Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

210 C 48/2020-132

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudce Mgr. René Braunem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o: 36 111,69 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 009,87 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 831,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 4. 7. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 292,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 33 829,87 Kč od 29. 6. 2019 do 3. 7. 2019 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 997,63 Kč od 4. 7. 2019 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 3 313 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.

Odůvodnění:

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 009,87 Kč, zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 831,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 4. 7. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 292,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 33 829,87 Kč od 29. 6. 2019 do 3. 7. 2019 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 997,63 Kč od 4. 7. 2019 do zaplacení, zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 3 313 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Návrhem podaným dne datum ve znění doplnění ze dne datum a datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 38 133,83 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 828,97 Kč od 29. 6. 2019 do zaplacení, s odůvodněním, že žalovaný a předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 40 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve 42 měsíčních splátkách po 1 269 Kč, což ale žalovaný neučinil a předchůdkyně žalobkyně pohledávku zesplatnila ke dni 28. 6. 2019. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 33 828,97 Kč, smluvního kapitalizovaného úroku ve výši 1 959,87 Kč, zákonného úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 62,27 Kč, poplatků za upomínky ve výši 2 232,72 Kč a náklady žalobkyně spojené s uplatněním pohledávky ve výši 50 Kč. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, která žalovaného vyzývala k úhradě dluhu, ale bezvýsledně

2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce číslo ze dne datum a akceptace návrhu na uzavření smlouvy číslo bylo zjištěno, že se předchůdkyně žalobkyně právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně ve 42 splátkách po 1 269 Kč. Částka měla být vyplacena na účet žalovaného č. bankovní účet.

4. Z rámcové smlouvy ze dne datum a potvrzení o zřízení účtu bylo zjištěno, že žalovaný a předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních služeb, na základě které byl žalovanému zřízen účet č. bankovní účet.

5. Z výpisů z účtu č. bankovní účet soud zjistil, že dne datum je veden záznam o čerpání půjčky ve výši 40 000 Kč.

6. Z oznámení o zesplatnění ze dne datum a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně sdělila žalovanému, že banka prohlásila jeho pohledávky za splatné a vyzvala ho k úhradě dlužné částky 35 851,11 Kč. Oznámení bylo odesláno 28. 6. 2019.

7. Z oznámení o zesplatnění a předžalobní upomínky ze dne datum, poštovního podacího archu, dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně vyhotovila výzvu před podáním žaloby. Ta byla odeslána datum.

8. Z kopie občanského průkazu č.l. 65 bylo zjištěno, že patří žalovanému.

9. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti bylo zjištěno, že jsou v něm uvedeny údaje o žalovaném, ze kterých žalobkyně vycházela při ověření úvěruschopnosti. Uveden je příjem ze zaměstnání ve výši částka, výdaje na živobytí částka, další výdaje částka. Celková pravděpodobnost splácení úvěru byla 98,88 %. Předchůdkyně žalobkyně započítala náklady na domácnost ve výši částka, životní náklady ve výši částka, další výdaje částka a vypočetla platební kapacitu žalovaného ve výši částka.

10. Z kreditního reportu bylo zjištěno, že je zde úvěrová historie žalovaného. Žalovaný žádal o úvěr dne datum ve výši částka, který byl odmítnut.

11. Z výpisu z registru příjmení bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v registru nalezen.

12. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti bylo zjištěno, že protokol obsahuje postup banky při prověření úvěruschopnosti. Banka vycházela z deklarovaného příjmu žalovaným, který ověřila pouze statistického modelu. Výdaje žalovaného pak sama ze své vůle navýšila na částku částka, načež dospěla k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet. Dle protokolu byl žalovaný bez záznamu v registrech.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni.

14. Z dalších provedených důkazů, a to návrh dodatku ke smlouvě o půjčce, akceptace návrhu dodatku ke smlouvě o půjčce, poštovní podací archu ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, výzva k úhradě dlužné částky ze dne datum, výzva k úhradě dlužné částky ze dne datum, Všeobecné obchodní podmínky, sazebník, Produktové obchodní podmínky, anonymizována dvě slova, soud nečinil žádné skutkové závěry, neboť pro posouzení věci byl skutkový stav dostatečně zjištěn důkazy výše uvedenými.

15. Soud dospěl po provedení důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: Předchůdkyně žalobkyně právnická osoba a žalovaný dne datum uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních služeb, na základě které byl žalovanému zřízen účet č. bankovní účet. Žalovaný dne datum požádal předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí částky ve výši 40 000 Kč, ta jeho žádost akceptovala a poskytla žalovanému na jeho účet částku 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit částku 40 000 Kč spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně ve 42 splátkách po 1 269 Kč, což ale neučinil. Předchůdkyně žalobkyně pohledávky žalovaného zesplatnila ke dni 28. 6. 2019 a stejného dne mu odeslala oznámení o zesplatnění. Pohledávka byla následně postoupena z předchůdkyně žalobkyně právnická osoba na žalobkyni. Ta žalovaného vyzývala k uhrazení dlužné částky. Předchůdkyně žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalovaného nahlížela do registru příjmení a vycházel z deklarovaného příjmu žalovaného ve výši částka a stanovila výdaje žalovaného na částku částka.

16. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí

i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby

z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení

s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn.

:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, anonymizováno a příjmení, anonymizováno: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. nakladatelství, rok, anonymizováno číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu -39, nemá poskytovatel úvěru spoléhat pouze na údaje sdělené mu spotřebitelem.

23. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení byla žalobkyně nejprve vyzvána k doplnění rozhodných skutečností písemnou výzvou, na což reagovala pouze obecným vyjádřením ze dne datum ohledně procesu ověřování úvěruschopnosti, ve kterém odkázala na protokol o ověřování úvěruschopnosti. Následně byla žalobkyně u jednání dne datum vyzvána dle a 3 zákona č , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), mimo jiné k tomu aby tvrdila a prokazovala, jakým konkrétním způsobem ověřila úvěruschopnost žalované. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala podáním doručeným soudu dne datum, které bylo datováno dnem datum, kde uvedla opět obecná tvrzení ohledně ověřování úvěruschopnosti, totožná s podáním ze dne datum, v návaznosti na které ji ale soud vyzýval k doplnění rozhodných skutečností u jednání. Z protokolu, na který žalobkyně odkazovala, pak vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně neověřovala údaje poskytnuté žalovaným, pouze vycházela ze svého statistického modelu.

24. Žalobkyně tak dostatečně netvrdila a ani neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr řádně zkoumala. Nelze se pouze spokojit s údaji, které žalovaný předchůdkyni žalobkyně sdělil, které nebyly jakkoliv ze strany předchůdkyně žalobkyně ověřeny. Ohledně nahlížených databází pak bylo pouze prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně nahlížela do databáze příjmení.

25. V řízení tak nebylo prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně jakkoliv ověřovala výdaje žalovaného či její životní náklady. Žalobkyně zůstala pouze u obecných tvrzení a tvrzení, že vycházela z příjmu žalovaného ve výši částka a sama si dopočítala výdaje žalovaného na částku částka. Příjem žalovaného je jeden nejzákladnějších údajů, který by si měla žalobkyně, když už nic jiného, ověřit.

26. Poměry žalovaného v době uzavření smlouvy soudu proto z výše uvedených důvodů prokázány nebyly a právní předchůdkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s ustanovení § 580 a 588 o. z. Soud posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

27. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postupně žalované poskytla částku 40 000 Kč, přičemž žalobkyně sama uvedla, že žalovaný uhradil částku 15 168,66 Kč. Žalovaný sám v řízení nenamítal, že by cokoliv plnil, přičemž povinnost tvrzení a důkazní ohledně uhrazené částky leží na jeho straně. Žalobkyni proto vzniklo právo na vrácení částky 24 831,34 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle o. z., ve výši vyplývající z , a to ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje třetí den od odeslání oznámení o zesplatnění pohledávky dne 28. 6. 2019. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbylém rozsahu pak žalobu zamítl.

28. Podle a 2 soud výrokem I. zastavil částečně řízení o částku 2 009,87 Kč, když žalobkyně podáním doručeným soudu dne datum vzala žalobu částečně zpět co do částky 50 Kč na anonymizována dvě slova a co do částky 1 959,87 Kč na kapitalizovaném úroku, přičemž žalovaný se zpětvzetím nevyjádřil nesouhlas.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 313 Kč, přičemž tato částka představuje 30,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,12 %

a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,88 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 806 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 123,96 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzvy, návrh ve věci samé) a z částky 2 580 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v  a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci (2x účast u jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 560 Kč ve výši 1 587,60 Kč. Soud postupoval dle a. t., neboť žalobkyně podává opakovaně v obdobných věcech stejné návrhy na ustáleném vzoru, jako například ve věci sp. zn. spisová značka nebo spisová značka.

30. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení jako třídenní, neboť k jinému postupu nebyl dán důvod. Dle uložil soud povinnost uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.