Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
9 C 83/2021-82
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 34 750 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 23 783,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 550 Kč od 14. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 10 966,90 Kč s úrokem ve výši 10,89 % ročně z částky 21 376 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 410 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 348 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 23 783,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 550 Kč od 14. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 10 966,90 Kč s úrokem ve výši 10,89 % ročně z částky 21 376 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 410 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 348 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 2. 2021 domáhala po žalované zaplacení 34 750 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou dne 30. 11. 2017. Tvrdila, že její právní předchůdce na základě uvedené smlouvy poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a současně zaplatit úrok a poplatky související s úvěrem v celkové výši 14 600 Kč, a to formou pravidelných měsíčních splátek. Tyto splátky však nehradila řádně a včas a porušila tak svůj závazek ze smlouvy. V důsledku jejího prodlení právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni 13. 7. 2019 jednorázově zesplatnil. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla s účinností k 8. 7. 2020 postoupena na žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 21 376 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 088 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště žalované ve výši 1 286 Kč a smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč. Dále požadovala úrok ve výši 10,89 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení s tím, že výše úroku odpovídá výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5 let ke dni uzavření smlouvy, a rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, který zčásti kapitalizovala za dobu od prodlení žalované (tj. od 14. 7. 2019) do 20. 5. 2020 na částku 3 270,58 Kč, zčásti požadovala běžící úrok z prodlení z dlužné jistiny od 21. 5. 2020 do zaplacení.
2. Přípisem soudu došlým dne 18. 3. 2022 žalobkyně k výzvě soudu upřesnila žalobu v tom smyslu, že žalobou uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč opírá o čl. V. odst. 4 uzavřené úvěrové smlouvy, podle něhož byla žalovaná v případě porušení své povinnosti zaplatit jakoukoliv sjednanou splátku úvěru řádně a včas povinna zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně současně specifikovala, jakým způsobem dospěla k výsledné požadované částce smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč (viz tabulka na č.l. 57 verte spisu).
3. Žalovaná se k žalobě, která jí byla soudem zaslána na adresu jejího trvalého pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřila.
4. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne datum, č.j. insolvenční spisová značka, byl zjištěn úpadek žalované a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Vzhledem k této skutečnosti došlo dle § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. , insolvenčního zákona v účinném znění k přerušení řízení. Následně usnesením téhož insolvenčního soudu ze dne datum, č.j. insolvenční spisová značka, bylo schválené oddlužení žalované zrušeno a insolvenční řízení zastaveno. Toto usnesení nabylo právní moci dne 14. 1. 2022, čímž pozbylo účinků rozhodnutí o úpadku a bylo možné pokračovat v řízení o pohledávce žalobkyně vzniklé z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy.
5. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, pokud jde o žalovanou, ta se k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení její souhlas předpokládal.
6. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 30. 11. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že tuto částku vrátí a současně zaplatí úrok, jehož výše činila dle smlouvy 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, v přepočtu na rok pak 25,85 % ročně, dále poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč Celkem tak byla žalovaná povinna zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně 34 600 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč, které byly splatné vždy k 30. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. V čl. V. odst. 4 smlouvy bylo ujednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny bude žalovaná povinna uhradit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude v prodlení. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesměl dle uvedeného ustanovení přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny.
7. Z žalobkyní předložené transakční historie k předmětné úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná na svůj dluh ze smlouvy uhradila devíti postupnými splátkami v období od 30. 11. 2017 do 31. 10. 2018 celkem 10 850 Kč, když zaplatila 30. 11. 2017 800 Kč, 30. 12. 2017 500 Kč, 20. 1. 2018 2 600 Kč, 15. 3. 2018 2 700 Kč, 31. 5. 2018 500 Kč, 12. 6. 2018 1 000 Kč, 27. 8. 2018 1 000 Kč, 29. 9. 2018 1 250 Kč a 31. 10. 2018 500 Kč.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 24. 6. 2020, jakož i z potvrzení o zaplacení kupní ceny za postoupené pohledávky z 29. 7. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovanou vzniklou z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy na žalobkyni, a to s účinností k 8. 7. 2020.
9. Z dopisu z 24. 7. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovanou o postoupení pohledávky a vyzval ji, aby napříště na svůj dluh plnila již výhradně ve prospěch žalobkyně.
10. Z předžalobní výzvy ze 17. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 40 637,83 Kč vzniklé z titulu předmětné smlouvy o úvěru ve lhůtě do 1. 1. 2021 a upozornila žalovanou, že pokud nebude dluh v uvedené lhůtě uhrazen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. Předmětná výzva byla dle přiloženého poštovního podacího archu odeslána žalované dne 18. 12. 2020.
11. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 30. 11. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž podkladě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátí a současně zaplatí úrok, jehož výše činila 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, tj. 5 600 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč Celkem tedy měla žalovaná na základě uvedené smlouvy uhradit částku 34 600 Kč, a to formou 13 pravidelných měsíčních splátek po 2 600 Kč splatných vždy k 30. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu byla smlouva uzavřena. První splátka úvěru tedy byla splatná k 30. 12. 2017. Ve smlouvě byla mimo jiné sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, a to pro případ, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru či zesplatněné jistiny, s tím, že souhrn uplatněné smluvní pokuty podle smlouvy nesměl přesáhnout polovinu poskytnuté jistiny úvěru. Žalovaná na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradila v období od 30. 11. 2017 do 31. 10. 2018 celkem 10 850 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 24. 6. 2020 s účinností k 8. 7. 2020 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Žalobkyně následně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ze smlouvy ve výši 40 637,83 Kč v dodatečně poskytnuté lhůtě a upozornila ji na to, že pokud nebude dluh zaplacen dobrovolně, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.
12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“).
13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
15. Podle § 1802 o. z. platí, že mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odstavce 2 cit. ustanovení je neplatné též právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.
17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravů, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci k vedení sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalované pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnila, když poskytla žalované peněžní prostředky v ujednané výši. Žalované tak dle příslušných smluvních ujednání i dle citovaného ustanovení § 2395 o. z. v každém případě vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky ve výši 20 000 Kč. Pro posouzení oprávněnosti celého žalobou uplatněného nároku však bylo třeba zhodnotit platnost ujednání o úroku z úvěru a o dalších poplatcích souvisejících s úvěrem, respektive ujednání o smluvní pokutě.
19. Ve smlouvě o úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 25,85 % z poskytnuté jistiny ročně. Ačkoliv smlouva neobsahovala absolutní částku úroku, tuto lze dovodit jednak z toho, že úrok měl dle čl. II. odst. 1 smlouvy odpovídat 28 % z poskytnuté jistiny, jednak též z výše celkové dlužné částky, která dle smlouvy činila 34 600 Kč. Pokud od této částky odečteme jistinu ve výši 20 000 Kč a všechny sjednané poplatky v celkové výši 9 000 Kč, lze uzavřít, že celkový úrok, k jehož úhradě se žalovaná zavázala, činil 5 6000 Kč. Takto vysoký úrok soud nepovažuje za nepřiměřený ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a dalším okolnostem, za kterých byla předmětná smlouva uzavřena, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že v daném případě byl žalované poskytnut nebankovní úvěr, potřebné finance obdržela v hotovosti ihned při podpisu smlouvy, jejich použití nebylo jakkoliv účelově vázáno a právní předchůdce žalobkyně nepožadoval ani žádné zajištění své pohledávky. Pro žalovanou to znamenalo nepochybně mnohem snazší přístup k potřebným peněžním prostředkům, než kdyby o úvěr žádala některou banku a musela absolvovat nepochybně mnohem přísnější proces ověřování její schopnosti úvěr splatit, který by v konečném důsledku mohl vést i k tomu, že by jí úvěr vůbec nemusel být poskytnut. S tím samozřejmě souvisí zvýšená rizikovost celého obchodu pro právního předchůdce žalobkyně, jež se zákonitě musela projevit ve výši sjednané úrokové sazby. Průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné smlouvy, tj. v listopadu 2017, činila 10,87 % ročně (viz databáze časových řad ARAD dostupná na webu www.cnb.cz – tabulka B .1.2, ukazatel 5 - Domácnosti a NISD (S.14+S.15)). V posuzované smlouvě sjednaná úroková sazba byla sice více než dvojnásobná, s ohledem na shora uvedené okolnosti případu však dle názoru soudu ještě akceptovatelná. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žalovaná byla na podkladě předmětné úvěrové smlouvy skutečně povinna uhradit smluvní úrok ve výši 5 600 Kč.
20. Soud je dále ochoten akceptovat ještě sjednaný poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč. Lze totiž připustit, že právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s uzavřením smlouvy a vyplacením jistiny úvěru v hotovosti žalované vznikly určité administrativní náklady, přičemž shora uvedenou částku soud s ohledem na okolnosti, za kterých byla úvěrová smlouva uzavřena, nepovažuje za nepřiměřenou. Žalované tedy vznikla na základě předmětné smlouvy povinnost uhradit i tento poplatek.
21. Naopak právo na zaplacení dalších sjednaných poplatků, tedy poplatku za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 800 Kč, právnímu předchůdci žalobkyně (a tím pádem logicky ani žalobkyni) vůbec nevzniklo. Ujednání zakládající nárok na jejich zaplacení totiž soud posoudil jako zjevně rozporná s dobrými mravy ve smyslu § 580 a 588 o. z., a tudíž jako absolutně neplatná. Jestliže totiž smluvní strany ve smlouvě sjednaly úrok, který obvyklou úrokovou sazbu v době uzavření smlouvy převyšoval více než dvakrát, tedy dosti podstatným způsobem, a navíc ještě poplatek za uzavření smlouvy, lze sice takové platby akceptovat (a to na základě argumentů uvedených v předcházejících odstavcích), ovšem pouze za předpokladu, že již žalované v souvislosti s poskytnutím úvěru žádné další náklady nevzniknou. Jestliže však byla ve smlouvě sjednána nad rámec úroku a poplatku za uzavření smlouvy ještě povinnost žalované k úhradě poplatků v celkové výši 8 200 Kč, nelze takové nároky považovat za oprávněné, a to bez ohledu na to, že z dikce smlouvy vyplývá, že tyto poplatky měly pokrývat náklady související se správou úvěru, potažmo s výběrem sjednaných splátek. Všechny tyto náklady by totiž v daném případě měl být právní předchůdce žalobkyně schopen pokrýt ze sjednaného úroku, jehož výše, jak již soud uvedl, byla vysoce nadstandardní oproti běžně sjednávaným úrokovým sazbám, případně ze sjednaného poplatku za uzavření smlouvy. Sluší se navíc poznamenat, že například zmíněný hotovostní poplatek byla žalovaná povinna uhradit bez ohledu na to, zda právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s výběrem sjednaných splátek vzniknou nějaké reálné náklady (viz čl. III. odst. 6 smlouvy, podle něhož mohla žalovaná hradit splátky i bezhotovostně, i v takovém případě však byla povinna zaplatit poplatek za hotovostní výběr splátek, a to v plné výši). Tato skutečnost vede soud k závěru, že oba zmiňované poplatky ve své podstatě představovaly jen další část úplaty za poskytnutí úvěru a právní předchůdce žalobkyně tím, že tyto platby nepromítl do výše zápůjční úrokové sazby, před žalovanou pouze maskoval skutečnou výši nákladů spojených s úvěrem. Takovému jednání přitom rozhodně nelze přiznat právní ochranu.
22. Žalobkyně se rovněž domáhala úhrady smluvní pokuty v celkové výši 11 000 Kč za prodlení žalované s placením sjednaných splátek úvěru s tím, že celková nárokovaná výše smluvní pokuty měla odpovídat ve smlouvě sjednané sazbě 0,1 % z dlužné částky denně za období od 31. 12. 2017, kdy se žalovaná dostala poprvé do prodlení, do 1. 11. 2019. Soud předně konstatuje, že žalované s ohledem na to, že se zjevně dostala do prodlení se splácením úvěru (tuto skutečnost žalovaná nikterak nerozporovala, v řízení netvrdila, natož aby prokázala, že splátky úvěru hradila řádně a včas), skutečně podle čl. V odst. 4 úvěrové smlouvy vznikla povinnost právnímu předchůdci žalobkyně hradit smluvní pokutu ve shora uvedené denní sazbě. Nárok na úhradu smluvní pokuty uplatněný v žalobě byl tedy, co do svého základu, nepochybně oprávněný. Žalobkyně však při výpočtu nárokované výše smluvní pokuty vycházela z toho, že žalovaná byla povinna zaplatit veškeré ve smlouvě sjednané platby, tj. mimo jiné i dva poplatky, které soud shledal jako nemravné (viz předchozí odstavec). Jestliže však byla ujednání zakládající povinnost žalované k úhradě těchto poplatků shledána absolutně neplatnými pro jejich zjevný rozpor s dobrými mravy, bylo třeba do výpočtu výše smluvní pokuty promítnout fakt, že žalovaná byla na základě předmětné smlouvy povinna uhradit právnímu předchůdci žalobkyně toliko jistinu ve výši 20 000 Kč, úrok ve výši 5 600 Kč a poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, tj. celkem 26 400 Kč.
23. Dluh žalované ze smlouvy měl být splacen v třinácti měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Žalovaná však nedlužila z titulu předmětné smlouvy 34 600 Kč, ale pouze 26 400 Kč (po odečtení nemravných poplatků). Tuto skutečnost přitom bylo třeba zohlednit ve vztahu k podobě splátkového kalendáře. Soud vycházel z toho, že sjednaná výše měsíční splátky úvěru činila 2 600 Kč a že splátky měly být splatné vždy k 30. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 30. 12. 2017. Za situace, kdy žalovaná zjevně poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč uhradila již při uzavření smlouvy a tento tedy nebyl zahrnut do výše sjednaných splátek úvěru (viz transakční historie na č.l. 15 spisu a předpis splátek na č.l. 13 verte spisu) a zbývalo jí tak prostřednictvím sjednaných splátek uhradit 25 600 Kč, soud uzavřel, že při zachování sjednané výše splátky musel splátkový kalendář bez zohlednění poplatků za správu úvěru a hotovostní výběr splátek vypadat tak, že dluh žalované měl být uhrazen prostřednictvím celkem deseti splátek splatných vždy k 30. dni příslušného měsíce s tím, že výše prvních devíti splátek činila 2 600 Kč, výše poslední desáté splátky splatné k 30. 9. 2018 pak 2 200 Kč (9 * 2600 + 2 200 = 25 600 Kč). Z takto upraveného splátkového kalendáře při zohlednění jednotlivých úhrad provedených žalovanou pak soud vycházel při posuzování toho, v jakém rozsahu lze považovat za oprávněný nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty dle čl. V. odst. 4 smlouvy. Konkrétní postup při výpočtu výše smluvní pokuty byl následující:
24. Žalovaná se poprvé dostala do prodlení 31. 12. 2017, neboť z 1. splátky úvěru ve výši 2 600 Kč splatné k 30. 12. 2017 uhradila dne 30. 12. 2017 pouze 500 Kč. K datu 31. 12. 2017 tedy byla v prodlení s úhradou částky 2 100 Kč. Začala jí tedy nabíhat smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 2 100 Kč za dobu od 31. 12. 2017 až do 20. 1. 2018, kdy zaplatila dalších 2 600 Kč. Za uvedené období činila smluvní pokuta 44,10 Kč.
25. Po zohlednění úhrady z 20. 1. 2018 žalovaná až do 30. 1. 2018 v prodlení nebyla, neboť dluh 2 100 Kč uhradila, navíc si„ předplatila“ 500 Kč na další splátku ve výši 2 600 Kč splatnou 30. 1. 2018. K 31. 1. 2018 se však dostala do prodlení s úhradou zbývající části této v pořadí 2. splátky ve výši 2 100 Kč, pročež jí začala nabíhat smluvní pokuta 0,1 % denně z částky 2 100 Kč od 31. 1. 2018 do 28. 2. 2018, která celkem činila 60,90 Kč.
26. Dne 28. 2. 2018 se stala splatnou 3. splátka ve výši 2 600 Kč a nesplacený dluh žalované se tak navýšil na 4 700 Kč. Žalované tedy začala nabíhat smluvní pokuta 0,1 % denně z částky 4 700 Kč od 1. 3. 2018 do 15. 3. 2018, která nakonec celkem činila 70,50 Kč.
27. Dne 15. 3. 2018 žalovaná provedla úhradu ve výši 2 700 Kč, čímž se její dluh snížil na 2 000 Kč a dále jí nabíhala smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně již jen z částky 2 000 Kč od 16. 3. 2018 do 30. 3. 2018, kdy za toto období činila výše smluvní pokuty 30 Kč.
28. Dne 30. 3. 2018 nastala splatnost 4. splátky ve výši 2 600 Kč, čímž se dluh navýšil na 4 600 Kč. Začala tedy nabíhat smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 4 600 Kč od 31. 3. 2018 do 30. 4. 2018, která celkem činila 142,60 Kč.
29. Dne 30. 4. 2018 nastala splatnost 5. splátky ve výši 2 600 Kč, čímž se dluh navýšil na 7 200 Kč. Začala tedy nabíhat smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 7 200 Kč od 1. 5. 2018 do 30. 5. 2018, která celkem činila 216 Kč.
30. Dne 30. 5. 2018 nastala splatnost 6. splátky ve výši 2 600 Kč, čímž se dluh navýšil na 9 800 Kč. Začala tedy nabíhat smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 9 800 Kč od 31. 5. 2018 do 31. 5. 2018, která celkem činila 9,80 Kč.
31. Dne 31. 5. 2018 žalovaná uhradila 500 Kč, čímž se dluh snížil na 9 300 Kč. Nadále nabíhala smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 9 300 Kč od 1. 6. 2018 do 12. 6. 2018, která celkem činila 111,60 Kč.
32. Dne 12. 6. 2018 žalovaná uhradila 1 000 Kč, čímž se dluh snížil na 8 300 Kč. Nadále nabíhala smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 8 300 Kč od 13. 6. 2018 do 30. 6. 2018, která celkem činila 149,40 Kč.
33. Dne 30. 6. 2018 nastala splatnost 7. splátky ve výši 2 600 Kč, čímž se dluh zvýšil na 10 900 Kč. Nadále nabíhala smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 10 900 Kč od 1. 7. 2018 do 30. 7. 2018, která celkem činila 327 Kč.
34. Dne 30. 7. 2018 nastala splatnost 8. splátky ve výši 2 600 Kč, čímž se dluh zvýšil na 13 500 Kč. Nadále nabíhala smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 13 500 Kč od 31. 7. 2018 do 27. 8. 2018, která celkem činila 378 Kč.
35. Dne 27. 8. 2018 žalovaná uhradila 1 000 Kč, čímž se dluh snížil na 12 500 Kč. Nadále nabíhala smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 12 500 Kč od 28. 8. 2018 do 30. 8. 2018, která celkem činila 37,50 Kč.
36. Dne 30. 8. 2018 nastala splatnost 9. splátky ve výši 2 600 Kč, čímž se dluh zvýšil na 15 100 Kč. Nadále nabíhala smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 15 100 Kč od 31. 8. 2018 do 29. 9. 2018, která celkem činila 453 Kč.
37. Dne 29. 9. 2018 žalovaná uhradila 1 250 Kč, čímž se dluh snížil na 13 850 Kč. Nadále nabíhala smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 13 850 Kč od 30. 9. 2018 do 30. 9. 2018, která celkem činila 13,85 Kč.
38. Dne 30. 9. 2018 nastala splatnost 10. splátky ve výši 2 200 Kč, čímž se dluh zvýšil na 16 050 Kč. Nadále nabíhala smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 16 050 Kč od 1. 10. 2018 do 31. 10. 2018, která celkem činila 497,55 Kč.
39. Dne 31. 10. 2018 žalovaná uhradila 500 Kč, čímž se dluh snížil na 15 550 Kč. Nadále nabíhala smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 15 550 Kč od 1. 11. 2018 do 1. 11. 2019, která celkem činila 5 691,30 Kč.
40. Součet shora tučně uvedených smluvních pokut za jednotlivá období činí 8 233,10 Kč. V tomto rozsahu soud shledal oprávněným nárok žalobkyně na úhradu smluvní pokuty.
41. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalované na základě předmětné úvěrové smlouvy vznikla povinnost zaplatit jistinu ve výši 20 000 Kč, úrok ve výši 5 600 Kč a poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, celkem tedy 26 400 Kč. Z této částky doposud uhradila pouze 10 850 Kč, kdy soud tuto částku započetl na sjednaný poplatek za uzavření smlouvy, úrok a částečně na jistinu úvěru. Po tomto započtení je zřejmé, že žalované zbývá k úhradě ještě jistina ve výši 15 550 Kč. Zároveň má povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 233,10 Kč. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 23 783,10 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z částky 15 550 Kč (dlužná jistina úvěru) za období ode dne následujícího po dni, kdy podle žaloby došlo k zesplatnění úvěru, tj. od 14. 7. 2019, do zaplacení. Nárok na úhradu úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
42. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 10 966,90 Kč, soud podanou žalobu zamítl. Nepřiznal žalobkyni ani požadovaný běžící úrok ve výši 10,89 % ročně z částky 21 376 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to z následujících důvodů. Dle čl. II. odst. 1 smlouvy, který byl nazván jako„ Celkové náklady spotřebitelského úvěru“, činila sjednaná výše úroku 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což dle smlouvy odpovídalo roční úrokové sazbě ve výši 25,85 %. Vyjádřeno absolutní částkou, sjednaný úrok za poskytnutí úvěru činil 5 600 Kč (28 % z jistiny 20 000 Kč). Žádné jiné ustanovení, které by upravovalo výši úroku pro případ, že žalovaná neuhradí řádně a včas všechny sjednané splátky úvěru, smlouva neobsahovala, a to ani v čl. V., který upravoval podrobně veškeré důsledky, jež pro žalovanou přinese její případné prodlení s úhradou smluvených splátek. Soud nepominul, že podle § 2399 odst. 2 věty druhé o. z. obecně platí, že úvěrující má právo na úrok z úvěru až do úplného vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Toto zákonné ustanovení je však ustanovením dispozitivním. Nic tedy nebrání tomu, aby se smluvní strany ve smlouvě od něho odchýlily, například tak, že povinnost úvěrovaného hradit úrok vztáhnou pouze na dobu předpokládaného trvání smlouvy. Právě to se přitom v řešené věci stalo, neboť ujednání obsažené v čl. II. odst. 1 smlouvy podle názoru soudu nepřipouští jiný výklad, než že žalovaná je za poskytnutí úvěru povinna zaplatit úrok v absolutní výši 5 600 Kč bez ohledu na to, zda úvěr splatí řádně a včas nebo nikoliv. Ostatně i fakt, že žalobkyně se domáhá běžícího úroku odpovídajícího obvyklé úrokové sazbě bankovních úvěrů v době uzavření smlouvy, a nikoliv úroku ve výši 25,85 % ročně (roční sazba uvedená ve smlouvě), svědčí o tom, že si je žalobkyně dobře vědoma toho, že z žádného ustanovení smlouvy nevyplývá povinnost žalované hradit úrok i po skončení sjednané doby trvání úvěru. V neposlední řadě soud zamítl žalobu i co do části zákonného úroku z prodlení, jehož se žalobkyně domáhala nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku (viz předcházející odstavec tohoto odůvodnění).
43. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 34 750 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 23 783,10 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 10 966,90 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu měla procesní úspěch žalovaná. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastnic ve věci tak činí 68 % ku 32 % ve prospěch žalobkyně, které podle shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 36 % (68 – 32 = 36).
44. Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze soudního poplatku ve výši 1 738 Kč a z nákladů jejího zastoupení ve výši 2 178 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 1 500 Kč za tři úkony právní služby učiněné ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 500 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 3 cit. vyhl., tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 378 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) cit. vyhl.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 410 Kč (36 % z celkových nákladů ve výši 3 916 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
45. Soud dále podle položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků doměřil žalobkyni zbývající doposud neuhrazenou část soudního poplatku za podanou žalobu ve věci, který podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku činí celkem 1 738 Kč, a to proto, že nebylo vyhověno návrhu žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalobkyně doposud uhradila pouze poplatek ve výši 1 390 Kč, k úhradě jí tedy zbývá částka 348 Kč. Tu je žalobkyně povinna zaplatit ve prospěch bankovního účtu Okresního soudu ve Svitavách č.ú. 3703-424591/0710, a to pod variabilním symbolem 1109008321.
46. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách.
Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.