Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 67/2021-22

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od datum do datum ve výši 10 %, zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení ve výši 1,5 %, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 089 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 1,5 %, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 089 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy o úvěru číslo kterou se žalovanou dne datum uzavřela její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba Smlouva byla uzavřena s využitím prostředků komunikace na dálku na internetových stránkách webová adresa, kde si žalovaná zvolila požadovanou výši úvěru a dobu splatnosti na kalkulátoru, následně potvrdila, že souhlasí s obsahem smlouvy prostřednictvím odeslání jedinečného elektronicky vygenerovaného SMS kódu, který byl zaslán na mobilní telefon zvolený žalovanou, když tento kód následně žalovaná vložila do tzv. klientské zóny (uveden na konci smlouvy) a tímto okamžikem došlo k uzavření smlouvy. Na základě takto uzavřené úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do datum. Žalovaná na svůj závazek neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení dluhu postoupena právní předchůdkyní žalobkyně nejprve na právnická osoba a následně tato společnost uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení souboru pohledávek ze dne datum, která zahrnovala rovněž pohledávku za žalovanou. Postoupení pohledávek bylo žalované oznamováno. Žalovaná dosud ničeho neuhradila a žalobkyně proto požaduje úhradu jistiny 10 000 Kč a dále smluvního úroku z této částky ve výši 36 % ročně od datum do zaplacení a rovněž úrok z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu, nicméně žalovaná neplnila.

2. Úvěruschopnost zkoumala předchůdkyně žalobkyně tak, že prověřovala dle vnitřních kritérií poskytovatele úvěru, kterými jsou: maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele úvěru; 0 zahájených exekučních řízení; negativní lustrace v insolvenčním rejstříku; při podání žádosti o poskytnutí úvěru bylo požadováno uvedení příjmů a výdajů; lustrace v ISIR, CEE a databázích inkasních agentur. Žalovaná byla před uzavřením smlouvy seznámena s podmínkami čerpání úvěru i prostřednictvím Předsmluvního formuláře. Při posuzování úvěruschopnosti byla osoba žalované povinna vyplnit pravdivě veškeré výdaje, tedy včetně splátek úvěrů. Na základě těchto postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti a navíc žalovaná tento závěr ani nijak nevyvrátila. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované zcela legitimně očekávala a od počátku byla v dobré víře, když neměla důvod pochybovat platnosti právního vztahu. Pokud žalovaná nebyla úvěruschopná, pak neuvedla pravdivé skutečnosti při kontraktačním procesu.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom ji poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci.

5. právnická osoba, jako právní předchůdkyně žalobkyně, se dohodla prostřednictvím svých webových stránek se žalovanou, že jí poskytne částku 10 000 Kč bezhotovostním převodem na účet a žalovaná se naproti tomu zavázala předchůdkyni žalobkyně tyto prostředky vrátit spolu s poplatky, v celkové výši 13 143,16 Kč, a to v jedné splátce, která byla splatná do 28 dnů na účet předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná dohodu podepsala prostřednictvím autorizačního kódu. Žalobkyně částku 10 000 Kč odeslala na účet, který žalovaná uvedla v dohodě, žalovaná však na svůj závazek nesplnila ničeho. Dopisem ze dne datum bylo žalované oznámeno, že pohledávka za ní byla postoupena právnická osoba, které má nyní povinnost svůj závazek splnit. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum a dopisem ze stejného dne vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, a to do 7 dnů od odeslání výzvy.

6. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný pouze částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 10 000 Kč bezhotovostním převodem na účet, který žalovaná uvedla. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

7. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

8. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Předchůdkyně žalobkyně si faktické příjmy ani výdaje žalované nezjišťovala a ani nijak neověřovala. Pokud žalobkyně tvrdila, že při podání žádost o poskytnutí zápůjčky bylo požadováno uvedení příjmů a výdajů, pak tento údaj ze smlouvy o úvěru nevyplývá. Předchůdkyně žalobkyně pouze nahlédla do online databází, což rozhodně není dostačujícím. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné, pročež právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného, než prohlásit obě uzavřené smlouvy o zápůjčce za absolutně neplatné, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

9. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalované, aniž by tady byl právní důvod takového plnění a má tak právo na vrácení toho co plnila, když stejné právo má i žalovaná, jak jest uvedeno v § 2993 větě první o. z. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč a žalovaná jí nevrátila žádnou částku, pročež jí stále dluží částku 10 000 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se právnická osoba a následně právnická osoba uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovanou, pročež žalobkyně je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávek.

10. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byla poprvé vyzvána k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky z předmětné zápůjčky, a to do 7 dnů. Tento dopis byl dán k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. dne datum. Od té doby měla žalovaná 7 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatila, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení. Podle o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 10 000 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,50 % ročně, jak stanoví , z částky 10 000 Kč, když na rozdíl od žaloby soud s ohledem na právní posouzení upravil datum počátku prodlení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

11. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s  větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl zcela v souladu s  , dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch jen v nepatrné části. V daném případě měla žalobkyně částečný úspěch, když žaloba byla zamítnuta, co do nepatrné části příslušenství, a proto soud žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, dále odměnu advokáta za 3 úkony právní pomoci po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), celkem 600 Kč, plus 3x režijní paušál po 100 Kč, celkem 300 Kč, a to vše dle , odst. 5 , plus DPH 21 %, tj. 189 Kč. Dohromady náklady řízení představují částku 2 089 Kč, a to včetně zohlednění doplatku soudního poplatku dle následujícího odstavce. Soud na tento případ aplikoval citované vyhlášky, když je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných případech podává žaloby, které mají ustálenou formu, navíc se jedná o nárok nepřevyšující částku 50 000 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupkyně žalobkyně.

13. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 400 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a) přílohy , o soudních poplatcích (dále jen„ Sazebník poplatků“), tj. do částky 1 000 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 600 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí ( zákona o soudních poplatcích).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.