Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
58 C 17/2022-50
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Adamem Urbańczykem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 13 988,32 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 8 418,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 432,50 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 7 937,44 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 222,91 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 937,44 Kč od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 367,44 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 570 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 570 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádná ze stran nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 8 418,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 432,50 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 7 937,44 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 222,91 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 937,44 Kč od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 367,44 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 570 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 570 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. III. Žádná ze stran nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala, aby soud zavázal žalovanou zaplatit jí 13 988,32 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce, ze které žalovaná řádně neplnila.
2. Dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s příslušenstvím a souhrnným poplatkem ve výši 8 807 Kč v 60 splátkách po 314 Kč týdně, přičemž poslední splátka připadala na den datum. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal závazek splatným dne datum, na který připadala splatnost poslední splátky. Od tohoto dne se dlužná jistina úročí sjednaným smluvním úrokem ve výši 28 % ročně a zákonným úrokem z prodlení, jak bylo smluvně ujednáno. Pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaná do okamžiku postoupení uhradila celkem částku 4 430 Kč. Výše nesplacené jistiny činila k tomuto dni 7 937,44 Kč a výše nesplaceného souhrnného poplatku 6 050,88 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok z částky 7 937,44 Kč za období od datum do datum ve výši 3 432,50 Kč, úrok ve výši 28 % ročně z částky 7 937,44 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 7 937,44 Kč za období od datum do datum ve výši 1 222,91 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 937,44 Kč od datum do zaplacení.
3. Žalovaná se ve věci žádným způsobem procesně nevyjádřila.
4. K ústnímu jednání, které se konalo dne datum, se žádný z účastníků nedostavil, přičemž neúčast omluvila pouze žalobkyně, která souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti obou účastníků řízení, jak mu umožňuje § 101 odst. 3 zákona číslo 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) a při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.
5. Soud provedl navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a závěry.
6. Ze Smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že dne datum uzavřela společnost právnická osoba se žalovanou smlouvu, kterou se zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit tuto částku vč. úroku ve výši 1 724 Kč, poplatku za zpracování a doručení ve výši 1 250 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 833 Kč. Celkovou částku 18 807 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 314 Kč, resp. poslední splátkou ve výši 281 Kč. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem s uvedením adresy bydliště, aniž by z obsahu smlouvy plynulo, že ji uzavírá v rámci podnikatelské činnosti. První splátka měla být uhrazena nejpozději 7 dní po uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že převzala v hotovosti částku 6 000 Kč Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce.
7. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná uvedla předchůdkyni žalobkyně, že bydlí v nájmu, vyživuje jednu osobu, pracuje jako prodavačka ve společnosti právnická osoba s čistým příjmem ve výši 11 000 Kč měsíčně. Dále uvedla další nespacifikované příjmy ve výši 6 000 Kč. Sdělila též, že má jiné závazky z úvěrových smluv, ale neuvedla jaké. Uvedla, že nemá bankovní účet. Uvedené údaje nebyly nijak ověřeny.
8. Z tvrzení žalobkyně ve prospěch žalované soud vzal za prokázané, že žalovaná zaplatila právnímu předchůdci žalobkyně částku 4 430 Kč.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vč. přílohy soud zjistil, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou od společnosti právnická osoba ke dni datum.
10. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum vč. podacího lístku soud zjistil, že společnost právnická osoba vyhotovila oznámení o postoupení žalované pohledávky na žalobkyni s výzvou k zaplacení do 10 dnů ode dne doručení oznámení s tím, že oznámení bylo žalované odesláno dne datum.
11. Z Předžalobní výzvy k plnění ze dne datum soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky ve výši 20 736,23 Kč do datum s upozorněním, že nebude-li dluh ve stanoveném termínu uhrazen, bude podána žaloba.
12. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle kterého právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne datum se žalovanou smlouvu, na základě které se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednanými poplatky a úroky v celkové výši 8 807 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 314 Kč. V podrobnostech ohledně obsahu smluvního vztahu soud odkazuje na zjištění popsaná při hodnocení smlouvy, když obsah smlouvy nebyl v řízení zpochybněn. Žalovaná si částku 10 000 Kč převzala, právnímu předchůdci žalobkyně však uhradila toliko 4 430 Kč. Právní předchůdce žalobkyně dne datum postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem odeslaným dne datum, odeslaným žalované datum. Žalobkyně následně vyzvala dne datum prostřednictvím svého zástupce žalovanou k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby.
13. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “) jako vztah ze smlouvy o zápůjčce, která však nebyla uzavřena platně. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco právní předchůdce žalobkyně uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli a výši úvěru 6 000 Kč, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ z.s.ú.“). Podle § 9 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
14. Je na žalobkyni, aby v řízení tvrdila a prokázala, že úvěruschopnost úvěrového dlužníka (zde žalované) s odbornou péčí posoudila. Žalobkyně v tomto směru označila toliko zcela nedostatečný dokument, kterým je zákaznická karta, přestože jí musí být známá současná praxe zdejšího soudu a jeho názor na důkazní břemeno ohledně skutečností významných z hlediska platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru ve vazbě na § 9 odst. 1 z.s.ú. Žalovaná sice uvedla své pravidelné měsíční příjmy, ale tyto nebyly nijak ověřeny. Uvedla, že bydlí v nájmu, ovšem nebyla nijak ověřena výše měsíčních nákladů. Dále uvedla krom příjmu ze zaměstnání ve výši 11 000 Kč další příjem ve výši 6 000 Kč měsíčně, který vůbec není nijak specifikován ani ověřen. Nakonec žalovaná uvedla též to, že má další závazky ze zápůjček, ale nebylo nijak specifikováno, natož ověřováno, v jaké výši tyto závazky byly. Požadavek soudu nemůže být pro žalobkyni překvapivý, a pokud žalobkyně přesto nic dalšího ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy netvrdila a ani se k nařízenému ústnímu jednání nedostavila, neshledal soud důvody pro to, aby ji dodatečně vyzýval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku pro rozpor s § 9 odst. 1 z.s.ú. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z komunitárního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a ustanovení právního předpisu EU ze dne datum tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, jméno příjmení jméno číslo, EU:C: číslo).
15. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy podle § 2991 a § 2993 o.z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly, což v projednávané věci znamená povinnost žalované vrátit žalobkyni poskytnutou částku 10 000 Kč. Jak vyplývá ze skutkových závěrů soudu, žalovaná tuto povinnost již splnila v rozsahu 4 430 Kč. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 5 570 Kč, která odpovídá zbytku dlužné jistiny, kterou žalovaná převzala. Zároveň soud dle § 1970 o. z. zavázal žalovanou k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši od datum do zaplacení z částky 5 570 Kč. Soud vzal za prokázané, že žalované bylo odesláno dne datum oznámení o postoupení pohledávky, jehož obsahem byla i výzva k plnění se lhůtou 10 dní od doručení. Dle § 573 o.z. se odeslané psaní považuje za doručené třetím pracovním dnem po jeho odeslání, což v daném případě činí datum. Desetidenní poskytnutá lhůta k plnění takto proběhla dne datum, který byl posledním dnem této lhůty, přičemž od datum byla žalovaná v prodlení s plněním. Výši úroků z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení žalované. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když požadavek žalobce na zaplacení souhrnného poplatku, kapitalizovaného úroku a běžícího úroku z jistiny vyplývaly ze smlouvy, kterou soud shledal absolutně neplatnou a ze které tedy žalované žádné povinnosti nevznikly. Pokud jde o úrok z prodlení, soud zamítl žalobu ve zbytku mimo výše uvedenou přiznanou část.
16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalobkyně v řízení požadovala jednak částku ve výši 13 998,32 Kč na jistině a 4 655,41 Kč na kapitalizovaných úrocích, nepočítaje v to úroky běžící a úspěšná byla toliko v rozsahu 5 570 Kč na jistině, tedy v rozsahu 29 %. Lze uzavřít, že žalobkyně byla převážně neúspěšná. Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalované žádné odůvodněné náklady nevznikly.
17. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , náhradu nákladů řízení je žalovaná zavázána uhradit k rukám zástupce žalobkyně ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.