Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 245/2021-68

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Marcelem Klimšou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 36 822,20 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 23 093,48 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 19 818 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části týkající se zaplacení 22 308,16 Kč a 29 % úroku ze zápůjček ročně z částky 19 818 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 23 093,48 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 19 818 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. V části týkající se zaplacení 22 308,16 Kč a 29 % úroku ze zápůjček ročně z částky 19 818 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 36 822,20 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje součet dluhů, které vznikly žalované v důsledku porušování povinností vyplývajících jí ze Smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 19. 11. 2017 a Smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 2. 2. 2018 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba), když žalovaná řádně nesplácela poskytnuté zápůjčky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolané účastnice řízení nedostavily. Soud proto v souladu s ustanovením věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu.

právnická osoba a žalovanou byla dne 19. 11. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce, v níž se právnická osoba zavázala zapůjčit žalované v hotovosti 15 000 Kč a žalovaná se zavázala právnická osoba vrátit zapůjčené peníze a zaplatit sjednané navýšení ve výši 13 125 Kč v 59 pravidelných týdenních splátkách po 469 Kč a poslední týdenní splátce ve výši 454 Kč s tím, že první splátka je splatná do sedmi dnů od data uzavření smlouvy. Žalovaná splatila pouze část jistiny zápůjčky ve výši 5 689,63 Kč a část navýšení ve výši 4 648,37 Kč, a měla tedy dlužit právnická osoba na jistině zápůjčky 9 310,37 Kč a část navýšení 8 476,63 Kč, celkem 17 787 Kč.

právnická osoba a žalovanou byla dne 2. 2. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce, v níž se právnická osoba zavázala zapůjčit žalované v hotovosti 12 000 Kč a žalovaná se zavázala právnická osoba vrátit zapůjčené peníze a zaplatit sjednané navýšení ve výši 10 600 Kč v 59 pravidelných týdenních splátkách po 377 Kč a poslední týdenní splátce ve výši 357 Kč s tím, že první splátka je splatná do sedmi dnů od data uzavření smlouvy. Žalovaná splatila pouze část jistiny zápůjčky ve výši 1 492,37 Kč a část navýšení ve výši 2 072,43 Kč, a měla tedy dlužit právnická osoba na jistině zápůjčky 10 507,63 Kč a část navýšení 8 527,57 Kč, celkem 19 035,20 Kč.

V případě obou zápůjček žalovaná potvrdila, že při podpisu smluv převzala zápůjčky v hotovosti. Uvedené pohledávky právnická osoba za žalovanou byly i s příslušenstvím postoupeny žalobkyni.

5. Podle , , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

9. Při hodnocení aktivity právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud.

10. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba - i s ohledem na shora uvedené -dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše). Soud však zastává názor, že uvedené neznamená, že by byl povinen z úřední povinnosti zkoumat všechny skutečnosti, které by mohly mít za následek absolutní neplatnost právního úkonu. Soud sice musí zohlednit absolutní neplatnost, nikoli však vyhledávat důvody, které ji způsobují. Soud tedy k absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží z úřední povinnosti, avšak jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků řízení (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. nebo ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. ).

11. V projednávaném případě žalobkyně v žalobě tvrdila (i když pouze zcela obecně), že právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Proto soud při nařízení jednání vyzval žalobkyni, aby zcela konkrétně uvedla, jakým způsobem právní předchůdkyně prověřovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím obou zápůjček, a aby takto doplněné tvrzení doložila. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala, ale žádné konkrétní údaje týkající se projednávané věci neuvedla, pouze zopakovala nikoli individualizovaná tvrzení a předložila soudu dvě Zákaznické karty, která by dle jejího tvrzení měly zjištěné údaje obsahovat. Tyto y však obsahují vzájemně i vnitřně rozporné či zcela nereálné informace týkající příjmů i výdajů žalované, které zjevně neumožňují řádné posouzení úvěruschopnosti žalované.

12. Soud byl při jednání připraven poskytnout žalobkyni poučení podle a 3 o tom, že je třeba doplnit tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím obou zápůjček tak, že budou uvedeny zcela konkrétní údaje o úkonech provedených právní předchůdkyní žalobkyně ke zkoumání nejen příjmů žalované, ale i jejích výdajů a takto precizovaná tvrzení pak budou doložena konkrétními důkazy, neboť dosud provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím obou zápůjček. Žalobkyně, jež se k jednání nedostavila, znemožnila soudu, aby jí při jednání poskytl naznačená poučení podle

13. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla kontroly úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto jsou předmětné smlouvy o zápůjčkách neplatné, a na jejich základě tedy nemohly vzniknout nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení.

14. Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však podle názoru soudu umožňuje právní posouzení podle a násl. (Bezdůvodné obohacení), po němž soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ohledně 23 093,48 Kč a požadovaného úroku z prodlení z této částky ve výši odpovídající úroku z prodlení stanovenému nařízením vlády ( ). Právní předchůdkyně žalobkyně totiž poskytla žalované bez právního důvodu celkem 27 000 Kč a žalovaná jí z uvedené částky vrátila pouze 7 182 Kč.

15. Proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 23 093,48 Kč (součet nevrácené částky 19 818 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení do 20. 1. 2020 v celkové výši 3 275,48 Kč) s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 19 818 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

16. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil podle věty před středníkem

17. Další uplatněné nároky (dlužné části navýšení v celkové výši 17 004,20 Kč, kapitalizované úroky ze zápůjček do 20. 1. 2020 v celkové výši 5 303,96 Kč a 29 % úrok ze zápůjček ročně z částky 19 818 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení) však (s ohledem na výše uvedený závěr) nejsou důvodné, a proto byla žaloba ve zbývající části výrokem II. rozsudku zamítnuta.

18. O nákladech řízení soud rozhodl dle , neboť obě účastnice měly ve věci částečný úspěch. Úspěšnější žalované však podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly, a proto soud výrokem III. rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích.

Nesplní - li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí řádně a včas, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí či nařízení exekuce.