Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 356/2021-28
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená jednající údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 35 955,37 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 482,71Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 14.4.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Pro částku 29 472,66 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 039,76 Kč od 14.4.2021 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 482,71Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 14.4.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Pro částku 29 472,66 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 039,76 Kč od 14.4.2021 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 35 955,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 31 522,47 Kč od 14.4.2021 do zaplacení, s odůvodněním, že dne 25. 4. 2017 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o vydání platební karty právnická osoba anonymizována dvě slova, a to na základě žádosti žalovaného o vydání karty ze dne 20.4.2017, kdy součástí smlouvy je rovněž Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru karty právnická osoba anonymizováno s aktivovanou doplňkovou službou revolvingového rámce, Žádost žalovaného, Všeobecné obchodní podmínky pro vydání a používání platebních karet právnická osoba anonymizováno (VOP), Revolvingové obchodní podmínky (příjmení) včetně Sazebníku poplatků. Po prověření úvěruschopnosti žalovaného prostřednictvím informací získaných od žalovaného v jeho žádosti a ověřených dokladem totožnosti, výpisem z jeho bankovního účtu, rozhodnutím o výsluhovém příspěvku, pracovní smlouvou, výplatními lístky, výpisy z insolvenčního a exekučního rejstříku, byl žalovanému následně poskytnut úvěrový rámec do výše limitu 30 000 Kč. Vyčerpané prostředky z úvěrového rámce se žalovaný zavázal splácet dle smluvních podmínek, a to včetně úroků a poplatků, smluvních sankcí. Na základě těchto ujednání byla žalovanému poskytnuta platební karta číslo prostřednictvím které žalovaný čerpal peněžní prostředky, za období 26.4.2016 do 20.8.2019 celkem takto vyčerpal částku 62 191,65 Kč, uhradil 55 708,94 Kč. Od roku 2019 se však žalovaný dostával do prodlení se splácením a žalobkyně požaduje tudíž po žalovaném nedoplatek ve výši 35 955,37 Kč, splatný k 13.4.2021, který sestává z jistiny ve výši 31 522,47 Kč a kapitalizovaného příslušenství ve výši 4 432,90 Kč (poplatky, úroky, sankce), přičemž tento vyplývá z přiložených výpisů obsahujících seznam transakcí provedených žalovaným a žalobkyní.
2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil s tím, že žalobkyně mu poskytla kreditní kartu s limitem 30 000 Kč v době, kdy byl ve finančních problémech, řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost, proto je předmětná smlouva neplatná od samého počátku a dluží tak žalobkyni pouze částku 6 483 Kč.
3. V návaznosti na vyjádření žalovaného žalobkyně dodala, že žalovaný finanční problémy v době uzavření smlouvy zamlčel a bude tudíž zvažovat podání trestního oznámení pro úvěrový podvod.
4. Z nesporných tvrzení účastníků, ze Žádosti o vydání karty s datem 20.4.2016, z Potvrzení o přijetí žádosti o vydání platební karty s datem 26.4.2016, z VOP, příjmení, Sazebníku poplatků a Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se dne 26.4.2016 dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěrový limit ve výši 30 000 Kč, který byl oprávněn žalovaný čerpat prostřednictvím platební karty a současně se zavázal vyčerpané prostředky včetně úroků a poplatků pravidelně splácet v částce odpovídající uskutečněným transakcím, přičemž nedílnou součástí uzavřené písemné dohody se staly dle ujednání stran Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru karty právnická osoba anonymizováno s aktivovanou doplňkovou službou revolvingového rámce, Žádost žalovaného o vydání karty, Všeobecné obchodní podmínky pro vydání a používání platebních karet právnická osoba anonymizováno (VOP), Revolvingové obchodní podmínky (příjmení) včetně Sazebníku poplatků. Žádostí o vydání platební karty ze dne 20.4.2016 je dále v řízení prokázáno, že žalovaný v této uvedl, že je ženatý, má jedno dítě, je zaměstnán u Policie ČR, jeho měsíční příjem činí 32 000 Kč, výdaje 15 000 Kč. Příjmy žalovaného byly ověřovány z pracovní smlouvy, výplatními páskami žalovaného za 2, číslo (cca 17 500 Kč měsíčně) a rozhodnutím o výsluhovém příspěvku (15 201 Kč měsíčně), přičemž takto zjištěný příjem žalovaného odpovídá příjmu uváděnému v žádosti o vydání platební karty. Dále žalobkyně k důkazu předložila ještě výpisy z běžného účtu žalovaného za 2, číslo, kdy zůstatek na těchto účtech byl kladný (101 Kč, 713,92 Kč), nicméně z těchto vůbec nevyplývá, jaké náklady měl žalovaný na bydlení, jsou z něho jen patrny opakované výběry z bankomatů, nebyly prováděny žádné splátky úvěrů. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí bylo dále zjištěno, že žalovaný měl ve společném jmění manželů rodinný dům, a na tomto listě vlastnictví je záznam o zástavním právu k této nemovitosti. Z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí bylo dále zjištěno, že žalovaný nebyl v těchto registrech v době žádosti evidován. Z nesporných tvrzení účastníků a z výpisů z karty číslo bylo dále zjištěno, že žalovaný celkem vyčerpal částku 62 191,65 Kč, zaplatil 55 708,94 Kč. Z dopisu, podaného u pošty dne 7.12.2020, bylo dále zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 38 246,76 Kč ve lhůtě do 5 dnů ode dne doručení s tím, že jej zároveň upozornila, že v opačném případě se obrátí na soud.
5. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně a žalovaný se dne 26.4.2016 dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému možnost čerpat prostřednictvím platební karty úvěrové prostředky až do výše 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných splátkách. Při uzavírání úvěrové smlouvy posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného z údajů o jeho celkových příjmech a nespecifikovaných výdajích, které tento uvedl v žádosti o vydání platební karty, dále měla k dispozici jeho pracovní smlouvu a rozhodnutí o výsluhovém příspěvku, které potvrzovaly jím uváděné měsíční příjmy, dále výpis z jeho běžného účtu za 2 měsíce, z něhož však nevyplývaly pravidelné měsíční výdaje žalovaného, včetně výdajů na bydlení, popř. nákladů na rodinný dům s poznámkou zástavního práva. Žalovaný přitom vyčerpal z dané smlouvy peněžní prostředky v celkové výši 62 191,65 Kč a uhradil žalobkyni celkem částku 55 708,94, nesplácel však nepravidelně, pročež jej žalobkyně vyzvala k tomu, aby doplatil celý vyčerpaný zůstatek ve lhůtě do 5 dnů od doručení dopisu, který byl předán k poštovní přepravě dne 7.12.2020, žalovaný nereagoval.
6. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2 991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti a je na místě jí částečně vyhovět. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. V daném konkrétním případě žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr zkoumala a ověřovala pouze ve vztahu k jeho příjmům, u výdajové stránky se spokojila s prohlášením žalovaného o jeho výdajích v částce 15 000 Kč měsíčně a tyto si ověřovala toliko výpisem z jeho účtu za 2 měsíce, z něhož nebyly vůbec zjištěny náklady na bydlení a navíc poznámka v katastru nemovitostí ohledně zápisu zástavního práva na nemovitostech žalovaného bez prověřování možného hypotečního úvěru nesvědčí o posuzování a ověřování výdajové stránky žalovaného odpovídající odborné péči. Žalobkyně se spokojila s informacemi žalovaného, které žalobkyně čerpala ze sdělení žalovaného v žádosti o úvěr a dále z výpisu jeho běžného účtu vedeného u žalobkyně. Dle názoru soudu však toto její zkoumání nemůže být posouzeno jako dostatečné. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval ve výše uvedeném rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a jméno 2008 číslo, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má zúžit toliko na statistickou pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta a na jeho ničím nepodložené sdělení o jeho příjmech a výdajích. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo, v němž došlo k interpretaci čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a jméno 2008 číslo soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně vycházela z informací od žalovaného, podložených jen výpisem z jeho bankovního účtu vedeného u původní žalobkyně. Z tohoto účtu však nejsou naprosto nijak patrné skutečné výdaje žalovaného, zejména pak na jeho vlastní bydlení. Tudíž má soud za to, že takové posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru.
12. Žalobkyně přitom v řízení tvrdila a prokázala, že žalovanému byla poskytnuta celkem částka 62 191,65 Kč, žalovaný jí doposud vrátil toliko částku 55 708,94 Kč, s ohledem na tuto skutečnost tak soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni uhradil na mu žalobkyní poskytnuté plnění bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy) právě částku 6 482,71 Kč, když není možno žalobkyni přiznat další nároky z titulu neplatné smlouvy. Právě pro tuto částku tedy soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného, aby ji žalobkyni uhradil. Žalobkyně přitom vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté částky prokazatelně dopisem odeslaným žalovanému dne 7.12.2020, dle kterého měl žalovaný zaplatit dluh do 5 dnů od doručení. Protože soud neměl podklady o tom, kdy byla žalovanému výzva doručena, vycházel soud z notoriety 3 dnů pro doručení písemnosti prostřednictvím pošty, výzva tedy byla žalovanému doručena dne 10.12.2020, dluh měl tedy zaplatit do 15.12.2020, od 16.12.2020 je žalovaný prokazatelně v prodlení a žalobkyně má právo na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši 8,25 % ročně dle vl. nařízení č. 142/1994 Sb. ve znění č. 351/2013 Sb. až do zaplacení přiznané částky. Žalobkyně však úrok požadovala až od pozdějšího data a soud vázán žalobou nemohl žalobkyni přiznat více než požadovala, proto byl žalovaný zavázán k zaplacení úroků z prodlení právě až od 14.4.2021 do zaplacení.
13. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci byl úspěšnější žalovaný, a tudíž by měl právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady nevznikly, žalovaný žádné náklady neuplatnil, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.