Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
39 C 44/2022-34
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 14 124,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení o zaplacení částky 4 565,36 se zastavuje.
II. Žaloba o zaplacení částky 9, 558,74 Kč s příslušenstvím se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení o zaplacení částky 4 565,36 se zastavuje. II. Žaloba o zaplacení částky 9, 558,74 Kč s příslušenstvím se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň - sever dne 25. 11. 2021 a následně postoupenou soudu zdejšímu se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit částku 14 124 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, sjednaným úrokem, sankčními poplatky a smluvní pokutou. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným 16. 11. 2017 smlouvu o úvěru číslo. Na základě této smlouvy obdržel žalovaný v hotovosti 24 000 Kč, tuto částku převzal v místě svého bydliště, jak plyne z uzavřené smlouvy. Uvedenou částku měl vrátit do 17 měsíců ve splátkách po 2 877 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně účtovala k poskytnuté částce 24 000 Kč ještě příslušenství úvěru v celkové výši 24 909 Kč. Tato částka představovala kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Splatnost poslední splátky byla stanovena na 16. 4. 2019. Žalobkyně odvíjí aktivní legitimaci od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, když ten o sobě uvedl základní údaje, předložil výplatní pásky, právní předchůdkyně žalobkyně učinila dotazy o finančních závazcích v příslušných registrech. Žalovaný uhradil řádně 11 splátek, celkem zaplatil 33 900 Kč. Na jistinu byla alokována částka 16 091,77 Kč, na příslušenství pak 17 808,23 Kč. Žalobkyni tak vznikl nárok na nedoplatek jistiny 7 908,23 Kč a na nedoplatek smluvního příslušenství 7 100,77 Kč. Tím, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním závazků, vznikl zároveň nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, když tato smluvní pokuta byla vyčíslena na 6 215,87 Kč za období od 17. 4. 2019 do 11. 6. 2021. V rámci žaloby tedy vymáhá žalobkyně nesplacenou jistinu 7 908,23 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 311,07 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 4 565,36 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 751,64 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 1 472,70 Kč, dále pak postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 2 554,47 Kč za období od 17. 4. 2019 11. 6. 2021. Dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 660,40 Kč za období od 17. 4. 2019 do 11. 6. 2021 a náklady spojené s mimosoudním vymáháním 39 Kč. Podáním doručeným soudu 1. 3. 2022 žalobkyně upřesnila, že její právní předchůdkyně vyhodnotila žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru 24 000 Kč, když podle údajů uvedených žalovaným mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 6 104 Kč. Splátka byla stanovena za 2 877 Kč. Žalovaný doložil výplatní pásky, pracovní smlouvu a pokyn k dočasnému výkonu práce. Uvedeným podáním vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 4 565,36 Kč, kdy se jedná o část kapitalizovaného úroku (podle skutkových tvrzení se jedná o nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
2. Podle § 96 odst. 1 , 2 o. s. ř. o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud ve výroku I rozhodl tak, že řízení o zaplacení částky 4 565,36 Kč se zastavuje.
3. Podle § 115 a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Právní zástupce žalobkyně souhlasil s tímto postupem již v rámci podaného návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tedy jeho souhlas předpokládal a jednání ve věci nenařizoval, když předtím byl právní zástupce žalobkyně poučen o právním názoru soudu na uzavřenou smlouvu.
4. Z předložených listin byly zjištěny následující skutečnosti. Žalovaný dne 16. 11. 2017 označený jménem, příjmením, rodným číslem, včetně data narození a č. občanského průkazu požádal o poskytnutí úvěru. Uvedl, že je zaměstnaný, od zaměstnavatele pobírá měsíčně 11 514 Kč. Své celkové výdaje na bydlení, dopravu, jídlo, osobní náklady odhadl na 5 410 Kč, k dispozici tedy zbývá částka 6 104 Kč. Téhož dne byla mezi společností právnická osoba jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru číslo. Ze smlouvy bylo zjištěno, že žalovanému byl v hotovosti poskytnutý úvěr 24 000 Kč. Za poskytnutí této částky se žalovaný zavázal uhradit dalších 24 909 Kč (tedy částku převyšující získané finanční prostředky). Sjednaný úrok činil 2 789 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru je vyčíslena na 14 880 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 2 440 Kč a inkasní poplatek za výběr hotovosti v bydlišti 4 800 Kč. Celková částka 48 909 Kč měla být uhrazena v 17 měsíčních splátkách po 2 877 Kč. V rámci uzavřené smlouvy byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % z příslušné dlužné částky denně, dále byla sjednána částka 250 Kč jako náklad na upomínku. Ve smlouvě se uvádí, že pokud jsou finanční prostředky poskytovány na 17 měsíců, zápůjční úroková sazba činí 15 % ročně, RPSN pak 250,75 %. Tytéž skutečnosti vyplývají z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kde ovšem nejsou vymezeny všechny související náklady, není uveden kapitalizovaný úrok. Přílohou smlouvy i formuláře pro standardní informace je pak rozpis splátek, ze kterého je zřejmé, jakým způsobem probíhá umořování jednotlivých částek, ze kterých se dluh sestává. Tvrzení o tom, jaké částky žalovaný uhradil, nebyla žalovaným sporována, soud tedy vychází z informace, že žalovaný uhradil 11 splátek, celkem částku 33 900 Kč. Co se týče důkazu o nákladech vynaložených na mimosoudní vymáhání pohledávky, byl předložen interní výpis žalobkyně, podle kterého byl žalovanému 6. 9. 2021 zasílán obyčejný dopis, který je dle smlouvy účtován částkou 39 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, kde pohledávka za žalovaným je uvedena v rámci přílohy pod označením anonymizováno spisová značka číslo. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky dopisem právního předchůdce žalobkyně z 5. 8. 2021, dále pak také žalobkyní 17. 8. 2021. Zde soud poznamenává, že žalovaný nebyl kontaktován na adrese, kterou uvedl jako korespondenční, korespondence mu byla zasílána na adresu obec a číslo. Na to, že pohledávka bude vymáhána soudní cestou, byl žalovaný upozorněn právním zástupcem žalobkyně 6. 9. 2021, dále pak 18. 10. 2021. Podle statistických údajů ČNB byly v listopadu 2017 poskytovány úvěry domácnostem s fixací nad 1 rok pro běžnou spotřebu za cca 9,00 %. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly.
5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. S ohledem na předmět řízení se soud zabýval tím, zda mezi účastníky byla platně uzavřena úvěrová smlouva či nikoliv, kdy z prokázaného skutkového stavu je zřejmé, že účastníci v písemné podobě sjednali poskytnutí finančních prostředků s tím, že žalovaný jako úvěrovaný měl za poskytnuté finanční prostředky hradit souhrnný poplatek. Jedná se o smlouvu uzavřenou na formuláři společnosti, kde jsou jednak přesně vymezeny povinnosti, dále pak ve smluvních podmínkách jsou stanoveny úrokové sazby, jak úroková sazba výpůjční, tak i RPSN, která v tomto případě představuje 250,75%. Výpůjční výroková sazba je uvedena 15%. Soud konstatuje, že tento způsob uzavírání úvěrových smluv s fyzickými osobami je poměrně běžný, to je soudu z jeho činnosti známo. Je také zcela jasné, že úvěrovaný nemá v podstatě možnost do obsahu smlouvy zasáhnout, snad s výjimkou poskytované finanční částky a možná množství týdenních splátek či splátek měsíčních.
8. Esenciální náležitostí smlouvy o úvěru je úrok, za který jsou finanční prostředky poskytovány. Ve smlouvě uzavřené se žalovaným se sice hovoří o souhrnném poplatku, není však zřejmé, co jiného než právě úrok by tento poplatek měl představovat. Vágní pojmy jako poplatek za vyhodnocení úvěru, za poplatek za poskytnutí úvěru a podobně, navíc za situace, kdy poplatek za poskytnutí úvěru přesahuje polovinu poskytnuté částky, nelze vyložit jinak, než jako skrytý úrok. Soud proto posoudil částku 24 909 Kč právě jako úrok za poskytnutí finančních prostředků, kterého se žalobkyni mělo dostat při úplném splacení celé částky. Při této úvaze, byť se v článku Splatnost, úrok a RPSN uvádí, že zápůjční úroková sazba představuje 15% ročně, s tímto výpočtem se soud neztotožňuje. Částka 24 909 Kč odpovídá úrokové sazbě 73,26% ročně. Soud tedy s ohledem na běžně poskytované úrokové sazby v době uzavření smlouvy konstatuje, že úrok v roční sazbě 73,26% rozhodně považuje za nepřiměřeně vysoký oproti poskytovaným 9%. Takto poskytnuté výši úroku nelze přiznávat soudní ochranu a lze pouze konstatovat, že pro svoji zjevnou nepřiměřenost se jedná o ujednání neplatné. Zde soud odkazuje na ustanovení § 580 občanského zákoníku , který za neplatné označuje právní jednání, které se příčí dobrým mravům a v souladu s ustanovením § 588 občanského zákoníku je k této neplatnosti třeba přihlédnout i bez návrhu. Jedná se totiž o ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům a lze jej označit jako takové, které narušuje veřejný pořádek. Soud shledává postup úvěrujících společností za nepřípustný, a zcela souhlasí s vývojem judikatury takovým, že není možné takovémuto jednání zajišťovat ochranu.
9. Nicméně soud zároveň konstatuje, že je třeba zodpovědnost za uzavírání úvěrových smluv přenášet i na úvěrovaného. Pokud se žalovaný rozhodl uzavřít úvěrovou smlouvu, nepochybně si byl vědom skutečnosti, že ze strany úvěrující společnosti se nejedná o charitativní činnost či dar, byl si vědoma toho, že žalobkyně jako podnikatel je společností určenou pro generování zisku, u společností poskytujících úvěry tímto ziskem je právě úrok. Soud tedy z pohledu právní jistoty má za to, že je na místě z předložených listin uzavřít pouze tolik, že strany měly v úmyslu uzavřít úvěrovou smlouvu, na základě které by žalovanému bylo poskytnuto 24 000 Kč. K tomu také došlo. Nebylo zjištěno, že by strany měly v úmyslu sjednat jakoukoliv smlouvu jinou, jen velmi těžko si lze představit, že by úvěrující poskytovala finanční prostředky bez jakéhokoliv zisku. Soud proto konstatuje, že podle jeho názoru je možné posoudit smlouvu o úvěru číslo ze dne 16. 11. 2017 za platné právní jednání, kdy zcela oddělitelná je pouze část týkající se úroků, neboť ty byly sjednány ve výši neplatné.
10. Soud proto aplikoval ustanovení § 577 občanského zákoníku a rozhodl se žalovaného zavázat k úhradě úroku ve výši určené podle § 1802 občanského zákoníku . Jedná se tedy o výši úroků, které jsou požadovány obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídle úvěrovaného v době uzavření smlouvy. Jak je shora uvedeno, běžná úroková sazba činila 9,00% pro poskytování úvěrů pro spotřebu domácností. Pokud s výší tohoto úroku soud pracoval jako s úrokem ročním, za dobu 17 měsíců měl žalovaný uhradit úrok celkem 3 060 Kč, celková částka ze strany žalované by tedy měla být uhrazena ve výši 27 060 Kč. Pokud žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil 31 000 Kč, svůj dluh beze zbytku uhradil. Nelze tedy přiznat žalobkyni žádnou další částku, a to samozřejmě ani úrok z prodlení či smluvní pokutu. Soud uvažuje tak, že pokud 11 splátkami bylo uhrazeno 31 000 Kč, a žalobkyně netvrdí, že některá z těchto splátek byla uhrazena pozdě, nevznikl samozřejmě ani nárok na smluvní pokutu, stejně jako na úrok z prodlení.
11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu . Ve věci byl sice plně úspěšný žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly, soud tedy rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň - město.