Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 265/2021-29
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 5.801 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5.520 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 5.520 Kč od 20.3.2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba žalobce se v částce 281 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 850,94 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.799,12 Kč, s 29% úrokem ročně z částky 5.801 Kč od 25.6.2019 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 5.801 Kč od 25.6.2019 do 19.3.2020, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1.340,10 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5.520 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 5.520 Kč od 20.3.2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba žalobce se v částce 281 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 850,94 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.799,12 Kč, s 29% úrokem ročně z částky 5.801 Kč od 25.6.2019 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 5.801 Kč od 25.6.2019 do 19.3.2020, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1.340,10 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 5.801 Kč s příslušenstvím, neboť mezi právním předchůdcem žalobce, a to společností právnická osoba a žalovanou došlo dne 24.7.2017 k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo na základě které poskytl věřitel žalované částku 7.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 5.330 Kč, sestávající se ze součtu kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 932 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29% ročně sjednanou ve smlouvě o zápůjčce, odměnu za pracování a doručení ve výši 2.149 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 2.204 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku (7.000 Kč + 5.330 Kč) se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti prostřednictvím 45 týdenních splátkách po 274 Kč, když splatnost poslední splátky byla stanovena na 4.6.2018. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně a včas neplnila, čímž porušila své závazky ze smlouvy a ke dni postoupení pohledávky uhradila celkem 1.480 Kč Poslední příslušná splátka ze strany žalované byla uhrazena dnem 30.8.2017 Touto žalobou pak žalobce požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 5.801 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.799,12 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 850 Kč, 29% úrok ročně z dlužné částky 5.801 Kč od 25.6.2019 do zaplacení a 8,05% úrok z prodlení ročně z dlužné částky 5.801 Kč od 25.6.2019 do zaplacení. Dne 24.6.2019 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek s následným oznámením žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Městský soud v Brně provedl důkaz smlouvou o zápůjčce ze dne 24.7.2017, zákaznickou kartou z téhož dne, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24.6.2019 včetně podacího lístku, tabulkou umoření, výzvou k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem ze dne 12.3.2020 a smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24.5.2019, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 24.7.2017 uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovanou jako se zákazníkem smlouvu o zápůjčce číslo když na základě uzavřené smlouvy poskytl žalované zápůjčku ve výši 7.000 Kč a žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 5.330 Kč sestávající se z úroku ve výši 935 Kč, z částky za zpracování doručení a flexibilní splácení 2.194 Kč a z částky administrativní činnost ve výši 2.204 Kč, tedy částku celkem 12.330 Kč prostřednictvím 45 týdenních splátek po 274 Kč. V zákaznické kartě právní předchůdce žalobce evidoval čistý příjem žadatele ve výši 7.786 Kč a toliko odhadované měsíční výdaje ve výši 4.400 Kč. Dne 24.6.2019 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem. Podáním ze dne 24.6.2019 oznámil právní předchůdce žalobce postoupení pohledávky na žalobce s následným předáním poště, doručení dne 17.7.2019. Podáním ze dne 12.3.2020 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dlužné částky do 19.3.2020.
4. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014.
5. Ve smyslu ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
7. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v přípdě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba po úpravě je důvodná, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne 24.7.2017 uzavřena smlouva o zápůjče číslo ve smyslu ust. § 2395 a následující o.z. ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 7.000 Kč.
14. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C číslo, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickymi jevy (k tomu dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
15. Ohledně splnění povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobce nebyl soudu schopen předložit důkazy vážící se k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Jelikož žalobce nebyl schopen soudu ani tvrdit ani předložit žádné doklady či skutečnosti, které by řádné posuzování úvěruschopnosti žalované prokazovaly, lze uzavřít, že žalobce jako věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. III. ÚS 4129/2018 , kdy dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotnou žalovanou, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Jinými slovy tak lze uzavřít, že žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalované úvěr splácet, když nezjistil majetkové poměry žalované, její výdaje, počet vyživovacích povinností apod. Schopnost splácet úvěr není přitom určena toliko výší příjmů ze zaměstnání či jiné činnosti, takže jen na okraj soud doplňuje, že nepostačuje ověření případného příjmu ze zaměstnání, ale je potřeba zkoumat celou řadu dalších faktorů mimo jiné též, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, jaký má životní styl, jaké jsou jeho reálné výdaje apod. Právní předchůdce žalobce pak zcela rezignoval na zkoumání, ať již pravidelných či náhodných výdajů žalované, když tyto, jak vyplývá z karty zákazníka toliko byly odhadnuty, aniž by byly jakýmkoliv způsobem alespoň osvědčeny. Právní předchůdce žalobce si teda počínal zcela lehkomyslně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Případnou rezignací na ověření úvěruschopnosti žalovaného navíc žalobce porušil svoji povinnost uloženou mu ust. § 86 odst. 1 ,2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplňují tyto povinnosti, má též pro širší společnost, neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýká pouze dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. III. ÚS 4129/18 soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ust § 588 o.z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet ve shodě se závěry Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/18 či Ústavního soudu, jak shora uvedeno). S ohledem na výše uvedené tak dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko v rozsahu částky 5.520 Kč (7.000 Kč - 1.480 Kč), která byla žalované prokazatelně poskytnuta. Žalovaná je tedy povinna vrátit žalobci částku 5.520 Kč, neboť tuto částku přijala bez právního důvodu. Soud vyhověl žalobě i v části příslušenství - úroku z prodlení, když prvý den prodlení byl soudem v duchu ust. § 1970 o.z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb. stanoven jako den následující po dni, který byl uveden jako poslední den lhůty žalované pro úhradu dlužné částky ve výzvě ze dne 12.3.2020. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaná byla ve věci zcela pasivní, neprokázala, že by žalobci dlužnou částku zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, které by prokazovaly, že nárok uplatněný žalobou vůči ní z hlediska hmotněprávního je nedůvodný.
16. S ohledem na shora uvedené a vzhledem k právnímu posouzení věci pak soud ve zbývajících nárocích žalobu jako nedůvodnou zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a tyto nároky žalobce jsou z tohoto důvodu zcela neoprávněné. Pokud se týká zamítnuté jistiny ve výši 281 Kč, tak k této soud dospěl odečtem částky soudem přiznané od částky, kterou požadoval žalobce v žalobě (5.801 Kč - 5.520 Kč).
17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy žalobce byl s žalobou částečně úspěšný. Při plném úspěchu by příslušelo žalobci na náhradě účelně vynaložených nákladů řízení zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tři úkony právní služby po 200 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč, to vše vyjma SOPu vynásobeno o 21% DPH (§ 14b odst. 1 ,5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 137 odst. 3 o.s.ř. ) tedy celkem 1.489 Kč. Jelikož žalobce byl v tomto sporu zcela úspěšný rozsahu 5%, soud dospěl po odpočtu neúspěchu od úspěchu (95% 5%) k přiznatelným nákladům ve výši 90%, což z částky 1.489 Kč představuje 1.340,10 Kč.
18. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř. , soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.
19. S ohledem na výši předmětu tohoto sporu podléhá odůvodnění tohoto rozhodnutí ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem na výkon soudního rozhodnutí nebo exekucí.