Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 287/2021-20
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu titul Martinou Volfovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž žalobce požadoval zaplacení částky částka a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku ve výši částka k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž žalobce požadoval zaplacení částky [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovanou pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě dne datum poskytl žalované částku částka, která měla být splacena nejpozději dne datum. Žalovaná nevrátila do data splatnosti úvěr řádně a včas v plné výši. Předmětem žaloby je pohledávka sestávající z dosud nesplacené jistiny ve výši částka a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, přestože byla k plnění vyzvána předžalobní upomínkou.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
Žalobce již v žalobě, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádřil souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala a její souhlas s tímto postupem se tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání
Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ) a sdělením banky, které si vyžádal a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí:
V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uzavřel pomocí prostředků komunikace na dálku se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši částka. Jistina úvěru v uvedené výši byla zaslána na účet žalované, který uvedla ve smlouvě dne datum. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán v částce částka. Splatnost úvěru včetně poplatku za jeho poskytnutí byla stanovena na den datum. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne datum. V řízení naopak nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná na úvěr něčeho uhradila.
Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků (resp. žalované a právního předchůdce žalobce) jako smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku („o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
V posuzovaném případě byla mezi stranami uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, kterou předchůdce žalobce uzavřel v postavení podnikatele, žalovaná v postavení spotřebitele, a proto je na místě aplikovat i příslušná ustanovení o.z. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedené soud aplikoval zejména § číslo odst. 1, 2 a § 1813 o.z., podle kterých se k smluvním ujednáním spotřebitelských smluv odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele nepřihlíží, což platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje a rovněž jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.
Podle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
Pokud jde o požadavek na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka, pak soud považuje tuto částku za sjednaný úrok. Soud má za to, že žalobce na takové úroky právo nemá, neboť v posuzovaném případě činí úrok za 30 dnů částku částka, což znamená, že úroky činní přibližně 334 % ročně, přičemž takto sjednaná výše je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Rovněž rozhodovací praxe Krajského soudu v Praze zastává ve věci posouzení výše úroku závěry uvedené v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR, kdy lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19.6.2018 č.j. 23 Co 112/2018 -51 či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9.5.2018 č.j. 30 Co 90/2018 -77. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období měsíce prosince 2016 činila 10,08 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou (příjmení). V posuzované věci sjednané úroky tedy přibližně 33krát přesahují obvyklou úrokovou sazbu požadovanou bankami, tedy je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto je neplatné. Soud proto v souladu s § 588 o.z. k ujednání o smluvních úrocích a poplatku jako ujednání neplatnému nepřihlédl. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, neboť toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Namísto neplatného ujednání o úroku nastoupí povinnost úvěrované zaplatit úrok ve výši stanovené dle § 1802 o.z., podle něhož platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Nelze přitom usoudit, že by k uzavření smlouvy o úvěru nebylo došlo, kdyby některý z účastníků řízení rozpoznal včas neplatnost ujednání o výši úroku. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů bez účelového určení činila v měsíci prosince 2016, jak již bylo výše uvedeno, 10,08 % ročně, tudíž při zohlednění vůle účastníků řízení ujednat povinnost žalované vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru, tj. v posuzovaném případě do datum, činí úrok za období od datum do datum částku ve výši částka, kterou soud žalobci přiznal. Co do žalobního požadavku na zaplacení částky ve výši částka, o kterou výše požadovaného úroku (poplatku) převyšuje jeho skutečnou výši, soud žalobu zamítl.
S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a podle § 2395 o.z. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku částka jako nesplacenou jistinu (částka) a kapitalizovaný úrok (částka) Kč a běžící zákonný úrok z prodlení z částky částka ode dne datum do zaplacení § 1970 o.z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobního nároku (částka) pak soud žalobu zamítl.
O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne datum sp.zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v obec ze dne 31.7.2013 čj. 30 Co 363/2013 – 97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství včetně příslušenství běžícího, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k datum. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky žalobce skutečně vymáhá. Žalobce měl úspěch co do částky částka a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení, přičemž ke dni rozhodnutí (datum) činí tento úrok částka Celkem tak měl žalobce úspěch co do částky ve výši částka. Žalovaná měla naproti tomu úspěch co do částky částka a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % z této částky od datum do zaplacení, přičemž ke dni rozhodnutí činí tento úrok částka. Žalovaná tak měla úspěch celkem co do částky ve výši částka. Za celkovou hodnotu sporu pro určení míry úspěchu účastníků ve věci soud považoval součet všech výše uvedených částek, tj. částku částka. Z uvedeného vyplývá, že rozdíl v úspěchu účastníků tak je 58 % předmětu řízení ve prospěch žalobce a v tomto rozsahu má žalobce právo na náhradu svých účelně vynaložených nákladů řízení a náhradu za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně.
Náklady žalobce v tomto případě sestávají z následujících položek:
- částka (zaplacený soudní poplatek)
- Advokát žalobce učinil v řízení celkem čtyři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, dále jen „a.t.“), předžalobní výzva, návrh ve věci samé, (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.t.)
-) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby do podání návrhu včetně činí 3 x částka (14b odst. 1 bod 3. a.t.)
-) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí za tři úkony do podání návrhu 3 x částka (§ 14b odst. 5 písm. a/ a.t.)
-) částka (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ).
Celkem tak náklady žalobce v řízení činily částka, z nichž má nárok na jejich náhradu v rozsahu 58 %, tj. v částce částka, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 , § 160 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.