Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 177/2021-33

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Andršovou ve věci

žalobců: a) celé jméno žalobkyně, datum narození

bytem Národní Třída 746, PSČ obec

b) celé jméno žalobce, datum narození

bytem adresa žalobce

oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 800 EUR s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali vůči žalovanému zaplacení částky 800 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 11. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 600 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali vůči žalovanému zaplacení částky 800 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 11. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, se zamítá. II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 600 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Žalobci se svým návrhem domáhali náhrady škody z důvodu zpoždění letu, který byl operován žalovaným dne 20. 4. 2019.

Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhnul její zamítnutí vzhledem k tomu, že žalobci uplatnili nárok na náhradu škody spojené se zpožděním u žalovaného po uplynutí šestiměsíční lhůty podle § 2553 odst. 3 o. z.

V řízení byly prokázány následující skutečnosti:

Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobci měli rezervaci na let provozovaný žalovaným pod č. číslo z anonymizováno do obec dne datum, který byl na příletu zpožděn o více než tři hodiny.

Nárok na náhradu škody ve výši 400 EUR každému uplatnili žalobci prostřednictvím právního zástupce u žalovaného výzvou k plnění ze dne 1. 11. 2019 (výzva ze dne 1. 11. 2019).

Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 23.10.2019, č. j.  – 62, otázka, zda Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 (dále jen„ Nařízení“) umožňuje aplikaci českého právního řádu v otázce notifikace předpokládané v ustanovení § 2553 odst. 3 o.z., musí být vyřešena tak, že vzhledem k tomu, že Nařízení neupravuje lhůty pro uplatnění nároků, které jsou v něm zakotveny, je třeba aplikovat vnitrostátní právní úpravu, konkrétně pak shora uvedené ustanovení o. z.

Soudu je známa skutečnost, že citované rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo Ústavním soudem dne 10. 3. 2020, pod sp. zn. zrušeno a věc vrácena k novému projednání. Důvodem tohoto postupu Ústavního soudu však bylo to, že Městský soud v Praze stěžovatelku chybně poučil o opravných prostředcích, čímž došlo k porušení ústavního práva na soudní ochranu. Právní závěry odvolacího soudu zůstaly přezkumem Ústavním soudem zcela nedotčeny.

Otázka, zda Nařízení umožňuje aplikaci českého právního řádu v otázce notifikace předpokládané v ustanovení § 2553 odst. 3 o. z., přitom (shodně se stanoviskem vyjádřeným ve shora uvedeném rozhodnutí Městského soudu), byla již před Evropským soudním dvorem vyřešena v rozhodnutí sp. zn. C -139/11, Joan Cuadrench Moré proti Koninklijke Luchtvaart Maatschappij NV, tak, že Nařízení musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle čl. 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se k podání žaloby. Shodně stanoví ulice komise, ve výkladových stanoviscích (Sdělení Komise – Pokyny pro výklad nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, a nařízení Rady (ES) č. 2027/97 o odpovědnosti leteckého dopravce v případě nehod ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 889/2002), kdy v bodě 8.2. konstatuje, že Nařízení nestanoví lhůtu pro podání žaloby u vnitrostátních soudů. Tuto záležitost upravují vnitrostátní právní předpisy jednotlivých členských států týkající se promlčení. příjmení promlčecí lhůta podle Montrealské úmluvy není pro žaloby podané podle nařízení relevantní a nedotýká se vnitrostátních právních předpisů členských států, jelikož opatření k náhradě škody stanovená v nařízení nespadají do oblasti působnosti zmíněné úmluvy, poněvadž mají odčinit nepříjemnosti způsobené cestujícím, přičemž představují dodatečná opatření k systému náhrady škody stanovenému v úmluvě. Lhůty mezi jednotlivými členskými státy se proto mohou lišit.

Podle ustanovení § 2553 odst. 1 o. z., jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. Podle odstavce třetího citovaného ustanovení musí cestující práva podle předchozích odstavců uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

Z výše uvedeného tak vyplývá, že nároky cestujícího z přepravy nikoliv včasné, se promlčují v šestiměsíční lhůta, počítané ode dne, kdy mohl cestující právo uplatnit poprvé (§ 628 o. z.). Vzhledem k tomu, že přeprava byla provedena dne 20. 4. 2019, prvním dnem, kdy mohly být nároky z pozdě provedené přepravy uplatněny, byl den 21. 4. 2019. Nárok žalobců se tak promlčel dnem 22. 10. 2019, když žalobci svá práva u dopravce uplatnili prostřednictvím písemné výzvy ze dne 1. 11. 2019. Soud proto žalobu zamítnul.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , neboť žalovaný byl ve věci zcela úspěšný a má nárok na náhradu nákladů v paušální výši podle za dva úkony (vyjádření k žalobě, účast na jednání) x 300 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání ( ). Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho výkon.