Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 396/2021-33
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: 91 989,28 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 24 750,33 Kč, úrok ve výši 5 970,56 Kč a dále ve výši 15,90 % ročně z částky 91 457,28 Kč za dobu od 16. 2. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 489,71 Kč a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 91 457,28 Kč za dobu od 16. 2. 2021 do 6. 5. 2021 a z částky 24 218,33 Kč za dobu od 7. 5. 2021 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 67 238,95 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 67 238,95 Kč za dobu od 7. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 511,10 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 24 750,33 Kč, úrok ve výši 5 970,56 Kč a dále ve výši 15,90 % ročně z částky 91 457,28 Kč za dobu od 16. 2. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 489,71 Kč a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 91 457,28 Kč za dobu od 16. 2. 2021 do 6. 5. 2021 a z částky 24 218,33 Kč za dobu od 7. 5. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 67 238,95 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 67 238,95 Kč za dobu od 7. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 511,10 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobce.</b>
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 91 989,28 Kč spolu s úrokem ve výši 5 970,56 Kč a dále ve výši 15,90 % ročně z částky 91 457,28 Kč za dobu od 16. 2. 2021 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 489,71 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 91 457,28 Kč za dobu od 16. 2. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že mezi obch. spol. právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen jako původní věřitel) jako věřitelem a úvěrujícím a žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným byla dne 20. 4. 2019 uzavřena Smlouva o příjmení půjčce číslo (dále také jako úvěrová smlouva), na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku včetně úroku ve výši 15,90 % ročně, poplatků a pojištění splácet v pravidelných 96 měsíčních anuitních splátkách po 1 981 Kč splatných vždy k 20. dni příslušného měsíce počínaje dnem 20. 5. 2019. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba účinné od 1. 10. 2018 (dále jen VOP), Produktové podmínky pro osobní úvěry právnická osoba účinné od 31. 12. 2013 a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby účinný od 1. 4. 2019. Žalovaný však v rozporu s úvěrovou smlouvou a VOP nehradil splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradami splátek úvěru. V důsledku prodlení žalovaného s úhradami splátek žalobce dopisem (prohlášením o okamžité splatnosti a výzvou k úhradě dluhu) ze dne 26. 1. 2021 zesplatnil nesplacenou část jistiny úvěru ke dni 26. 1. 2021 a vyzval jej k úhradě dluhu. Po zesplatnění úvěru neuhradil žalovaný ničeho. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 2. 2021 a ze dne 9. 3. 2021 na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 3. 2021 a ze dne 20. 4. 2021. Žalobce kvalifikovaně vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na dlužné jistině úvěru částku 91 457,28 Kč, na úroku částku 5 970,56 Kč, na úroku z prodlení částku 489,71 Kč a na dlužných poplatcích částku 532 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Soud svá skutková zjištění opřel o následující listinné důkazy:
4. Z Návrhu na uzavření smlouvy o příjmení půjčce číslo ze dne 20. 4. 2019, souhlasu klienta ze dne 20. 4. 2019 a z akceptace návrhu Smlouvy o příjmení půjčce ze dne 20. 4. 2019 bylo zjištěno, že se původní věřitel jako úvěrující a žalovaný jako dlužník a úvěrovaný dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč. Použití úvěru nebylo účelově vázáno. Žalovaný čerpal úvěr v plné výši bezhotovostně dne 23. 4. 2019 převodem na bankovní účet č. ú. bankovní účet vedený u právnická osoba Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr v 96 měsíčních splátkách ve výši 1 981 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 20. 5. 2019 (čl. II., čl. III. úvěrové smlouvy). Byla sjednána 15,90 % roční úroková sazba, 17,11 % roční procentní sazba nákladů na úvěr a také pojištění typu B ve výši 133 Kč měsíčně, poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru dle Ceníku produktů a služeb (čl. II., čl. VII., čl. IX. úvěrové smlouvy). Žalovaný souhlasil s tím, že je původní věřitel oprávněn inkasovat splátky bez dalších pokynů klienta k tíži běžného účtu, na nějž byl úvěr čerpán, také s tím, že banka je oprávněna inkasovat z běžného účtu kromě splátek úvěru také ostatní dlužné částky, zejména poplatky, smluvní pokuty a úroky z prodlení (čl. VII. úvěrové smlouvy) a také s tím, že je původní věřitel oprávněn v případě každé jednotlivé závažné skutečnosti dle čl. XI. smlouvy prohlásit dosud nesplacené částky úvěru včetně úroku za splatné a požadovat splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, jestliže mj. klient poruší některou z povinností sjednaných smlouvou o úvěru, zejména je v prodlení s některou platební povinností, nebo se jeho prohlášení projeví jako nepravdivé, přičemž se týká skutečnosti, jíž je přijetí návrhu smlouvy o úvěru podstatná (čl. XI., čl. XII. úvěrové smlouvy). Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba, Produktové podmínky pro osobní úvěry právnická osoba a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Z transakční historie úvěrového účtu č. ú. bankovní účet bylo zjištěno, že žalobce poukázal peněžní prostředky z úvěru ve výši 100 000 Kč na bankovní účet č. ú. bankovní účet, dále bylo zjištěno, že žalovaný neplatil dohodnuté měsíční splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru za říjen 2019, únor 2020, červen až září 2020, když úvěrové splátky hradil nepravidelně a poslední platbou na úvěr byla platba ze dne 26. 1. 2021 ve výši 2 000 Kč. Žalovaný uhradil na dluh v měsíčních splátkách částku v celkové výši 32 761,05 Kč. Z Prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne 26. 1. 2021 včetně dokladu o podání zásilky ze dne 27. 1. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 27. 1. 2021 bylo zjištěno, že původní věřitel zesplatnil zůstatek úvěru i s příslušenstvím ke dni 26. 1. 2021 a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Toto prohlášení bylo předáno k poštovní přepravě dne 27. 1. 2021 a bylo doručováno žalovanému na adresu pro doručování dle úvěrové smlouvy ul. ulice a číslo, obec část obce a část obce. Z Všeobecných obchodních podmínek právnická osoba účinných od 1. 10. 2018 (dále také jako obchodní podmínky) bylo zjištěno, že původní věřitel sjednal s žalovaným základní pravidla pro vztahy vzniklé mezi bankou a žalovaným na základě uzavřené úvěrové smlouvy, zejména pak v čl. 7 pravidla doručování zásilek, způsob doručování zásilek, dosažitelnost klienta, nedostatky zásilky, doručitelnost zásilek a domněnku doby dojití zásilky (čl. 7 .6.) tak, že domněnka doby dojití dle občanského zákoníku platí rovněž pro jiné způsoby doručení listinné zásilky, u nichž není jinak postaveno najisto, kdy klient zásilku obdržel. Zásilka banky adresovaná klientovi v elektronické formě je s ohledem na povahu tohoto způsobu komunikace doručena jejím vložením do elektronické schránky nebo odesláním prostřednictvím elektronického kanálu. Z ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby účinného od 1. 4. 2019 bylo zjištěno, že se původní věřitel s žalovaným dohodli na poplatcích za správu a vedení úvěru a ostatních poplatcích. Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018 bylo zjištěno, že původní věřitel obch. spol. právnická osoba postoupil pohledávku za žalovaným na obch. spol. I- právnická osoba; Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 3. 2021 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že obch. spol. I- právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 3. 2021 dokladu o podání zásilky ze dne 19. 3. 2021 bylo zjištěno, že původní věřitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobce a vyzval jej k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 19. 3. 2021 a bylo doručováno žalovanému na adresu trvalého pobytu adresa žalovaného a na adresu pro doručování dle úvěrové smlouvy ul. ulice a číslo, obec část obce a část obce. Z Předžalobní výzvy k úhradě ze dne 21. 4. 2021 včetně dokladu o podání zásilky ze dne 21. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky z úvěru před podáním žaloby. Ze sdělení právnická osoba o posouzení úvěryschopnosti klienta k smlouvě číslo ze dne 20. 4. 2019 bylo zjištěno, že původní věřitel jako banka posuzoval úvěryschopnost žalovaného k úvěrové smlouvě, přičemž vycházel z údajů poskytnutých klientem v žádosti o půjčku ze dne 20. 4. 2019, kdy klient žádal o úvěr v celkové výši 100 000 Kč, žádost klienta byla hodnocena individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a v souladu s principy obezřetného úvěrování; v rámci posouzení úvěryschopnosti klienta banka kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku a v databázi MV ČR. Původní věřitel jako banka vycházel z čistého měsíčního příjmu ve výši 45 000 Kč, který klient deklaroval v žádosti o úvěrový produkt, při hodnocení úvěryschopnosti klienta banka porovnává jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, výpočtem získala částku disponibilních zdrojů klienta, bylo zjištěno v době podání žádosti další závazkové zatížení, ale kapacita splácet úvěr byla dostatečná. Provedené individuální hodnocení klienta bylo v pořádku a úvěr byl schválen. Z odpovědi na výzvu k součinnosti třetích osob právnická osoba ze dne 17. 2. 2022 bylo zjištěno, že původní věřitel jako banka zkoumal úvěryschopnost žalovaného k úvěrové nabídce do 100 000 Kč, přičemž k danému úvěrovému produktu nebylo potvrzení o příjmu klienta vyžadováno, žádost o úvěrový produkt byla schválena automatickým procesem, proběhla automatická kontrola negativních informací z interních i externích databází banky; závazky klienta byly dotaženy z registru, přičemž se jednalo o závazkové zatížení v částce 7 530 Kč měsíčně, dluhové zatížení bylo dle deklarovaného příjmu klienta v pořádku.
5. Za prokázaný soud vzal tento skutkový stav:
Právní předchůdce žalobce jako věřitel a úvěrující uzavřel s žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným dne 20. 4. 2019 smlouvu o úvěru o příjmení půjčce, jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal v plné výši bezhotovostně dne 23. 4. 2019 převodem peněžních prostředků na bankovní účet č. ú. bankovní účet vedený u právnická osoba Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných 96. anuitních měsíčních splátkách po 1 981 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 15,90 % ročně a poplatky vždy k 20. dni příslušného měsíce počínaje dnem 20. 5. 2019. Žalovaný v návrhu na uzavření úvěrové smlouvy uvedl adresu pro doručování adresa žalovaného. V čl. XI., čl. XII. úvěrové smlouvy bylo sjednáno, že původní věřitel je oprávněn v případě v případě každé jednotlivé závažné skutečnosti dle čl. XI. smlouvy prohlásit dosud nesplacené částky úvěru včetně úroku za splatné a požadovat splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, jestliže mj. klient poruší některou z povinností sjednaných smlouvou o úvěru, zejména je v prodlení s některou platební povinností. Součástí smlouvy učinili účastníci příjmení obchodní podmínky právnická osoba účinné od 1. 10. 2018, Produktové podmínky pro osobní úvěry právnická osoba účinné od 31. 12. 2013 a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby účinný od 1. 4. 2019. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky úvěru řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou splátky úvěru za říjen 2019, únor 2020, červen až září 2020. Původní věřitel dopisem (prohlášením o okamžité splatnosti a výzvou k úhradě dluhu) ze dne 26. 1. 2021 zesplatnil zůstatek úvěru i s příslušenstvím ke dni 26. 1. 2021 a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Toto prohlášení bylo předáno k poštovní přepravě dne 27. 1. 2021 a bylo doručováno žalovanému na adresu pro doručování dle úvěrové smlouvy ul. ulice a číslo, obec část obce a část obce. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 8. 2018 a následně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 3. 2021 na žalobce. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dne 19. 3. 2021 a dne 20. 4. 2021. Žalobce prostřednictvím právního zástupce dopisem (výzvou k úhradě dluhu) ze dne 21. 4. 2021 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím, výzva byla doručována žalovanému na adresu trvalého pobytu adresa žalovaného. Žalovaný uhradil na dluh v měsíčních splátkách částku v celkové výši 32 761,05 Kč.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.
12. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
13. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
14. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.
15. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 29. 12. 2021, že právní předchůdce žalobce prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, prověřením platnosti občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů, při hodnocení úvěryschopnosti žalovaného porovnával jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, získal informace přímo od žalovaného, kdy žalovaný v žádosti o úvěrový produkt deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 45 000 Kč, pracovní poměr hlavní jako osoba samostatně výdělečně činná, podnikatel, obor činnosti služby a spoje; žalovaný dále uvedl, že je svobodný, nemá žádné vyživované osoby, bydlí u rodičů a dosáhl středoškolského vzdělání s výučním listem, žalovaný deklaroval měsíční splátkové zatížení z jiných úvěrů a půjček ve výši 1 200 Kč. Původní věřitel vzhledem k osobním poměrům žalovaného, k rodinnému stavu, typu bydlení stanovil výdaje žalovaného dle svého ekonomického modelu, který vychází z dat ČSÚ. Původní věřitel prověřil závazkové zatížení z jiných úvěrů a půjček z interních systémů a databáze dlužníků a zjistil, že žalovaný měl v době žádosti další závazky se splátkovým zatížením v celkové výši 7 530 Kč měsíčně; žádost o úvěrový produkt byla schválena automatickým procesem, disponibilní zdroje klienta s ohledem na dluhové zatížení a v porovnání s deklarovaným příjmem žalovaného byly dle tvrzení právního předchůdce žalobce dostatečná pro pokrytí existenčních výdajů žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel bankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě zjištění o příjmech podávájících se z žádosti o úvěrový produkt, které ani nebyly doloženy účetní zprávou nebo daňový prohlášením za uplynulé daňové období, z níž by byly zřejmé příjmy žalovaného. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného vyšel právní předchůdce žalobce pouze z prohlášení žalovaného, aniž by si tyto údaje ověřil, původní věřitel nezkoumal výdaje žalovaného (př. výživné, srážky ze mzdy, náklady na léky, nájem nebo jiné výdaje), nezkoumal náklady na bydlení ani netrval na doložení výše nákladů na bydlení. V rámci posouzení úvěryschopnosti žalovaného z hlediska dalších výdajů byly patrně zohledněny jakési statistické údaje nazývané žalobcem jako "ekonomický model". Právní předchůdce žalobce zcela nedostatečně zkoumal a prověřoval zejména otázku výdajů žalovaného, vycházel z jakýchsi matematických propočtů, čímž nesplnil povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR- právnická osoba, ve věci C číslo).
16. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení dlužných poplatků v částce 532 Kč.
17. Plnil-li právní předchůdce žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru částku 100 000 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaný na dluh uhradil pouze částku 32 761,05 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovaného uhradit žalobci částku 67 238,95 Kč představující dosud nevrácené (nezaplacené) peněžní prostředky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. 1968 o. z., zavázal jej soud podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 67 238,95 Kč za dobu od 7. 5. 2021 do zaplacení, neboť do prodlení s úhradou této částky se dostal žalovaný až den následující po doručení předžalobní upomínky (předžalobní upomínka byla žalovanému doručena dne 6. 5. 2021), jako výzvy k dobrovolnému plnění bezdůvodného obohacení, čímž nastala splatnost dluhu žalovaného z bezdůvodného obohacení. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství, tj. úroku ve výši 5 970,56 Kč a dále ve výši 15,90 % ročně z částky 91 457,28 Kč za dobu od 16. 2. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 489,71 Kč a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 91 457,28 Kč za dobu od 16. 2. 2021 do 6. 5. 2021 a z částky 24 218,33 Kč za dobu od 7. 5. 2021 do zaplacení, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 59,13 % a jeho neúspěch 40,87 %. Ve výši rozdílu (18,26 %) má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 3 511,10 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 680 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátkou za dva úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby) ve výši 9 560 Kč a za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) ve výši jedné poloviny odměny, tj. ve výši 2 390 Kč dle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokátky ve výši režijního paušálu 300 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 13 vyhlášky, tj. ve výši 900 Kč. Uplatnil-li žalobce odměnu za úkon právní služby – doplnění skutkových tvrzení ze dne 29. 12. 2021, soud tuto odměnu nepřiznal, jelikož skutková tvrzení doplněná v tomto podání měla být uvedena již v žalobě. Jelikož advokátka žalobce osvědčila, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokátky na úhradu 21% DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 19 228,50 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 18,26 % činí částku 3 511,10 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátce žalobce.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).