Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
28 C 209/2021-49
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 7 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 12.5.2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do požadavku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč od 27.7.2018 do 11.5.2021, smluvní úrok ve výši 9 % ročně z částky 5 000 Kč od 26.6.2018 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 511,84 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 12.5.2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do požadavku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč od 27.7.2018 do 11.5.2021, smluvní úrok ve výši 9 % ročně z částky 5 000 Kč od 26.6.2018 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 511,84 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z částky 5 000 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení, smluvním úrokem ve výši 9 % ročně z částky 5 000 Kč od 26. 6. 2018 do zaplacení a smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 5 000 Kč od 27. 7. 2018 do podání žaloby ve výši 2 500 Kč s tvrzením, že mezi předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba anonymizována dvě slova a žalovaným byla dne 26. 6. 2018 po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného pomocí prostředků komunikace na dálku elektronicky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný ještě týž den čerpal bezhotovostní úvěr 5 000 Kč, který se zavázal splatit do 26. 7. 2018 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2019 přešla práva spojená s pohledávkou na žalobkyni. Ta žalovaného o zaplacení dluhu upomínala, ten však, ani po předchozí předžalobní výzvě, žalobkyni ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se po celé řízení k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalobkyně, po předchozí písemné omluvě svého zástupce, ani žalovaný nedostavili, ani z důležitého důvodu nepožádali o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl v nepřítomnosti stran.
4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:
5. Žalovaný předal právní předchůdkyni žalobkyně, právnická osoba anonymizována dvě slova, pomocí prostředků komunikace na dálku své osobní údaje, zaslal jí scan svého občanského průkazu, rodného listu a výplatní pásku za měsíc duben 2018, načež předchůdkyně žalobkyně vypracovala návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo a žalovanému dne 26. 6. 2018 bankovním převodem poukázala částku ve výši 5 000 Kč. Dne 27. 9. 2019 postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni.
6. Plní-li účastník nedostatečně svou povinnost tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ), nemůže být odsouzen k neúspěchu bez toho, aby byl soudem poučen o následcích nesplnění procesních povinností (§ 118a o.s.ř. ). Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/10 však upravuje ustanovení § 118a o.s.ř. jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. , jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 ).
7. V projednávané věci, kdy soud jen z dosud předložených listin nemohl mít za to, že smlouva žalobkyní tvrzeného znění mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla skutečně uzavřena a že předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, pro nepřítomnost žalobkyně, potažmo jí zvoleného zástupce u jednání, nemohl být nedostatek důkazní aktivity zhojen cíleným poučením strany žalující. Soudu proto nezbylo než uzavřít, že žalobkyně tvrzené skutečnosti o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s konkrétním obsahem a zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neprokázala.
8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle § 1751 odst. 1 ObčZ část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
10. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
15. Ve světle shora citovaných ustanovení dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Jak shora uvedeno, nebylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla elektronicky, pomocí prostředků komunikace na dálku, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru právě s takovým obsahem, který tvrdí žalobkyně. I kdyby však žalobkyně uzavření smlouvy prokázala, s ohledem na postavení žalovaného coby spotřebitele bylo třeba smluvní vztah účastníků poměřovat ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. , dle kterého má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
16. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 , ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009 , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56), a věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom sjednotila v názoru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Rovněž smysl a účel nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poruší, ohrozí tím tyto zájmy, čímž celá společnost může být nucena nést následky předlužení její podstatné části. Takové jednání proto zjevně narušuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto je absolutně neplatné podle § 588 o. z. Nadto lze dodat, že relativní neplatnost ani v tomto ohledu neposkytuje společnosti dostatečnou záruku k zajištění zájmů chráněných zákonem.
17. Z řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti nepřistoupila řádně, když si ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vyžádala doklad o příjmech pouze za jeden měsíc a nijak nešetřila výši pravidelných výdajů žalovaného. Soud proto vycházel z toho, že předchůdkyně žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť odporuje smyslu a účelu zákona, a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky, tedy především povinnost žalované zápůjčku žalobkyni vrátiti spolu se všemi sjednanými poplatky, a pro případ prodlení s plněním této povinnosti žalobkyni uhradit smluvní pokutu.
18. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, na níž dle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradil. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným platně uzavřena nebyla, jedná se mezi stranami o plnění bez právního důvodu a příjemci, tedy žalovanému, podle § 2991 odst. 2 o. z. vzniká bezdůvodné obohacení, které je podle § 2991 odst. 1 o. z. povinen ochuzenému, tedy žalobkyni, vydat. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 5 000 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaný byl dne 11. 5. 2021, tedy den následující po dni, kdy se nejpozději poslední den odběrní lhůty mohl seznámit se žalobou, která se jako jediná výzva žalobkyně k plnění dostala do dispozice žalovaného, povinen plnit a ode dne 12. 5. 2021 je v prodlení, soud žalobkyni podle § 1970 přiznal i příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení v souladu s nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části předmětu řízení, jak je zřejmé z výroku II. shora, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v převážné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 511,84 Kč, přičemž tato částka představuje 33,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízenív rozsahu 66,67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 500 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.