Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 367/2021-60
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 67 050 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku:
částku 6 930 Kč,
zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 930 Kč od 19. 7. 2019 do zaplacení,
částku 18 520 Kč,
zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 520 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení:
částky 23 200 Kč,
zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 504,36 Kč od 19. 7. 2019 do zaplacení,
smluvního úroku ve výši 19,31 % ročně z částky 23 434,36 Kč od 19. 7. 2019 do zaplacení.
částky 18 400 Kč,
zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 480 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,
smluvního úroku ve výši 19,12 % ročně z částky 23 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku: částku 6 930 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 930 Kč od 19. 7. 2019 do zaplacení, částku 18 520 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 520 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení: částky 23 200 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 504,36 Kč od 19. 7. 2019 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 19,31 % ročně z částky 23 434,36 Kč od 19. 7. 2019 do zaplacení. částky 18 400 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 480 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 19,12 % ročně z částky 23 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 67 050 Kč s příslušenstvím.
2. Pro odůvodnění svého požadavku uvedla, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (též známá jako anonymizováno, dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu číslo (dále i jen jako„ smlouva číslo“), na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti částku 29 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 5 800 Kč, odměnou z administrativní činnost ve výši 5 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 600 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 870 Kč Poslední splátka byla splatná dne 18. 7. 2019. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze 22 070 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 18. 7. 2019 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla s účinností ke dni 15. 1. 2021 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 23 434,36 Kč a na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na hotovostní inkaso) částku 6 695,64 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní úrok ve výši 19,31 % ročně z částky 23 434,36 Kč od 19. 7. 2019 do zaplacení (za období od 19. 7. 2019 do 15. 1. 2021 byl vyčíslen na částku 6 875,75 Kč) a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 434,36 Kč od 19. 7. 2019 do zaplacení (za období od 19. 7. 2019 do 15. 1. 2021 byl vyčíslen na částku 3 560,72 Kč).
3. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu číslo (dále i jako„ smlouva číslo“), na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti částku 23 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 600 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 200 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 690 Kč Poslední splátka byla splatná dne 29. 11. 2019 Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze 4 480 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 29. 11. 2019 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla s účinností ke dni 15. 1. 2021 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 23 000 Kč a na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na hotovostní inkaso) částku 13 920 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní úrok ve výši 19,12 % ročně z částky 23 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení (za období od 30. 11. 2019 do 15. 1. 2021 byl vyčíslen na částku 5 045,02 Kč) a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení (za období od 30. 11. 2019 do 15. 1. 2021 byl vyčíslen na částku 2 638,61 Kč).
4. Žalovaný uvedl, že u právní předchůdkyně žalobkyně uzavřel více smluv, přičemž úvěr ze dne datum měl být splacen úvěrem ze dne datum. Žalovaný potvrdil, že podpis na smlouvě číslo je jeho podpisem. Dále uvedl, že v době uzavření smlouvy pobíral důchod ve výši 10 493 Kč měsíčně, bydlel s manželkou v nájemním bytě, přičemž celkové náklady na bydlení činily 9 400 Kč, avšak zprostředkovatelka úvěru do smlouvy uvedla částku nižší, aby mohla žalovanému úvěr poskytnout. V době sjednání smlouvy měl pouze jednu exekuci. Předchozí exekuce byly splaceny z výtěžku z prodeje chalupy.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
6. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 23. 5. 2018 (tedy nikoliv dne 24. 5. 2018 jak tvrdila žalobkyně) smlouvu číslo včetně smluvních podmínek, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 29 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu úrokem ve výši 5 800 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 32,15 % ročně, dále s poplatkem za administrativní činnost ve výši 5 800 Kč a poplatkem ve výši 11 600 Kč za hotovostní režim splátek. Žalovaný se tedy zavázal vrátit celkem právní předchůdkyni žalobkyně částku 52 200 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 870 Kč RPSN byla uvedena ve výši 206,15 % Touto smlouvou byl refinancován dluh žalovaného ve výši 8 572 Kč vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo kterou žalovaný uzavřel dříve s právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovanému tak byla v hotovosti vyplacena částka 20 428 Kč /viz smlouvu na č. l. 20 Žalovaný na dluh celkem uhradil 22 070 Kč /zjištěno z nesporovaného tvrzení žalobkyně/. V kartě zákazníka je uvedeno, že žalovaný je starobním důchodcem, přičemž jeho příjmy činí 10 493 Kč. Žalovaný měl bydlet společně s manželkou v nájmu, přičemž jeho výdaje na bydlení jsou uvedeny vy výši 1 000 Kč měsíčně. Ostatní výdaje jsou odhadnuty částkou 5 000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že na jeho majetek je nařízena jedna exekuce /viz karta zákazníka na č. l. 24 U zdejšího soudu bylo v období let 2014 až 2018 na majetek žalovaného nařízena exekuce či výkon rozhodnutí v celkem 11 případech /viz výpis věcí pro osobu/.
7. Soud dále zjistil, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne datum smlouvu číslo včetně smluvních podmínek, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti částku 23 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu úrokem ve výši 4 600 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 32,15 % ročně, dále s poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 600 Kč a poplatkem ve výši 9 200 Kč za hotovostní režim splátek. Žalovaný se tedy zavázal vrátit celkem právní předchůdkyni žalobkyně částku 41 400 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 690 Kč RPSN byla uvedena ve výši 206,15 %. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti vyplacena částka 23 000 Kč /viz smlouvu na č. l. 22 V kartě zákazníka je uvedeno, že žalovaný ženatý, je starobním důchodcem, přičemž jeho příjmy činí 10 493 Kč a příjmy manželky činí 10 493 Kč. Žalovaný měl bydlet v nájmu, přičemž výdaje na bydlení jsou uvedeny ve výši 4 000 Kč měsíčně. Ostatní výdaje jsou odhadnuty částkou 10 000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že na jeho majetek je nařízena jedna exekuce. Dále je uvedeno, že žalovaný u právní předchůdkyně žalobkyně již splácí jiný úvěr, a to částkou 3 915 Kč měsíčně /viz karta zákazníka na č. l. 26 Žalovaný na dluh uhradil celkem 4 480 Kč /zjištěno z nesporovaného tvrzení žalobkyně/. U zdejšího soudu bylo v období let rok až rok na majetek žalovaného nařízena exekuce či výkon rozhodnutí v celkem 11 případech /viz výpis věcí pro osobu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky žalovaného se smlouvy číslo i smlouvy číslo postoupeny na žalobkyni /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č.l. 28, seznam postoupených pohledávek na č. l. 33, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021, který byl odeslán dne 22. 2. 2021 /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 37 včetně podacího lístku na č. l. 38 Žalobkyně prostřednictvím jejího advokáta naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dluhu dopisem ze dne 13. 5. 2021, který byl odeslán následujícího dne /viz předžalobní upomínku na č. l. 35 včetně podacího lístku na č. l. 32
8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení:
9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se v prvé řadě zabýval, zda žalovaný uzavřel obě žalované smlouvy. Žalovaný tvrdil, že úvěr ze smlouvy číslo ze dne datum měl být splacen úvěrem ze smlouvy číslo ze dne datum. V řízení však bylo prokázáno, že úvěrem ze smlouvy číslo ze dne datum byl uhrazen přechozí dluh žalovaného u právní předchůdkyně žalobkyně, který není předmětem tohoto sporu. Žalovaný si sice s ohledem na běh času nevzpomněl, že u právní předchůdkyně žalobkyně uzavřel celkem 3 smlouvy, nicméně ani nepopřel, že by podpis na smlouvě číslo byl jeho. Soud proto uzavřel, že žalovaný obě smlouvy podepsal.
19. Soud se dále zabýval tím, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru (zápůjčky), byla před vlastním uzavřením obou smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru však nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti dostála, neunesla. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou pečlivostí při uzavření smlouvy číslo i při uzavření smlouvy číslo. Žalovaný byl v době uzavření smluv anonymizována dvě slova, přičemž jeho jediné příjmy představoval anonymizována dvě slova ve výši 10 493 Kč měsíčně. Žalovaný v době uzavření smluv žil ve společné domácnosti se svou manželkou, jejíž příjem činil 11 483 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný bydlí v nájmu, přičemž jeho výdaje na bydlení měly činit v době uzavření smlouvy číslo částku 1 000 Kč a v době uzavření smlouvy číslo částku 4 000 Kč, přičemž s ohledem, že ve smlouvě číslo je v kartě zákazníka zahrnuta i jeho manželka, lze předpokládat, že se má jednat o celkové náklady na bydlení domácnosti. Žalovaný tvrdil, že jeho reálné náklady na bydlení činily 9 400 Kč měsíčně, což i zprostředkovatelce úvěru sdělil. V daném případě tak bylo na žalobkyni, aby prokázala, že částka uvedená v kartě zákazníka jako náklady na bydlení byly pravdivé a že uvedené náklady byly náležitě ověřeny. Jelikož jak je obecně známo, takto nízké náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč platí osoby v případě nouzového bydlení v azylových domech, či kupříkladu v případě spolubydlení více osob nesdílejících společnou domácnost. Soud konstatuje, že bez dalšího zkoumání nelze zásadně akceptovat takto nízkou částku jako celkové náklady na bydlení, a to už jen s přihlédnutím k tomu, že se uvedená částka má skládat z nájmu i služeb spojených s bydlením. Právní předchůdkyně dále vycházela z průměrných výdajů domácnosti žalovaného ve výši 5 000 Kč, avšak v obou případech nijak nezohlednila exekuci na majetek žalovaného. Skutečnost, že žalovaný kartu zákazníka podepsal, nezbavuje zprostředkovatele úvěru řádně veškeré údaje podrobit kritickému myšlení a ověřit je.
20. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.
21. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C číslo či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019 ).
22. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně, jelikož kdyby svou zákonnou povinnost splnila, musela by jednoznačně vyhodnotit, že žalovaný nebude schopen úvěr splatit a úvěr mu neměla poskytnout. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z.
23. V řízení nicméně žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v případě smlouvy číslo jistinu ve výši 29 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), přičemž částka ve výši 8 572 Kč byla započtena na jiný dluh žalovaného vyplývající ze smlouvy číslo u právní předchůdkyně žalobkyně. Jelikož však žalovaný na tento dluh uhradil již 22 070 Kč, přiznal soud žalobkyni, které byla pohledávka řádně postoupena, částku ve výši 6 930 Kč (29 000 Kč – 22 070 Kč).
24. V řízení bylo dále prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v případě smlouvy číslo jistinu ve výši 23 000 Kč (avšak opět bez právního titulu s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy). Jelikož však žalovaný na tento dluh uhradil již 4 480 Kč, přiznal soud žalobkyni, které byla pohledávka řádně postoupena, částku ve výši 18 520 Kč (23 000 Kč – 4 480 Kč).
25. Byť jsou smlouvy o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné, byl žalovaný v době předání peněz vyzván, že má celkový dluh včetně jistiny uhradit u smlouvy číslo nejpozději do 18. 7. 2019 a u smlouvy číslo nejpozději do 29. 11. 2019. Od uvedených dat je tak žalovaný v prodlení s úhradou dluhu. Soud proto přiznal žalobkyni i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z přiznané částky.
26. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 měsíců, aby žalovanému byla poskytnuta možnost zajistit peníze na úhradu dlužné částky a vyhnout se tak případným nákladům za exekuci.
27. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba zamítnuta.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím splněny řádně a včas, lze se jejich výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.