Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 277/2021-55
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 181 139,81 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 151 245,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 151 245,74 Kč od 23. 4. 2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.
II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 29 894,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky a smluvních úroků kapitalizovaných i dosud běžících.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 23 782 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně Mgr. jméno příjmení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 151 245,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 151 245,74 Kč od 23. 4. 2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 29 894,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky a smluvních úroků kapitalizovaných i dosud běžících.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 23 782 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně Mgr. [jméno] [příjmení] do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1 Žalobce se žalobou podanou dne 7. 10. 2021 domáhal proti žalovanému zaplacení částky 181 139,81 Kč představované jistinou ve výši 178 453,81 Kč a dlužných poplatků ve výši 2 686 Kč. Dále požadoval kapitalizovaný úrok ve výši 12 499 Kč za období od 23. 4. 2021 do 14. 5. 2021 a od 15. 5. 2021 do zaplacení úrok ve výši 11,99 % ročně z částky 178 453,81 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 671,40 Kč za období od 23. 4. 2021 do 14. 5. 2021 a od 15. 5. 2021 zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 178 453,81 Kč. Uvedl, že dne 4. 9. 2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o příjmení půjčce číslo společnost právnická osoba, která se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 11,90 % ročně a dalšími poplatky. příjmení svoji povinnost splnila, úvěr žalovanému poskytla, avšak žalovaný úvěr nesplácel dle smluvních podmínek, ani splátky nezasílal řádně a včas. Porušil tak smluvní podmínky a banka přistoupila dne 22. 4. 2021 k zesplatnění dluhu, což žalovanému oznámila. Dne 27. 4. 2021 došlo mezi bankou a právnická osoba a.s. k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky a následně dne 5. 6. 2021 ke smlouvě o postoupení pohledávky mezi právnická osoba a.s. a žalobcem, z čehož žalobce odvozuje svoji aktivní legitimaci.
2 Ve věci nebyl vydán navrhovaný elektronický platební rozkaz, neboť žalovaný neprocházel Centrální evidencí obyvatel. Následně bylo šetřením zjištěno, že žalovaný je od 15. 10. 2018 dosud hlášen na adrese ulice a číslo v obec, což bylo zjištěno v informačním systému základních registrů, proto byla žalovanému zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření, doručeno bylo postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Žalovaný na výzvu soudu ve stanovené lhůtě, ani do současné doby nereagoval. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, když žalovaný byl poučen o tom, že nevyjádří-li se k navrhovanému postupu, bude soud mít za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí - § 101 odst. 4 o.s.ř. Žalobce rovněž konkludentně souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání, již v žalobním návrhu. Soud tak rozhodl na základě listinných důkazů ve spise založených.
3 Z návrhu na uzavření smlouvy o příjmení půjčce číslo ze dne 3. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalobce požádal společnost právnická osoba o uzavření smlouvy o úvěru ve výši 200 000 Kč, který by splácel v 72 měsíčních splátkách s úrokem ve výši 11,99 % s tím, že celková částka, kterou by měl uhradit, by byla 283 313 Kč. V návrhu smlouvy uvedl, že je svobodný, bydlí v pronajatém bytě, je zaměstnancem v pracovní pozici manuální pracovník s čistým příjmem 21 000 Kč a měsíčními výdaji 7 400 Kč a nemá žádný hypoteční úvěr. Dne 4. 9. 2019 banka oznámila žalovanému, že akceptuje návrh smlouvy o příjmení půjčce s tím, že poskytnutý úvěr bude činit 200 000 Kč, první splátka je splatná dne 1. 10. 2019 ve výši 2 079,50 Kč a další splátky činí 4 190 Kč s tím, že tento bude splácet jednou úrokovou a 72 anuitními splátkami.
4 Z listiny ze dne 22. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovanému bylo zasláno prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ve výši 195 310,88 Kč.
5 Dle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6 Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
7 Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8 Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9 Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný částečně.
10 Nejprve se soud musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, když jednou ze smluvních stran byl spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11 Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12 Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či sp. zn. 33 Cdo 201/2018) i z příjmení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, který uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost jako taková.
13 Výše uvedená rozhodnutí se sice v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C číslo, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.
14 Vycházeje z uvedených hledisek, je však třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele sjednaný spotřebitelský úvěr splatit, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat.
15 V daném případě z návrhu na uzavření smlouvy o příjmení půjčce je zřejmé, že právní předchůdce žalobce právnická osoba zjistila u žalovaného jeho osobní stav, bydlení i pracovní pozici včetně jeho příjmů a nezbytných výdajů uvedených ve formuláři. Vzhledem k tomu, že z návrhu nebylo zřejmé, jak konkrétně byly právním předchůdcem žalobce prověřeny a doloženy údaje uvedené žadatelem, byl žalobce vyzván k doplnění těchto informací a dokladů vyžádaných od žalovaného a jejich předložení, chce-li být ve sporu úspěšný. Zároveň byl vyzván k doložení, kdy a jaké splátky byly žalovaným uhrazeny a na jaké platby byly započteny s tím, že nese důkazní břemeno žalobce, jinak se může vystavit nepříznivému rozhodnutí. Žalobce sdělil, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 48 754,26 Kč, která byla rozpočítána na poplatky, úrok a jistiny. Dále sdělil, že nebyl účastníkem uzavřené smlouvy, nejsou mu tak známy okolnosti jejího uzavření, požádal proto o doložení těchto skutečností společnost právnická osoba Tato sdělila, že žádost žalovaného hodnotila individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti a principy obezřetného úvěrování, kontrolovali veškeré dostupné informace v interních a externích databází. Při hodnocení klienta bylo vycházeno z příjmu, který klient deklaroval v žádosti o úvěr ve výši 21 000 Kč, který byl ověřen oproti RB účtu, byl ověřen v zaměstnání a telefonicky potvrzen. Výpočtem tak získali částku disponibilních zdrojů klienta.
16 Soud má po zhodnocení všech předložených důkazů za to, že prověření úvěruschopnosti žalovaného neodpovídalo zcela kritériím uvedeným v ustanovení § 86 a 87 zák. o spotřebitelském úvěru a je tak nutno konstatovat, že žalobce se úvěruschopností žalovaného zabýval povrchně. K výzvě soudu také nepředložil žádné konkrétní důkazy, na jejichž základě by mělo dojít k prověření úvěruschopnosti žalovaného. Je zřejmé, že bylo vycházeno pouze z jeho údajů, jak pokud jde o příjem, tak pokud jde o výdaje, zejména když žalovaný bydlel v pronajatém bytě a nezbytné měsíční výdaje, které by měly být včetně nákladů na bydlení, stravování a osobní potřeby, uváděny pouze částkou 7 400 Kč, což také nebylo v žádném případě doloženo. Soud má tak za to, že smlouva, která byla mezi žalovaným a právnická osoba uzavřena nebyla platnou smlouvou a nemohl tak z této vycházet. Vztah proto bylo nutné posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobci vrátit to, co od něho obdržel a dosud nevrátil, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalovaný si půjčil částku 200 000 Kč, a jak vyplývá ze sdělení, žalobce uhradil částku 48 754,26 Kč, obohatil se tak o částku 151 245,74 Kč, kterou dosud nevrátil, ač byl žalobcem k vrácení vyzván. Soud proto žalobnímu návrhu vyhověl, pokud jde o částku 151 245,74 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s touto částkou k vrácení v prodlení, je povinen hradit i úroky z prodlení, které činí 8,25 % ročně z uvedené částky tj. z částky 151 245,74 Kč od 23. 4. 2021, tedy po zesplatnění úvěru. Výše úroků vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývající částky 29 894,07 Kč soud tak musel žalobní návrh zamítnout, rovněž tak, pokud jde o úrok z prodlení z této částky a smluvní úroky kapitalizované částkou 12 499,67 Kč, tak i dosud nevypočtené ve výši 11,99 % ročně, a to vzhledem k výše uvedené neplatnosti smlouvy.
17 O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Když dle tohoto ustanovení, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě měl žalobce úspěch ve věci ve výši 83,5 % a neúspěch ve výši 16,5 %, lze tedy přiznat náhradu nákladů řízení ve výši 67 % Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 9 057 Kč, dále 2,5 úkonu za právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a jednoduchá výzva k plnění) po 8 380 Kč, což činí 20 950 Kč, dále 3 paušální náhrady po 300 Kč, vše dle § 7, § 11 odst. 2 písm. h) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že právní zástupkyně žalobce je plátkyní DPH, je nutno přičíst i tuto daň ve výši 4 588,50 Kč (21 % z částky 21 850 Kč). Celkově tak náklady řízení činí 35 495,50 Kč a při 67% úspěchu lze tak žalobci přiznat částku 23 782 Kč, která je splatná k rukám právní zástupkyně žalobce. Soud nezjistil a žalovaný netvrdil žádné mimořádné skutečnosti, pro které by žalobci neměla být náhrada nákladů řízení přiznána.
18 Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., a to lhůta 15 denní vzhledem k výši žalované částky i návrhu žalobce.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do l5 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích písemně prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o soudní výkon rozhodnutí - exekuci.