Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 330/2021-27

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 29 057,78 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 800 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 800 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů

od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 20 257,78 Kč,

s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 576,83 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 353,83 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně

z částky 8 467,60 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně

z částky 17 267,60 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 800 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 800 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 20 257,78 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 576,83 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 353,83 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 467,60 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 17 267,60 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Původní věřitel“), poté, co ověřila její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, smlouvu

o zápůjčce dne 16. 12. 2018, číslo na jejímž základě Původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná převzala peníze v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaná (Zákazník) se smlouvou zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se souhrnným poplatkem 21 542 Kč, který představoval součet kapitalizovaných úroků ve výši 4 472 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, a odměnu za zpracování, doručení a administrativní zpracování činnost a flexibilní splácení ve výši 9 700 Kč, a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 370 Kč, celkem 60 měsíčními splátkami po 776 Kč, přičemž poslední splátka byla sjednána na 9. 2. 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, celkem uhradila 16 200 Kč. Původnímu věřiteli vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky, právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 1. 10. 2019 činila dlužná jistina částku 17 267,60 Kč a dlužný poplatek částku 11 790,18 Kč. Původní věřitel postoupil svou pohledávku za žalovanou smlouvou

o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovanou částku ve výši 44 357,78 Kč,

kterou činila jistina ve výši 17 267,60 Kč a dlužný poplatek ve výši 11 790,18 Kč,

dále kapitalizovaný úrok ve výši 4 353,83 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 576,83 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 267,60 Kč od 19. 12. 2020

do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši

17 267,60 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána

podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012,

o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy,

u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případě byl závazek žalované částečně plněn a měl být splněn na území České republiky, a proto může být žalovaná žalována u soudů České republiky a české soudy jsou příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl

bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle , , v platném znění, dále jen„ “, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o zápůjčce číslo soud zjistil, že byla uzavřena dne 16. 12. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou jako zákazníkem. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Původní věřitel

se ve smlouvě zavázal poskytnout Zákazníkovi zápůjčku v částce 25 000 Kč a Zákazník

se zavázal zaplatit věřiteli za tuto zápůjčku poplatek v částce 21 542 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 4 472 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 700 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 370 Kč, a že celková dlužná částka, kterou je Zákazník

na základě této smlouvy povinen zaplatit činí částku ve výši 46 542 Kč. Výše výpůjční úrokové sazby činila 29 % p. a. Zákazník se zavázal splatit celkovou dlužnou částku v hotovosti, a to vždy do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně

v 60 týdenních splátkách, přičemž výše každé týdenní splátky od první po předposlední činí

776 Kč a poslední činí 758 Kč, když splatnost splátek je vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy, a že Zákazník podpisem této smlouvy potvrzuje, že při uzavření smlouvy v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky.

5. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná uvedla

k osobním údajům následující: pracuje na plný pracovní úvazek jako dělnice, má čistý měsíční příjem ve výši 20 798 Kč, další čisté příjmy domácnosti ve výši 22 000 Kč a běžné měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně si uvedené údaje měla ověřit z pracovní smlouvy a výplatních pásek.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil,

že dne 18. 12. 2020 byla uzavřena mezi společností právnická osoba,

jakožto Postupitelem a žalobkyní jako Postupníkem, smlouva o postoupení pohledávek,

podle které přešly pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Ta je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Z o oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, které bylo podle podacího lístku žalované posláno dne 25. 1. 2021.

7. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě

ze dne 28. 6. 2021, z podacího lístku z téhož dne a z tabulek o umoření ze dne 16. 12. 2018, soud zjistil, že žalovaná byla řádně vyzvána k úhradě jejího dluhu před podáním žaloby s tím,

aby uhradila celkem částku 39 557,07 Kč, a to nejpozději do 13. 7. 2021.

8. Přípisem zdejšího soudu ze dne 3. 11. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní

od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, doplnila tak,

že vycházela z prohlášení žalované uvedeného v kartě zákazníka a to poté ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalované. Na podporu svých tvrzení pak předložila

Kartu zákazníka, smlouvu o zápůjčce, (obojí již spisem), dále doklad o zajištění ubytování

ze dne 10. 5. 2016, výplatní pásky za období číslo a číslo, dodatek pracovní smlouvy ze dne 27. 2. 217 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. -97.

9. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: dne 16. 12. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 25 000 Kč,

což žalovaná svým podpisem potvrdila. Žalovaná měla tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 21 542 Kč, a to pravidelnými týdenními splátkami po 776 Kč (poslední ve výši 758 Kč). Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná

si svůj závazek řádně a včas neplnila, jelikož na úhradu svého dluhu nehradila řádně a včas, celkem zaplatila 16 200 Kč právnická osoba uzavřela jako postupitel

s žalobkyní jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek. V příloze smluv je mezi postupovanými pohledávkami uvedena pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem. Žalovaná byly k zaplacení dlužné částky vyzvány dopisem zástupce žalobkyně před podáním žaloby. Žalovaná na výzvu nikterak nereagovala

a nezaplatila již ničeho.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

11. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle Římské úmluvy o právu použitelném pro smluvní závazky číslo EHS, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 t se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Smluvní strany si však rozhodné právo pro svůj závazkový vztah nezvolily. Soud proto aplikoval právo České republiky podle čl. 4 odst. 2 této úmluvy, jelikož smlouva nejúžeji souvisí se zemí, v níž má strana, která je povinna plnit předmět smlouvy, v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště.

12. Vzhledem k tomu, že ke sjednání smluv došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s  , , v platném znění, dále jen „o. z.“,

na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným

je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona

a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil

podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,

co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . Jeho ustanovení pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání

pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

21. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

22. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.

Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

23. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o zápůjčce,

resp. spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované řádně nedoložila. Z předložených důkazů nelze dojít k závěru, že žalovaná byla schopna svůj dluh splácet. Žalované jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány její výdaje. Právní předchůdce žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudil úvěruschopnost žalované, zda je schopná spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

24. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem

na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná.

25. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 8 800 Kč (zapůjčených 25 000 Kč po odečtení žalovanou vrácených 16 200 Kč), také vrátit (výrok I.).

26. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně

tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaná ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení zbylé části bezdůvodného obohacení nezměnila.

27. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistin s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

28. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácených částek bezdůvodného obohacení úroky

z prodlení podle o. z. ve výši stanovené ,

a to od 19. 12. 2020 do zaplacení, jak žalobkyně požadovala. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , když žalované,

která byla ve věci převážně úspěšná, náhrada nákladů nevznikla.

30. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.