Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 171/2021-35
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Derikovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení 7 924 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 5 000 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 924 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 2 924 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 358 Kč k rukám zástupce žalobce příjmení jméno jméno do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 5 000 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. V části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 924 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 2 924 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 358 Kč k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [jméno] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1 Žalobce se proti žalovanému domáhal žalobou doručenou soudu dne 26. 2. 2021 zaplacení částky 7 924 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 12. 2019 mezi společností právnická osoba, země, jako původním věřitelem a postupitelem a společností právnická osoba, IČ číslo, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je anonymizováno obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 25. 9. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 7 924,33 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 25. 2. 2020. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách webová adresa zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 7 924,33 Kč a splatností dne 25. 2. 2020. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného bankovní účet. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu číslo. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb činí celkem 7 924,33 Kč nejpozději splatných dne 25. 2. 2020. Žalobce po žalovaném požadoval zaplacení částky 7 924 Kč a úroku prodlení v zákonné výši jdoucího od 26. 2. 2020 do zaplacení. Do dne podání žaloby žalovaný po předchozích výzvách žalobci ničeho neuhradil.
2 Žalobce prokázal aktivní legitimaci ve sporu Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019. Dopisem předchůdce žalobce ze dne 3. 8. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky.
3 Usnesením č.j. 10 C 171/2021 -27 ze dne 20. 8. 2021 soud žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ho poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému včetně žaloby doručeno do vlastních rukou dne 26. 8. 2021.
4 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil ani neprokázal, že by dlužnou částku uhradil. S ohledem na skutečnost, že žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě, a žalovaný se k výzvě soudu dle ust. § 115a občanského soudního řádu (o. s. ř.) o. s. ř. ) nevyjádřil (soud má za to, že souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání), rozhodl soud bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
5 Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 25. 9. 2019, Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, Obchodními podmínkami, výpisy z účtu, měl soud prokázáno, že právnická osoba příjmení anonymizováno poskytla žalovanému revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 12,5 % z dlužné částky z aktuální výše úvěru nebo alespoň 1 000 Kč, podle toho, která částka je vyšší, splatných každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky připsány na jeho bankovní účet. Součástí úvěrové smlouvy byly Standardní podmínky smlouvy o úvěru (dále jen„ podmínky“). Žalovaný dne 15. 10. 2019 čerpal úvěr ve výši 5 000 Kč, který však v souladu se Smlouvou nesplácel, ač mu byly právním předchůdcem žalobce jednotlivé splátky vyúčtovány. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu, jak vyplývá z dopisu ze dne 3. 8. 2020.
6 K výzvě soudu, aby žalobce poskytl tvrzení a důkazy o tom, jak právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet – na základě jakých informací a na základě jakých dokladů od žalovaného (viz § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru) s tím, že jinak se žalobce může v této části vystavit nepříznivému rozhodnutí ve věci, žalobce sdělil ty samé skutečnosti, které ke zkoumání úvěruschopnosti uvedl již v žalobě. K prokázání svých tvrzení žalobce soudu zaslal pouze vyjádření původního věřitele, žádné listin y prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalovaného však soudu nepředložil.
7 Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8 Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9 Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10 Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11 Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12 Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení od 26. 2. 2020 do zaplacení a ve zbytku výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.), na základě níž žalovaný čerpal úvěr ve výši 5 000 Kč, který se s poplatky zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy k 15. dni v kalendářním měsíci. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o. z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o. z.), a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnil. Pokud byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a již první splátku nebyl žalovaný schopen uhradit, potom posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr právním předchůdcem žalobce zjevně nebylo provedeno v souladu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Žalobce k otázce posuzování úvěruschopnosti neposkytl žádné důkazy.
13 Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.
14 Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu bylo poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 5 000 Kč, přichází pouze nárok žalobce na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč, neboť žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil. Žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by bezdůvodné obohacení vydal, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I., včetně zákonných úroků z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. , vyhovět a ve zbytku ze shora uvedených důvodu žalobu zamítnout.
15 O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když každý z účastníků měl ve věci pouze částečný úspěch (žalobce co do 63,10 % a žalovaný co do 36,90 %). Po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci tak má žalobce nárok na přiznání nákladů řízení co do 26,20 % Náklady žalobce byly v plné výši představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 400 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 200 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ), 3 x 100 Kč paušál (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ) a 21 % DPH. Celkem byly náklady žalobce představovány částkou 1 368 Kč, ze které mu byla jako náklady řízení přiznána částka 358 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř).
16 Lhůty k plnění povinností v obou výrocích rozsudku byly stanoveny jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.