Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 223/2021-47

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Anderovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 41 947,05 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5.800 Kč od 29. 11. 2018 do zaplacení a částku 7.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7.000 Kč od 29. 11. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5.800 Kč od 29. 11. 2018 do zaplacení a částku 7.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7.000 Kč od 29. 11. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbývající části se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 41.947,05 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze dvou smluv o zápůjčce, které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, a to částky 18.154,55 Kč ze smlouvy ze dne 30. 5. 2018 a částky 23.792,50 Kč ze smlouvy ze dne 29. 3. 2018.

Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.

Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 3. 2018 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 20.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem ve výši 17.333 Kč, který se skládá z úroku ve výši 3.577 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7.860 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5.896 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že část zápůjčky ve výši 7.831 Kč byla užita k úhradě dřívější smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi smluvními stranami. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na dluh uhradil 13.000 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 5. 2018 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 15.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem ve výši 13.125 Kč, který se skládá z úroku ve výši 2.683 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6.020 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4.422 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že část zápůjčky ve výši 6.930 Kč byla užita k úhradě dřívější smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi smluvními stranami. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na dluh uhradil 9.200 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Postoupení pohledávek žalobci bylo žalovanému oznámeno sdělením ze dne 20. 1. 2020. Výzvou ze dne 28. 1. 2021 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu.

Po právní stránce soud věc posoudil dle , a , o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. také peněžitá zápůjčka poskytovaná spotřebiteli. Dle ust. o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (jímž, jak je výše uvedeno, je míněna i peněžitá zápůjčka, proto jsou dále smlouvy označovány též jako smlouvy úvěrové) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatí pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí).

Soud má za to, že právní předchůdce žalobce při uzavírání obou smluv s žalovaným neprověřil úvěruschopnost žalovaného řádně, respektive z provedeného prověření vyvodil nesprávné závěry. Žalobce soudu předložil dvě smlouvy, ze kterých se svého žalobního nároku domáhá, z obou smluv je zřejmé řetězení úvěrových smluv, když obě byly uzavřeny též za účelem úhrady předchozích dluhů z úvěrových smluv uzavřených s právním předchůdcem žalobce. Tedy právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným minimálně čtyři úvěrové smlouvy, z nichž minimálně dvě byly uzavřeny za účelem úhrady předchozích úvěrů. Též je třeba zohlednit, že smlouvy, z nichž se žalobce plnění domáhá, byly uzavřeny v krátkém časovém rozestupu dvou měsíců. Je tedy zřejmé, že při uzavírání úvěrových smluv, ze kterých se žalobce svých nároků domáhá, již žalovaný byl v tzv. dluhové spirále, a uzavíral stále další a další úvěrové smlouvy, aby byl schopen splnit předchozí dluhy. Za takového stavu má soud za to, že právní předchůdce žalobce nejednal poctivě, nejednal v souladu se základními zákonnými požadavky na poskytování úvěrů a i přes zřejmou neschopnost žalovaného plnit své dluhy, uzavřel s žalovaným další dvě smlouvy. Smlouvy o zápůjčce jsou proto dle ust. § 588 o.z. absolutně neplatné a žalovaný je povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobu v části převyšující dlužné jistiny, ve které se žalobce domáhal zaplacení dlužných poplatků a smluvních úroků, zamítl.

Soud uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužné jistiny po odečtení úhrad žalovaného, tedy uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 5.800 (15.000 Kč – 9.200 Kč) a částku 7.000 Kč (20.000 Kč – 13.000 Kč). Dlužné částky soud žalovanému uložil zaplatit se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. Žalobce byl v řízení úspěšný z 31 %, žalovaný z 69 %, žalobce je proto povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 38 % nákladů řízení žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí.