Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 C 395/2021-114

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 45 976,20 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 714,95 Kč s úrokem v částce 2 251,39 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 866,34 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 261,25 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 314,10 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 261,25 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 928,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 714,95 Kč s úrokem v částce 2 251,39 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 866,34 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 261,25 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 314,10 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 261,25 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 928,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 45 976 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru. Žalobkyně žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne datum částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni úvěr v 72 měsíčních splátkách po 974,91 Kč, počínaje dnem datum. Strany si sjednaly úrok ve výši 11,90 % ročně. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Žalovaný dluží na jistině 43 876,20 Kč, na úroku 2 251,39 Kč, na smluvní pokutě 2 100 Kč, na úroku z prodlení 1 3314,10 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 46 127,59 Kč ode dne datum do zaplacení. Hodnocení úvěruschopnosti žalovaného bylo individuální. V tomto případě byl použit příjem ve výši 21 771 Kč, který byl žalovanému poukazován na účet vedený u žalobkyně. Žalovaný zároveň uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 50 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Vůči žalobkyni měl žalovaný ke dni žádosti o úvěr závazky v měsíční splátce 10 083,35 Kč. Vůči jiným věřitelům měl žalovaný závazky ve výši 673 Kč měsíčně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Ze smlouvy o úvěru Expres půjčka ze dne datum, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádosti o úvěr na č. l. 83 spisu, výpisu z úvěrového účtu ze dne datum, sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od datum a platební historie ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne datum úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s úroky ve výši 11,90 % ročně v 72 měsíčních splátkách po 974,91 Kč. První splátka byla splatná do datum Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky a sazebník poplatků žalobkyně.

3. Z všeobecných produktových podmínek účinných od datum a základních produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru účinných od datum soud zjistil, že žalobkyně byla oprávněna úvěr prohlásit splatným v případě prodlení žalovaného.

4. Z platební historie ze dne 18. 10. 2021 a výpisů z úvěrového účtu ze dne 31. 7. 2020, 30. 6. 2020, 29. 5. 2020, 30. 4. 2020, 31. 3. 2020, 28. 2. 2020, 31. 1. 2020, 31. 12. 2019, 29. 11. 2019, 31. 10. 2019, 30. 9. 2019, 30. 8. 2019, 31. 7. 2019, 28. 6. 2019, 31. 5. 2019, 30. 4. 2019, 29. 3. 2019, 28. 2. 2019, 31. 1. 2019, 31. 12. 2018 a 30. 11. 2018 soud zjistil, že žalovaný uhradil pouze částku 14 738,75 Kč.

5. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum a poštovního podacího archu ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 48 315,61 Kč do datum.

6. Předžalobní výzva byla zaslána žalovanému dne datum (z poštovního podacího archu ze dne datum a výzvy k úhradě dluhu ze dne datum).

7. Výši příjmu žalovaného žalobkyně prověřovala na základě výpisu z účtů žalovaného. Měsíční výdaje žalovaného před poskytnutím úvěru převyšovaly příjmy žalovaného (výpisy z běžného účtu na č. l. 52-79 spisu).

8. Za měsíc červenec 2018 utratil žalovaný za hazardní hry částku 19 000 Kč, zatímco jeho měsíční příjem činil 19 581 Kč (výpisy z běžného účtu na č. l. 63-66 spisu).

9. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

10. Žalobkyně poskytla žalovanému dne datum úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s úroky ve výši 11,90 % ročně v 72 měsíčních splátkách po 974,91 Kč. První splátka byla splatná do datum Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky a sazebník poplatků žalobkyně. Žalobkyně byla podle obchodních podmínek oprávněna úvěr prohlásit splatným v případě prodlení žalovaného. Žalovaný uhradil pouze částku 14 738,75 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 48 315,61 Kč do datum. Předžalobní výzva byla zaslána žalovanému dne datum. Výši příjmu žalovaného žalobkyně prověřovala na základě výpisu z účtů žalovaného. Měsíční výdaje žalovaného před poskytnutím úvěru převyšovaly příjmy žalovaného. Za měsíc měsíc rok utratil žalovaný za hazardní hry částku částka, zatímco jeho měsíční příjem činil částka.

11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení účinného ke dni uzavření smlouvy ( , dále jen„ o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. Výdaje žalovaného převyšovaly příjmy žalovaného. Žalovaný vydával většinu svého měsíčního příjmu na hazardní hry. Za těchto okolností neměl být úvěr poskytnut. Na těchto závěrech soudu nemůže nic změnit ani prohlášení žalovaného ve smluvních podmínkách, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C -449/13, CA Consumer Finance SA).

20. Ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 25. 7. 2018).

21. Ustanovení § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. nestanovují přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. Posouzení o potřebě listin musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. Míra zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytoval úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěru klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nemusí odrážet skutečné možnosti žadatele o úvěr.

22. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

23. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ).

24. V daném případě žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru v souladu s požadavkem náležité péče. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.).

25. Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.) a soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 35 261,25 Kč (původní jistina ve výši 50 000 Kč po uhrazení částky 14 738,75 Kč) s úrokem z prodlení v částce 1 314,10 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 261,25 Kč od datum do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 10 714,95 Kč s úrokem v částce 2 251,39 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 866,34 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku ke dni stanovenému ve výzvě žalobkyně, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle o. z. ve výši stanovené ode dne následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě. Splatnost dluhu dle výzvy žalobkyně k zaplacení ( o. z.) nastala dne datum.

26. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu (srovnej nález Ústavní soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. ) byla žalobkyni přiznána částka 42 941,70 Kč. Co do částky 14 928,24 Kč byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , (dále jen „ “) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 928,64 Kč, přičemž tato částka představuje 48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 976,20 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

27. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta za sepis doplnění žaloby, neboť tvrzení obsažená v doplnění žaloby měla být obsažena přímo v žalobě tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění. Nejedná se tak o účelně vynaložené náklady.

28. Soud předžalobní výzvu ze dne datum nepovažuje za úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., neboť výzva neobsahuje právní posouzení, když žalobkyně ve výzvě necituje konkrétní ustanovení právního předpisu s vazbou na požadované nároky (jistina, úroky a úroky z prodlení). Za tohoto stavu soud považuje tento úkon za jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu vyhl. č. , za níž přísluší mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté , či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu ( ).