Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (8)No categories available
8 C 1/2021-85
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiek ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno
sídlem adresa
o zaplacení částky 132 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 132 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 30. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 64 654 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.
Odůvodnění:
I. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 132 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 30. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 64 654 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 132 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 30. 12. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že obě účastnice jsou osobami podnikajícími jako poskytovatelé zdravotních služeb v oboru zubní technik. Žalovaná získala oprávnění k poskytování zdravotních služeb v tomto oboru mimo jiné na základě dohody s žalobkyní, která ji umožnila využívat prostory sádrovny a své stroje a zařízení na adrese ulice a číslo v obec – část obce. Žalovaná začala samostatně podnikat od 1. 1. 2018 a až do 30. 6. 2019 využívala výše uvedené prostory žalobkyně, ve které byla umístěna sádrovna a dále stroje a zařízení konkrétně zubní skener DW3 plus, zubní laboratorní vrtačku MF-Perfecta, polymerátor snímacích náhrad, leštičku, liquisteam-e, hydraulický lis, vakuovou míchačku, vibrátor sádrových modelů, porcelánovou pec VITA VACUMAT 40, kompresor, licí stroj, ořezávačku sádrových modelů, UV lampu BreLux, vypalovací pec včetně katalyzátoru a pískovač zn. Duostar. Mezi účastnicemi bylo ústně dohodnuto, že si žalovaná po 30. 6. 2019 odkoupí od žalobkyně výše uvedené stroje a zařízení, čímž mělo dojít rovněž ke kompenzaci zisku žalobkyně z přenechání těchto strojů a zařízení a prostoru sádrovny žalované k užívání v období od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2019, jelikož žalovaná žalobkyni za toto užívání průběžně nic neplatila. Žalovaná od této dohody odstoupila, když sdělila žalobkyni, že od ní nic kupovat nebude a od 1. 7. 2019 vykonává samostatnou podnikatelskou činnost s jinými stroji a zařízeními, v jiném prostoru. Do dnešního dne žalovaná žalobkyni žádnou kompenzaci neposkytla. Žalobkyně je proto přesvědčena, že žalovaná se na její úkor bezdůvodně obohatila a výši tohoto bezdůvodného obohacení stanovila částkou 132 000 Kč za užívání strojů a zařízení a prostoru sádrovny po dobu 18 měsíců, tj. od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2019.
2. U jednání dne datum žalobkyně doplnila své tvrzení, že žalovanou zná dlouho, jsou z jedné vesnice a žalovaná jí chodila do její laboratoře vypomáhat, případně na tzv. brigády. V době, kdy měla začít s provozováním zmiňovaných zdravotních služeb, jí chtěla žalobkyně vypomoct, a protože nechtěla, aby vybavení její laboratoře skončilo ve sběrném dvoře a naopak laboratoř po skončení činnosti žalobkyně pokračovala dál, dohodly se s žalovanou, že ta nebude nakupovat vybavení laboratoře, bude využívat vybavení žalobkyně s tím, že v budoucnu bude uzavřená kupní smlouva na toto zařízení. Předmětné zařízení žalobkyně využívaly obě účastnice, stejně jako prostor sádrovny a žalobkyně občas využívala i prostory, které měla v nájmu žalovaná. Někdy na jaře 2019 zjistila, že žalovaná si pronajala další prostory v budově, že si zřizuje vlastní laboratoř a proto chtěla situaci vyřešit a dohodnout se na finančním vyrovnání za rok a půl užívání, avšak k dohodě nedošlo. Vybavení laboratoře chtěla žalobkyně prodat, protože končila s výkonem dosavadních zdravotních služeb a svoji činnost omezila na snímací protetiku, kterou dosud vykonává v části bývalé laboratoře. Popírala, že by zubní laboratorní vrtačka byla před užíváním žalované nefunkční, vyžadovala pouze bezplatný pravidelný servis. Připustila, že polymerátor snímacích náhrad bylo nutno opravit a opravu hradila žalovaná. Leštička byla funkční, vyžadovala však pravidelný servis, který hradila žalovaná.
3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Popírala, že by mezi účastnicemi byla uzavřena dohoda, kterou žalobkyně prezentuje v žalobě, a proto od žádné takovéto dohody nemohla odstoupit. Naopak žalobkyně jí v začátcích provozování zdravotnické činnosti nabídla pomoc a umožnila jí užívat její prostory a některá její zařízení s vysvětlením, že je nechce vyhodit, přenechala jí některé stroje, které bylo třeba opravit a společně užívaly některé další. Nikdy nebylo řečeno, že za toto užívání je třeba cokoli platit, naopak žalobkyně je žalované vypůjčovala zcela bezplatně. Pokud něco konkrétního uhradit chtěla, žalovaná úhradu provedla. Takto jí žalobkyně vypomáhala asi do května 2019, kdy se dozvěděla, že žalovaná má zájem pronajmout si volnou místnost v budově a dožadovala se zaplacení peněz za užívání zařízení, přestože na tom nebyly nikdy dohodnuty. K jednotlivým strojům a zařízením uvedla, že užívala téměř veškeré zařízení, specifikované v žalobě vyjma hydraulického lisu, vakuové míchačky a kompresoru. Zubní laboratorní vrtačku před užíváním musela nechat opravit, protože byla nefunkční, stejně jako polymerátor snímacích náhrad a leštičku.
4. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi uvedla, že od 1. 1. 2018 žalovaná začala užívat i její pronajaté prostory a vybavení těchto prostor. Žalobkyně jí tehdy řekla, že má prostory a zařízení k dispozici a nehovořily o žádné úplatě ani o ničem jiném. Říkala žalované, že jí půl roku pomůže a pak se prohodí, tedy žalobkyně bude provozovat laboratoř v prostorách žalované, bude provádět snímací protézy a žalovaná naopak bude užívat její prostory včetně zařízení. K tomu mělo dojít po 6 měsících, avšak nedošlo k tomu. O prodeji zařízení laboratoře žalobkyně s žalovanou hovořily pouze v květnu 2019, kdy se žalobkyně od správce budovy dozvěděla, že žalovaná zařizuje svou laboratoř a následně jí řekla, že chce být sama. Tehdy jí žalobkyně se svým synem sdělili, že má žalobkyni zaplatit částku 132 000 Kč. Žalovaná byla překvapená, že po ní žalobkyně něco chce a byla ochotna zaplatit pouze za užívání skeneru částku 3 000 Kč měsíčně za dobu užívání. Připustila, že mezi účastnicemi nedošlo k dohodě tvrzené v žalobě, o tom, že si žalovaná po 30. 6. 2019 odkoupí od žalobkyně výše uvedené stroje a zařízení, žalobkyně však vycházela z toho, že pokud žalovaná podnikala a díky jejímu zařízení generovala zisk, měly by se dohodnout k nějaké kompenzaci. Ona pouze žalované uvedla, že jí po dobu půl roku pomůže, což myslela tak, že žalovaná bude užívat veškeré vybavení její laboratoře zadarmo, bude si moci ušetřit peníze a předpokládala, že pak si zařízení od žalobkyně koupí. Na tom se však nedohodly.
5. Ze svědecké výpovědi jméno příjmení zjistil soud, že je otcem žalované a žalobkyni zná od vidění. Když pomáhal dceři zařizovat laboratoř, přišla za nimi žalobkyně a vnutila jim torzo nějakého stroje s tím, že ho nechce. Svědek stroj, o němž se dozvěděl, že jde o leštičku, rozebral, vyměnil část plechového krytu, opravil elektroinstalaci, vyměnil ložiska v motoru, osvětlení, vše přelakoval, aby stroj byl k použití a takto opravený jej předal žalované. Elektřinu v zařízení opravoval pan příjmení.
6. Ze svědecké výpovědi jméno příjmení zjistil soud, že je partnerem matky žalované a žalobkyni zná rovněž, protože se s jeho partnerkou dlouhá léta přátelily. Pro žalovanou opravoval jedno zařízení určené k vaření protéz. Přístroj nefungoval, jak měl, protože neudržoval určitou teplotu po nastavenou dobu. Svědek přístroj opravil, aby byl bezpečný a předal jej žalované. Ví, že tento stroj používaly obě účastnice. Žalobkyně byla dobrou přítelkyní jeho partnerky, pravidelně se navštěvovaly a svědek si pamatoval, že na jedněch narozeninách v červenci před začátkem nebo na začátku podnikání žalované prohlásila žalobkyně„ ať se děcko nebojí, že mu v začátku pomůže“. Blíže se o zmiňovanou pomoc nestaral.
7. Ze svědecké výpovědi anonymizováno jméno příjmení zjistil soud, že je synem žalobkyně, se kterou žalovaná spolupracovala. Žalovaná po dohodě s žalobkyní užívala její stroje a jednu místnost, kterou před tím užívala žalobkyně a od matky svědek ví, že se ústně dohody, že šest měsíců si žalovaná vyzkouší činnost a pak se dořeší finanční stránka. Neví konkrétně, jak se dohodly, matka mu říkala, že byly navrhovány možnosti, že si laboratoř odkoupí nebo odkoupí stroje, které tvořily vybavení, a třetí možnost bylo, že tam žalobkyně zůstane a obě budou spolupracovat. Nakonec se s matkou dozvěděl, že si žalovaná připravuje jinou místnost v budově k provozování své laboratoře. Sepsali proto seznam věcí, za které chtěla žalobkyně proplatit jejich užívání za celou dobu od ledna 2018 do června 2019 s ohledem na porušení předchozí dohody. Žalovaná odmítla částku zaplatit s tím, že zaplatí pouze za užívání skeneru, nakonec však nezaplatila nic a vrátila přístroje, které měla ve své místnosti.
8. Z výpisu z veřejného registru poskytovatelů zdravotních služeb bylo zjištěno, že žalobkyně je registrována jako poskytovatel zdravotních služeb v oboru zubní technik se samostatnou stomatologickou laboratoří na adrese adresa, stejně jako žalovaná, která je osobou podnikající od 1. 1. 2018.
9. Ze spisu Krajského úřadu Moravskoslezského kraje číslo jednací zjistil soud, že žalovaná dne datum doručila tomuto úřadu žádost o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru zdravotní péče, v oboru zubní technik, na adrese adresa. K návrhu předložila mimo jiné i smlouvu o nájmu prostor sloužícího k podnikání ze dne datum, kdy předmětem nájmu byly prostory ve 2. nadzemním podlaží budovy adresa číslo o výměře 9,4m2 a společné prostory o výměře 2m2. Žalovaná rovněž předložila prohlášení o věcném a technickém vybavení, kde prohlásila, že zdravotnické zařízení je dle ustanovení § 18 odst. 2 písm. a) bod 5 a v souladu s ustanovením § 11 odst. 6 zák. č. 372/2011 Sb. technicky a věcně vybaveno pro poskytování zdravotních služeb. Krajská hygienická stanice Moravskoslezského kraje se sídlem v obec svým rozhodnutím ze dne datum schválila provozní řád zubní laboratoře žalované na adrese ulice a číslo v obec – část obce, která je zaměřená na zhotovování fixních a snímacích zubních náhrad a její vybavení dle tohoto provozního řádu tvoří zubotechnický stůl s odsáváním, vrtačkou a kahanem, pracovní stůl včetně přístroje na zpracování folií (skener), sádrovací stůl (lis na kyvety), 2x polymerátor, sklad materiálů a dřez. Rozhodnutím ze dne datum, které nabylo právní moci dne datum Krajský úřad pro Moravskoslezský kraj, odbor zdravotnictví udělil žalované oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru zubní technik, s účinností od 1. 1. 2018.
10. Z nájemní smlouvy ze dne datum včetně dodatků číslo až 14 zjistil soud, že žalobkyně uzavřela se právnická osoba a.s. dne datum smlouvu o nájmu nebytových prostor, jejímž předmětem byly nebytové prostory v 1. poschodí o ploše 28,08m2 a společné prostory o ploše 12,03m2 za účelem provozování stomatologické laboratoře, a to na dobu neurčitou.
11. Z výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne datum včetně podací stvrzenky a informace k zásilkám bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím právního zástupce žalovanou k vydání částky 132 000 Kč do 7 dnů od doručení zásilky s odůvodněním, že žalovaná v době od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2019 po dohodě užívala prostory zubní laboratoře žalobkyně včetně jejího vybavení, přičemž bylo dohodnuto, že si po této době předmětné vybavení laboratoře odkoupí, čímž dojde ke kompenzaci za využívání laboratoře žalobkyně. Dohodu však nedodržela, žalobkyni sdělila, že nic odkupovat nebude, v důsledku čehož v uvedeném období bez právního důvodu využívala tyto prostory a specifikovaná zařízení, čímž se bezdůvodně obohatila. Zásilka s výzvou byla žalované doručena 22. 12. 2020.
12. Z faktury číslo ze dne 9. 1. 2018 zjistil soud, že žalovaná bylo společností právnická osoba vyúčtováno za licenci ke skeneru SN 35-02477 částka 30 898 Kč. Dne 8. 1. 2019 jí byla stejnou společnosti vystavená faktura za licenci na užívání SW za období od 9. 1. 2011 do
9. 1. 2020.
13. Z faktury číslo ze dne 23. 4. 2019 včetně shodných tvrzení účastníků zjistil soud, že žalovaná hradila řezací disky do ořezávačky sádrových modelů.
14. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování vzal soud za prokázaný skutkový stav, dle kterého obě účastnice podnikají jako poskytovatelé zdravotních služeb v oboru zubní technik na adrese adresa. Žalobkyně takto podniká od roku 1990, žalovaná od 1. 1. 2018. Žalobkyně, která byla blízkou přítelkyní matky žalované, se s žalovanou dlouhodobě zná. Poté, co žalovaná získala oprávnění k provozování těchto zdravotnických služeb, jí žalobkyně umožnila bezplatné užívání prostor ve svém nájmu (tzv. sádrovny) a bezplatné užívání přístrojů a vybavení její stomatologické laboratoře, jak vyplynulo z její účastnické výpovědi. Soud neuvěřil té části výpovědi žalobkyně, že tato bezplatná pomoc měla trvat pouze po dobu prvního půl roku. Tomuto časovému omezení soud neuvěřil jednak proto, že žalobkyně v průběhu řízení ve své účastnické výpovědi vyvrátila své původní tvrzení o dohodě obou účastnic o následné koupi předmětného vybavení laboratoře, kdy vypověděla, že k takovéto dohodě nedošlo a naopak v rozporu s původním tvrzením hovořila o bezplatné výpomoci po dobu prvých šesti měsíců. Pokud by tomu tak skutečně bylo, bylo by možno očekávat, že žalobkyně od 1. 7. 2018 bude po žalované vyžadovat úhradu za užívání jejího zařízení, což se však nestalo. Až v květnu 2019, tedy téměř rok poté co lhůta k bezplatnému užívání uplynula se této úhrady žalobkyně začala domáhat, a to až poté co zjistila, že žalovaná bude poskytovat zdravotní služby samostatně ve svých prostorách. Žádný ze svědků o tomto časovém omezení bezplatné výpomoci nehovořil vyjma syna žalobkyně příjmení jméno příjmení, který však tuto informaci měl mít zprostředkovaně od žalobkyně. Navíc se tento svědek měl od žalobkyně dozvědět, že s žalovanou dohodly tři varianty, které nastanou po zmiňovaném půl roce (odkoupení laboratoře, odkoupení strojů, případně spolupráce obou účastnic), které žalobkyně nezmiňovala ani ve svých tvrzeních ani ve své výpovědi. Naopak žalobkyně ve své výpovědi připustila, že žalovaná byla překvapena, že po ní žalobkyně něco chce, což svědčí pro závěr o blíže časově neomezeném bezplatném užívání laboratoře a jejího vybavení v blíže nevymezených počátcích podnikání žalované. Nakonec i motivace žalobkyně pro tento postup, který kromě výpomoci známé spočíval v nechuti žalobkyně toto vybavení vyhodit do sběrného dvora, pro tento závěr svědčí. Soud rovněž neuvěřil té části výpovědi žalobkyně, ve které hovořila o„ prohození“ účastnic v užívání pronajatých prostor po půl roce, neboť o této variantě nebylo do této výpovědi nebylo žalobkyní nic tvrzeno a nevyplynula ani z výpovědi žádného ze svědků.
15. Jak je výše uvedeno, žalobkyně svou vlastní účastnickou výpovědí popřela své původní žalobní tvrzení, že mezi účastníky došlo k dohodě o odkoupení strojů a zařízení žalovanou po
30. 6. 2019, kdy uvedla, že mezi účastnicemi k takovéto dohodě nedošlo a ona sama pouze předpokládala, že si v budoucnu zařízení od ní žalovaná odkoupí. Jelikož účastnice tedy žádnou takovouto dohodu neuzavřely, nemohla od ní žalovaná ani odstoupit jak je v žalobě tvrzeno a samotné užívání sádrovny a vybavení laboratoře po dobu od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2019 nemůže představovat plnění z právního důvodu, který odpadl a v souvislosti s tím bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 občanského zákoníku).
16. Na základě výše uvedeného soud učinil i další závěr, že předmětné užívání těchto věcí v uvedeném období nepředstavovalo plnění ve prospěch žalované bez právního důvodu. Naopak žalovaná tyto věci užívala bezúplatně na základě dohody s žalobkyní, která navrhla žalované, aby předmětné prostory a zařízení bezplatně užívala a žalovaná tento návrh přijala. Tento závěr přitom není nelogický jen proto, že obě účastnice podnikaly za účelem generování zisku v konkurenčním prostředí. Naopak v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla blízkou přítelkyní matky žalované, měla z toho důvodu zájem žalované při začátcích v podnikání bezplatně pomoci, jak se ostatně nechala slyšet, a rovněž nechtěla zařízení své laboratoře, které již v budoucnu neměla v úmyslu užívat, bezúčelně vyhodit. Svůj postoj žalobkyně změnila až poté, co se žalovaná rozhodla pro samostatné podnikání, což považovala žalobkyně za určitý nevděk a dodatečně se po žalované snažila vymoci finanční kompenzaci. Je tedy možno uzavřít, že žalovaná užívala nebytové prostory v nájmu žalobkyně a její přístroje a zařízení po dobu od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2019 bezúplatně, na základě dohody uzavřené mezi oběma účastnicemi. S ohledem na to se nemohla na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatit, a proto jí nevznikla povinnost takovéto bezdůvodné obohacení vydat ani za toto užívání žalobkyni cokoli hradit. Žaloba na zaplacení částky 132 000 Kč s příslušenstvím byla proto podána nedůvodně a soud tuto žalobu zamítnul.
17. S ohledem na výsledek sporu přiznal soud žalované dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za osm úkonů právní služby po 6 380 Kč Tyto úkony představují převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě ze dne datum, další porada s klientem přesahující jednu hodinu ze dne datum, účast na jednání před soudem, které trvalo více než dvě hodiny, další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne datum a druhá účast u jednání před soudem, které trvalo dvě hodiny. Další náklady představuje osm režijních paušálů po 300 Kč, což po navýšení od DPH činí celkem 64 654 Kč. Soud nepřiznal žalované náhradu za další úkon, představující sepis vyjádření ve věci samé k žalobě ze dne datum, neboť toto vyjádření je shodné s vyjádřením ze dne datum. Rovněž další porada s klientem přesahující jednu hodinu ze dne datum se jeví jako neúčelná v situaci, kdy k této poradě nebyl žádný důvod na rozdíl od dalších dvou porad, které předcházely nařízeným soudním jednáním.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.