Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

255 C 46/2020-89

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa

zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 8 342 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 8.029 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.029 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, zaplacení částky ve výši 313,72 Kč a zaplacení úroku ve výši 62,45 % ročně z částky 6.608,31 Kč od

19. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 255.744 Kč,

se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši

900 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 8.029 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.029 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, zaplacení částky ve výši 313,72 Kč a zaplacení úroku ve výši 62,45 % ročně z částky 6.608,31 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 255.744 Kč, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně 16. 12. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši

8.029 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.029 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, částku ve výši 313,72 Kč a úrok ve výši 62,45 % ročně z částky 6.608,31 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 255.744 Kč.

2. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena Smlouva o úvěru

číslo (dále jen jako„ Smlouva“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 65.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet prostřednictvím 60 měsíčních splátek. Úroková sazba činila 83,82 % ročně. Schopnost žalovaného hradit řádně úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladu o příjmech a prohlášení dlužníka. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázi příjmení a NRKI. Žalovaný podmínky Smlouvy neplnil řádně, kdy žalobci uhradil dne 10. 9. 2019, dne 11. 10. 2019, dne 13. 11. 2019 a dne 18. 12. 2019 vždy částku ve výši 3.552 Kč a dne 27. 1. 2020 částku ve výši 64.910,68 Kč. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru dle bodu 6.3 Smlouvy. Žalovaný se přitom dostal do prodlení s úhradou splátky číslo splatné dne 12. 3. 2020, a ke dni 17. 5. 2020 došlo k zesplatnění celého úvěru a žalovaný byl povinen uhradit částku (novou jistinu úvěru) ve výši 7.130,49 Kč nejpozději v den zesplatnění. Žalovaný byl dále dle bodu 6.5 Smlouvy povinen uhradit žalobci i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru, kterou žalobce požaduje ve výši 313,72 Kč kapitalizované ke dni 14. 12. 2020. Žalovaný (ačkoliv písemně upomínán) dlužnou částku žalobci dosud neuhradil.

3. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku vyjádřil v rámci podání doručeného zdejšímu soudu dne 13. 5. 2021, kde uvedl, že žalobu považuje za nedůvodnou a nezákonnou, jelikož svůj dluh vůči žalobci předčasně splatil; úroky, které požaduje žalobce, jsou lichvou a zejména proto, že žalobce s ním nekomunikoval a nespolupracoval ani při jeho žádosti o předčasné splacení půjčky, ani po konsolidaci půjčky.

4. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti. Dne 13. 8. 2019 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena Smlouva

o úvěru číslo (dále jen jako„ Smlouva“), na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 65.000 Kč, který byl dne 13. 8. 2019 na označený bankovní účet

č. bankovní účet žalovanému poskytnut. Žalovaný se na základě této Smlouvy zavázal uhradit poskytnutý úvěr prostřednictvím 60 měsíčních splátek ve výši 3.552 Kč. Celková částka splatná žalovaným činila 213.120 Kč. Výpůjční úroková sazba činila 83,82 % ročně. Návrh Smlouvy byl ze strany žalovaného podepsán dne 13. 8. 2019. Žalovaný současně převzal Předsmluvní formulář vztahující se ke Smlouvě a Informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru a podepsal Prohlášení klientů. V rámci Smlouvy bylo ujednáno, že v případě, že se dlužník ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru; a že v případě prodlení s úhradou částky odpovídající po zesplatnění nové jistině úvěru vznikne žalovanému povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru denně (Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru číslo ze dne 13. 8. 2019, Předsmluvní formulář ze dne 13. 8. 2019, Prohlášení klientů ze dne 13. 8. 2019, Doklad o vyplacení úvěru ze dne 13. 8. 2019). Analýzu schopnosti splácet úvěr provedl žalobce dne

13. 8. 2019, přičemž vycházel z údajů vyplněných úvěrovým poradcem, podle nichž je žalovaný od 2. 7. 2018 zaměstnán u právnická osoba anonymizováno územní celek, a.s., bydlí ve vlastním bydlení, jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí 24.500 Kč, celkové výdaje poté 5.230 Kč, z toho částka ve výši 3.410 Kč na výdaje žalovaného a částka ve výši 1.820 Kč na bydlení (nájemné, inkaso); žalovaný nespoří a nehradí žádné splátky; volné zdroje žalovaného činí 18.270 Kč. Dne 9. 8. 2019 byl žalovaný hledán v registru příjmení, s negativním výsledkem. CBS skóre žalovaného činilo 546 (Hodnocení klienta ze dne 13. 8. 2019, Výpis záznamů z registru příjmení ze dne 9. 8. 2019, Výpis z NRKI). Dopisem ze dne 14. 8. 2019 oznámil žalobce žalovanému, že návrh na uzavření Smlouvy ze dne 13. 8. 2019 byl akceptován a úvěr v celkové výši 65.000 Kč byl schválen. Přílohou tohoto oznámení byl splátkový kalendář s rozpisem jednotlivých 60 měsíčních splátek ve výši 3.552 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 12. 9. 2019, poslední splátka poté dne 12. 8. 2024. Oznámení bylo žalovanému doručeno dne 19. 8. 2019 (Oznámení o schválení úvěru ze dne 14. 8. 2019). Žalobce dne 14. 4. 2020 vyzval žalovaného k úhradě splátek číslo číslo současně byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. K zesplatnění všech závazků žalovaného ze Smlouvy došlo dne 17. 5. 2020, a to pro prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů, zesplatnění bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17. 5. 2020 (Výzva k zaplacení ze dne 14. 4. 2020, Oznámení ze dne 17. 5. 2020). Podle karty klienta byla žalovanému vyplacena částka ve výši 65.000 Kč, žalovaný splatil částku v celkové výši 79.118,68 Kč, k doplacení zbývala částka ve výši 12.846,51 Kč (příjmení klienta číslo ze dne 14. 12. 2020). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky ve výši 8.029 Kč vyzván dopisem zástupkyně žalobce ze dne 25. 11. 2020, předaným dne 26. 11. 2020 k poštovní přepravě (Předžalobní výzva ze dne 25. 11. 2020). Žalovaný je od 2. 7. 2018 zaměstnán u právnická osoba anonymizováno územní celek, a.s. Od svého zaměstnavatele obdržel dne 9. 5. 2019 mzdu ve výši 22.750 Kč, dne 7. 6. 2019 mzdu ve výši 26.249 Kč, dne 8. 7. 2019 mzdu ve výši 22.638 Kč a dne 7. 8. 2019 mzdu ve výši 24.356 Kč (Pracovní smlouva ze dne 2. 7. 2018, Výplatní pásky za období 05/ 2019 – 07/ 2019, Výpis z účtu č. bankovní účet ze dne 8. 8. 2019).

5. Ohledně skutkového stavu tak lze uzavřít, že na základě Smlouvy uzavřené dne 13. 8. 2019 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 65.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet prostřednictvím 60 měsíčních splátek ve výši 3.552 Kč. Celková částka splatná žalovaným činila 213.120 Kč. Úroková sazba činila 83,82 % ročně. Návrh Smlouvy byl žalovaným podepsán dne 13. 8. 2019. Analýza schopnosti splácet úvěr byla provedena dne 13. 8. 2019 z údajů sdělených žalovaným a doložených pracovní smlouvou a výpisy mzdy za měsíce duben až červenec 2019. Návrh smlouvy byl žalobcem dne 13. 8. 2019 akceptován, úvěr byl dne 13. 8. 2019 poskytnut. Pro prodlení žalovaného s úhradou sedmé splátky o délce 65 dnů došlo dne 17. 5. 2020 k zesplatnění všech závazků žalovaného vyplývajících ze Smlouvy. Žalovaný uhradil žalobci částku v celkové výši 79.118,68 Kč.

6. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle , (dále jen jako„ “). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí

7. Podle ustanovení smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky,

a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Podle ustanovení kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

14. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žalobě tak, jak byla podána, nemůže být vyhověno. V řízení bylo prokázáno, že dne 13. 8. 2019 byla mezi žalobcem jakožto úvěrujícím a žalovaným jakožto úvěrovaným uzavřena Smlouva o úvěru číslo (dále opět jen jako„ Smlouva“) ve smyslu ustanovení

a násl. . Na základě této Smlouvy poskytl žalobce žalovanému dne 13. 8. 2019 peněžní prostředky ve výši 65.000 Kč. Žalobce uzavřel Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaný poté jakožto spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobce před uzavřením Smlouvy posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje

o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady

a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne

25. 7. 2018). Žalovaný v rámci jednání o poskytnutí úvěru uvedl, že je zaměstnán u právnická osoba anonymizováno územní celek, a.s., bydlí ve vlastním bydlení, jeho čisté měsíční příjmy činí

24.500 Kč a jeho měsíční výdaje činí 5.230 Kč, z čehož 3.410 Kč činí výdaje samotné žalovaného a 1.820 Kč činí náklady na bydlení (nájemné, inkaso). Žalovaný poskytl žalobci pracovní smlouvu a výpisy mzdy za měsíce duben až červenec 2019. Tvrzení o bydlení a tvrzení o výdajích žalovaný nijak nedoložil, přičemž zejména uváděná částka výdajů na bydlení budí již na první pohled, a i bez dalšího zkoumání (které se však u profesionálního poskytovatele úvěru předpokládá), důvodné pochybnosti o její pravdivosti. Konkrétními výdaji samotného žalovaného (např. náklady na stravu, ošacení, hygienu) se žalobce vůbec nezabýval. Žalobce se tak pouze formálně spokojil s příjmy a s tvrzenými výdaji; údaje o bydlení si od žalovaného doložit nenechal a prověřováním výdajů žalovaného se nezabýval. Navzdory tomu žalobce úvěr ve výši 65.000 Kč schválil a dne 13. 8. 2019 (tj. v den podpisu návrhu Smlouvy ze strany žalovaného) i poskytnul. Žalobce tak zjevně před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí neposoudil. Žalobce tak poměry žalovaného do hodnocení klienta sepsal pouze formálně, aniž by se zabýval prověřením výdajů žalovaného a tyto položky pak v souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit úvěrovou smlouvu uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr přitom není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji,

a tedy jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Pokud se tedy žalobce před uzavřením Smlouvy spokojil pouze s výsledkem v registru příjmení, v registru NRKI, a s objektivně nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho výdajích, které žádným způsobem neověřil, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Pokud žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je Smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení

pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde

o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019).

15. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje i další důvod neplatnosti Smlouvy, a to zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy (ustanovení )

a skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (ustanovení ). V tomto směru nelze přehlédnout naprostý nepoměr mezi výší částky poskytnuté žalobcem (tj. 65.000 Kč) a výší částky, které se žalobci za poskytnutí úvěru mělo dostat (tj. 213.120 Kč) během relativně krátké doby (tj. 60 měsíců); ujednání o lichevním úroku z úvěru ve výši 83,82 % ročně (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 8. 4. 2003), jakož i další řadu ujednání vychýlených ve prospěch žalobce,

a naopak v neprospěch žalovaného (ujednání o smluvních pokutách, ujednání o automatickém zesplatnění apod.).

16. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege),

a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku

a požadované smluvní pokuty nevzniklo a nelze je proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné Smlouvy předmět úvěru převzal (tj. čerpal ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 65.000 Kč), je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení a násl. ). Jelikož však žalovaný uhradil žalobci ještě před podáním žaloby částku v celkové výši 79.118,68 Kč, nelze nárok žalobce posuzovat ani jako bezdůvodné obohacení, neboť to již žalovaný žalobci vydal.

17. S ohledem na vše shora uvedené tedy soud rozhodl tak, že žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítnul.

18. Výrok II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal paušální náhradu nákladů dle ustanovení a dle ustanovení a , a to ve výši 300 Kč za 3 úkony (písemné podání – vyjádření ze dne 7. 5. 2021, písemné podání – vyjádření ze dne 16. 9. 2021, účast při jednání soudu dne

30. 3. 2022).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení )

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.