Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 186/2021-90
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šárovcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 54 066,43 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 760,64 Kč, spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně od 5. 1. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 50 305,79 Kč, smluvního úroku ve výši 19,92 % ročně z částky 49 164,19 Kč od 15. 3. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 49 164,19 Kč od 15. 3. 2019 do 4. 1. 2020 a z částky 45 403,55 Kč od 5. 1. 2020 do zaplacení.
III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 760,64 Kč, spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně od 5. 1. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 50 305,79 Kč, smluvního úroku ve výši 19,92 % ročně z částky 49 164,19 Kč od 15. 3. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 49 164,19 Kč od 15. 3. 2019 do 4. 1. 2020 a z částky 45 403,55 Kč od 5. 1. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.</b>
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 54 066,43 Kč, se smluvním úrokem 19,92 % ročně z částky 49 164,19 Kč od 15. 3. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 49 164,19 Kč od 15. 3. 2019 do zaplacení s tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Původní věřitel“), a žalovanou došlo dne 2. 9. 2014 k uzavření smlouvy o vydání kreditní karty číslo na základě které poskytl Původní věřitel žalované kreditní kartu s úvěrovým limitem 50 000 Kč. Vyčerpaná část úvěrového limitu měla být dle uzavřené smlouvy úročena smluvním úrokem 19,92 % ročně, žalovaná se zavázala vyčerpanou úvěrovou částku splácet měsíčními splátkami ve výši 3,5 % z čerpaných prostředků a hradit Původnímu věřiteli poplatky a služby dle příslušného ceníku. Žalovaná své povinnosti neplnila, a proto Původní věřitel dopisem ze dne 3. 12. 2018 vyzval žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky (zesplatnění). Dlužnou částku tvoří jistina úvěrového rámce 49 164,19 Kč, úroky 4 402,24 Kč a poplatky 500 Kč. Uvedená pohledávka Původního věřitele za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z 26. 3. 2019, postoupení bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, žalovaná ničeho neuhradila.
2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí s tím, že kreditní karta jí byla ze strany Původního věřitele vnucena, v době, kdy jí byla karta poskytnuta, byla žalovaná matka samoživitelka, bez práce a dlouhodobě registrována jako nezaměstnaná na úřadu práce.
3. Soud nařídil ve věci jednání na 29. 3. 2022, přičemž žalobkyně se k jednání nedostavila, svou neúčast omluvila. Žalovaná podáním doručeným soudu dne 22. 3. 2022 sdělila, že je po očkování proti Covid-19 dlouhodobě nemocná, léčí se s těžkým stupněm revmatoidní artritidy, není schopna se lehce pohybovat. Proto žalovaná požádala o odročení jednání na červen nebo červenec 2022, kdy lze předpokládat výrazné zlepšení jejího zdravotního stavu. K žádosti o odročení jednání žalovaná připojila lékařskou zprávu o jejím vyšetření ze dne 24. 11. 2021, a dále potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti z 8. 6. 2021, které bylo vystaveno pro potřebu úřadu práce, v potvrzení nebyl uveden údaj o ukončení pracovní neschopnosti, nebyly v něm vyznačeny lékařem povolené vycházky, přičemž podpis a razítko lékařky anonymizováno jméno příjmení bylo do tiskopisu potvrzení zřejmě naskenováno (vloženo elektronicky ve formě kopie z jiného dokumentu). Dále žalovaná předložila zprávu ošetřující lékařky MUDr. jméno příjmení ze dne datum, z níž soud zjistil, že žalovaná má diagnostikováno chronické zánětlivé onemocnění, jedná se o trvalou diagnosu a je léčena na odborném pracovišti (revmatologii). Podpis a razítko lékařky anonymizováno jméno příjmení bylo do potvrzení lékařky zřejmě také naskenováno (vloženo elektronicky ve formě kopie z jiného dokumentu). S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin a podobu podpisu a razítka lékařky soud dne 23. 3. 2022 telefonicky kontaktoval ošetřující lékařku žalované příjmení jméno příjmení, která k dotazu soudu uvedla, že žalovaná je v pracovní neschopnosti, nicméně je léčena na revmatologii a anonymizováno příjmení nezná její aktuální zdravotní stav (žalovaná lékařku žádala o vystavení potvrzení o tom, že trpí chronickým onemocněním, toto potvrzení jí lékařka dne 23. 3. 2022 vystavila) anonymizováno příjmení dále uvedla, že neví, zda zdravotní stav brání žalované účastnit se jednání u soudu, dle sdělení lékařky by žalovaná zřejmě měla být schopna se k jednání soudu dostavit. Soud je toho názoru, že nelze předpokládat, že by zdravotní stav žalované skutečně od 8. 6. 2021 vylučoval možnost pohybu, že by žalovaná skutečně byla v domácím ošetřování a neměla ani povolené vycházky, a to zejména za situace, kdy dle svých tvrzení pečuje o nezletilé děti jako matka samoživitelka. I dle názoru ošetřující lékařky žalované by zdravotní stav měl žalované umožnit k jednání se dostavit, přičemž žalovanou uváděné zlepšení zdravotního stavu v červnu nebo červenci 2022 nebylo nijak doloženo, jednalo se o pouhý odhad žalované. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná svou žádost o odročení jednání dostatečně neodůvodnila a důvody své žádosti nedoložila, neboť zpráva o vyšetření žalované byla z listopadu 2021, tedy zcela neaktuální, přičemž z ní nebylo možné zjistit, zda je žalovaná schopna se jednání soudu zúčastnit či nikoli, rovněž tak potvrzení o pracovní neschopnosti bylo téměř rok staré; z potvrzení lékařky z 22. 3. 2022 pak nebyly žádné důvody, pro které by žalovaná neměla být schopna se jednání zúčastnit, zjištěny. Soud proto žádosti žalované o odročení jednání nařízeného na 29. 3. 2022 nevyhověl, postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve věci jednal a rozhodl, a to v nepřítomnosti účastníků a jejich zástupců.
4. Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty příjmení příjmení číslo ze dne 2. 9. 2014, soud zjistil, že žalovaná za účelem poskytnutí kreditní karty s úvěrovým rámcem uvedla, že žije v družském poměru, u druhu bydlení zaškrtla políčko„ jiné“ (bez dalšího vysvětlení), je vyučena s maturitou a podniká (služby a spoje, od listopadu 2010), má dvě vyživovací povinnosti (2 děti); žalovaná dále uvedla, že má příjmy ve výši 86 103 Kč čistého měsíčně, splácí jiné úvěry částkou 2 183 Kč měsíčně, nemá leasing ani kontokorentní úvěr a již využívá kreditní kartu s limitem 80 000 Kč. Dle návrhu měla být měsíční splátka úvěru 3,5 % měsíčně z vyčerpané částky, úvěrový limit na kreditní kartě měl činit 50 000 Kč, smluvní úrok 19,92 % ročně pro bezhotovostní platby a 22,56 % ročně pro hotovostní transakce (výběry z bankomatu). Žalovaná měla v souvislosti s poskytnutím kreditní karty hradit poplatky dle ceníku. Totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem, ze strany žalované byl návrh podepsán dne 2. 9. 2014, téhož dne jej podepsal rovněž Původní věřitel.
5. Z dokladu o převzetí kreditní karty soud zjistil, že žalovaná kreditní kartu převzala dne 5. 9. 2014 na pobočce banky (Původního věřitele), a to včetně příslušného PINu ke kreditní kartě.
6. K osobě žalované a její schopnosti splácet poskytnutý úvěrový rámec pak Původní věřitel zjistil, že k osobě žalované nebyla v registrech (bankovní a nebankovní registry, insolvenční rejstřík, databáze MVČR) nalezena negativní informace, přičemž Původní věřitel měl dle svého vyjádření postupovat při posouzení žádosti žalované o poskytnutí úvěrového rámce na kreditní kartě v souladu s jejich principy obezřetného úvěrování, kdy Původní věřitel vycházel z výše příjmu částka uvedeného žalovanou, přičemž i přesto, že žalovaná měla mít další výdaje (závazky), měla dle Původního věřitele disponovat dostatkem finančních prostředků pro splácení, a proto jí byl limit na kartě ve výši 50 000 Kč schválen a poskytnut.
7. Z oznámení Původního věřitele o zesplatnění karty ze dne 3. 12. 2018 soud zjistil, že k zesplatnění došlo ke dni 1. 12. 2018, celková dlužná částka měla činit 54 066,43 Kč. Uvedená dlužná částka byla vyčíslena Původním věřitelem také v souhrnném výpisu z účtu kreditní karty žalované za období od 8. 9. 2014 do 27. 11. 2018, kdy konečný zůstatek činil - 54 066,43 Kč. Z tohoto výpisu soud dále zjistil, že žalovaná celkem za období od 8. 9. 2014 do 27. 11. 2018 vyčerpala 200 240,02 Kč a uhradila 196 479,38 Kč (neuhrazený rozdíl činí 3 760,64 Kč).
8. Dopisem ze dne 16. 4. 2019 Původní věřitel oznámil žalované postoupení své pohledávky za žalovanou vyplývající ze smlouvy o vydání kreditní karty číslo na žalobkyni.
9. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 21. 5. 2019.
10. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že Původní věřitel na základě smlouvy o vydání kreditní karty ze dne 2. 9. 2014 poskytl žalované úvěr s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, žalovaná byla oprávněna úvěr čerpat prostřednictvím kreditní karty, kterou jí za tím účelem Původní věřitel předal dne 5. 9. 2014. Žalovaná byla povinna splácet vyčerpanou částku měsíčními splátkami ve výši 3,5 % z vyčerpané částky, dále byla povinna platit Původnímu věřiteli smluvní úrok 19,92 % ročně pro bezhotovostní platby a 22,56 % ročně pro hotovostní transakce (výběry z bankomatu) a poplatky dle ceníku. Při posuzování schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr Původní věřitel vycházel z prohlášení žalované, podle něhož měla žalovaná žít v družském poměru, forma jejího bydlení nebyla uvedena (bez dalšího vysvětlení žalovaná uvedla bydlení„ jiné“), měla být vyučena s maturitou a podnikat v oblasti služeb a spojů, a to od listopadu 2010. Žalovaná měla mít dvě vyživovací povinnosti, její příjmy měly činit 86 103 Kč čistého měsíčně, měla splácet jiné úvěry částkou 2 183 Kč měsíčně a využívat další kreditní kartu s limitem 80 000 Kč, neměla mít leasing ani kontokorentní úvěr. Totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem, ze strany Původního věřitele nebyla k osobě žalované nalezena v registrech (bankovní a nebankovní registry, insolvenční rejstřík, databáze MVČR) negativní informace. Žalovaná celkem za období od 8. 9. 2014 do 27. 11. 2018 vyčerpala prostřednictvím kreditní karty částku 200 240,02 Kč a průběžně uhradila celkem 196 479,38 Kč; neuhrazený rozdíl tak činí 3 760,64 Kč. Pohledávka Původního věřitele za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno dopisem Původního věřitele ze dne 16. 4. 2019. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou z 21. 5. 2019, žalovaná dlužnou částku neuhradila.
11. Po provedeném dokazování naopak soud nemá za prokázané, že Původní věřitel před poskytnutím úvěru žalované (úvěrového rámce na kreditní kartě) ve výši 50 000 Kč s odbornou péčí zkoumal úvěruschopnost žalované, neboť žalobkyně náležitě netvrdila, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalované posouzena, jaká zjištění Původní věřitel v této věci učinil, zejména pokud jde o příjmy a výdaje žalované, a k jakým závěrům dospěl; žalobkyně nepředložila žádné důkazy, kterými by mohlo být splnění této zákonem stanovené povinnosti prokázáno. Potřebná zjištění nebylo možné učinit ani poté, kdy soud na základě důkazního návrhu žalobkyně vyzval Původního věřitele ke sdělení a doložení, jakým způsobem byla schopnost žalované splácet úvěr zkoumána, jaké kroky za tím účelem Původní věřitel učinil.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
18. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
19. V daném případě Původní věřitel poskytl žalované úvěr ve formě úvěrového rámce na kreditní kartě ve výši 50 000 Kč, aniž by před jeho poskytnutím náležitě posoudil úvěruschopnost žalované, jakožto spotřebitele, resp. ze strany žalobkyně nebylo tvrzeno a prokázáno, že by vůbec Původní věřitel úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru posuzoval, přičemž soud neměl možnost poučit žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že je třeba doplnit tvrzení a prokázat, zda a jakým způsobem byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru posuzována, neboť žalobkyně se k jednání dne 29. 3. 2022 nedostavila, z tohoto jednání se omluvila; na nezbytnost doplnění tvrzení a prokázání posouzení úvěruschopnosti Původním věřitelem pak byla žalobkyně upozorněna již před jednáním, a to usnesením soudu z 11. 10. 2021, č.j. 9 C 186/2021-47, které bylo žalobkyni doručeno 14. 10. 2021. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, neboť dostatečně netvrdila a neprokázala, že Původní věřitel s odbornou péčí posoudil před uzavřením smlouvy o vydání kreditní karty úvěruschopnost žalované, tedy její schopnost poskytnutý úvěr splácet. Původní věřitel nijak nezkoumal výdaje žalované (zejména na bydlení a energie, kdy výdaje nebyly žalovanou ani uvedeny, nebyla ani uvedena forma bydlení žalované), rovněž tak příjmy žalované nebyly nijak zjišťovány, kdy Původní věřitel se spokojil s pouhým tvrzením žalované o tom, že její příjmy činí 86 103 Kč čistého měsíčně. Pouhé konstatování, že žádost žalované o poskytnutí kreditní karty s úvěrovým rámcem 50 000 Kč byla Původním věřitelem náležitě posouzena, je pak zcela nedostačující, stejně jako lustrace žalované v registrech bez negativní informace. S ohledem na shora uvedené tak soud dospěl k závěru, že Původní věřitel nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí a schopnost žalované splácet poskytnutý úvěrový rámec náležitě neposoudil, resp. toto fakticky neposoudil vůbec.
20. S ohledem na shora uvedené byla tedy smlouva o vydání kreditní karty uzavřená mezi Původním věřitelem a žalovanou posouzena dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatná, neboť Původní věřitel před uzavřením smlouvy náležitě odborně neposoudil úvěruschopnost žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná vyčerpala prostřednictvím kreditní karty celkem 200 240,02 Kč a uhradila celkem 196 479,38 Kč, byla postupem podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 760,64 Kč, představující vyčerpanou a nesplacenou jistinu úvěru. Dále je žalovaná z uvedené částky 3 760,64 Kč povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9 % ročně od 5. 1. 2020, tedy ode dne následujícího po doručení žaloby žalované (dřívější doručení výzvy k úhradě žalované nebylo soudu prokázáno; žaloba byla žalované doručena 3. 1. 2020, zaplatit tedy měla v den následující, a protože dlužnou částku neuhradila, je od 5. 1. 2020 v prodlení), do zaplacení (povinnost zaplatit úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž zákonný úrok z prodlení ke dni 5. 1. 2020 činil 10 % ročně, však žalobkyně požadovala úrok z prodlení nižší, a to 9 % ročně, a proto bylo žalované uloženo platit z dlužné částky úrok z prodlení v této nižší výši).
21. Ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 50 305,79 Kč, smluvního úroku ve výši 19,92 % ročně z částky 49 164,19 Kč od 15. 3. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 49 164,19 Kč od 15. 3. 2019 do 4. 1. 2020 a z částky 45 403,55 Kč od 5. 1. 2020 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta (poplatky a smluvní úrok nebylo možné žalobkyni z důvodu neplatnosti smlouvy o vydání kreditní karty přiznat; nebylo prokázáno, že by se žalovaná dostala do prodlení dříve, než ke dni 5. 1. 2020).
22. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř., i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části.
23. Podle § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.
24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř. tak, že žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, ačkoli její neúspěch ve věci byl pouze nepatrný. Soud takto rozhodl proto, že žalovaná za účelem poskytnutí kreditní karty s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč zcela vědomě uváděla Původnímu věřiteli nepravdivé skutečnosti, zejména pokud šlo o její příjem, osobní poměry a podnikání (žalovaná uváděla příjem z podnikání 86 103 Kč čistého měsíčně, družský poměr), přičemž v průběhu tohoto řízení se proti žalobě bránila tvrzením, že jí úvěr na kreditní kartě byl Původním věřitelem vnucen, a to jako osobě bez zaměstnání, která byla dlouhodobě vedena na úřadu práce, navíc matce samoživitelce se dvěma dětmi. Sama žalovaná se tak na neplatnosti smlouvy o úvěru podílela, a proto ze své nepoctivosti nemůže mít v tomto řízení prospěch. Proto jí soud náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč nepřiznal (tj. náhradu nákladů v paušální výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, učiněny dva úkony - písemné vyjádřením ve věci se žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů, odvolání proti usnesení, kterým byla žádost žalované o ustanovení zástupce zamítnuta).
25. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.