Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
1 C 46/2022-38
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 53 911,45 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 19 000 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 14 661,45 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 748,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 120,63 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 19 000 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020, úroku ve výši 29 % z částky 19 500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 8 700 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žaloba se co do částky 11 550 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 665,06 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 124,43 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 2 674,20 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 11 374,20 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020, úroku ve výši 29 % z částky 11 374,20 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 19 000 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 14 661,45 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 748,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 120,63 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 19 000 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020, úroku ve výši 29 % z částky 19 500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 8 700 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žaloba se co do částky 11 550 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 665,06 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 124,43 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 2 674,20 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 11 374,20 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020, úroku ve výši 29 % z částky 11 374,20 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce navrhl uložit žalované povinnost zaplatit mu částku 53 911,45 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 s účinností k témuž dni, je právním nástupcem společnosti právnická osoba Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel dne 7. 3. 2018 se žalovanou smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva č. 1“), na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutou půjčku splácet v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 2 015 Kč, poslední splátka byla stanovena na 7. 9. 2019. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků částku ve výši 16 259 Kč, která představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 901 Kč s úrokovou sazbou 29 %, odměnu za administrativní činnost a hotovostní osobní výběr ve výši 6 952 Kč a poplatku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 4 406 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platba byla uhrazena dne 3. 5. 2018. Žalovaná do dne postoupení pohledávky uhradila částku 1 000 Kč, dlužná jistina ke dni postoupení činila 19 500 Kč a dlužný poplatek 14 161,45 Kč. Žalobce se domáhá úhrady celkové dlužné částky 33 661,45 skládající se z dlužné jistiny 19 500 Kč, dlužného poplatku ve výši 14 161,45 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 120,63 Kč představující úrok ve výši 29 % z částky 19 500 Kč od 8. 9. 2019, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 20. 1. 2020, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 748,69 Kč představující úrok z prodlení ve výši 8,5 % z jistiny ve výši 19 500 Kč od 3. 6. 2018, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do data postoupení dne 20. 1. 2020, dále úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 19 500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,5 % z jistiny ve výši 19 500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
2. Žalobce dále tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel dne 20. 12. 2017 se žalovanou smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva č. 2“), na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutou půjčku splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách po 469 Kč, poslední splátka byla stanovena na 13. 2. 2019. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků částku ve výši 13 125 Kč, která představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 683 Kč s úrokovou sazbou 29 %, odměnu za zpracování a doručení ve výši 4 130 Kč a poplatku za administrativní činnost 6 312 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platba byla uhrazena dne 3. 5. 2018. Žalovaná do dne postoupení pohledávky uhradila částku 6 300 Kč, dlužná jistina ke dni postoupení činila 11 374,20 Kč a dlužný poplatek 8 875,80 Kč. Žalobce se domáhá úhrady celkové dlužné částky 20 250 skládající se z dlužné jistiny 11 374,20 Kč, dlužného poplatku ve výši 8 875,80 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 124,43 Kč představující úrok ve výši 29 % z částky 11 374,20 Kč od 14. 2. 2019, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 20. 1. 2020, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 665,06 Kč představující úrok z prodlení ve výši 8,5 % z jistiny ve výši 11 374,20 Kč od 11. 5. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do data postoupení dne 20. 1. 2020, dále úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 11 374,20 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,5 % z jistiny ve výši 11 374,20 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
3. V řízení se jedná o věc s cizím prvkem, neboť žalovaná je státní občankou Slovenské republiky Česká republika i Slovenská republika jsou členy Evropské unie, proto je třeba věc posuzovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (dále jen Nařízení). V tomto případě byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr, nejednalo se o úvěr účelově vázaný na koupi movitých věcí. Je proto třeba aplikovat článek 7 bod 1 písm. b) odrážku druhou Nařízení, podle kterého je příslušný soud dle místa na území členského státu, kde podle smlouvy byly nebo měly být služby (zde úvěry) poskytnuty. Tímto ustanovením je upravena mezinárodní příslušnost (pravomoc) i místní příslušnost soudu. Finanční prostředky byly poskytnuty ve Strakonicích, k projednání a rozhodnutí je proto příslušný právě Okresní soud ve Strakonicích. Rozhodné právo je pak určeno Nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), a to v čl. 3 a čl. 7. Základním určovatelem je volba stran, podle čl. 10 smlouvy o zápůjčce se smlouva a smluvní vztah řídí právem ČR.
4. K výzvě soudu žalobce doplnil skutečnosti týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované. Uvedl, že jeho právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (respektive zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části ověřené dokumenty. Teprve po vyhodnocení získaných informací byla se žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Současně si žalobce ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení, která žalovaná uvedla v zákaznické kartě. Žalobce poukázal na to, že zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a s nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovaným sdělených informací a předložených dokladů. Žalobce zdůraznil, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona číslo 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Před uzavřením úvěrových smluv právní předchůdce žalobce ověřoval, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení a majetkovou situaci žalované ověřoval z pracovní smlouvy a výplatních pásek.
5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
6. Ze Smlouvy č. 1 soud zjistil, že se jí společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 20 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání ve výši 4 901 Kč s úrokovou sazbou 29 %, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 952 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 406 Kč, to v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč. Částka 20 000 Kč byla žalované poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy. Z historie splácení vyplynulo, že žalovaná uhradila 1 000 Kč.
7. Ze Smlouvy č. 2 soud zjistil, že se jí společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání ve výši 2 683 Kč s úrokovou sazbou 29 %, odměnou za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 130 Kč a s poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3 312 Kč, to v pravidelných 60 týdenních splátkách po 469 Kč. Částka 15 000 Kč byla žalované poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy. Z historie splácení smlouvy je zřejmé, že žalovaná uhradila 6 300 Kč.
8. Ze zákaznické karty 7. 3. 2018 vztahující se ke Smlouvě č. 1 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je zaměstnána jako dělnice u společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem ve výši 10 342 Kč, měsíční výdaje žalované byly odhadnuty na částku 3 000 Kč, když z toho interní splátky vůči poskytovateli úvěru činily 2 000 Kč. Uvedla, že bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost a zápůjčku požaduje vzhledem k neočekávaným výdajům. Předložila pracovní smlouvu a 3 výplatní pásky.
9. Ze zákaznické karty ze dne 20. 12. 2017, která se váže ke smlouvě č. 2, vyplývá, že žalovaná uvedla tytéž skutečnosti, pokud jde o bydlení a počet vyživovaných osob. Uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 10 400 Kč, což doložila výplatní páskou a pracovnou smlouvou. Výdaje odhadla na 4 000 Kč s tím, že nemá žádné zápůjčky u jiných společností.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba a žalobcem dne
20. 1. 2020, účinné k témuž dni, včetně přílohy (strany 51 a 35) seznamu postoupených pohledávek), je zřejmé, že pohledávky z předmětných smluv o zápůjčkách za žalovanou byly postoupeny na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 je zřejmé, že postoupení pohledávek ze smlouvy o zápůjčce bylo žalované oznámeno a žalovaná byla vyzvána, aby uhradila do deseti dnů po obdržení dopisu částku 73 911,45 Kč. Z podacího lístku vyplývá, že oznámení o postoupení pohledávky zahrnující výzvu k úhradě bylo odesláno žalované dne 14. 2. 2020. Ve smyslu § 573 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “), se tak má za to, že oznámení bylo žalované doručeno třetí pracovní den, tzn. 19. 2. 2020 Poslední den lhůty k plnění proto připadá 2. 3. 2020.
11. V právní rovině dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2 390 a následující o.z. Žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětné úvěrové smlouvy vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Žalobcova aktivní procesní legitimace je dána ustanovením § 1879 a násl. o. z. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené smlouvy o úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 , 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp.zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb. , a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/ EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020 .
13. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce, respektive jeho právní předchůdce, splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalované. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalované, neboť žádným způsobem neověřoval její výdaje, nýbrž se spokojil jen s tím, co žalovaná uvedla v žádosti o úvěr. Žalobce si ověřil pouze údaje dostupné v externích úvěrových rejstřících, kdy zjistil, že žalovaná nemá žádné splátky úvěrů po splatnosti, a příjmy žalované z výplatních pásek a pracovní smlouvy. Pokud jde však o výdaje žalované, spolehl se jen na údaje, které uváděla žalovaná, aniž by je jakkoli ověřoval. Žádným způsobem neověřoval výdaje na bydlení, na dojíždění do zaměstnání, ani případné další výdaje. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví pro poskytovatele úvěru povinnost řádně posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr. V případě, že poskytovatel úvěru tak, jako v tomto případě žalobce, vyjde z objektivně nedoloženého prohlášení dlužníka o osobních, výdělkových a majetkových poměrech, potom nesplní povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr. Je nezbytné, aby poskytovatel úvěru (právní předchůdce žalobce) získal od žadatele o úvěr (od žalované) údaje ohledně výši příjmů a výši výdajů a tyto skutečnosti ověřil. Soud nepožaduje ke splnění této povinnosti detektivní pátrání (jak namítá žalobce), ke splnění této povinnosti by postačilo alespoň vyžadovat výpis z běžného účtu či SIPO (je-li placeno v hotovosti) z nichž by bylo přinejmenším zřejmé, jaké trvalé příkazy má žadatel o úvěr nastavené a jaké má další výdaje. Právní předchůdce žalobce vycházel z toho, že žalovaná má výdaje ve výši 3 000 Kč měsíčně u Smlouvy č. 1, z toho 2 000 Kč měly tvořit splátky z úvěru u právního předchůdce žalobce, zřejmě tedy ze Smlouvy č. 2, která časově předcházela Smlouvu č. 1. U Smlouvy č. 2 ze dne 20. 12. 2017 vycházel z měsíčních výdajů ve výši 4 000 Kč. Takováto výše nákladů zahrnující náklady na bydlení, obživu, dopravu do zaměstnání a další výdaje se soudu nejeví jako přiměřená obvyklým nákladům. Právní předchůdce žalobce se však spokojil výhradně s ověřením příjmu žalované. Jelikož právní předchůdce žalobce jako poskytovatel zápůjčky neověřil žádným způsobem výdaje žalované, nemohl řádně zhodnotit, zda po odečtení výdajů od příjmů bude či nebude žalovaná schopna zápůjčku splácet.
14. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná pro rozpor se zákonem ve smyslu § 580 o.z. a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
15. Na straně žalované vzniklo ve smyslu 2 991 občanského zákoníku bezdůvodné obohacení, a je proto povinna vydat to, o co se obohatila, tedy poskytnuté finanční prostředky. Žalované byly v případě Smlouvy č. 1 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, žalovaná uhradila částku 1 000 Kč, a je proto povinna uhradit žalobci částku 19 000 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 19 000 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení. V případě Smlouvy č. 2 žalované byla poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaná uhradila 6 300 Kč, a proto je povinna vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 8 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 8 700 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení. Žalovaná se dostala do prodlení tím, že přes výzvu právního předchůdce žalobce, která byla včleněna do oznámení o zesplatnění úvěru, tedy do dopisu ze dne 20. 1. 2020, ve lhůtě k plnění, která byla stanovena v délce 10 dnů do doručení, tj. do 2. 3. 2020, žalobci nevrátila to, oč se obohatila. Soud proto uložil žalované uhradit žalobci částku 19 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a částku 8 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a ve zbytku, tj. ve zbytku žalované jistiny 14 661,45 Kč (smlouva č. 1) a 11 550 Kč (Smlouva č. 2), kapitalizovaného úroku z prodlení, smluvního úroku a rozdílu mezi přiznaným a zamítnutým úrokem z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nárok na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , v účinném znění.
16. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť dospěl k závěru, že míra úspěchu a neúspěchu obou účastníků je v podstatě stejná, když žalobce byl ohledně jistiny úspěšný co do 51 % a žalovaná co do 49 %.
Poučení:
Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.
Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.