smlouvy byly Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 30. 5. 2019 a Všeobecné produktové podmínky. Žalovaný se zavázal, že zajistí na svém běžném účtu, k němuž byl poskytnut kontokorentní úvěr, kreditní zůstatek minimálně jedenkrát za 180 dní čerpání Flexikreditu, že zajistí na svém běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem a nepřekročí výši povoleného úvěrového limitu. Žalovaný svým povinnostem nedostál, proto banka smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru Flexikredit na běžném účtu vypověděla, kontokorentní úvěr zesplatnila ke dni 4. 2. 2020 a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Následně byla pohledávka za žalovaným bankou postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 na žalobce a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dne 2. 2. 2021 oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaný čerpal kontokorentní úvěr ve třech platbách, dne 30. 5. 2019 v částce 19 000 Kč (klientský výběr), dne 4. 6. 2019 v částce 200 Kč (výběr z bankomatu) a dne 5. 6. 2019 v částce 20 Kč (výběr hotovosti ATM), tedy v souhrnné výši 19 220 Kč. Žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovaného dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 23. 2. 2021 k úhradě dluhu.

4. Podle , (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.

10. Podle ust. a 2 věty první , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

11. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.

13. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 16. 2. 2022, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, v databázi Czech Banking Credit Bureau, získal informace přímo od žalovaného, kdy žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval průměrný čistý měsíční příjem ve výši 21 000 Kč, v pracovním poměru na dobu neurčitou, dále uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastním domě/bytě, nemá žádné vyživované osoby, nemá žádné srážky ze mzdy ani jiné měsíční splátky závazků, jeho ostatní nezbytné náklady činí 0 Kč, počet zdrojů příjmů jeden a čistý měsíční příjem domácnosti 45 000 Kč; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, žalobce doložil pouze žádost o poskytnutí úvěrového produktu a vyjádření k procesu posouzení úvěryschopnosti; žalobce další důkazy nedoložil, nedoložil pracovní smlouvu, nedoložil výplatní pásky, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. příjmení, BRKI, NRKI, nedoložil žádné y dokládající výdaje žalovaného. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. , 3 , aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR- právnická osoba, ve věci C číslo).

14. V důsledku neplatnosti smlouvy o kontokorentním úvěru – Flexikredit povolením debetního zůstatku na běžném účtu jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení poplatků v rámci kontokorentního úvěru Flexikredit na běžném účtu a poplatků v rámci kontokorentního úvěru Flexikredit na úvěrovém účtu.

15. Plnil-li právní předchůdce žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o kontokorentním úvěru částku 19 220 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž na dluh neuhradil ničeho, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovaného uhradit žalobci částku 19 220 Kč představující dosud nevrácené (nezaplacené) peněžní prostředky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. 1968 o. z., zavázal jej soud podle ust. o. z. ve spojení s ust. k zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 220 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení, neboť do prodlení s úhradou této částky se dostal žalovaný až den následující po doručení předžalobní upomínky (předžalobní upomínka byla žalovanému doručena dne 11. 3. 2021), jako výzvy k dobrovolnému plnění bezdůvodného obohacení, čímž nastala splatnost dluhu žalovaného z bezdůvodného obohacení. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství, tj. kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 016,84 Kč a úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 25 024,48 Kč za dobu od 29. 1. 2021 do 11. 3. 2021 a z částky 5 804,48 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 19 220 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. , když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 55,13 % a jeho neúspěch 44,87 %. Ve výši rozdílu (10,26 %) má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 259,20 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 074 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby ve výši 900 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2 vyhl. č. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Jelikož advokát žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokáta na úhradu 21% DPH v souladu s ust. Celkové náklady řízení tak činí částku 2 526 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 10,26 % činí částku 259,20 Kč. Podle ust. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátu žalobce.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).