Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 C 381/2021-32

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 298 974,09 Kč s příslušenstvím (úvěr)

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 222 933,64 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 222 933,64 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 76 040,45 Kč spolu s úrokem za období od 23. 10. 2017 do 21. 4. 2020 kapitalizovaným částkou 15 614,55 Kč, se zákonným úrokem z prodlení za období od 23. 10. 2017 do 21. 4. 2020 kapitalizovaným částkou 18 885,79 Kč, s úrokem ve výši 12,3 % ročně z částky 294 734,09 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 294 734,09 Kč od 29. 1. 2021 do 14. 2. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 71 800,45 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 221,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 222 933,64 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 222 933,64 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 76 040,45 Kč spolu s úrokem za období od 23. 10. 2017 do 21. 4. 2020 kapitalizovaným částkou 15 614,55 Kč, se zákonným úrokem z prodlení za období od 23. 10. 2017 do 21. 4. 2020 kapitalizovaným částkou 18 885,79 Kč, s úrokem ve výši 12,3 % ročně z částky 294 734,09 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 294 734,09 Kč od 29. 1. 2021 do 14. 2. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 71 800,45 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 221,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 298 974,09 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost právnická osoba, se sídlem adresa, IČO, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 23. 10. 2017 smlouvu o úvěru (dále jen„ Smlouva“) na částku 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr spolu s úrokem za poskytnuté prostředky ve výši 12,30 % ročně splatit formou pravidelných měsíčních splátek. Součástí Smlouvy byl i závazek žalovaného hradit předchůdkyni žalobkyně poplatky za poskytnuté bankovní služby a pojištění žalovaného. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně a včas, pročež předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 21. 4. 2020. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 294 734,09 Kč, poplatky a smluvní ve výši 4 240 Kč, kapitalizované úroky z úvěru ke dni splatnosti ve výši 15 614,55 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni 28. 1. 2021 ve výši 18 885,79 Kč, smluvní úrok ve výši 12,30 % ročně z částky 294 734,09 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 294 734,09 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.

2. Dle ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

3. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

4. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne 23. 10. 2017. Na základě Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v úvěrovém rámci až 300 000 Kč, který se žalovaný zavázal předchůdkyni žalobkyně uhradit spolu s úrokem ve výši 12,30 % ročně, RPSN 13,21 %, v měsíčních splátkách ve výši 1,6 % z úvěrového rámce, tedy 4 800 Kč. Finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému bezhotovostním převodem na číslo účtu bankovní účet ve výši 236 426,13 Kč a ve zbylé výši na číslo účtu bankovní účet. Součástí Smlouvy bylo i pojištění anonymizováno číslo s měsíčním poplatkem 428 Kč Celkem tak měsíční splátka žalovaného dle Smlouvy činila 5 228 Kč.

5. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 23. 10. 2017 soud zjistil, že průměrný čistý příjem žalovaného za uplynulé tři měsíce činil 16 558 Kč, byl zaměstnán na dobu neurčitou jako řidič u anonymizováno 5 slov.

6. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že dle tvrzení předchůdkyně žalobkyně byla žádost o uzavření Smlouvy posouzena individuálně, byly kontrolovány různé registry a rejstříky, přičemž při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení. Údajně mělo být počítáno i s výší měsíčních splátek dosavadních závazků.

7. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný měl být svobodný, se středním vzděláním, bydlet měl v nájmu, pracovat jako řidič/technik, na dobu neurčitou. Hlavní a jediný příjem měl být ze zaměstnání ve výši 16 558 Kč měsíčně, jiné náklady mít neměl, ani vyživovací povinnosti. Dle této žádosti měl mít žalovaný u předchůdkyně již jeden spotřebitelský úvěr s měsíční splátkou 4 442,11 Kč.

8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23. 4. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr č. bankovní účet ke dni 21. 4. 2020 a tímto datem zaniklo i pojištění žalovaného ze Smlouvy. Nesplacená jistina činila 294 734,09 Kč, celkem pak dluh činil 315 022,92 Kč.

9. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2021 žalovaného soud zjistil, že ke dni 25. 1. 2021 byl roční kreditní obrat 0 Kč a roční debetní obrat 0 Kč.

10. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 žalovaného soud zjistil, že ke dni 31. 12. 2020 byl roční kreditní obrat 0 Kč a roční debetní obrat 3 212 Kč.

11. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 žalovaného soud zjistil, že ke dni 31. 12. 2019 byl roční kreditní obrat 69 218,41 Kč a roční debetní obrat 24 039 Kč.

12. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2018 žalovaného soud zjistil, že ke dni 31. 12. 2018 byl roční kreditní obrat 52 372,95 Kč a roční debetní obrat 26 874 Kč.

13. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2017 žalovaného soud zjistil, že ke dni 31. 12. 2017 byl roční kreditní obrat 10 545 Kč a roční debetní obrat 300 945 Kč.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

15. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, včetně podacího lístku, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni.

16. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 2. 2021, včetně podacího lístku z 24. 2. 2021, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 361 872,26 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.

17. Zbylé y založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

18. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

19. Dne 23. 10. 2017 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr – spotřebitelský úvěr v úvěrovém rámci 300 000 Kč. Daný úvěr poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému bezhotovostním převodem na jím uvedené účty. Žalovaný se opak zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 228 Kč včetně pojištění. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 12,3 % ročně.

20. Žalobkyně sice v doplnění žaloby ze dne 23. 11. 2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila dostatek relevantní dokumentace k prokázání tohoto svého tvrzení. Žalovaný doložil výši svého příjmu potvrzením zaměstnavatele ve výši 16 558 Kč měsíčně, avšak není de facto nic známo o výdajové stránce žalovaného.

21. Žalovaný deklaroval, že bydlí v nájmu, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Ohledně ostatních nezbytných měsíčních nákladů uvedl, že žádné nemá. Předchůdkyně žalobkyně tak při ověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z částky životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení. Není tak ničeho známo o skutečných nákladech žalovaného na bydlení, energie, služby, jídlo, dopravu atd. Vycházet přitom pouze z částek životního minima a normativních nákladů na bydlení považuje soud za nedostatečné, protože takový postup jednak nemůže zohlednit individuální hlediska daného žadatele o úvěr, tedy žalovaného, a zároveň nebere v potaz, že osoba mající příjem na úrovni životního minima, má zpravidla nárok na další dávky sociální pomoci, její reálný příjem je tak ve skutečnosti vyšší. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné. Předchůdkyni žalobkyně přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z účtů, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, kolik činí jeho skutečné měsíční náklady. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně převedla své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021. Žalovaný byl o postoupení pohledávek na žalobkyni informován dopisem ze dne 2. 2. 2021. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 23. 2. 2021 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.

22. Dle , , účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,

26. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Dle a odst. 4 do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.

28. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

29. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

31. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky celkem ve výši 355 070 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.

32. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C číslo, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

33. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo 2018 a nález spisová značka číslo 2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména fakt, že ačkoliv předchůdkyně žalobkyně očividně vycházela pouze z ničím nepodložených tvrzení žalovaného, a ve vztahu k výdajové stránce jeho finanční situace použila částky životního minima a normativních nákladů na bydlení. Kromě toho, že tento způsob ověření výše nákladů není dle názoru dostatečný, tak přehlíží i skutečnost, že osoby s příjmem na úrovni životního minima mají zpravidla nárok i na další dávky. Předchůdkyně žalobkyně si tak měla vyžádat další doklady, např. výpisy SIPO nebo výpisy z bankovního účtu žalovaného, na jejichž základě by mohla verifikovat, jestli její kalkulace odpovídají skutečnosti, či nikoliv.

34. Předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnutou částku ve výši 355 070 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil jen v rozsahu 132 136,36 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 222 933,64 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích, smluvních pokutách a dodatečných službách. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení a odst. 4 dne 14. 2. 2022. Nejpozději dne 15. 2. 2022 se tak žalovaný dostal do prodlení ve smyslu o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. o.z., kdy její výše je určena s přihlédnutím k jejich výši požadované v žalobě. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní.

35. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 221,36 Kč, přičemž tato částka představuje 10,10 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,05 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,95 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 960 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 298 974,09 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 4 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t. a z částky 9 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 650 Kč ve výši 5 176,50 Kč 10,10 % z částky 41 786 Kč je 4 221,36 Kč.

37. Podle stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.