Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 358/2021-25

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 15.399,33 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 7.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 26.11.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 3.960,38 Kč, pro úrok ve výši 10.751,85 Kč, pro úroky z prodlení ve výši 1.216,15 Kč a 10% ročně z částky 10.960,38 Kč od 22.12.2020 do zaplacení, pro náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, pro částku 4.438,95 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 7.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 26.11.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 3.960,38 Kč, pro úrok ve výši 10.751,85 Kč, pro úroky z prodlení ve výši 1.216,15 Kč a 10% ročně z částky 10.960,38 Kč od 22.12.2020 do zaplacení, pro náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, pro částku 4.438,95 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 10.960,38 Kč s úrokem ve výši 10.751,85 Kč, s úroky z prodlení ve výši 1.216,15 Kč a 10% ročně z částky 10.960,38 Kč od 22.12.2020 do zaplacení, částky 217 Kč - náklady spojené s uplatněním pohledávky a částky 4.438,95 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 21.8.2018 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce příslušenství úvěru ve výši 12.888 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27.888 Kč se žalovaná zavázala uhradit v měsíčních splátkách po 1.992 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 21.10.2019. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas. Žalovaná uhradila částku 8.000 Kč. Splatnost závazku nastala nejpozději ke dni 21.10.2019. Od 22.10.2019 je žalovaná v prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2020 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 21.12.2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 18.1.2021. Ke dni postoupení pohledávky činila pohledávka 33.541,33 Kč. Po zhodnocení situace žalobce požaduje nesplacenou jistinu 10.960,38 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 766,52 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 5.241,56 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 994,06 Kč, nesplacený inkasní poplatek 1.925,48 Kč. Účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 217 Kč a smluvní pokutu ve výši 4.438,95 Kč. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku.

Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2020 společnost právnická osoba převedla pohledávky specifikované v Příloze číslo to se všemi právy s nimi spojenými. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 18.1.2021.

Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena dne 24.11.2021. Žalovaná se v dané lhůtě nevyjádřila a na výzvu soudu nereagovala.

Podle ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. K dotazu soudu žalobce uvedl, že souhlasí, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaná se ve lhůtě dané soudem nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že žalovaná dle vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání

V podání ze dne 1.2.2022 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované splácet úvěr především na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, kde uvedla mimo jiné své příjmy, výdaje a zaměstnání. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru, původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splacení poskytnutého úvěru. Dle údajů uvedených žalovanou jí měsíčně zbývala k úhradě ostatních závazků částka 6.900 Kč. Výše měsíční splátky dle smlouvy činila částka 1.992 Kč a žalované tak mělo po odečtení této splátky zůstat měsíčně cca 4.900 Kč, kterými mohla volně disponovat. Předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalované z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalovaná nemá jediný záznam v insolvenčním rejstříku. Žalobce má za to, že nade vší pochybnost prokázal řádné posouzení a prověření bonity žalované pro účely poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 15.000 Kč.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

V ě označené jako žádost o úvěr žalovaná uvedla své osobní údaje (není uveden rodinný stav, není uveden počet vyživovaných dětí do 26 let ani dokončené vzdělání), sociální status – zaměstnaná, příjmy žadatele – 14.807 Kč (doloženo pracovní smlouvou, výplatní pásky). Měsíční výdaje: bydlení, energie – 4.000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 3.410 Kč, jiné 500 Kč, celkové měsíční výdaje 7.910 Kč. Žádost o úvěr je dne 21.8.2018 podepsaná žalovanou a je uveden zástupce právního předchůdce žalobce.

Z pracovní smlouvy ze dne 20.4.2018 soud zjistil, pracovní poměr žalované byl uzavřen dne 20.4.2018 na dobu určitou do 20.10.2018.

Podle výplatní pásky z 4/2018 činila čistá mzda žalované 7.857 Kč. Podle výplatní pásky z 5/2018 činila čistá mzda žalované 15.456 Kč a byla provedena srážka ve výši 2.558 Kč. Podle výplatní pásky z číslo činila čistá mzda žalované 14.377 Kč a byla provedena srážka ve výši 2.198 Kč. Podle výplatní pásky z 7/2018 činila čistá mzda žalované 15.086 Kč a byla provedena srážka ve výši 2.434 Kč.

Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 21.8.2018 a předpisu splátek má soud za prokázané, že dne 21.8.2018 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 1.444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.394 Kč a za hotovostní inkaso plateb v bydlišti poplatek ve výši 2.700 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činí 27.882 Kč, které žalovaná splatí v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Strany se dohodly, že v případě porušení povinnosti dlužníka zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1% za každý den prodlení z příslušné dlužné částky. Nezaplacením jakékoliv splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dlužníkem dosud neuhrazená část celkové dlužné částky, nedohodnou-li se dlužník a věřitel písemně jinak.

Dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila ve splátkách celkem částku 8.000 Kč.

Právní předchůdce žalobce oznámil žalované dopisem ze dne 18.1.2021, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2020 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce.

Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou k plnění ze dne 15.3.2021 k zaplacení pohledávky v aktuální výši 33.541,33 Kč nejpozději do 14.4.2021.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Dne 21.8.2018 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky úrok ve výši 1.444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.394 Kč a za hotovostní inkaso plateb v bydlišti poplatek ve výši 2.700 Kč. Žalovaná se zavázala na základě smlouvy zaplatit celkem částku 27.882 Kč v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku. Dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila celkem částku 8.000 Kč. Následně bylo žalované dopisem ze dne 18.1.2021 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalované splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Z výplatních pásek vyplývá příjem žalované v průměrné výši 14.973 Kč po odečtení srážek ve výši 12.576 Kč. Z žádosti nevyplývá bydlení žalované a zda má nějaké vyživovací povinnosti. Pokud jde o náklady: osobní náklady žadatele činila částka 3.410 Kč a bydlení a energie a 4.000 Kč náklady domácnosti. Soudu nebyl předložen žádný doklad, potvrzující výdaje žalované, a ani z žádosti o úvěr nevyplývá, že by je žalovaná předkládala. Žalobce neprověřil tvrzení žalované o jejím bydlení a ani se nepozastavil nad nepravděpodobně nízkými a nijak nedoloženými náklady na bydlení. Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalované. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil její schopnost poskytnutý úvěr spolu s úrokem a dalšími doplatky v celkové výši 27.882 Kč splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. ).

Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.).

Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 15.000 Kč, kdy žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou výši spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 15.000 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst.1 vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 8.000 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 7.000 Kč (částka poskytnutá 15.000 Kč – částka žalovanou zaplacená 8.000 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 24.11.2021. Nárok se stal splatným 25.11.2021 a žalovaná se dostala do prodlení od 26. 11.2021. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 26.11.2021 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 27.584 Kč (částka 10.960,38 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 10.751,85 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 1.216,15 Kč + náklady spojené s uplatněním pohledávky 217 Kč + částka 4.438,95 Kč). Pro částku 7.000 Kč byl žalobce v řízení úspěšný. Žalobce dosáhl úspěchu v řízení ve výši 25%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 75%. Poměr úspěchu tedy činí 50% ve prospěch žalované. Podle obsahu spisu žalované náklady řízení nevznikla a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.