Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 473/2021-37
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D.
sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 83 394 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 509,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 509,48 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 41 476 Kč s úrokem ve výši 19,70 % ročně z částky 32 497,05 Kč od 30. 5. 2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 32 497,05 Kč od 6. 6. 2017 do 13. 7. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 987,57 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27 408,52 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 313,56 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 086,27 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 725,81 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky 17 725,81 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 509,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 509,48 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 41 476 Kč s úrokem ve výši 19,70 % ročně z částky 32 497,05 Kč od 30. 5. 2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 32 497,05 Kč od 6. 6. 2017 do 13. 7. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 987,57 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27 408,52 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 313,56 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 086,27 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 725,81 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky 17 725,81 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení nejprve částky ve výši 27 408,52 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba (IČO, dále jen„ právní předchůdce“), uzavřel s žalovanou dne 17. 8. 2015 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 4 608 Kč s úrokovou sazbou 20,50 % ročně, poplatek za administrativní činnost ve výši 7 193 Kč, poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 17 462 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 1 072 Kč. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal její závazek splatným v celém rozsahu. Žalovaná na svůj dluh dosud uhradila částku ve výši 36 854,48 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky ve výši 55 985,48 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění platebních povinností vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce číslo kterou s žalovanou uzavřel právní předchůdce dne 29. 6. 2015 a na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 8 648 Kč s úrokovou sazbou 19,70 % ročně, poplatek za administrativní činnost ve výši 10 096 Kč, poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 22 732 Kč, a to ve 100 týdenních splátkách po 815 Kč. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal její závazek splatným v celém rozsahu. Žalovaná na svůj dluh dosud uhradila částku ve výši 25 490,52 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 uzavřené mezi právním předchůdcem a žalobkyní došlo s účinností k témuž dni k postoupení uvedených pohledávek za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno přípisem. Přes výzvy žalobkyně žalovaná zbytek dluhu neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Žalovaná s právním předchůdcem chtěla dne 17. 8. 2015 uzavřít smlouvu o zápůjčce číslo. Ve smlouvě se právní předchůdce zavázal poskytnout žalované částku ve výši 35 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem 4 608 Kč, poplatkem za administrativní činnost 7 193 Kč, poplatkem za hotovostní režim splátek 17 462 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 1 072 Kč. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí zápůjčky ve výši 35 000 Kč v hotovosti (prokázáno smlouvou o zápůjčce číslo smluvní podmínky smlouvy). Pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni 24. 6. 2019 převedena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, včetně seznamu, a oznámením ze dne 24. 6. 2019 včetně podacího lístku). K zaplacení zbývající dlužné částky, a to nejpozději do 13. 7. 2021, byla žalovaná řádně vyzvána upomínkou před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021 včetně podacího lístku). Žalovaná zatím na svůj dluh uhradila celkovou částku 36 854,48 Kč (zjištěno tvrzením žalobkyně, prokázáno tabulkou umoření ze dne 1. 8. 2019).
5. Žalovaná s právním předchůdcem chtěla dne 29. 6. 2015 uzavřít smlouvu o zápůjčce číslo. Ve smlouvě se právní předchůdce zavázal poskytnout žalované částku ve výši 40 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem 8 648 Kč, poplatkem za administrativní činnost 10 096 Kč, poplatkem za hotovostní režim splátek 22 732 Kč, a to ve 100 týdenních splátkách po 815 Kč. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí zápůjčky ve výši 40 000 Kč v hotovosti (prokázáno smlouvou o zápůjčce číslo smluvní podmínky smlouvy). Pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni 24. 6. 2019 převedena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, včetně seznamu, a oznámením ze dne 24. 6. 2019 včetně podacího lístku). K zaplacení zbývající dlužné částky, a to nejpozději do 13. 7. 2021, byla žalovaná řádně vyzvána upomínkou před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021 včetně podacího lístku). Žalovaná zatím na svůj dluh uhradila celkovou částku 25 490,52 Kč (zjištěno tvrzením žalobkyně, prokázáno tabulkou umoření ze dne 1. 8. 2019).
6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce žalobkyně řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvy uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelské smlouvy ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvy neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.
9. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39).“
11. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
20. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce, coby poskytovatele půjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 9 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.
21. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila pouze vlastní smlouvy o spotřebitelském úvěru a zákaznické karty. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdce ověřoval tvrzení žalované uvedené v zákaznických kartách, tedy že by dostatečně ověřoval výši příjmů, a zejména výdajů žalované. V kartě zákazníka ze dne 17. 8. 2015 je toliko zaškrtnutím jednotlivých kolonek vyznačeno, že právní předchůdce ověřil některé zde uvedené listin y (pracovní smlouva, 3 výplatní pásky); obdobně pak v kartě zákazníka ze dne 29. 6. 2015 je vyznačeno, že právní předchůdce ověřil některé zde uvedené listin y (pracovní smlouva, výplatní pásky). Ve své podstatě se tak jedná pouze o tvrzení žalobkyně zaznamenané v písemné podobě, které není doloženo žádným relevantním důkazem, zejména předložením kopií ověřovaných listin. Takový postup právního předchůdce soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti údajů uvedených v kartě zákazníka lze mít důvodné pochyby.
22. V zákaznické kartě ze dne 17. 8. 2015, resp. 29. 6. 2015 není nikterak specifikováno, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce ověřil„ čistou mzdu žadatele“ ve výši 17 000 Kč, resp. 15 000 Kč,„ alimenty“ ve výši 3 000 Kč a o jaké příjmy se vlastně jedná (a zda ohledně těchto příjmů se jedná o příjmy pravidelné či nikoliv, tedy zda se jedná o použitelné příjmy dle smyslu zákona o spotřebitelském úvěru). Dále není nikterak uvedeno, jakým způsobem byly ověřeny výdaje žalované, resp. ze zákaznické karty vyplývá, že výdaje byly pouze odhadovány. S ohledem na výše uvedené a na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně (zejména ohledně výdajů žalované, ale i ohledně dalších jejích příjmů) soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru nesplnila. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce, coby poskytovatele půjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 9 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.
23. Soud nepostupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. ) a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalované, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o. s. ř. o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku, který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006 ). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti, soud nemohl její důvod žádosti o odročení jednání stran případného procesního poučení v případě, že by žalobě nemohlo být v celém jejím rozsahu vyhověno, považovat za důležitý. I s ohledem na výše uvedené judikaturní závěry soud dospěl k závěru, že odročení jednání nebylo na místě a žalobkyně se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř. o. s. ř.
24. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdce ověřoval tvrzení žalované, tedy že by dostatečně ověřoval výši příjmů, a zejména výdajů žalované. Takový postup právního předchůdce soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.
25. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli (žalobkyni, resp. právnímu předchůdci), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 -77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po 1. 1. 2014 dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru dospěl opakovaně Krajský soud v Praze, např. ve věcech sp. zn. 19 Co 24/2016 , 28 Co 348/2017 , 23 Co 365/2017 aj.). Dále je na místě také uvést, že závěr o absolutní neplatnosti odpovídá též požadavku zajistit účinné a odrazující sankce pro případ porušení povinnosti věřitele na základě dostatečných informací posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s článkem 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK). Odlišnost úpravy v zákoně č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, jehož koncepce je založena na přísnější regulaci poskytovatelů, není pro výklad ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru významná. Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalované splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).
26. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávky, které by měly svůj právní základ ve smlouvě o zápůjčce číslo číslo uzavřené mezi právním předchůdcem a žalovanou, neboť má tyto smlouvy za neplatné, a to s účinky ex tunc.
27. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 29. 6. 2015 v hotovosti 40 000 Kč; žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila 25 490,52 Kč, její bezdůvodné obohacení tak činí 14 509,48 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele. První výzvou k úhradě dluhu žalobkyni, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, byla předžalobní výzva ze dne 28. 6. 2021, v níž byla žalované stanovena lhůta plnění do 13. 7. 2021. Ode dne následujícího je tak žalovaná s úhradou svého dluhu žalobkyni v prodlení. Soud proto uznal žalovanou povinnou uhradit úrok z prodlení v jeho zákonné výši od 14. 7. 2021 do zaplacení (výrok I.). Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývající části uplatněného nároku v rozsahu 41 476 Kč s příslušenstvím žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
28. Dále bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 17. 8. 2015 v hotovosti 35 000 Kč, žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila 36 854,48 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni již uhradila částku 36 854,48 Kč, vzal soud za prokázané, že žalovaná svůj dluh zcela splatila, žaloba byla proto v této části z uvedených důvodů shledána jako nedůvodná (výrok III.).
29. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. věty před středníkem.
30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok IV.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci.