Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 247/2021-36
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Derikovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení 17 375 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 15 000 Kč od 20. 12. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 6 403,32 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 375 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 070,50 Kč k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 15 000 Kč od 20. 12. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. V části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 6 403,32 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 375 Kč, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 070,50 Kč k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1 Žalobce se proti žalovanému domáhal žalobou doručenou soudu dne 7. 4. 2021 zaplacení částky 17 375 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba dne 19. 7. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ smlouva“), nedílnou součástí smlouvy jsou dle čl. I odst. 2 smlouvy obchodní podmínky právnická osoba příjmení jméno (dále jen„ obchodní podmínky“). Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránkách právnická osoba v souladu s čl. 4 obchodních podmínek. Žalovaný doručil právnická osoba prostřednictvím webového rozhraní žádost o zaslání nabídky k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, právnická osoba následně prověřila totožnost žalovaného, kladně posoudila jeho úvěruschopnost, a na základě tohoto zhodnocení zaslala žalovanému nabídku k uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný potvrdil, že se s textem smlouvy seznámil a vyjádřil svou vůli akceptovat nabídku právnická osoba tak, že ve svém uživatelském účtu vložil do příslušného pole unikátní identifikační kód, který mu byl zaslán na telefonní číslo, jež uvedl v rámci registrace, kliknul na příslušnou ikonu a potvrdil, že má zájem být vázán smlouvou o revolvingovém úvěru. Odesláním akceptace nabídky na základě vložení unikátního identifikačního kódu, který slouží jako elektronický podpis a jedinečná identifikace žalovaného, došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Na základě smlouvy se věřitel zavázal žalovanému poskytnout neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal věřiteli úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Výše minimální pravidelné splátky i celkové dlužné částky je v souladu s čl. V. smlouvy a bodu 9.9. obchodních podmínek sdělována dlužníkovi vždy ve výpisu, kterým se rozumí pravidelný soupis částek splatný dlužníkem na základě smlouvy včetně dalších údajů pro účely splácení dluhů dlužníka vůči věřiteli. Žalovaný na základě smlouvy o revolvingu čerpal celkem částku ve výši 15 000 Kč, s placením se však dostal do prodlení, když neuhradil ani minimální pravidelnou splátku, věřitel ho vyzval k úhradě dlužných částek formou výpisů, ale žalovaný ani přes výzvy závazek v plné výši řádně a včas neuhradil. Z celkové čerpané výše úvěru žalovaný neuhradil jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč. V souvislosti s prodlením žalovaného vznikl věřiteli nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, a to ode dne splatnosti dne 20. 12. 2018 do úplného zaplacení jistiny dluhu. Dále věřiteli vznikl v souvislosti s čerpáním úvěru nárok na úrok z úvěru ve výši 8,5 % (sazba dle smlouvy) měsíčně dle čl. IV odst. 1 smlouvy, který žalovaný neuhradil, a to z čerpaného úvěru ve výši 15 000 Kč ode dne 19. 7. 2018 do dne splatnosti 19. 12. 2018. Dle čl. VI. odst. 1 písm. a) má věřitel nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč. Na základě pravidelných vydaných měsíčních výpisů a v souvislosti s prodlením žalovaného s placením alespoň minimálních pravidelných splátek vznikl věřiteli ke dni vydání posledního výpisu nárok na účelně vynaložené náklady v celkové výši 2 375 Kč, kterou žalovaný doposud neuhradil. Žalobce po žalovaném požadoval zaplacení jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 403,32 Kč (za dobu od vyčerpání úvěru do dne splatnosti ve výši 8,5 % měsíčně), úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny jdoucí od 20. 12. 2018 do zaplacení a částku 2 375 Kč za vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky. Do dne podání žaloby žalovaný po předchozích výzvách žalobci ničeho neuhradil.
2 Žalobce prokázal aktivní legitimaci ve sporu Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 a ze dne 19. 12. 2019.
3 Usnesením č.j. 10 C 247/2021-33 ze dne 29. 11. 2021 soud žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ho poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému včetně žaloby doručeno dne 13. 12. 2021, přičemž soud považoval usnesení se žalobou žalovanému za doručené v souladu s ust. § 46b a § 49 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť písemnosti byly doručovány na adresu bydliště žalovaného evidovanou v informačním systému evidence obyvatel.
4 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil ani neprokázal, že by dlužnou částku uhradil. S ohledem na skutečnost, že žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě, a žalovaný se k výzvě soudu dle ust. § 115a o. s. ř. nevyjádřil (soud má za to, že souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání), rozhodl soud bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
5 Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 19. 7. 2018, Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, Obchodními podmínkami, dokladem o čerpání úvěru, výpisy z účtu, měl soud prokázáno, že právnická osoba příjmení anonymizováno poskytla žalovanému revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 12,5 % z dlužné částky z aktuální výše úvěru nebo alespoň 1 000 Kč, podle toho, která částka je vyšší, splatných vždy k 30. dni v měsíci. Součástí úvěrové smlouvy byly Standardní podmínky smlouvy o úvěru (dále jen„ podmínky“). Žalovaný dne 19. 7. 2018 čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč a dne 23. 7. 2018 čerpal úvěr ve výši 5 000 Kč, který však v souladu se Smlouvou nesplácel, ač mu byly právním předchůdcem žalobce jednotlivé splátky vyúčtovány. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu, jak vyplývá z dopisu ze dne 7. 11. 2020. právnická osoba, jakožto původní věřitel pohledávek a postupitel uzavřela dne 18. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek se společností právnická osoba, jakožto postupníkem, tato uzavřela dne 19. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek se žalobcem, jakožto postupníkem, jak bylo prokázáno smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 a 19. 12. 2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, jak měl soud prokázáno dopisem ze dne 7. 11. 2020.
6 K výzvě soudu, aby žalobce poskytl tvrzení a důkazy o tom, jak právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet – na základě jakých informací a na základě jakých dokladů od žalovaného (viz § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) s tím, že jinak se žalobce může v této části vystavit nepříznivému rozhodnutí ve věci, žalobce sdělil, že se bohužel nedochovaly žádné další podklady k ověřování úvěruschopnosti žalovaného, veškeré podklady, které měl žalobce k dispozici, byly soudu předloženy.
7 Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8 Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9 Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10 Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11 Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12 Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky 15 000 Kč s úrokem z prodlení od 20. 12. 2018 do zaplacení a ve zbytku výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.), na základě níž žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 15 000 Kč, který se s poplatky zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy k 30. dni v kalendářním měsíci. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o. z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o. z.), a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnil. Pokud byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a již první splátku nebyl žalovaný schopen uhradit, potom posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr právním předchůdcem žalobce zjevně nebylo provedeno v souladu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Žalobce k otázce posuzování úvěruschopnosti neposkytl žádná další tvrzení ani důkazy, neboť jimi ani nedisponoval.
13 Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.
14 Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu bylo poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 15 000 Kč, přichází pouze nárok žalobce na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 15 000 Kč, neboť žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil. Žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by bezdůvodné obohacení vydal, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I., včetně zákonných úroků z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb., vyhovět a ve zbytku ze shora uvedených důvodu žalobu zamítnout.
15 Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 142a o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (přičemž zamítnutí žaloby se týkalo pouze příslušenství). Na nákladech řízení tak byla žalobci, který měl ve věci úspěch, přiznána odměna za dva a půl úkonu po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, dále 3 x paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek 800 Kč Náklady řízení tak celkem přestavují částku 2 070,50 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř).
16 Lhůty k plnění povinností v obou výrocích rozsudku byly stanoveny jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat písemně odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích, a to ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.