Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
234 C 5/2019-126
Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 63 431 Kč s příslušenstvím + 10 572,93 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci
- částku ve výši 49 897,70 Kč
- úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 49 897,70 Kč od 12.11.2018 do zaplacení
to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit
-) částku ve výši 11 935,30 Kč
-) smluvní pokutu ve výši 998 Kč
-) náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč
-) úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 13 533,30 Kč od 12.11.2018 do zaplacení
-) smluvní pokutu ve výši 10 572,93 Kč
-) úrok ve výši 95,90 % ročně z částky 49 897,70 Kč od 26.5.2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236 044 Kč
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci - částku ve výši 49 897,70 Kč - úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 49 897,70 Kč od 12.11.2018 do zaplacení to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit -) částku ve výši 11 935,30 Kč -) smluvní pokutu ve výši 998 Kč -) náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč -) úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 13 533,30 Kč od 12.11.2018 do zaplacení -) smluvní pokutu ve výši 10 572,93 Kč -) úrok ve výši 95,90 % ročně z částky 49 897,70 Kč od 26.5.2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236 044 Kč se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou (místně nepříslušnému) Okresnímu soudu Brno-venkov dne 13. 11. 2018, doplněnou o podání ze dne 12. 6. 2020, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 63 431 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 10 572,93 Kč. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 9. 1. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s ujednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 151,58 % ročně vrátit formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 4 098 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalobce proto dne 24. 5. 2018 úvěr zesplatnil. Do zesplatnění úvěru uhradil žalovaný částku 4 098 Kč, po zesplatnění žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení aktuální dlužné jistiny úvěru ve výši 61 833,07 Kč (dlužná jistina 49 897,70 Kč a úrok přirostlý k jistině ve výši 11 935,37 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy o úvěru ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy o úvěru ve výši 600 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % ročně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradu ode dne 26. 5. 2018 do data vyhotovení žaloby (tj. do dne 12. 11. 2018) v kapitalizované výši 10 572,93 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % p.a. z částky odpovídající zbývající dlužné jistině úvěru od 26. 5. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 236 044 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.
3. Soud provedl následující dokazování listinami, a to prohlášením klienta ze dne 9. 1. 2018, pracovní smlouvou žalovaného ze dne 1. 6. 2016, kopií občanského průkazu žalovaného, scanem obrazovky právnická osoba, výplatními lístky žalovaného za září, říjen a listopad 2017, hodnocením klienta ze dne 9. 1. 2018, výpisem z registru NRKI, výpisem z registru SOLUS, předsmluvním formulářem ze dne 9. 1. 2018, návrhem na uzavření smlouvy o úvěru variabilní symbol (číslo smlouvy číslo) ze dne 9. 1. 2018, oznámením o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne 11. 1. 2018 včetně splátkového kalendáře, dokladem o vyplacení úvěru ze dne 10. 1. 2018, výzvou k zaplacení dluhu ze 20. 4. 2018 a 21. 5. 2018, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 24. 5. 2018, kartou klienta ze dne 12. 11. 2018, předžalobní výzvou ze dne 24. 10. 2018 včetně podacího archu a výpisem z databáze časových řad ARAD České národní banky.
4. Z uvedených listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav:
5. Mezi účastníky byla na základě návrhu ze dne 9. 1. 2018 uzavřena úvěrová smlouva číslo na základě které žalobce dne 10. 1. 2018 poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč převodem na jeho bankovní účet (jak také plyne z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 10. 1. 2018). Schválení úvěru bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2018, jehož součástí je splátkový kalendář. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 151,58 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 4 098 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2018 Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 196 704 Kč. V bodu 6.1 smlouvy o úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části ve výši 499 Kč, se kterou byl žalovaný v prodlení o délce 30 dní (max. činil souhrn smluvních pokut 2 999 Kč za kalendářní rok). V bodu 6.2 smlouvy o úvěru byla sjednána náhrada nákladů účelně vynaložených nákladů, které žalobci vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného delším než 15 dní u každé jednotlivé splátky ve výši 200 Kč. Dle bodu 6.3 písm. b) smlouvy o úvěru mělo dojít k zesplatnění celého úvěru vč. příslušenství úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dní. Dle bodu 6.4 smlouvy o úvěru ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodu 6.5 smlouvy o úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení.
6. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vystavil žalobce formulář hodnocení klienta, ze kterého vyplynulo, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem ve výši 26 338 Kč, který je představován mzdou, jak také plyne z doložené pracovní smlouvy a výplatních pásek. Na straně výdajů žalovaný uvedl částku 3 410 Kč představující životní minimum, částku 4 500 Kč určenou na náklady bydlení, ostatní výdaje ve výši 500 Kč s tím, že rezerva činí 1 000 Kč. Žalovaný ke dni uzavření smlouvy hradil další dluhy splátkou ve výši 1 640 Kč měsíčně. Z hodnocení klienta se dále podává, že žalovaný má 1 dítě.
7. Žalobce provedl další šetření, a to v databázi SOLUS a NRKI. Z výpisu ze záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný je v prodlení s úhradou splátek v celkové výši 4 161 Kč. Z výpisu z registru NRKI bylo zjištěno, že žalovaný dosáhl skóre 203, což dle přiložené legendy značí, že byl zařazen do horšího segmentu klientů, u kterých je avizována nižší platební morálka a dán předpoklad, že úvěr nebude řádně splácen.
8. Z karty klienta se podává, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou 1. splátky, kterou uhradil 23 dnů po splatnosti. Další splátky již žalovaný neuhradil, žalobce proto žalovanému zaslal dne 20. 4. 2018 a 21. 5. 2018 výzvu k úhradě dlužných splátek a rovněž výzvu k úhradě účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuty, a současně žalovaného upozornil na možnost zesplatnění úvěru. Jelikož se pak žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky č. 2 o více než 65 dnů, žalobce v souladu s bodem 6.3 písm. b) smlouvy o úvěru dne 24. 5. 2018 úvěr zesplatnil, což bylo žalovanému téhož dne oznámeno dopisem. Z karty klienta se rovněž podává, že žalovaný do zesplatnění uhradil částku 4 098 Kč, po zesplatnění neuhradil ničeho.
9. Žalovaný byl ze strany právního zástupce žalobce na existenci dluhu dne 24. 10. 2018 upozorněn písemnou předžalobní upomínkou a byl vyzván k jeho zaplacení.
10. Z výpisu z databáze systémových časových řad ARAD České národní banky se podává, že v lednu 2018 úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR činila 8,58 % ročně.
11. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
12. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“).
13. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám
15. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
17. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
22. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.
23. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Z těchto bylo zjištěno, že jediným příjmem žalovaného je mzda ve výši téměř 27 000 Kč (doloženo pracovní smlouvou a výplatními páskami). Byl-li pak příjem žalovaného tvořen toliko mzdou, lze uzavřít, že v tomto směru jej žalobce dostatečně ověřil. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Žalobce na ověření výdajů žalovaného zcela rezignoval a spokojil se se strohým sdělením stran výdajů žalovaného, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřoval. Již samotná struktura výdajové stránky žalovaného pak budí nemalé pochybnosti. Žalovaný stran svých výdajů uvedl náklady na bydlení ve výši 4 500 Kč. Při obecné známosti nákladů spojených s užíváním bytu či domu (voda, elektřina, úklid, případně pak nájem a další služby) lze deklarovanou částku nákladů na bydlení považovat za až neuvěřitelně nízkou. Další výdaje žalovaného pak měly dosahovat částky 500 Kč. Lze jen těžko uvěřit, že žalovaný nemá téměř žádné výdaje, obzvláště má-li dítě. Uvedená částka životního minima je zcela irelevantní, neboť neodráží žádné konkrétní výdaje žalovaného. Alarmující je pak zjištění, že žalobce poskytl úvěr žalovanému i přesto, že dle údajů ze systémů NRKI a SOLUS bylo zjištěno, že ke dni uzavření smlouvy o úvěru má žalovaný dluhy, s jejichž úhradou je v prodlení a současně je u něj dán předpoklad vyššího rizika, že nebude v jeho možnostech úvěr řádně splácet.
24. Žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit její výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje a výsledky šetření v dostupných registrech samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobce ke zkoumání reálných výdajů žalovaného nepřistoupil ani po zjištění, že žalovaný již má (minimálně) jednu půjčku, s jejíž úhradou je v prodlení. Navíc, jestliže žalobce neuzavírá s fyzickými osobami smlouvy o úvěru„ na místě“, ale nechává je schvalovat a následně adresáty informuje o schválení úvěru, postrádá zcela logiku poskytnutí finanční částky před doručením oznámení o akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o úvěru. Pokud žalobce navzdory všemu právě uvedenému postupoval tak, že žalovanému částku 50 000 Kč dne 10. 1. 2018 odeslal na účet, ještě před tím, než dne 11. 1. 2018 došlo k akceptaci návrhu na uzavření smlouvy, počínal si tak zcela lehkomyslně, což také svědčí o nedostatečném posouzení a ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr, resp. o jeho nezájmu úvěruschopnost žalovaného vůbec ověřovat.
25. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným o jeho výdajích. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn 33 Cdo 2178/2018).
26. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).
27. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy jistiny ve výši 49 897,70 Kč. Současně soud zavázal žalovaného dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I). Žalovaný je povinen plnit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).
28. Ve zbytku nároku na zaplacení úroku přirostlého k jistině ve výši 11 935,37 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy o úvěru ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy o úvěru ve výši 600 Kč, smluvní pokuty v kapitalizované výši 10 572,93 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 13 533,30 Kč od 12.11.2018 do zaplacení a úroku ve výši 95,90 % ročně z částky 49 897,70 Kč od 26.5.2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236 044 Kč soud návrh žalobce zamítl (výrok II.), neboť ujednání o poplatku, smluvním úroku a smluvních pokutách vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.
29. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 49 897,70 Kč, úroku přirostlého k jistině ve výši 11 935 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, nákladů ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 572 Kč a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok ve výši 95,9 % ročně z částky 49 897,70 Kč od 26. 5. 2018 do 3. 2. 2022 v kapitalizované výši 176 986 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 63 431 Kč v kapitalizované výši 17 429 Kč (za období od 12. 11. 2018 do 3. 2. 2022 z částky 49 897,70 Kč ve výši 13 711 Kč a za období od 12. 11. 2018 do 3. 2. 2022 z částky 13 353 Kč ve výši 3 718 Kč). Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 63 608,70 Kč (49 897 Kč + 13 711 Kč), neúspěch žalobce je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 204 809 Kč (998 Kč + 600 Kč + 10 572 Kč + 11 935 Kč + 3 718 Kč + 176 986 Kč). Žalovanému, který byl z procesního hlediska úspěšnější, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, soud proto rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.