Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 42/2022-17
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 29 434 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 29 434 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 969,91 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 17 492,77 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 16 764,52 Kč a úrok ve výši 27% ročně z částky 17 492,77 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 29 434 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 969,91 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 17 492,77 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 16 764,52 Kč a úrok ve výši 27% ročně z částky 17 492,77 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 11. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 29 434 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalovaným byla dne 4. 5. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 22 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 22 000 Kč a zaplatit mu další částku 18 834 Kč představující souhrnný poplatek, přičemž z tohoto souhrnného poplatku činil 3 894 Kč smluvní úrok při úrokové sazbě 27% ročně, 5 480 Kč činil poplatek za administrativní zpracování zápůjčky a 9 460 Kč činil poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroků, odměny a nákladů se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 681 Kč, poslední splátka byla splatná 28. 6. 2017. Schopnost žalovaného splnit závazek ze smlouvy byla ověřena údajů v zákaznické kartě žalovaného, zejména z údajů o jeho čisté mzdě za poslední tři měsíce a běžných měsíčních výdajích. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, do splatnosti úvěru uhradil právnímu předchůdci žalobce pouze 3 850 Kč a další částku 2 000 Kč uhradil do postoupení pohledávky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 přešla s účinností ke dni 5. 1. 2021 předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávek bylo žalovanému dne 6. 1. 2021 písemně oznámeno. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce před zahájením řízení.
2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.
3. Soud provedl dokazování smlouvou o zápůjčce číslo uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 4. 5. 2016 včetně smluvních podmínek právního předchůdce žalobce, zákaznickou kartou žalovaného, tabulkou umoření ke smlouvě, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem z 18. 12. 2020, její přílohou obsahující seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 6. 1. 2021 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 19. 10. 2021 včetně podacího lístku.
4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalovaným byla dne 4. 5. 2016 dle § 2390 a následujících občnaksého zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 22 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 22 000 Kč a zaplatit mu další částku 18 834 Kč představující souhrnný poplatek, přičemž z tohoto souhrnného poplatku činil 3 894 Kč smluvní úrok při úrokové sazbě 27% ročně, 5 480 Kč činil poplatek za administrativní zpracování zápůjčky a 9 460 Kč činil poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroků, odměny a nákladů se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 681 Kč, poslední splátka byla splatná 28. 6. 2017. Schopnost žalovaného splnit závazek ze smlouvy byla ověřena údajů v zákaznické kartě žalovaného, zejména z údajů o jeho čisté mzdě za poslední tři měsíce a běžných měsíčních výdajích, přičemž tento způsob ověření považuje soud vzhledem k výši zápůjčky za dostačující. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, do splatnosti úvěru uhradil právnímu předchůdci žalobce pouze 3 850 Kč a další částku 2 000 Kč uhradil do postoupení pohledávky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 přešla s účinností ke dni 5. 1. 2021 předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávek bylo žalovanému dne 6. 1. 2021 písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu a smluvních úroků u předmětné smlouvy z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Ve smlouvě sjednanou výši nákladů za hotovostní inkaso splátek přitom považuje soud za službu poskytnutou žalovanému a neshledal v této části žádný důvod neplatnosti smlouvy. Rovněž část nároku označenou jako odměna za zpracování a doručení lze považovat za službu poskytnutou žalovanému a i v této části neshledal soud žádné důvody neplatnosti smluvního ujednání ve smlouvě. Žalovaný se rovněž již ode dne následujícího po splatnosti prvních nezaplacených splátek ocitl vůči žalobci ohledně jistiny dluhu v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smluv vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k těmto dnům, přičemž kapitalizovaný úrok z prodlení do 18. 12. 2020 byl žalobcem vypočten správně. Soud proto v těchto částech žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkovou částku 29 434 Kč s přiznaným příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř. , neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.
5. Soud však neshledal žalobu jako důvodnou v částech týkajících se kapitalizovaných úroků i smluvních úroků od postoupení pohledávky do budoucna. Smluvní úrok byl sjednán pevnou částkou 3 894 Kč, přičemž takto sjednaný smluvní úrok byl žalobci již částečně zaplacen a částečně přiznán. Z žádného ustanovení smlouvy o zápůjčce a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce nevyplývá, že by měl být sjednán i smluvní úrok nad rámec smluvního úroku v předmětné smlouvě po splatnosti zápůjčky. V této části tak žalobou uplatněný nárok nemá oporu ve smluvním ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným a soud proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl.
6. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V předmětné věci není při zohlednění výše zamítnutého úroku ke dni rozhodnutí soudu podstatného rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem žalobce ve věci a soud proto dospěl k závěru, že povaze věci nejlépe odpovídá výrok, podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.