Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 366/2021-11
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 19 200 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 650 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 650 Kč od 4.6.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh žalobce, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11 550 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 19 200 Kč od 19.9.2019 do zaplacení ve výši 10 %, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 650 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 650 Kč od 4.6.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Návrh žalobce, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11 550 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 19 200 Kč od 19.9.2019 do zaplacení ve výši 10 %, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení částky 19 200 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná s žalobcem uzavřela dne 25.7.2018 smlouvu o úvěru ve výši 26 550 Kč (skládající se z půjčené částky 15 000 Kč a souhrnného poplatku 11 550 Kč), podle které měla splácet týdně 443 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky.
2. Zaplacená částka 7 350 Kč se započetla na půjčenou jistinu v poměru 56,497 % a v poměru 43,503 % na souhrnný poplatek – odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Žalovaná částka 19 200 Kč se skládá z nesplacené půjčené jistiny (z každé splátky na jistinu započteno v poměru 56,497 %) a z nesplacené části souhrnného poplatku (z každé splátky na souhrnný poplatek započteno v poměru 43,503 % - souhrn úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostního inkasa splátek - týdenní výběr splátek v místě bydliště klienta) – odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy.
3. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalované, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných, Smlouvy, atd. Nejedná se o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek.
4. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, kterou žalobce předkládá jako důkaz, ovšem žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku žalovanou ve výši 7 350 Kč vydělil týdenní splátkou 443 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce by podle tohoto klíče nastala již ke dni 27.11.2018. Žalobce ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy žalobce nechal uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje 18.9.2019 a datum prodlení ke dni 19.9.2019.
5. Žalobce tímto překládá rozhodující skutečnosti k okolnostem posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, zejména uvádí, z jakých informací před a v rámci uzavření smlouvy o půjčce čerpal, jaké informace od žalované k jejím osobním a majetkovým poměrům byly opatřeny a jaké databáze byly věřitelem využity k posouzení schopnosti žalované úvěr splatit:
-) kontrola v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra (http://www.mvcr.cz/clanek databaze-neplatnych-dokladu.aspx),
-) kontrola rodného čísla dálkovým systémem společnosti Credit Check, s.r.o. (http://www.creditcheck.cz),
-) kontrola náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku (https://isir.justice.cz),
-) kontrola zaměstnání telefonicky,
-) kontrola platební historie klienta u jejich společnosti,
-) vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků – viz příloha žaloby) a dle lokality klienta – a to na základě odborných vědomostí z“ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti,
-) kontrola předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem (OZ) v kartě klienta.
6. Výzvou ze dne 3.12.2021 byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě 10 dnů ode dne jeho doručení vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a byla poučen, že pokud se lhůtě nevyjádří, bude se její souhlas předpokládat. Tato výzva spolu s žalobou byla doručena žalované dne 20.12.2021, nastala tak fikce souhlasu žalované, neboť se v určené lhůtě nevyjádřila. Žalobkyně dala souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již přímo v žalobě. Soud proto s oporou v ustanovení v § 115a rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Podle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
7. Soud provedl dokazování Smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 25.7.2018 číslo formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, evidenční kartou klienta, přehledem předpisů a provedených splátek, předžalobní výzvou právního zástupce ze dne 17.5.2021 a dokladem o jejím doporučeném odeslání žalované ze dne 17.5.2021, kterými vzal soud za prokázáno uzavření smlouvy o úvěru za podmínek tak, jak jsou uvedeny v žalobním tvrzení. Podle přehledu plateb zaplatila žalovaná splátky v celkové výši 7 350 Kč O zaplacení částky 19 200 Kč byla žalovaná upomenuta předžalobní výzvou žalobce, která byla odeslána doporučeně na trvalou adresu žalované.
8. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
10. Podle § 420 odst. 1 o.z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
11. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům.
12. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
13. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Po právní stránce soud právní jednání účastníků posoudil jako smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení, když právní předchůdce žalobce přenechal žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit.
16. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o tzv. poplatku, který v tomto případě činí 11 550 Kč za zapůjčení částky 15 000 Kč na 60 týdnů a dospěl k závěru, že tento poplatek je vlastně úrokem peněžité zápůjčky, neboť představuje úplatu zapůjčitele za poskytnutí zápůjčky. S ohledem na výši jistiny 15 000 Kč a na dobu splatnosti zápůjčky představující 60 týdnů odpovídá zmiňovaný poplatek ročnímu úroku přesahujícímu více než 66,7 % jistiny, 77 % celkové částky za 60 týdnů. Taková výše úroku je zcela nepřiměřená s ohledem na běžné průměrné úroky v bankovním sektoru. Z tohoto důvodu soud ujednání o poplatku vyhodnotil jako právní jednání v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jako neplatné. Žalobci tak právo na úroky v podobě poplatků nevzniklo.
17. Jak již dovodil Nejvyšší soud ČR například v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích totiž platí, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 o.z., je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (nyní obdobně § 2392 odst. 1 o.z.), která podstatně překračuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček.
18. Je-li neplatné ujednání o výši úroků obsažené ve smlouvě úvěru, z povahy věci ani z jeho obsahu neplyne, že by tuto část nebylo možno oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Smlouva o úvěru je však neplatná pouze v ujednání o výši úroků jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Soud se tedy zabýval, zda neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru a uzavřel-li smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele, smlouva o úvěru má povahu spotřebitelské smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce ji uzavíral v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele.
19. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah žalobce a žalované podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,OZ“) jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, resp. právní předchůdce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 257/2016 Sb., § 86, § 87.
20. Podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Podle § 86 odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
22. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkon jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
23. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
24. Soud zkoumal, zda žalobce splnil svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce v tomto směru v žalobě tvrdil, jakým způsobem splnil svoji zákonnou povinnost, svá tvrzení v tomto směru nijak nedoložil.
25. Soud tak uzavírá, že žalobce v řízení neprokázal, že dostatečným způsobem splnil svou zákonnou povinnost zkoumat před uzavřením předmětnou smlouvu o úvěru úvěruschopnost žalované, a to navíc s odbornou péčí, proto soud posoudil předmětnou smlouvu úvěru jako absolutně neplatnou podle § 580 OZ, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu České republiky III, ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019.
26. Plnil-li proto žalobce z absolutně neplatné smlouvy úvěru žalované částku 15 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. OZ v rozsahu této částky po dopočtu provedené platby žalovanou ve výši 7 350 Kč. Bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna vydat podle § 1879 OZ žalobci, proto soud zavázal žalovanou k povinnosti uhradit žalobci částku 7 650 Kč, a to dle § 2993 OZ, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Spolu s částkou 7 650 Kč je žalovaná povinna podle § 1970 OZ zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalované. Prodlení žalované se v daném případě dle závěru soudu odvíjí od doručení upomínky před podáním žaloby ze dne 17.5.2021, podané na poště 17.5.2021, v níž byla stanovena lhůta 14 dnů k zaplacení pohledávky žalované. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty, popř. pro plnění ve splátkách.
27. Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když byla koncipována jako plnění ze smlouvy, která byla soudem shledána absolutně neplatnou.
28. Výrok IV. má oporu v Položce 2 odst. 2 přílohy zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (dále„ z.s.p.“). Žalobce navrhl, aby ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, což se nestalo. Z tohoto důvodu vznikla žalobci povinnost doplatit částku 200 Kč jako rozdíl mezi částkou 1 000 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. a) z.s.p.) a již zaplacenou částkou 800 Kč, a to v souladu s ust. § 1 písm. a), § 2 odst. 1 písm. a), § 4 odst. 1 písm. j). Soud žalobci k zaplacení uložil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 7 odst. 1 druhou větou z.s.p.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.