Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
10 C 100/2021-76
Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 71 239 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni 31 120 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 675,80 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 31 120 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 40 119 Kč s úrokem ve výši 12 822,94 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1 798,75 Kč, s úrokem ve výši 19,31% ročně z částky 45 191 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 14 071 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni 31 120 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 675,80 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 31 120 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 40 119 Kč s úrokem ve výši 12 822,94 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1 798,75 Kč, s úrokem ve výši 19,31% ročně z částky 45 191 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 14 071 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 71 239 Kč s úrokem ve výši 12 822,94 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 6 474,55 Kč, s úrokem ve výši 19,31% ročně z částky 45 191 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 45 191 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že je právním nástupcem společnosti právnická osoba, IČO, sídlem adresa, která na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“) uzavřené dne 23. 1. 2018 poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit sjednaným způsobem, spolu s úrokem za dobu půjčení (24 měsíců) ve výši 37 480 Kč a s odměnou za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč. Žalovaný neplnil sjednaný režim splátek, podle něhož měl platit 24 splátek po 4 145 Kč měsíčně počínaje 13. 3. 2018, poslední splátku měl zaplatit 13. 2. 2020. Pro toto neplnění smluvních podmínek žalovaným původní věřitel ke dni 5. 6. 2019 dluh zesplatnil v souladu se svým smluvním oprávněním k tomuto postupu a vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Dle článku 1.5 Smlouvy vznikl věřiteli po zesplatnění úvěru, konkrétně od 14. 6. 2019 nárok na úrok z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 19,31% ročně. Dne 16. 7. 2020 pak původní věřitel a žalobkyně uzavřeli smlouvu o postoupení mj. předmětné pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný za dobu do postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil celkem (a s poslední platbou k datu 22. 6. 2018) 16 880 Kč (zohledněno věřitelem jako platba na jistinu – 4 809 Kč, z jistiny pak zbývala částka 45 191 Kč, dále na úrok za dobu řádného trvání Smlouvy – 9 771 Kč a na poplatek za administrativní činnosti – 2 000 Kč). Od doby postoupení pohledávky na žalobkyni (16. 7. 2020) uhradil žalovaný ještě 29. 10. 2020 částku 500 Kč a 23. 11. 2020 částku 1 500 Kč (zohledněno žalobkyní jako platba celkem 2 000 Kč„ na dlužné úhrady za služby“. Žalobkyně tak tvrdila, že ke dni poslední dílčí úhrady žalovaného, tj. k datu 23. 11. 2020, činil dluh žalovaného z titulu Smlouvy částku 45 191 Kč na jistině, 26 048 Kč na„ dlužných úhradách služby“, dále šlo o kapitalizované úroky 12 822,94 Kč (úrok 19,31% ročně z dlužné jistiny 45 191 Kč od 14. 6. 2019 do data 23. 11. 2020) a kapitalizované úroky z prodlení 6 474,55 Kč (ve výši 9,75% ročně z dlužné jistiny 45 191 Kč od 14. 6. 2019 do data 23. 11. 2020). K těmto částkám požadovala také přisoudit úroky z úvěru 19,31% ročně a úroky z prodlení ve výši 9,75% ročně – vždy z dlužné jistiny 45 191 Kč od 24. 11. 2020.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl nečinný.
3. Soud věc projednal dne 24. 3. 2022 v nepřítomnosti žalovaného (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. )), jelikož tento se k jednání bez omluvy nedostavil, ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Na druhé straně nebylo vyhověno požadavku žalobkyně na vydání rozsudku pro zmeškání. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49 ) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle § 153b odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti. Z citovaného ustanovení je zjevné, že je na úvaze soudu, zda při nedostavení se žalovaného bez řádné omluvy k prvnímu jednání vydá k návrhu žalobce rozsudek pro zmeškání. V projednávaném případě soud pro tento postup neshledal splněné podmínky zejm. v tom, že ani přes doplněné podání žalobkyně ze dne 19. 10. 2021 nebylo dostatečně tvrzeno, z jakých zcela konkrétních podkladů a údajů byly posouzeny nejen příjmy žalovaného, ale i výdaje. Žalobkyně sice obecně uváděla, že žalovaný prezentoval v zákaznické kartě svůj hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou a měsíční příjem 30 000 Kč, k samotným výdajům však neuvedla ničeho. Krom toho je omezením pro možnost vydat rozsudek pro zmeškání případ, kdy nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. , tj. zejm., byl-li by smír v rozporu s právními předpisy). Z žalobkyní předložených důkazů přitom soud, jak bude dále uvedeno, vyhodnotil Smlouvu jako absolutně neplatnou, proto by bylo v rozporu s právními předpisy přisoudit žalobkyni z takto neplatné Smlouvy plnění vázané právě na její platnost (sjednané úroky z úvěru, různé druhy poplatků, jejichž výše přesahovala polovinu žalovanému poskytnuté částky„ úvěru“, atd. S ohledem na uvedené tedy soud přistoupil k běžnému projednání věci.
4. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkové okolnosti.
5. Podle písemné„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ číslo soud zjistil, že byla žalovaným jako zákazníkem a jméno příjmení za původního věřitele podepsána 23. 1. 2018, žalovanému se na základě ní mělo dostat spotřebitelského úvěru 50 000 Kč. Žalovaný převzal závazek vrátit tuto částku a„ administrativní poplatek“ 12 000 Kč a úrok 37 480 Kč Celkem tak měl dle výslovného textu smlouvy uhradit 99 480 Kč v 24 měsíčních splátkách po 4 145 Kč. Podle článku 7. předmětné Smlouvy, konkrétně dle připraveného formulářového textu, který ostatně tvořil zcela převažující část vyhotovení smlouvy, měl žalovaný potvrdit, že původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem Karty zákazníka a o kterých měl žalovaný prohlásit, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné.
6. Z obsahu Karty zákazníka bylo soudem zjištěno, že ji podepsali dne 23. 1. 2018 žalovaný i shora uvedená zástupkyně původního věřitele. Karta představovala připravený formulář pro doplňování individuálních údajů konkrétního dlužníka (zákazníka). V pasáži ohledně zdrojů hlavních příjmů nebylo ničeho vyplněno ohledně ověřených dokladů, v údaji o způsobu ověření zaměstnání žalovaného byl uveden pojem„ telefonicky“ bez jakékoli další bližší identifikace, či o obsahu získaného ověření. O hlavním pracovním poměru žalovaného na dobu neurčitou u zaměstnavatele právnická osoba, IČO bylo uvedeno počáteční datum zaměstnání od 10. 10. 2016; pravidelný měsíční příjem byl bez bližší specifikace zdrojů uveden částkou 30 000 Kč měsíčně, použitelný příjem (po odpočtu osobních výdajů 3 410 Kč, splátek zápůjček či úvěrů 2 500 Kč, výdajů na bydlení 4 000 Kč a ostatních výdajů 1 000 Kč) představoval částku 19 090 Kč Ani v další kolonce„ dokumenty k ověření finanční situace zákazníka“ nebylo stejně jako v úvodu druhé strany zákaznické karty vyplněno zcela ničeho. Formulářový text obsahoval v blízkosti nad podpisem žalovaného údaj, že zákazník stvrzuje úplnost, pravdivost a přesnost veškerých údajů uvedených v této kartě. Před podpisem zástupkyně původního věřitele bylo uvedeno předtištěné prohlášení, že všechny údaje obsažené v Kartě zákazníka a skutečnosti potřebné pro posouzení vhodnosti poskytnutí spotřebitelského úvěru byly zapsány a posouzeny v souladu s vnitřními předpisy společnosti původního věřitele.
7. Výpisem z účtu původního věřitele – č. bankovní účet bylo prokázáno, že pod VS odpovídajícím číslu předmětné Smlouvy, tj. číslo, byla dne 24. 1. 2018 poukázána částka 50 000 Kč na účet č. bankovní účet, ohledně něhož má soud zprávou Komerční banky z 5. 10. 2021 a výpisem z tohoto účtu k 24. 1. 2018 za prokázané, že šlo o účet, jehož jediným majitelem a disponentem k datu 24. 1. 2018 byla žalovaná, přičemž částka 50 000 Kč na účet byla připsána již 24. 1. 2018 z protiúčtu původního věřitele – č. bankovní účet.
8. Korespondencí zaslanou doručené pod podacím číslem anonymizováno dne 11. 4. 2019 bylo prokázáno, že původní věřitel žalovaného na adrese jeho trvalého pobytu (shodně též adresa uvedená ve Smlouvě a Kartě zákazníka) upozornil žalovaného na okolnost, že je dlužen splátky ze spotřebitelského úvěru a že v případě neuhrazení splatného dluhu bude přistoupeno k zesplatnění úvěru. Dne 5. 6. 2019 pak původní věřitel doporučenou zásilkou č. anonymizováno žalovanému oznámil, že úvěr číslo se stal splatným pro nereagování na opakované výzvy k úhradě splatné části dluhu; žalovaný byl zároveň vyzván, aby okamžitě uhrabali celý dluh, který k uvedenému datu činil 73 239 Kč, jinak bude přistoupeno k soudnímu vymáhání.
9. Smlouvou o postoupení pohledávky z 16. 7. 2020 žalobkyně prokázala, že na ni přešla pohledávka za žalovaným z titulu výše uvedené Smlouvy. Tato okolnost vyplývá nejen ze smlouvy o postoupení pohledávky, nýbrž i z její přílohy v podobě seznamu dlužníků, v němž figuruje i jméno a příjmení, datum narození žalovaného a číslo Smlouvy číslo, taktéž celková výše pohledávky.
10. Oznámením ze dne 26. 8. 2020 sdělil původní věřitel žalovanému, že pohledávka za ním z titulu smlouvy o zápůjčce číslo postoupil žalobkyni.
11. Výzvou z 23. 2. 2021 právní zástupce žalobkyně požadoval na žalovaném ve prospěch žalobkyně plnění z titulu výše uvedené smlouvy číslo to nejpozději do 10. 3. 2021. Ve výzvě uvedl i skutkový a právní rozbor nároku.
12. Soud věc po právní stránce posoudil podle dále citované právní úpravy.
Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla (na adresu v státě odeslání) třetí pracovní den po odeslání.
Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Žalobkyně v řízení prokázala svoji aktivní legitimaci pro podání žaloby, a to dle § 1879 o. z. smlouvou z 16. 7. 2020 o postoupení pohledávky za žalovaným z původního věřitele a odkazem na Smlouvu o úvěru číslo uvedenou – spolu s údaji o jménu a příjmení žalovaného, datu jeho narození atd. – v seznamu postoupených pohledávek. Toto právní jednání, na základě kterého se žalobkyně domáhala proti žalovanému peněžitého plnění, tj. jí tvrzenou smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo však soud považuje za neplatnou dle § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 odst. 1, 2 ZSÚ s ohledem na neprokázání dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Ve smyslu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 jde o neplatnost absolutní. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že původní věřitel posuzoval tuto úvěru schopnost tak, že byly ověřeny údaje žalovaného z nájemní smlouvy a z výplatních pásek žalovaného. Dále bylo uvedeno, že právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti údajů uvedených žalovaným v Zákaznické kartě, když jejich pravost a správnost potvrdil žalovaný svým podpisem. Jak bylo však výše uvedeno dílčí zjištění soudu, pak v tzv. Kartě zákazníka nebyly žádným způsobem vymezeny či specifikovány podklady a doklady, které měl žalovaný údajně původnímu věřiteli k prokázání svých poměrů předložit. Ohledně takových dokladů nebylo uvedeno vůbec ničeho, údajně trvající pracovní poměr od 10. 10. 2016 (tj. od data předcházejícího datu uzavření předmětné Smlouvy o více než jeden rok) nebyl ověřen žádným způsobem než blíže nespecifikovaným údajným telefonátem. Vzhledem k tomu nelze skutkově uzavřít, jaké konkrétní podklady a doklady skutečně původní věřitel měl od žalovaného k dispozici, jakož i to, ohledně jakých podkladů měl žalovaný podepsat připravené prohlášení o jejich pravosti a správnosti. Pokud žalobkyně předložila doklady a dokumenty, jež měl dle jejího tvrzení původní věřitel k dispozici (č. l. 60-64 spisu), pak sama si byla vědoma horší kvality důkazů s ohledem na to, že jejich kopie byly pořízeny v domácím prostředí obchodním zástupcem původního věřitele. Soud musí konstatovat, že vytištěné nafocení listin, a také – přes snahu soudu provést zjištění z těchto důkazů – jejich zobrazení ve větší velikosti prostřednictvím monitoru počítače v rámci soudního jednání, nepřineslo objektivní možnost skutkových zjištění o tom, zda žalovaný byl k datu uzavření Smlouvy skutečně ještě zaměstnán u shora uvedeného zaměstnavatele a jaký byl jeho pravidelný měsíční příjem. Z výplatních pásek nebylo možné ani na monitoru počítače přečíst, kterého pracovníka a jakého období se týkají, jaká byla dosažená výše čistého měsíčního příjmu. Jméno, příjmení a datum narození žalovaného bylo sice seznatelné z pracovní smlouvy, nikoli však datum jejího uzavření. Toto datum nebylo možné s jistotou určit ani z potvrzení o zaměstnání, zřetelné bylo uvedení dne a měsíce - 10. 10., nikoli však rok 2016, uváděný v Kartě zákazníka. Zejména však se jeví, že datum vystavení potvrzení o zaměstnání bylo 3. 5. 2017, tj. cca ¾ před uzavřením předmětné Smlouvy. V takovém případě však stěží lze vyhodnotit, že a z jakých hodnověrných údajů předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k tomuto zásadnímu tématu ničeho dalšího po stránce skutkových tvrzení a důkazních návrhů nedoplnila ani po poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. , poskytnutého jí při jednání 24. 3. 2022.
14. Soud tedy po provedeném dokazování v rámci konaného jednání uzavřel, že nebylo prokázáno, že původní věřitel splnil podmínku platnosti spotřebitelského úvěru dle § 86 a 87 odst. 1 ZSÚ. Dodat je nutno, že takovou povinnost náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele nelze z poskytovatele úvěru přenášet na spotřebitele (jak se žalobkyně snažila prostřednictvím odkazu na citovanou pasáž formulářového textu Smlouvy o tom, že žalovaný jako zákazník prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet zápůjčku). Právní úprava posuzování úvěruschopnosti je založena právě na odpovědnosti poskytovatele úvěru, aby bedlivě a obezřetně, též s náležitou erudicí ve svém oboru, na posouzení úvěruschopnosti přistoupil.
15. Nárok žalobkyně byl proto posouzen dle shora citovaného § 2991 o. z. jako odpovídající povinnosti žalovaného vydat bezdůvodné obohacení, které v podobě částky 50 000 Kč přijal v hotovosti z neplatné smlouvy o zápůjčce. Z této částky – dle tvrzení žalobkyně – žalovaný uhradil do 22. 6. 2018 16 880 Kč, dále k datu 29. 10. 2020 částku 500 Kč a k datu 23. 11. 2020 částku 1 500 Kč. Žalobkyně nemůže dle zásad důkazního břemene prokazovat negativní skutečnost, že zbytek převzatého peněžitého plnění, tj. 31 120 Kč, žalovaný dosud nevydal. Sám žalovaný o opaku netvrdil a neprokázal v řízení ničeho. Soud tak shledal žalobu důvodnou ohledně částky 31 120 Kč na jistině. Jistina bezdůvodného obohacení nemůže být úročena sjednaným úrokem z úvěru (žalobkyní kapitalizováno do 23. 11. 2020 na částku 12 822,94 Kč, poté požadována v roční sazbě 19,31% z částky 45 191 Kč), dále nemůže být posuzována ve své splatnosti podle ustanovení Smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo-li toto právní jednání shledáno neplatným. Ohledně nároku na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyně netvrdila sjednanou splatnost, z logiky věci taková splatnost ani sjednávána nebývá, proto ve smyslu § 1958 o. z. je rozhodující výzva věřitele, tj. korespondence již původního věřitele ze dne 5. 6. 2019 s výzvou k okamžité úhradě celého dluhu z titulu„ úvěru“ číslo zahrnující i oznámení o tom, že věřitel bude až do úplného zaplacení dluhu požadovat úrok z prodlení. Tato korespondence byla doporučeným dopisem odeslána žalovanému na jeho adresu pod podacím číslem RR3990003821U dne 5. 6. 2019 (středa), tudíž při neprokázání jiného data doručení vzniká domněnka dojití takové zásilky k datu 10. 6. 2019 (pondělí jako třetí pracovní den po odeslání, § 573 o. z.). Měl-li žalovaný dle výzvy plnit okamžitě, resp. dle § 1958 odst. 2 o. z. bezodkladně, pak za takovou lhůtu k plnění lze považovat lhůtu třídenní, která tudíž uplynula 13. 6. 2019, a teprve od 14. 6. 2019 byl žalovaný dle § 1968 o. z. v prodlení s částkou 33 120 Kč, ve vztahu k níž tedy od 14. 6. 2019 žalobkyni přísluší úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně, jak koresponduje právní úpravě § 1970 o. z. a nař. vlády 351/2013 Sb. Úhradou částky 500 Kč dne 29. 10. 2020 se dluh snížil na 32 620 Kč a úhradou částky 1 500 Kč dne 23. 11. 2020 se dluh snížil na 31 120 Kč. Žalobkyně shodou okolností úrok z prodlení požadovala právě od 14. 6. 2019, avšak z nesprávně stanovené dlužné jistiny 45 191 Kč, a do dne poslední dílčí úhrady dluhu žalovaným – do 23. 11. 2020 – jej kapitalizovala na 6 474,55 Kč. Při prodlení žalovaného s částkou 33 120 Kč od 14. 6. 2019 do data 29. 10. 2020 (do doby úhrady 500 Kč) dosáhl úrok z prodlení částky 4 458 Kč, při prodlení s částkou 32 620 Kč od 30. 10. 2020 do data poslední úhrady částky 1 500 Kč dne 23. 11. 2020 činí úrok z prodlení 217,80 Kč, celkem tedy 4 675,80 Kč. Od 24. 11. 2020 žalobkyni přísluší úrok z prodlení v sazbě 9,75 % ročně z částky 31 120 Kč Ve zbytku žaloby – tj. nejen ohledně úroku z prodlení z vyšší a žalobkyní tvrzené dlužné jistiny (v kapitalizované části do 23. 11. 2020 jde o 1 798,75 Kč jako rozdíl mezi žalobkyní požadovaných 6 474,55 a výše uvedenou částkou úroku z prodlení 4 675,80 Kč, od 24. 11. 2020 pak není opodstatněné úročit jistinu ve výši neopodstatněných 14 071 Kč), nýbrž i ohledně celkového úroku z úvěru a ohledně rozdílu mezi žalobkyní tvrzenou a soudem vyhodnocenou jako opodstatněnou dlužnou jistinou (71 239 Kč coby jistina 45 191 Kč a„ dlužné úhrady za služby“ 26 048 Kč, mínus 31 120 Kč) – byla tato jako neopodstatněná zamítnuta (výrok II.).
16. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Přihlédnuto sice bylo k prioritnímu pravidlu o procesním úspěchu účastníků, když v jeho světle (§ 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) by jako úspěšnější žalovaný měl právo na náhradu alespoň části svých nákladů, jelikož jen z částky 71 239 Kč (nehledě na příslušenství v podobě úroku a úroku z prodlení) nebyla žalobkyni přisouzena ani polovina (31 120 Kč). Žalovanému však v řízení nevznikly žádné pro soud seznatelné náklady, při celkové procesní nečinnosti žalovaný ostatně právo na náhradu nákladů řízení ani neuplatnil, proto nebylo žádnému z účastníků přisouzeno právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Semilech, a to v případě listinné podoby ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.