Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 305/2021-80
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní titul Margitou Markovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s přísl.
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s úrokem ve výši 8,7 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta titul. jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s úrokem ve výši 8,7 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [titul]. [jméno] [příjmení].
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že právnická osoba s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo (dále jen "smlouva o úvěru"). Na základě smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku částka. Žalovaná se zavázala vrátit půjčenou částku společně s úrokem 8,7 % ročně. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkami (zaplatila pouze jedinou splátku) a banka prohlásila úvěr za splatný k datum bylo sjednáno přirůstání úroků k jistině. Žalobkyně uplatnila nárok na dlužnou jistinu a přirostlé nesplacené úroky ve výši částka, poplatky ve výši částka, dlužný smluvní úrok ve výši částka (do datum), úrok z prodlení z nezaplacených splátek ke dni datum ve výši částka a smluvní úrok a úrok z prodlení z dlužné jistiny od datum.
2. Na výzvu soudu doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, že částka částka byla poskytnuta bezhotovostně dne datum, poplatky představují náklady spojené s prodlením 2 x částka podle ceníku, kapitalizované úroky byly vyčísleny za období od datum do datum. Při zkoumání schopnosti splácet úvěr vycházela banka z příjmu částka (zkontrolováno dle důchodového výměru), výdaje byly uvedeny částka. příjmení stanovila životní výdaje podle svého interního modelu dle statistických dat a aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení ve výši částka. Žalovaná měla kontokorentní úvěr s limitem částka.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Ze smlouvy o úvěru má soud za prokázáno, že právnická osoba a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, jejímž obsahem byl závazek banky poskytnout žalované úvěr ve výši částka a závazek žalované splatit úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků ve splátkách po částka.
5. Z výpisu z úvěrového účtu žalované má soud za prokázáno, že banka splnila svou povinnost a poskytla jí částku částka na účet č. bankovní účet ne datum. Žalovaná zaplatila pouze splátku ve výši částka dne datum.
6. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že banka měl při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr k dispozici údaje o jejím příjmu částka, nebyly uvedeny žádné výdaje, žádné údaje o nájmu, splátkách, dalších výdajích.
7. Z oznámení ČSSZ ze dne datum soud zjistil, že žalovaná pobírala invalidní důchod třetího stupně ve výši částka.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.
9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle rozhodnutí Soudního dvora C číslo vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
16. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne datum mezi Českou spořitelnou,.a.s. a žalovanou je neplatná.
17. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
18. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.
19. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
20. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.
21. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy § 87 odst.1 zák.č.257/2016 Sb. , který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v § 86 odst.1 věta druhá zák.č. 257/2016 Sb.
22. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že posouzení schopnosti žalované úvěr splácet provedla tak, že posoudila její příjmy a stanovila výdaje na základě statistických dat a normativních nákladů na bydlení a rozdíl vyhodnotila tak, že žalovaná je schopna splácet novou splátku ve výši částka Ani na výzvu soudu žalobkyně neobjasnila, z jakých konkrétních statistických dat o životních nákladech a nákladech na bydlení poskytovatel úvěru vycházel, proč vzal za věrohodné náklady ve výši částka s ohledem na bydlení v nájemním bytě v okresním městě a s ohledem na výši životního minima, jaké úvahy konkrétně při porovnání příjmů a výdajů vedly poskytovatele úvěru k závěru o schopnosti žalované úvěr řádně splácet. Na tuto výzvu žalobkyně uvedla pouze obecné floskule o ekonomickém modelu obec spořitelny, a.s, který se skládá z variabilních složek nákladů (např. odívání, rekreace, zdraví, alkohol, cigarety...) a fixních složek nákladů (bydlení, vzdělání, potraviny...). Konkrétní údaje, které byly podkladem neuvedla, uvedla pouze odkaz na data z katalogu ČSÚ, např. bez uvedení doby, za kterou byla data čerpána a data nebyla konkrétně vyčíslena. Je zřejmé, že banka neměla o žalované předchozí informace, např. z dlouhodobého vedení účtu, neboť tento účet si žalovaná založila až v únoru 2019, tedy v době, kdy žádala o úvěr.
23. Není tedy naprosto zřejmé, jakými úvahami se banka řídila při zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, jaká data ohledně výdajů považovala za relevantní a proč. Není zřejmé, proč za výdajovou stránku vzala jako relevantní částku částka, jak vyhodnotila statistická data v souvislosti s konkrétní situací žalované. Zejména jak byla vyhodnocena tzv. variabilní složka nákladů např. s ohledem na to, že žalovaná pobírala invalidní důchod třetího stupně, jak byla vyhodnocena složka fixních nákladů, když žalovaná bydlela sama v nájemním bytě v okresním městě apod.
24. Je třeba poukázat na závěr Ústavního soudu (III ÚS 4129/18 ) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Soud má však za to, že poskytovatel úvěru nesplnil své povinnosti řádně, spokojila se pouze s prohlášením žalované a zjištěním jejího příjmu, bez zjištění jakýchkoli výdajů. Výdaje, které banka sama vzala v úvahu, neodrážejí individuální situaci žalované, nevystihují ani pokrytí základních fixních potřeb žalované zejména na bydlení. Rovněž není zřejmé zda a jakým způsobem hodnotila banka vzájemnou korelaci mezi výší příjmů a (jí samotnou stanovených) výdajů s ohledem na velmi nízkou úroveň evidentně jediného příjmu. Přesto banka neučinila žádná jiná šetření, doplňující dotazy nebo nepromítla tyto individuální potřeby do svých úvah o zařazení vstupních údajů pro posouzení schopnosti žalované splácet úvěr.
25. V tomto případě je tedy jednoznačné, že žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně. Úvěr poskytla, ačkoli neměla evidentně dostatek údajů k tomu, aby mohla řádně posoudit, zda zde existuje důvodná pochybnost o schopnosti spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Úvěr tak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zák.č.257/2016 Sb. a smlouva je proto neplatná.
26. Žalovaná je povinna poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 zák.č.257/2016 Sb. Žalované byla poskytnuta celkem částka částka, podle úvěrového účtu i vyjádření žalobkyně zaplatila již částku částka. Proto je povinna vrátit částku částka. Žalovaná se ke svým možnostem nijak nevyjádřila, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě.
27. Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vrácení uvedené částky dříve než žalobou, nepředložila žádné doklady o tom, že by se předchozí korespondence dostala alespoň do dispoziční sféry žalované. Žaloba byla žalované doručena datum, žalovaná je tedy v prodlení až od datum. Žalobkyni náleží úrok z prodlení podle, § 1970 o.z.ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
28. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81 % a úspěchu žalované v rozsahu 19 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Uplatněný nárok na odměnu advokáta za další 2 úkony (písemné vyjádření a další účast u jednání) sodu nepovažoval za účelně vynaložené náklady. Žalobkyně byla k doplnění žaloby vyzvána a jednání bylo odročeno, protože žaloba neobsahovala kompletní tvrzení a důkazy. Tyto skutečnosti nelze klást k tíži žalované. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je vypočten s ohledem na uplatněné příslušenství pohledávky ke dni rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.