Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 350/2021-55

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 25 903,90 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 079 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 188,34 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 11 079 Kč od 4. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 5 409,80 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 5 409,80 Kč od 4. 11. 2021 do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 579,48 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 15 853,42 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 290,51 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a co do částky 9 415,10 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 259 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet číslo, variabilní symbol, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 079 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 188,34 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 11 079 Kč od 4. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 5 409,80 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 5 409,80 Kč od 4. 11. 2021 do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 579,48 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 15 853,42 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 290,51 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a co do částky 9 415,10 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 259 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 11. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 16 488,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 488,80 Kč od 4. 11. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 579,48 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 853,42 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 478,85 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 415,10 Kč. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 17. 9. 2018 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Před uzavřením smlouvy původní věřitelka zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, když zhodnotila žalovaným vyplněné údaje v žádosti o úvěr. Žalovaný se zavázal vedle jistiny uhradit příslušenství ve výši 18 894 Kč. Celkovou částku 40 894 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč, přičemž splatnost poslední splátky připadala na den 17. 11. 2019. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Žalovaný dosud uhradil částku 10 921 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu , (dále jen „ “) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žaloba i předvolání k prvnímu jednání byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i předvolání k prvnímu jednání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením odst. odst. 2 ve spojení s  , a to ke dni 21. 2. 2022. Účastníci se k jednání nařízenému na den 9. 3. 2022 nedostavili, a proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle

3. Výpisem z obchodního rejstříku byla osvědčena právní subjektivita žalobkyně.

4. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka právnická osoba důsledně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně doložila pouze žádost o úvěr ze dne 15. 9. 2018, kterou vyplnil žalovaný a ze které vyplývá, že žalovaný je zaměstnaný a jeho příjem činí 19 405 Kč, dále pracovní smlouvu, ze které vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán jako dělník ve firmě právnická osoba na dobu určitou do 31. 12. 2018 a výplatní pásku za měsíc červenec 2018, ze které vyplývá, že čistá mzda žalovaného činila 16 279 Kč (nikoliv 19 405 Kč). Z žádosti o úvěr vyplývá, že měsíční výdaje žalovaného činí 10 000 Kč (z toho na bydlení, energie 6 000 Kč a na dopravu, jídlo a ostatní 4 000 Kč). Žalovaný dále uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, nemá vyživovací povinnost. Původní věřitelka neověřila tvrzené výdaje žalovaného, neprovedla jeho lustraci v příslušných evidencích dlužníků, nezabývala se jeho majetkovými poměry, popř. to nedoložila. Důsledně neověřovala ani příjmy žalovaného, když si nechala doložit výplatní pásku pouze za jeden měsíc, přičemž mzda zde uvedená neodpovídala mzdě uvedené v žádosti o úvěr. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být tudíž poučena dle

5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

6. Původní věřitelka poskytla žalovanému dne 17. 9. 2018 částku 22 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem na smlouvě o úvěru (viz č. l. 14 spisu). Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit celkovou částku 40 894 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč, přičemž RPSN činila 272,44 %.

7. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 (viz smlouva č.l. 15 až 22 spisu) a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem ze dne 5. 8. 2021 (viz č.l. 25 spisu), který byl odeslán doporučeně na poslední známou adresu žalovaného dne 9. 8. 2021 (viz poštovní arch č.l. 26 spisu).

8. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

9. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

10. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, když čistý měsíční příjem žalovaného neodpovídal jeho tvrzení uvedeném v žádosti o úvěr, navíc pracovní poměr se žalovaným byl uzavřen pouze na dobu určitou do konce roku 2018. Původní věřitelka dále neověřovala majetkové poměry žalovaného, jeho skutečné výdaje, ani neprovedla lustraci žalovaného v příslušných rejstřících dlužníků. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.

11. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení , (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle , o spotřebitelském úvěru.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných

a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje

k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. ,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.

17. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr (zápůjčku) splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence

v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných

a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

18. Soud má tedy v předmětné věci za to, že původní věřitelka nepostupovala důsledně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného (spokojila se s tvrzením žalovaného ohledně jeho výdajů, nedostatečně ověřila příjmy žalovaného, nezjistila řádně jeho majetkovou situaci ani to, zda má žalovaný další závazky vůči třetím subjektům a zda tyto splácí), a proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.

19. Původní věřitelka tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 22 000 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost vydat žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný dosud uhradil částku 10 921 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky a poplatky, či smluvní pokuty. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni dosud nesplacenou jistinu ve výši 11 079 Kč (22 000 Kč – 10 921 Kč) z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

20. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byl žalovaný povinen splnit dluh (vrátit jistinu úvěru) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění obsažená v oznámení o postoupení pohledávek byla žalovanému odeslána doporučeně dne 9. 8. 2021, dne 12. 8. 2021 se tedy tato výzva dostala do dispozice žalovaného. Žalovaný byl povinen plnit v souladu s výzvou ve lhůtě do deseti dnů, tj. do 22. 8. 2021. Pokud neplnil, ocitl se počínaje dnem 23. 8. 2021 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené , tedy ve výši 8,5 % ročně. Úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 079 Kč od 23. 8. 2021 do 3. 11. 2021 činí 188,34 Kč, tato částka byla žalobkyni přiznána, ve zbytku byl kapitalizovaný úrok z prodlení zamítnut.

21. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle , (dále jen „ “) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

22. Soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz, a proto doměřil žalobkyni soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, která je přílohou , o soudních poplatcích. Předmětem řízení byla částka 25 903,90 Kč (bez příslušenství), z toho soudní poplatek činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 1 296 Kč. Žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 1 037 Kč, k úhradě tak zbývá soudní poplatek 259 Kč.

23. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení věta první po středník

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.