Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 172/2021-39
Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Koberou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 82 877,66 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 51 915,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51 915,14 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částek 11 401,12 Kč a 19 561,40 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 095,56 Kč a 2 581,84 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 469,84 Kč a 1 493,20 Kč a úroků ve výši 29 % ročně z částky 51 915,14 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 51 915,14 Kč od 21. 1. 2020 do 28. 1. 2021, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 613,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 51 915,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51 915,14 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částek 11 401,12 Kč a 19 561,40 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 095,56 Kč a 2 581,84 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 469,84 Kč a 1 493,20 Kč a úroků ve výši 29 % ročně z částky 51 915,14 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 51 915,14 Kč od 21. 1. 2020 do 28. 1. 2021, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 613,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 82 877,66 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo a žalovanou došlo dne datum k uzavření Smlouvy o zápůjčce číslo. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20.000,00 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 14.220,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2.662,00 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně sjednanou na straně 1 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6.866,00 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4.692,00 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 761,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20.12.2019. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 12.06.2019. Ke dni 02.07.2019 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 18.814,68 Kč a dlužný poplatek částku 11.401,12 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 18.814,68 Kč dále úrokem ve výši 29,00 % ročně sjednaným na straně 1 Smlouvy o zápůjčce, a to od 21.12.2019, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 2.502,00 Kč. Ke dni do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 20.01.2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 35.381,06 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 35.381,06 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalované neuplatňuje. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 30.215,80 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 18.814,68 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 11.401,12 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 469,84 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.095,56 Kč, úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18.814,68 Kč od 21.01.2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18.814,68 Kč od 21.01.2020 do zaplacení.
2. Žalobkyně dále uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo a žalovanou došlo dne datum k uzavření Smlouvy o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 50.000,00 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 39.898,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 12.253,00 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně sjednanou na straně 1 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 16.630,00 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 11.015,00 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 4.995,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25.11.2019. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 08.03.2019. Ke dni 02.07.2019 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 33.100,46 Kč a dlužný poplatek částku 19.561,40 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 33.100,46 Kč dále úrokem ve výši 29,00 % ročně sjednaným na straně 1 Smlouvy o zápůjčce, a to od 26.11.2019, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 6 Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 35.700,00 Kč. Ke dni do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 20.01.2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 64.611,34 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 64.611,34 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalované neuplatňuje. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 52.661,86 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 33.100,46 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 19.561,40 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1.493,20 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2.581,84 Kč, úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 33.100,46 Kč od 21.01.2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 33.100,46 Kč od 21.01.2020 do zaplacení.
3. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně je akciovou společností, jejímž předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
6. Ze smlouvy o zápůjčce č. 542951624 uzavřené dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovanou, bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo poskytnutí finanční hotovosti ve výši 20.000,00 Kč. Celková dlužná částka, kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit včetně poplatku, činila částku 34 220 Kč, přičemž žalovaná se zavázala ji splatit v 45 týdenních splátkách ve výši 761 Kč Poslední splátka byla stanovena na 20.12.2019.
7. Ze smlouvy o zápůjčce č. 541607537 uzavřené dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovanou, bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo poskytnutí finanční hotovosti ve výši 50.000,00 Kč. Celková dlužná částka, kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit včetně poplatku, činila částku 89 898 Kč, přičemž žalovaná se zavázala ji splatit v 18 měsíčních splátkách ve výši 4 995 Kč Poslední splátka byla stanovena na 25.11.2019.
8. Ze smluv o zápůjčce soud dále zjistil, že podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí celé výše zápůjčky v hotovosti. Podle čl. 10 věta první smluvních podmínek pak„ Zákazník a Provident se dohodli, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má Provident právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.“
9. Z tabulky umoření ze dne 27. 1. 2020 vyplývá, že žalovaná ze zápůjčky číslo dlužila ke dni 8. 3. 2019 na jistině částku ve výši 33 100,46 Kč, ze zápůjčky číslo dlužila žalovaná ke dni 12. 6. 2019 na jistině částku 18 814,68 Kč.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a přílohy k této smlouvě soud zjistil, že žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, včetně informace o zpracování osobních údajů a podacího lístku ze dne 14. 2. 2020, vyplývá, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky ze spol. právnická osoba na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2021, která byla podle podacího lístku žalované zaslána dne 29. 1. 2021, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky. Vzhledem k výše uvedeným skutkovým závěrům je zřejmé, že soud z předložených listinných důkazů zjistil skutkový stav shodně tak, jak jej popsala žalobkyně v podané žalobě.
11. Soud žalobkyni vyzval, aby doplnila svá tvrzení o tom, zda a jakým způsobem byla zkoumána úvěryschopnost žalované a současně, aby tato svá tvrzení osvědčila listinnými důkazy. Žalobkyně předložila soudu pouze zákaznické karty ze dne 15.5.2018 a ze dne 8.2.2019, ke kterým uvedla, že ta obsahuje veškeré podstatné údaje o majetkových poměrech žalované, jejichž úplnost, přesnost a pravdivost potvrdila žalovaná svým podpisem.
12. Ze zákaznické karty ze dne 8.2.2019 vyplývá, že žalovaná uvedla, že je starobním důchodcem s důchodem 13 557 Kč měsíčně a disponuje„ dalším čistým příjmem domácnosti“ ve výši 60 000 Kč. V zákaznické kartě ze dne 25.2.2018 žalovaná uvedla, že její příjem je 12 000 Kč měsíčně a disponuje„ dalším čistým příjmem domácnosti“ ve výši 60 000 Kč
13. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon č. 257/2016 Sb. ), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
14. Nejvyšší soud ČR v rozsudku pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence. V neposlední řad chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu tímto zákonem, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech.
15. Soud uzavřel, že tvrzené smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřené ve dnech 25. 5. 2018 a 8. 2. 2019 jsou svou povahou smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , přičemž právní předchůdkyně žalobkyně nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované úvěr splatit. Pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nezbytným minimem alespoň prokázání pravidelných měsíčních příjmů spotřebitele, a to i v případě úvěrů menšího rozsahu (ať již potvrzením zaměstnavatele, pracovní smlouvou či výplatní páskou, výpisem z běžného účtu, daňovým přiznáním atd.), a porovnání měsíčních obvyklých příjmů spotřebitele s jeho obvyklými prokázanými, tvrzenými či v místě a čase obvyklými měsíčními výdaji. Čím vyšší je poskytnutá částka úvěru, tím pečlivěji musí věřitel zvažovat jaké„ nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace“ musí od spotřebitele získat tak, aby mohl odpovídajícím způsobem jeho úvěryschopnost posoudit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka). Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně shora uvedeným požadavkům nedostála, stala se spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatnou, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalovaná předmět úvěru prokazatelně převzala, a proto je povinna jeho neuhrazenou část žalobkyni, na kterou pohledávka za žalovanou v souladu s § 1879 řádně přešla, vrátit v souladu s § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Nad to soud podotýká, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěryschopnosti žalované zprostit ani žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena její právní předchůdkyní. Ze zjištěného skutkového stavu není zřejmé, zda žalobkyně doložila výši příjmu – starobního důchodu, avšak zejména, zda jakkoliv vysvětlila či doložila další tvrzený příjem ve výši 60 000 Kč. Nutnost pečlivého posouzení úvěryschopnosti je v posuzovaném případě o to naléhavější, že z obou uzavřených smluv o zápůjčce vyplývá, že byly uzavřeny za účelem financování jiných zápůjček (!).
16. Pokud jde o žalovanou namítanou otázku, že porušení zákona o spotřebitelském úvěru co do posouzení úvěryschopnosti nemá za následek absolutní neplatnosti, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci název číslo anonymizována dvě slova, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
17. S ohledem na skutečnost, že žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a 20 000 Kč, avšak ke dni, kdy byla vyzvána k jejich úhradě, je v rozsahu jistiny 33 100,46 Kč a 18 814,68 Kč žalobkyni nevrátila, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení částek 33 100,46 Kč a 18 814,68 Kč představující jistinu úvěrů ponížené o její uhrazené části. Žalovaná po výzvě k plnění ze dne 28. 1. 2021 na svůj dluh neuhradila ničeho dalšího a je proto povinna uhradit žalobkyni zbývající jistinu včetně úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat, že žalované poskytla finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a 20 000 Kč, které žalovaná v rozsahu 33 100,46 Kč a 18 814,68 Kč žalobkyni nevrátila, přičemž tato zbývající neuhrazená část se tak stala ke dni 28. 1. 2021, kdy byla žalovaná vyzvána k vrácení finančních prostředků, splatnou. S ohledem na dané soud rozhodl o této části nároku žalobkyně tak, jak uvedeno ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku.
18. Naopak žalobkyni se nepodařilo jakkoliv prokázat, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované úvěr splatit. Svým jednáním způsobila dle citovaných zákonných ustanovení neplatnost spotřebitelské smlouvy a vyjma bezdůvodného obohacení ve výši 33 100,46 Kč a 18 814,68 Kč nemá na zbývající část svého uplatňovaného nároku právo, tedy konkrétně na částky 11 401,12 Kč a 19 561,40 Kč a na příslušenství v podobě kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 095,56 Kč a 2 581,84 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 469,84 Kč a 1 493,20 Kč a úroků ve výši 29 % ročně z částky 51 915,14 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 51 915,14 Kč od 21. 1. 2020 do 28. 1. 2021. S ohledem na tento závěr, soud ve výroku pod bodem II. tohoto rozsudku žalobní nárok co do shora uvedeného rozsahu zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 613,45 Kč, přičemž tato částka představuje 25,28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,64 % a úspěchu žalované v rozsahu 37,36 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 316 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 82 877,66 Kč sestávající z částky 4 420 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (příprava a převzetí, předžalobní výzvy, žaloba, doplnění žaloby) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, tedy celkem 18 880 Kč, dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 880 Kč ve výši 3 964,80 Kč, celkem včetně soudního poplatku 26 160,80 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.