Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 C 18/2022-42

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Šebelovou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 8 200 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 200 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od 15.05.2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v té části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 8 000 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 896,31 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 440,47 Kč, dále úroku z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z částky 6 377,89 Kč od 30.11.2019 do 14.05.2020 a z částky 6 177,89 Kč od 15.05.2020 do zaplacení, dále úroku ve výši 19,31 % ročně z částky 6 377,89 Kč od 30.11.2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 200 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od 15.05.2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v té části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 8 000 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 896,31 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 440,47 Kč, dále úroku z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z částky 6 377,89 Kč od 30.11.2019 do 14.05.2020 a z částky 6 177,89 Kč od 15.05.2020 do zaplacení, dále úroku ve výši 19,31 % ročně z částky 6 377,89 Kč od 30.11.2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 8 200 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo (smlouva). Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od spotřebitele, které byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a byly zaznamenány do karty zákazníka v části Dokumenty k ověření, zejména výplatní pásky, pracovní a nájemní smlouva. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Ve smlouvě se zavázal zaplatit žalovaný úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,31 %, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu zaplatil 9 800 Kč, tato částka byla započtena na jistinu a dále na úrok a poplatky. Žalovaný řádně dlužnou částku nesplácel. Žalobce se dožaduje po žalovaném zaplacení celkové částky ve výši 8 200 Kč, dále kapitalizovaného úroku, kapitalizovaného zákonného úroku a jdoucího úroku a úroku z prodlení z dlužné jistiny od 30. 11. 2019. Předmětná pohledávka vyplývající ze smlouvy byla z původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobci jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku, byť jen zčásti uhradil.

3. Jednání ve věci bylo nařízeno na 24. 2. 2022, žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce k jednání omluvil, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud v souladu s  projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti účastníků.

4. Dokazování bylo provedeno na základě listin dle návrhu žalobce. Uzavření předmětné smlouvy dle žalobních tvrzení a s obsahem dle žalobních tvrzení bylo prokázáno smlouvou ze dne 16. 1. 2018 ve spojení s kartou zákazníka, která byla vyplňována totožného dne. Převzetí částky 10 000 Kč bylo prokázáno uvedenou smlouvou, ve které žalovaný potvrdil převzetí této částky v hotovosti svým podpisem. Tyto skutečnosti žalovaný nerozporoval. Z výpisu plateb žalovaného k uvedené smlouvě bylo prokázáno, kdy toto tvrzení ani u žalovaný nezpochybňoval, že žalovaný na uvedený úvěr zaplatil celkem částku 9 800 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 ve spojení se soupisem pohledávek a s oznámením o postoupení pohledávky byla prokázána aktivní legitimace žalobce ve sporu, kdy z uvedených listin bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla postoupena z původního věřitele na žalobce.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 5. 2020 ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo prokázáno, že uvedenou předžalobní výzvou právní zástupce žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení žalované částky nejpozději v termínu do 14. 5. 2020, výzva byla odeslána žalovanému dne 10. 5. 2020.

7. Žalobce podle názoru soudu řádně netvrdil a tedy ani řádně neprokázal, že právní předchůdce žalobce řádně a s náležitou pečlivostí tak, jak ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, zkoumal a zhodnotil úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy. K tvrzení žalobce ohledně této skutečnosti viz odst. 1, k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil kartu zákazníka, ze které vyplývá, že jsou u ní vyplněny iniciály žalovaného, ke zdroji hlavních příjmů je uvedeno hlavní pracovní poměr na dobu určitou a název a adresa zaměstnavatele, k měsíčnímu příjmu částka 14 000 Kč, k výdajům: částka na bydlení 3 000 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč, celkové výdaje 7 600 Kč, použitelný příjem je uveden ve výši 6 400 Kč. V dokumentech k ověření finanční situaci žadatele je zaškrtnuta pracovní smlouva, složenky. Žádné z těchto zaškrtnutých dokumentů nebyly soudu žalobcem předloženy. Není zřejmé, od kdy měl pracovní poměr žalovaného trvat a na jakou dobu byl sjednán, žalovaný měl splácet týdenní splátku ve výši 300 Kč, tedy cca 1 000 Kč měsíčně, není zřejmé, zda tvrzený příjem žalovaného je příjmem stálým, zda pokryje celou dobu splácení, ani, zda je příjmem dostatečným, kdy není zřejmé, jakým způsobem právní předchůdci žalobce ověřoval výdaje žalovaného, jakým způsobem uspokojoval žalovaný svou potřebu bydlení, jaké byly doloženy výdaje s bydlením a další, v jaké výši, zda měl žalovaný vyživovací povinnosti a zda měl další náklady, například se splácením jiných půjček. Není zřejmé, zda si právní předchůdce žalobce vyžádal doklady k objektivnímu posouzení pravidelných příjmů a výdajů žalovaného, zejména úplný výpis z účtu žalovaného za odpovídající období minimálně tří měsíců, za které by bylo možné si udělat závěry o pravidelných příjmech a výdajích žalovaného a vyhodnotit jeho úvěruschopnost. Na základě tvrzení žalobce a listin, které doložil, není možné učinit závěr, že řádně prověřil a vyhodnotil úvěruschopnost žalovaného.

8. Poučení podle soud poskytuje jen účastníkům (nebo jejich zástupcům) přítomným u soudního jednání. Jedná-li soud v souladu s  v nepřítomnosti účastníků (jeho zástupce či zmocněnce), účastník, který se jednání soudu nezúčastnil (byť se z něho řádně omluvil), podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.03.2010, sp. zn. ). Poučovací povinnost podle , 2 a 3 soud plní při jednání, popř. při přípravném roku (nařízeném podle ). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.03.2003, sp. zn. ).

9. Podle , (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

14. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k následujícím závěrům. Předmětná úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně s ohledem na nesplnění povinnosti původním věřitelem s náležitou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaného ustanovení zákona , kdy tuto povinnost zákon ukládá věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Porušení povinnosti původního věřitele řádně a s náležitou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno za použití o. z. vyložit jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti odporuje zákonu a zároveň (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázku i bez návrhu žalovaného jako spotřebitele, tento výklad vyplývá i z usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 6.10.2021, sp. zn. a z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18. Soud zároveň odkazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně). V tomto smyslu původní věřitel žalovaného svou povinnost nepochybně nesplnil, soud tak vyhodnotil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.

15. V řízení však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč, přičemž z této částky žalovaný vrátil 9 800 Kč, zbývá tak uhradit 200 Kč O tuto částku se podle názoru soudu žalovaný bezdůvodně obohatil, když částku úvěru přijal, aniž by k tomu existoval právní důvod, neboť uzavřená smlouva je absolutně neplatná, tudíž ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z. je žalovaný povinen zbývající částku 200 Kč vrátit, a to i se zákonným úrokem z prodlení, kdy bylo prokázáno (viz odstavec 6), že lhůta k plnění uplynula dne 14. 5. 2020, ode dne 15. 5. 2020 je tak žalovaný v prodlení, příslušenství bylo přiznáno ve smyslu § 1970 o. z., a to ve výši, která není v rozporu s § 2 nařízení vlády číslo 351/2013, dle návrhu žalobce. Ve zbytku byl žalobní nárok zamítnut, jak vyplývá z výroku II.

16. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval podle , kdy neúspěch žalovaného byl pouze v nepatrné části, nicméně žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a dle obsahu spisu mu ani žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10 000 Kč ( ). Rozsudek proto obsahuje zkrácené odůvodnění ( ).

Nesplní-li žalovaný dobrovolně a včas povinnost, která mu byla uložena tímto vykonatelným rozhodnutím, může se žalobce jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.