Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 270/2020-58
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 5.100 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 5.100 Kč a úroku z prodlení z částky 5.100 Kč ve výši 8,05 % ročně od 7. 12. 2016 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 5.100 Kč a úroku z prodlení z částky 5.100 Kč ve výši 8,05 % ročně od 7. 12. 2016 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 7. 2020, doplněnou dne 3. 2. 2021, dne 22. 2. 2021 a dne 20. 4. 2021 domáhal zaplacení částky 5.100 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi původním věřitelem právnická osoba, IČO, coby úvěrujícím a žalovaným coby úvěrovaným byla uzavřena dne 12. 11. 2015 smlouva o úvěru číslo rok, v níž se úvěrující zavázal žalovanému poskytnout bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 10.000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou na dobu určitou a žalovaný se zavázal vrátit úvěrujícímu poskytnutou částku, poplatky za vyhodnocení a sjednání úvěru, inkasní poplatek a kapitalizovaný úrok v celkové výši 16.900 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná ke dni
6. 12. 2016. Úrok byl sjednán ve výši 28 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti právnická osoba převedena ve prospěch společnosti právnická osoba, IČO. Následně žalobce coby postupník uzavřel dne
11. 12. 2019 se společností právnická osoba coby postupitelem smlouvu o postoupení uvedené pohledávky. Žalobce uvedl, že žalovaný na tuto smlouvu uhradil celkově částku
12.100 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že žalobce vyjádřil v žalobě svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu, zda souhlasí s takovým postupem, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených důkazů a dospěl k následujícím zjištěním.
3. Mezi společností právnická osoba, IČO, coby úvěrujícím, a žalovaným, coby úvěrovaným, byla dne 12. 11. 2015 uzavřena smlouva o úvěru číslo rok, na jejímž základě jmenovaná společnost tentýž den poskytla žalovanému částku 10.000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal jmenované společnosti uhradit spolu s částkou 7.200 Kč, skládající se z úplaty, administrativního poplatku ve výši 300 Kč a z úroku, a to v 13 pravidelných měsíčních splátkách po 1.300 Kč se splatností první splátky 30. den po uzavření smlouvy, což soud zjistil z uvedené smlouvy, z obchodního rejstříku, z předpisu splátek ke smlouvě, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z žádosti o poskytnutí úvěru. V uvedené smlouvě je také uvedeno, že úrok z úvěru stanoveného na 13 měsíců činí 28 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což přepočtem u úvěru na 13 měsíců činí 25,85 % ročně.
4. Na základě předložené žádosti o poskytnutí úvěru – podklady pro posouzení bonity klienta/klientů, scoringové karty k úvěru číslo platebního dokladu SIPO za měsíc listopad 2015 týkajícího se bydliště žalovaného, které uvedl ve smlouvě, netýkající se však samotného žalovaného, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce se před poskytnutím úvěru sice formálně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr, ale kromě zmíněného dokladu SIPO a občanského průkazu žádné další doklady nepožadoval a žalovaným poskytnuté údaje nijak neověřoval.
5. Ze smlouvy o prodeji části závodu ze dne 8. 9. 2018 bylo prokázáno, že touto smlouvou byla část závodu společnosti právnická osoba zahrnující i pohledávku za žalovaným převedena na společnost právnická osoba Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, z přílohy číslo Seznam postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020 má soud za prokázané, že společnost právnická osoba jako postupitel postoupila pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobce jako postupníka, a tuto skutečnost žalovanému oznámila.
6. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2020 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne, bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, a upozornil jej na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.
7. Na základě nerozporovaného tvrzení žalobce a předloženého dokladu označeného jako transakční historie má soud za prokázané, že žalovaný na uvedenou smlouvu do 1. 12. 2017 uhradil částku 12.100 Kč.
8. S ohledem na učiněná zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je postoupený nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle ustanovení
§ 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „OZ“) a zákona
č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů účinném ke dni
12. 11. 2015 (dále„ ZSÚ“).
9. Dle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty a v téže měně platí i úroky. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.
10. Podle § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 OZ s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená.
11. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
12. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že v tomto případě společnost právnická osoba jako úvěrující na základě smlouvy o úvěru číslo rok ze dne 12. 11. 2015 poskytla tentýž den žalovanému částku 10.000 Kč v hotovosti jako spotřebitelský úvěr, nicméně v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru řádně s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, proto je uvedená smlouva neplatná podle § 9 odst. 1 ZSÚ, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu České republiky IV. ÚS 702/20 a z rozsudku Soudního dvora Evropské unie z 5. 3. 2020 ve věci C číslo.
13. Vzhledem k tomu, že předmětnou úvěrovou smlouvu soud shledal neplatnou, považuje poskytnutí částky 10.000 Kč dne 12. 11. 2015 úvěrujícím žalovanému za poskytnutí bez právního důvodu. Úvěrující tak měl právo pouze na vrácení poskytnuté částky a veškerá další ujednání této smlouvy, včetně ujednání o úrocích či dalších povinnostech žalovaného, soud považuje za neplatná. Jelikož žalovaný již celou poskytnutou částku úvěrujícímu zaplatil a nadto ještě částku 2.100 Kč, kterou lze uhradit případné úroky z prodlení, nemá již žalovaný žádnou povinnost cokoliv komukoliv z důvodu přijetí uvedené částky hradit. Soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.
14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud přizná náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto řízení to byl žalovaný, kdo byl ve věci plně úspěšný a měl by proto právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož mu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníku náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).