Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 25/2021-100
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Markétou Šottovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 43 070,51 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % od 16. 4. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky ve výši 26 070,51 Kč s úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. rozsudku a co do úroku ve výši 15 % p.a. z částky 18 511,31 Kč od 16. 4. 2020 Kč do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % od 16. 4. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky ve výši 26 070,51 Kč s úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. rozsudku a co do úroku ve výši 15 % p.a. z částky 18 511,31 Kč od 16. 4. 2020 Kč do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, uzavřeli dne 15. 2. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkem částku ve výši 37 184 Kč v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 17 184 Kč skládající se z pevného úroku ve výši 1 925 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, úhrady za umožní platit splátky v hotovosti ve výši 3 600 Kč a poplatku za administrativní činnost 1 859 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 uzavřené mezi původním věřitelem (právnická osoba) a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 24. 7. 2020. Žalobkyně požaduje zaplatit částku 43 070,51 Kč sestávající se z dlužné částky jistiny (18 511,31 Kč) a dlužné části poplatku (15 672,69 Kč), dále smluvní pokutu ve výši 8 886,51 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 604,09 Kč ve výši 15% ročně z částky 18 511,31 Kč od 16. 4. 2020 do data postoupení pohledávky, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 181,91 Kč, a zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 20 156,49 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a úrok z úvěru ve výši 15% ročně z částky z částky 18 511,31 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu neuhradil.
2. Usnesením ze dne 19. 10. 2021, č. j. 15 C 25/2021-47, bylo řízení co do částky ve výši 1 337,83 Kč na kapitalizovaném úroku za období od 16. 4. 2020 do 20. 5. 2020, a co do částky ve výši 1 500,01 Kč na smluvní pokutě od 16. 4. 2019 do 20. 5. 2020, částečně k návrhu žalobkyně zastaveno.
3. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, ač byl řádně předvolán.
4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila s tím, že pokud nebude žalobnímu návrhu zcela vyhověno, neboť nebudou dosud tvrzené skutečnosti shledány za dostatečně prokázány či vyjdou najevo nové skutečnosti, aby bylo jednání odročeno a žalobkyně byla vyzvána k doplnění. Žalobkyně se tak současně svou neúčastí u prvního jednání ve věci připravila o možnost být poučena o nutnosti doplnit rozhodné skutečnosti a navrhnout důkazy je prokazující ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), které se dostává účastníkům zásadně při jednání. A to především k nedostatečnému tvrzení týkající se provedeného šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet a ke všem tvrzením také nabídnout a předložit důkazy je prokazující.
5. Soud provedl důkazy listinami, které k prokázání svých tvrzení žalobkyně předložila s tím, že provedeným dokazování byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro to, aby si soud učinil závěr o skutkovém stavu a rozhodl o věci, a to po postupu dle ust. § 132 o.s.ř.
6. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 15. 2. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy (prokázáno: smlouvou číslo ze dne 15. 2. 2019 včetně souhlasu s využití osobních údajů). Žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit ve 14 měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 2 656 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru v celkové výši 17 184 Kč skládající se z úroku ve výši 1 925 Kč, poplatku za uzavření smlouvy výši 9 800 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 1 859 Kč inkasního poplatku 3 600 Kč. Celková dlužná částka tak činila 37 184 Kč Smluvní strany se dohodly, že z pravidelných měsíčních splátek budou platby použity dle předpisu splátek. Soupis splácení byl rozepsán v předpisu splátek (prokázáno: předpisem splátek ke smlouvě o úvěru). Podle smlouvy při nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas, může věřitel vyzvat k uhrazení dlužné splátky s poskytnutím lhůty alespoň 30 dnů. Pokud v poskytnuté lhůtě dlužník dlužnou splátku neuhradí, má právo věřitel zesplatnit celý úvěr. V případě porušení povinnosti zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (vše prokázáno: smlouvou o úvěru číslo včetně souhlasu s využití osobních údajů ze dne 15. 12. 2019). Z výpisu splátkového kalendáře a přehledu úhradu bylo zjištěno, že žalovaný ke dni podání žaloby uhradil splátku v celkové výši 3 000 Kč (prokázáno: transakční historie o uhrazených splátkách). K zaplacení zbývající dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupkyně žalobkyně ze dne 23. 11. 2020 (prokázáno: výzvou před podáním žaloby včetně podacího lístku). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 se vlastníkem pohledávky žalovaného stala žalobkyně, což žalovanému řádně oznámila dopisem ze dne 24. 7. 2020 (prokázáno: smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020). Ke dni postoupení byla se celková hodnota pohledávky skládala se z jistiny, která činí 18 511,31 Kč, nesplaceného smluvního úroku 1 645,18 Kč, úhrady za administrativní činnosti 1 708,62 Kč, úhrady za umožnění platby splátek v hotovosti ve výši 9 009,33 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 3 309,56 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 8 886,51 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 604,09 Kč ve výši 15% ročně z částky 18 511,31 Kč od 16. 4. 2020 do data postoupení pohledávky, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 181,91 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 20 156,49 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a úroku z úvěru ve výši 15% ročně z částky z částky 18 511,31 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní řádně vyzván dopisem ze dne 23. 11. 2020 (prokázáno: výzvou před podáním žaloby ze dne 23. 11. 2020 včetně poštovního podacího archu).
7. Věřitel před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet nahlédnutím do veřejných registrů umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného a zhodnocením informací poskytnutých žalovaným. Na žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný nemá žádnou vyživovací osobu, bydlí v nájmu, je svobodný, pracuje u právnická osoba – právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem 16 420 Kč. Na základě formuláře právního předchůdce žalobkyně soud také zjistila, že výdaje žalovaného byly ve výši 8 010 Kč (prokázáno: obsahem žádosti o úvěr ze dne 15. 2. 2019).
8. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru žalobkyní v hotovosti žalovanému i skutečnost, že žalovaný uhradil částku ve výši 3 000 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně přistoupila velmi laxně ke zjišťování poměrů žalovaného, když se spokojila s pouhým prokázáním základního příjmu žalovaného, jakékoli další skutečnosti, které by mohly zpochybnit závěr o poskytnutí úvěru, zcela pominula, nebo se o jejich pravdivost a reálnost nezajímala a spokojila se jen s tvrzeními dlužníka. Provedené vyhodnocení bylo ryze formální, postrádalo logický závěr, a to i na základě žalobkyni známých skutečností, nehledě na to, o co se v rámci hodnocení úvěruschopnosti vůbec nezajímala (skutečné náklady na bydlení, stravu a další základní životní potřeby, případně další poskytnuté zápůjčky). Při příjmu cca 16 500 Kč a nezjištěných reálných výdajích, kdy nebyl předložen ani výpis z účtu, by měly být vyvolány vážné pochybnosti o možnosti poskytnutí zápůjčky. Z předložených dokladů není vůbec zřejmé, jak žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný má volné prostředky ve výši 2 656 Kč, ze kterých by mohl hradit tento úvěr. Bez bližšího zkoumání příjmů za relevantně delší časové období tak nelze vzít jako hotový údaj, že žalovaný dosahuje stabilního příjmu v uvedené výši. Dalším varovným údajem, který nemůže profesionál v poskytování spotřebitelských úvěrů přejít bez povšimnutí, je, že nebyl předložen ani výpis z účtu, ze kterého by bylo možné zjisti, zda žalovaný má či nemá úspory, případně zda veškeré své příjmy ihned použije pro svou spotřebu. Podle ustálené soudní praxe, k níž se na jiných místech tohoto odůvodnění soud konkrétně přihlašuje, se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru, vystačit jen s údaji poskytnutými samotnou žalovaným v takové situaci nelze (opakovaně viz rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
9. Právní předchůdce žalobkyně se spokojil se sdělením žalovaného o příjmu, a nepostupovala tak s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.
10. Soud má za to, že i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit (smlouva byla uzavřena 13. 4. 2018), se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy zákonem č. 145/2010 Sb. tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Tento závěr vychází ze stanoviska generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně i rozsudek SDEU ze dne 5. března 2020 v této věci pod zn. C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce druhého poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Za shora uvedeného tak soudu uzavírá, že důsledkem porušení povinnosti žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žadatele o úvěr jej reálně splácet, je tak absolutní neplatnost, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalobkyně tak má nárok toliko na vrácení jistiny dluhu ve výši 20 000 Kč, kdy po odečtení již zaplacené částky ve výši 3 000 Kč, zbývá na jistinu tedy doplatit 17 000 Kč. Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je tedy důvodný pouze částečně.
17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšný pouze částečně, konkrétně co do nároku na jistinu, ohledně nároku na přiznání poplatku za poskytnutí úvěru soud žalobu zamítl. Poměr úspěchu a neúspěchu stran řízení je obdobný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (exekuce) u soudu.