Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 294/2021-56

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 67 653,56 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 516,74 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 11.8.2020 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky částka, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 482,21 Kč od 29.6.2021 do zaplacení a úroku z prodlení kapitalizovaném na částku 3 131,37 Kč v části přesahující úrok z prodlení přiznaný ve výroku I.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v rozsahu 70% v částce 19 343Kč k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 516,74 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 11.8.2020 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá do částky [částka], úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 482,21 Kč od 29.6.2021 do zaplacení a úroku z prodlení kapitalizovaném na částku 3 131,37 Kč v části přesahující úrok z prodlení přiznaný ve výroku I. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v rozsahu 70% v částce 19 343Kč k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 19.7.2021 domáhala po žalovaném zaplacení částek vymezených ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že poskytla žalovanému na základě smlouvy o anonymizováno půjčce číslo úvěr ve výši 60 000 Kč, který měl splácet formou měsíčních anuitních splátek na jistinu a úrok v částce 1 358,31 Kč. Jelikož žalovaný porušil smluvní podmínky, došlo k zesplatnění úvěru k 23.7.2020. Dlužná jistina činí částku 58 589,64 Kč. Žalobkyně požaduje dále úhradu kapitalizovaného obchodního úroku ke dni zesplatnění pohledávky v částce 4 409,31 Kč, to samé za období ode dne po zesplatnění do 28.6.2021 v částce 248,24 Kč, dále kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 28.6.2021 ode dne následujícího po zesplatnění v částce 3 131,37 Kč, dílčí poplatky v částce 675 Kč a 600 Kč a dále úrok z prodlení jdoucí z jistiny 58 589,64 Kč a obchodních úroků v částce 4 409,31 Kč od 29.6.2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, veškeré písemnosti mu byly doručovány soudem na adresu trvalého bydliště v záhlaví rozhodnutí náhradním způsobem. K nařízeným jednáním dne 22.2 a 5.4.2022 se bez omluvy nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle ust.

3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav.

4. Mezi účastníky byla dne 19.11.2019 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet„ anonymizována dvě slova“ na jejímž základě měla společnost poskytnout žalovanému částku 60 000 Kč s počátkem data čerpání od 19.11.2019. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky v měsíčních anuitních splátkách po 1 493,31 Kč včetně pojištění, splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20.12.2019 spolu s úrokem ve výši 17,70%. Celková částka, která měla být splacena, činila 99 176,92 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy mezi účastníky.

5. Z výpisu platební historie ke smlouvě číslo dále zjistil, že částka 60 000 Kč byla čerpána žalovaným dne 19.11.2019. Žalovaný provedl úhrady v částce 1 493,31 Kč dne 20.12.2019, dne 20.1.2020 v částce 2,88 Kč, dne 21.1.2020 v částce 1 490,80 Kč, dne 28.2.2020 v částce 1 496,27 Kč (tj. úhrady celkem částka).

6. Dopisem ze dne 25.7.2020 byl žalovaný informován o zesplatnění dluhu k 23.7.2020 z této smlouvy a vyzván současně k zaplacení částky 64 292,92 Kč do 10.8.2020.

7. V žádosti o úvěr z 18.11.2019 žalovaný ke své osobě uvedl, že je ženatý, bydlí v pronajatém domě či bytě, má 1 vyživovací povinnost, jeho průměrný měsíční příjem činí částku 13 400 Kč. Celkový příjem domácnosti je 35 000 Kč. Dále, že nemá jiné splátky a za zaměstnavatele označil právnická osoba, ulice a číslo, obec a pracovní pozici dělník/řemeslník.

8. K výzvě soudu týkající se doplnění tvrzení a důkazů ohledně způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doložila žalobkyně potvrzení o výši jeho příjmů u společnosti právnická osoba, ulice a číslo, obec, IČO v částce částka měsíčně v průměru.

9. Žalobkyně k výzvě soudu dané při jednání dne 22.2.2022 dle ust. ,3 k doložení případných dalších tvrzení či důkazů týkajících se ověření úvěruschopnosti žalovaného a příjmů dostatečných pro převzetí závazku z předmětné smlouvy uvedla, že výše výdajů žalovaného byla statisticky odhadnuta a bylo vycházeno z příjmů žalovaného, nikoliv z příjmů domácnosti.

10. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení , (dále jen o. z.) a o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne 19.11.2019.

11. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru, úroků a poplatků ze smlouvy sjednané se žalovaným v rámci její podnikatelské činnosti. Takto poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. a z.s.ú. S ohledem na citované ustanovení o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , tak Ústavního soudu pod sp. zn. , které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. , dle názoru soudu, a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy.

18. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

19. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. a Nejvyššího správního soudu sp.zn. kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“

20. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

21. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

22. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že vycházela z konkrétního příjmu žalovaného, který jediný ověřovala, cca 13,5 tis. Kč měsíčně. Současně doložila údaje, z nichž vycházela, a ze kterých vyplývá, že žalovaný má dosavadní interní splátky zřejmě dalších závazků 4 024,29 Kč, je ženatý a bydlí v nájemním domě či bytě, aniž by tyto okolnosti základní výdajové stránky žalovaného jakkoliv dále zkoumala. Shodně nedoložila jeho ověření v registru dlužníků či exekucí. Za této situace poskytla žalovanému další úvěr se splátkou přes 1 400 Kč měsíčně. Dle názoru soudu žalobkyně v intencích citovaného ustanovení § 86 z.s.ú. a judikatorních rozhodnutí nepostupovala s řádnou péčí při poskytnutí úvěru žalovanému, když lze již mít vzhledem k dosavadním jeho závazkům minimálně pochybnosti o jeho schopnosti další závazek přesahující celkové závazky u shodného subjektu v částce 5,5 tis. Kč v porovnání s příjmem 13,5 tis. Kč splatit. Tento postup proto dle názoru soudu nelze hodnotit jako odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti úvěrovaného. Uvedenou smlouvu soud vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti.

23. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku 60 000 Kč, dle platební historie uhradil celkem částku 4 483,26 Kč, jiné úhrady z jeho strany tvrzeny ani prokázány nebyly, proto soud vypořádal toliko tuto částku a uložil žalovanému uhradit jistinu ve výši 55 516,74 Kč (60 000-4 483,26). Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od 11.8.2020 do zaplacení, když o úhradě zesplatněného dluhu byl žalovaný vyzýván dopisem z 25.7.2020, ve kterém mu byla lhůta k plnění stanovena do 10.8.2020 (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost úroku z prodlení zamítl (tj. zbývající jistina 3 072,90 Kč, kapitalizovaný obchodní úrok v částce 4 409,31 Kč a 248,24 Kč, dílčí poplatky v částce 675 Kč a 600 Kč, tj. celkem 9 005,45 Kč a dále část kapitalizovaného úrok z prodlení v částce 3 131,37 Kč přesahující jeho přiznanou výši od 11.8.2020) -výrok II.

24. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. a poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 85:15. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů v rozsahu 70% Tyto sestávají z uhrazeného soudního poplatku 2 707 Kč, odměnou za zastoupení advokátem za 5 úkonů právní služby dle , d) g) vyhl.č. advokátního tarifu (dále jen AT) –převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a kvalifikované výzvy, účast na 2 jednání soudu, v částce po 3 820 Kč, náhrady hotových výdajů za tyto úkony v částce 5x300 Kč dle AT, to vše zvýšené o DPH v částce 4 326 Kč, celkem 27 633 Kč. Z této sumy 70% činí částku 19 343 Kč zaokrouhleně, kterou soud uložil převážně neúspěšnému žalovanému nahradit žalobkyni.

25. Lhůtu k plnění soud v obou případech stanovil zákonnou třídenní.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.