Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
29 C 325/2021-44
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Šebelovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený/á advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 19 400Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 29.5.2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v té části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 600 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 283,33 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 2 435,77 Kč, dále zákonného ročního úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 20 000 Kč od 16.01.2021 do 28.05.2021, z částky 600 Kč od 29.05.2021 do zaplacení, zákonného ročního úroku z prodlení z částky 19 400 Kč ve výši 1,75 % od 29.05.2021 do zaplacení, úroku 18,98 % ročně z částky 20 000 Kč od 16.01.2021 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 252 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 19 400Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 29.5.2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v té části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 600 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 283,33 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 2 435,77 Kč, dále zákonného ročního úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 20 000 Kč od 16.01.2021 do 28.05.2021, z částky 600 Kč od 29.05.2021 do zaplacení, zákonného ročního úroku z prodlení z částky 19 400 Kč ve výši 1,75 % od 29.05.2021 do zaplacení, úroku 18,98 % ročně z částky 20 000 Kč od 16.01.2021 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 252 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo (smlouva). Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od spotřebitele, nahlédnutím do databází, poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi doklady patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky 20 000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok ve výši 4 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 600 Kč, počínaje 12. 4. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 5. 2020. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Celkem za celou dobu trvání smluvního vztahu zaplatil 600 Kč. Žalobce se proto domáhá zaplacení dlužné jistiny 20 000 Kč, kapitalizovaných úroků 2 435,77 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 280,33 Kč a jdoucího smluvního úroku a jdoucího zákonného úroku z prodlení od 16. 1. 2021.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, netvrdil, ani neprokázal, že by žalovanou částku byť jen z části uhradil. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 1. 2. 2022, žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce z jednání omluvil, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, věc byla projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř.
3. Dokazování bylo provedeno listinnými důkazy dle návrhu žalobce. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno uzavření smlouvy s obsahem dle žalobních tvrzení. Ze smlouvy dále vyplývá, že původní věřitel poskytl žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem. K prokázání úvěruschopnosti žalobce navrhl k důkazu kartu zákazníka. Soud má za to, že tvrzení k posouzení a zkoumání úvěruschopnosti nebyla ze strany žalobce dostatečná, netvrdil konkrétně, jakým způsobem zkoumal a vyhodnotil úvěruschopnost, konkrétně jaké údaje vyžadoval, shromáždil, jak je ověřil, když žalobní tvrzení jsou nekonkrétní a neurčitá. Z karty zákazníka vyplývá, že byla vyplněna k předmětné smlouvě, obsahuje iniciály žalovaného, druh bydlení uveden nájemník, bydlení od ledna 2019, počet bydlišť za poslední 3 roky 3, z to je evidentní, že bydlení žalovaného nebylo v době uzavření smlouvy stabilní. Dále je uveden název a adresa zaměstnavatele, zaškrtnuto, že se má jednat o hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou a že zaměstnání bylo ověřeno. K příjmům je vyplněna částka 30 000 Kč, k výdajům částka 500 Kč jako výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie), k osobním výdajů 4 500 Kč, celkem výdaje 6 000 Kč, použitelný příjem 24 000 Kč. K dokumentům k ověření jsou za škrtnuty výplatní pásky, pracovní smlouva, potvrzení o příjmu od zaměstnavatele, nájemní smlouva, žádné z těchto dokumentů nebyly soudu předloženy. Nebylo tedy prokázáno, zda původní věřitel skutečně tyto doklady měl k dispozici, že je posoudil a jakým způsobem. Není tedy prokázáno, že ke dni uzavření smlouvy měl skutečně žalovaný pravidelný a dostatečný příjem, pokud jde o výdaje, jsou uvedeny ve značně podhodnocené výši, když částka na nájem a energie ve výši 500 Kč je nepřiměřeně nízká, není zřejmé, jaké životní výdaje žalovaný v době uzavření smlouvy měl, není zřejmé, zda původní věřitel měl k dispozici výpisy z běžného účtu za vypovídající dobu, tedy alespoň tří měsíců, aby objektivně zhodnotil skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Dále vůbec není zřejmé, zda zkoumal a zabýval se tím, zda žalovaný měl i jiné závazky. Žalobce tak dostatečně netvrdil a neprokázal, že řádně posoudil a vyhodnotil úvěruschopnost žalovaného.
4. Předloženými listinnými důkazy dle názoru soudu žalobce tedy prokázal uzavření předmětné smlouvy o úvěru a poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, neprokázal však a ani řádně netvrdil, že před uzavřením smlouvy řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce nebyl přítomen u jednání, nebylo možné mu dát poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.
5. Poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytuje jen účastníkům (nebo jejich zástupcům) přítomným u soudního jednání. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků (jeho zástupce či zmocněnce), účastník, který se jednání soudu nezúčastnil (byť se z něho řádně omluvil), podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.03.2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popř. při přípravném roku (nařízeném podle § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.03.2003, sp. zn. 29 Odo 715/2002).
6. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o odstoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2021 ve spojení s oznámením ze dne 15. 1. 2021, ze kterých vyplývá, že předmětná pohledávka byla z původního věřitele převedena na žalobce.
7. Z tvrzení žalobce, které žalovaný nezpochybňoval, a bylo v jeho prospěch, nepochybně vyplývá, že na úvěr splatil 600 Kč. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně dalšího splácení úvěru leželo na straně žalovaného, ten k tomu ničeho netvrdil a ničeho neprokázal.
8. Z předžalobní výzvy ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo prokázáno, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky výzvou ze dne 13. 5. 2021, kterou odeslal den následující 14. 5. 2021, lhůta k plnění byla stanovena do 28. 5. 2021.
9. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
14. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k následujícím závěrům. Předmětná úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně s ohledem na nesplnění povinnosti původním věřitelem s náležitou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaného ustanovení zákona § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy tuto povinnost zákon ukládá věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Porušení povinnosti původního věřitele řádně a s náležitou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno za použití § 588 o. z. vyložit jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti odporuje zákonu a zároveň (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázku i bez návrhu žalovaného jako spotřebitele, tento výklad vyplývá i z usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 6.10.2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20 a z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18. Soud zároveň odkazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015-39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně). V tomto smyslu původní věřitel žalované svou povinnost nepochybně nesplnil, soud tak vyhodnotil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.
15. Žalovaný tak vyplacenou částku ve výši 20 000 Kč přijal, aniž by k tomu existoval právní důvod, pokud vrátil částku 600 Kč, pak v částce 19 400 Kč došlo na jeho straně ke vzniku bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Soud tak přiznal výrokem I. žalobci částku 19 400 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této přisouzené částky, kdy za výzvu k plnění je možno považovat předžalobní výzvu odeslanou dne 14. 5. 2021 žalovanému, ve které mu byla poskytnuta lhůta k zaplacení do 28. 5. 2021, dnem následujícím se dostal žalovaný do prodlení a žalobci přísluší od tohoto dne nárok na zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1970 o. z., kdy výše úroku z prodlení k uvedenému dni odpovídá § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta tak, jak vyplývá z výroku II rozsudku, rovněž co do požadovaného úroku z prodlení z přisouzené částky ve výši 1,75 %, neboť o tuto výši převyšovala požadovaná sazba zákonný úrok z prodlení připadající na den 29. 5. 2021.
16. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že i pro případ řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, by soud nevyhodnotil žalovanou částku jako oprávněnou v plné výši, kdy poplatek za z administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní výběr splátek ve výši 8 000 Kč považuje soud za ujednání nemravná, odporující zákonu a narušující veřejný pořádek, a jako taková absolutně neplatná. Soud je přesvědčen, že sjednaný úrok ve výši 4000 představuje dostatečnou odměnu pro věřitele za poskytnutý úvěr.
17. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy neúspěch žalobce představuje pouze nepatrnou část předmětu řízení, žalobci tak byla přiznána plná náhrada nákladů řízení Náklady řízení žalobce představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800,00 Kč a náklady právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen AT). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny ust. § 14b AT, kdy předmětné řízení zcela nepochybně vyhovuje parametrům předestřeným v ust. § 14b odst. 1 písm. a), b) AT, neboť žalobce žaluje pohledávku z titulu smlouvy o úvěru, kdy obdobné žaloby jsou podávány opakovaně, ve větším množství, skutkové vymezení je obdobné, právní hodnocení je totožné, případně obdobné, předmět sporu nepřevyšuje 50.000,00 Kč Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 900,00 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši 300,00 Kč za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2, a to za přípravu a převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzvu), dále byl přiznán 3× režijní paušál po 100,00 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 a § 13 advokátního tarifu, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení přísluší částka 2 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se žalobce domáhat uspokojení svého práva návrhem na výkon rozhodnutí.